2 Ao 3/2011 — Nejvyšší správní soud

57 A 75/2012- 101 - text 22 pokračování 57A 75/2012 U S N E S E N Í Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci navrhovatele Přípravného výboru pro konání místního referenda ve statutárním městě Plzni, zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti odpůrci Statutárnímu městu Plzeň, se sídlem náměstí Republiky 1, Plzeň, v řízení o návrhu na vyhlášení místního referenda ve statutárním městě Plzeň t a k t o : I. Soud v y h l a š u j e místní referendum na území statutárního města Plzně o otázce: Souhlasíte s tím, aby město Plzeň bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest? II. Místní referendum se bude konat současně s prvním kolem první přímé volby prezidenta republiky. III. Soud z a m í t á návrh na vyhlášení místního referenda na území statutárního města Plzně o otázce: Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města Plzně bezodkladně schválilo změnu územního plánu pro území ohraničené ulicemi Americká, Denisovo nábřeží, Pražská a Sirková na plochu urbanistické zeleně? IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Přípravný výbor pro konání místního referenda ve statutárním městě Plzni [ve složení M.M., bytem… (zmocněnec přípravného výboru), M.H., bytem…, Š.B., bytem…, M.K., bytem…, F.K., bytem…, V.N., bytem…, P.V., bytem…] (dále jen navrhovatel) se návrhem podaným ke Krajskému soudu v Plzni dne 5. 10. 2012 domáhal vyhlášení místního referenda o otázkách 1. Souhlasíte s tím, aby město Plzeň bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest? 2. Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města Plzně bezodkladně schválilo změnu územního plánu pro území ohraničené ulicemi Americká, Denisovo nábřeží, Pražská a Sirková na plochu urbanistické zeleně? Den konání místního referenda navrhoval v termínu prezidentských voleb v pátek 11. a v sobotu 12. ledna 2013. Dále navrhoval, aby byla odpůrci uložena povinnost nahradit mu náklady řízení. II. Důvody návrhu 2. Návrh na vyhlášení místního referenda na území statutárního města Plzně o výše uvedených otázkách podal navrhovatel u Magistrátu města Plzně dne 6. 8. 2012 ve smyslu § 9 zákona č. 22/2004 Sb. o místním referendu (dále jen ZMR nebo zákon o místním referendu). K návrhu připojil archy s podpisy 14.768 občanů a občanek Plzně. Návrh doplnil k výzvě Magistrátu města Plzně o další archy s 4.894 podpisy a o vyčíslení nákladů spojených s realizací rozhodnutí v místním referendu a návrh způsobu jejich úhrady. Dne 12. 9. 2012 vydal Magistrát města Plzně vyrozumění o bezvadnosti návrhu na vyhlášení místního referenda (čj. MMP/203923/12). Rada města Plzně usnesením ze dne 13. 9. 2012, č. 1246, zastupitelstvu statutárního města Plzně (dále jen zastupitelstvo) předložila k projednání návrh na konání místního referenda podle návrhu přípravného výboru. 3. Zastupitelstvo na svém 24. zasedání dne 17. 9. 2012 nerozhodlo o vyhlášení místního referenda podle § 13 odst. 1 písm. a) ZMR, ani o tom, že místní referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) ZMR. (Podklady pro zasedání a průběh hlasování doložil navrhovatel listinnými důkazy a odkazy na příslušné internetové stránky – pozn. soudu). Zastupitelstvo tedy nevyhlásilo navrhované místní referendum, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné podmínky, neboť o obou navržených otázkách lze podle názoru navrhovatele místní referendum konat. Dle navrhovatele, jehož návrh na konání místního referenda podpořilo svými podpisy bezmála 20.000 občanů Plzně a na jehož vyhlášení měl při splnění zákonných podmínek právní nárok, je takový svévolný nedemokratický postup zastupitelstva neakceptovatelný, proto v zákonné lhůtě 20 dnů od jednání zastupitelstva podal u zdejšího soudu podle § 57 ZMR a § 91a odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) tento návrh na vyhlášení místního referenda. 4. V § 13 ZMR je stanoven způsob, jakým se má zastupitelstvo návrhem na vyhlášení místního referenda zabývat, tzn. posoudit, zda lze či nelze o navržené otázce (resp. otázkách) místní referendum konat a podle toho rozhodnout o jeho vyhlášení či nevyhlášení. Není v kompetenci zastupitelstva posuzovat navržené otázky jinak, než z pohledu kogentních ustanovení zákona o místním referendu, zejména podle § 6, § 7 a § 8 odst. 3 [viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2006, čj. 30 Ca 59/2006–48 a č. 661/2005 Sb. NSS: II. Ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, je třeba vyložit tak, že nezahrnuje toliko případy nepřípustnosti konání místního referenda vyjmenované v § 7 téhož zákona, ale také kogentní pravidla obsažená v jiných ustanoveních tohoto zákona.]. Zastupitelstvu nepřísluší rozhodovat, zda je místní referendum pro obec výhodné či nikoli, neboť by to odporovalo smyslu místního referenda jako demokratické pojistky (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, čj. III. ÚS 263/09). Ekonomické dopady místního referenda mají své místo v informační kampani k referendu a nikoli při rozhodování zastupitelstva podle § 13 odst. 1 ZMR o vyhlášení místního referenda na návrh přípravného výboru. Místní referendum jako nástroj přímé demokracie a demokratická pojistka má do značné míry kontradiktorní povahu ve vztahu k vůli zastupitelstva a bylo by tedy proti smyslu místního referenda, aby si zastupitelstvo osobovalo právo nevyhlašovat referendum z jiného důvodu, než který mu dává zákon o místním referendu. 5. Ze záznamu zasedání zastupitelstva ze dne 17. 9. 2012 je zjevné, že řada zastupitelů se rozhodovala na základě možných ekonomických dopadů referenda a nikoli v mezích § 13 odst. 1 ZMR, přičemž někteří svůj postoj dokonce veřejně deklarovali. Z podkladových materiálů a z řady řečnických vystoupení je přitom zřejmé, že zastupitelé věděli, jaká zákonná kritéria jim umožňují místní referendum nevyhlásit. Zastupitelé odmítli vzít na sebe politickou odpovědnost za vyhlášení místního referenda, a přestože věděli, že přípravný výbor (potažmo občané města Plzně) vznáší svůj nárok na vyhlášení místního referenda oprávněně, rozhodli se zachovat pasivně a vyhlášení místního referenda ponechat na rozhodnutí soudu. 6. O tom, že o první otázce lze místní referendum samostatně konat, nevyslovil pochybnost žádný z podkladových materiálů připravených pro zasedání zastupitelstva. Jde o otázku čistě konzultativní, která neodporuje platnému územnímu plánu, neboť brojí proti „výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest“, přičemž výstavba obchodního zařízení je pouze jedním z celé škály možných funkčních využití příslušné plochy podle platného územního plánu. Funkční využití příslušné plochy je smíšené území centrální a platné regulativy pro ni stanoví jako dominantní využití bytové domy, stavby pro administrativu a veřejnou správu, obchodní domy, stavby pro ubytování, stavby a zařízení pro kulturní účely, stavby a zařízení pro zdravotnictví, stavby a zařízení pro školství, církevní stavby a zařízení, polyfunkční centra. 7. Nepřípustnost první otázky dovodilo z akcesority obou otázek stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 31. 8. 2012, čj. MV- 93069-2/VES-2012 (dále jen stanovisko Ministerstva vnitra), které si Magistrát města Plzně vyžádal. Jeho přístup však nemá oporu ve skutkovém stavu, v judikatuře ani v odborné literatuře. První otázka se týká pouze prostoru po Domu kultury Inwest a druhá zahrnuje přibližně dvojnásobně větší prostor vymezený ulicemi Americká, Denisovo nábřeží, Pražská a Sirková. Podle odborné literatury Rigel, F.: Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou. Praha: Leges, 2011, akceptované Ústavním soudem v několika nálezech, např. v nálezu ze dne 9. 2. 2012, čj. III. ÚS 263/09 (všechny citované nálezy Ústavního soudu jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz – poznámka soudu), může být v místním referendu paralelně položeno více otázek, které mohou být ve vztahu obecného a zvláštního (str. 93). Pokud jde o dotčenou plochu, jsou obě otázky skutečně ve vztahu obecného a zvláštního, ale pokud jde o závazek zastupitelstva, který má z místního referenda vzejít, jsou obě otázky odlišné. Závěry o nepřípustnosti jedné otázky nelze automaticky vztáhnout na obě otázky. I kdyby otázky tak úzce souvisely, bylo by nutné zkoumat přípustnost každé zvlášť a nikoli jako „de facto jednu otázku“. Podle závěrů odborné literatury, jestliže zastupitelstvo podle § 13 odst. 1 ZMR hlasuje o více otázkách, z nichž ne všechny jsou přípustné, pak tato okolnost sama o sobě nevylučuje konat místní referendum o otázkách, které netrpí vadami. V takovém případě by zastupitelstvo nebylo oprávněno nevyhlásit referendum jako celek, ale muselo by vyhlásit hlasování pouze o otázkách, k