7 As 211/2015 — Nejvyšší správní soud

55 Af 8/2022- 106 - text -pokračování- 41 55 Af 8/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyň: a) Kompostárna Bohemia s.r.o., sídlem Za dráhou 680, Mýto b) Kompostárna BS s.r.o., sídlem Za dráhou 680, Mýto obě zastoupeny společností Grant Thornton Czech Republic s.r.o., vykonávající daňové poradenství, sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě žalobkyně a) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č.j. 32599/22/5000-10612-710970 a o žalobě žalobkyně b) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č.j. 30848/22/5000-10612-710970, takto: I. Žaloba žalobkyně a) se z a m í t á. II. Žaloba žalobkyně b) se z a m í t á. III. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Žalobkyně a) se žalobou ze dne 7. 11. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č.j. 32599/22/5000-10612-710970, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a) proti platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně vydanému Finančním úřadem pro Plzeňský kraj dne 29. 6. 2021 pod č.j. 1384297/21/2300-31472-403214, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Předmětným platebním výměrem byl žalobkyni a) vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 1 345 125 Kč. Žaloba byla zaevidována pod sp.zn. 55 Af 8/2022. 2. Žalobkyně b) se žalobou ze dne 7. 11. 2023, soudu doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného 7. 9. 2022, č.j. 30848/22/5000-10612-710970, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně b) proti platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně vydanému Finančním úřadem pro Plzeňský kraj dne 29. 6. 2021 pod č.j. 1384299/21/2300-31472-403214, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Předmětným platebním výměrem byl žalobkyni b) vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 1 335 350 Kč. Žaloba byla zaevidována pod sp.zn. 57 Af 12/2022. 3. Usnesením soudu ze dne 22. 11. 2022, č.j. 57 Af 12/2022-33, byla žaloba vedená pod sp.zn. 57 Af 12/2022 spojena ke společnému projednání s žalobou vedenou pod sp.zn. 55 Af 8/2022 s tím, že žaloby budou nadále vedeny pod sp.zn. 55 Af 8/2022. II. Žaloby 4. Žalobní námitky jsou v obou žalobách prakticky totožné. Jsou-li proto v následujícím textu bodu II. odůvodnění užívány v jednotném čísle termíny „žalobkyně“ a „napadené rozhodnutí“, jsou tím míněny obě shora označené žalobkyně a jim odpovídající napadené rozhodnutí, tj. ve vztahu k žalobkyni a) rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č.j. 32599/22/5000-10612-710970 a ve vztahu k žalobkyni b) rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č.j. 30848/22/5000-10612-710970. 5. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a považuje ho za nesprávné a nezákonné, neboť: • žalobkyně podrobně vyargumentovala a doložila, že v daném případě k pochybení nedošlo, resp. že nedošlo k neoprávněnému rozdělení předmětu veřejné zakázky. Naopak zadání dvou podlimitních veřejných zakázek mělo racionální důvod, bylo provedeno s cílem co nejefektivnějšího využití evropských fondů, bylo transparentní a nedošlo k omezení počtu uchazečů, tento postup neovlivnil a ani nemohl nijak podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky; • žalobkyně jednala v dobré víře, a to zejména s ohledem na závěry ex-ante kontroly; • napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek zdůvodnění, kdy se správce daně ve Zprávě o kontrole [tj. v případě žalobkyně a) Zpráva o daňové kontrole č.j. 1345400/21/2300-31472-403214, v případě žalobkyně b) Zpráva o daňové kontrole č.j. 1345394/21/2300-31472-403214] a následně ani žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádali se všemi důkazními prostředky a provádí jejich nezákonnou selekci; • i kdyby žalobkyně připustila pochybení (porušení rozpočtové kázně), což odmítá, uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně je v rozporu s Rozhodnutím o poskytnutí dotace [tj. v případě žalobkyně a) rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 6. 12. 2016, č. SFZP 139501/2016 a v případě žalobkyně b) rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 6. 2016, č. SFZP 069206/2016, registrace Ministerstva životního prostředí ze dne 20. 3. 2018, č. SFZP 027279/2018], neboť tvrzené porušení rozpočtové kázně nemohlo mít ani potenciální finanční dopad, a proto měl správce daně/žalovaný postupovat dle Přílohy č. 2 k Rozhodnutí o poskytnutí dotace, části A., kapitoly I., bodu II, podle kterého se v takovémto případě nestanoví žádná finanční oprava. 6. Jednotlivé námitky pak žalobkyně zdůvodnila následovně: i) Žalovaným tvrzené porušení rozpočtové kázně 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pod bodem [21] uvádí: „Na základě předložených důkazních prostředků správce daně v rámci daňové kontroly zjistil pochybení v provedených zadávacích řízeních u Veřejných zakázek (dále jen „předmětná zadávací řízení“), kdy každou zadavatel zadal podle § 38 zákona o veřejných zakázkách samostatně ve zjednodušeném podlimitním řízení, avšak dle správce daně měl tyto zadat jako jednu veřejnou zakázku postupem platným pro nadlimitní veřejné zakázky, což neučinil a porušil tak § 13 zákona o veřejných zakázkách (viz bod [14] tohoto rozhodnutí). Tímto jednáním odvolatel nedodržel dle správce daně povinnost deklarovanou v části II článku 6 Podmínek a dopustil se porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech (viz bod [15] tohoto rozhodnutí).“ a následně pod bodem [34] uzavřel: „Po shrnutí bodů [20] až [33] tohoto rozhodnutí dospěl odvolací orgán k závěru, že k naplnění skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně ze strany odvolatele došlo. Správce daně zcela správně posoudil danou věc s ohledem na všechny doložené důkazní prostředky vztahující se k předmětnému zadávacímu řízení. Svým jednáním odvolatel prokazatelně nedodržel povinnost uvedenou v části II článku 6 Podmínek. Námitku odvolatele nelze tudíž odvolacím orgánem přijmout.“ 8. Žalobkyně s tímto závěrem žalovaného nesouhlasí. 9. Žalobkyně k provedení výběrového řízení zmocnila svého zástupce - firmu ZERS spol. s r.o. Předmět veřejné zakázky byl rozdělen na 2 podlimitní řízení, a to: 1) Výběrové řízení č. 1: podlimitní zakázka na dodání nakladače s otočí s předpokládanou hodnotou díla 4,5 mil. Kč bez DPH [žalobkyně a)], resp. 5 mil. Kč bez DPH [žalobkyně b)] 2) Výběrové řízení č. 2: podlimitní zakázka na dodání traktoru s předpokládanou hodnotou díla 1,890 mil. Kč bez DPH [žalobkyně a)], resp. na dodání zavlažovací techniky s předpokládanou hodnotou díla 1,3 mil. Kč bez DPH [žalobkyně b)]. 10. V případě každého výběrového řízení byl z důvodu naprosté rozdílnosti poptávané techniky z pohledu technologických parametrů osloven zcela odlišný okruh dodavatelů, ostatně jeden dodavatel ani neexistuje. V rámci realizace projektu byla ze strany poskytovatele dotace provedena ex-ante kontrola, jejíž výsledky jsou uvedeny v Informaci o výsledku ex-ante kontroly č.j. SFZP 089433/2016 ze dne 4. 8. 2016 [žalobkyně a)], resp. č.j. SFZP 089893/2016 ze dne 8. 8. 2016 [žalobkyně b)]. Poskytovatel provedl kontrolu zadávací dokumentace k výběrovým řízením, doporučil změnu zadávání zakázek ve smyslu volby nadlimitní zakázky rozdělené na části, nicméně jednalo se pouze o doporučení, nebylo konstatováno pochybení. Podstatná je dle názoru skutečnost, že poskytovatel prokazatelně zvolený způsob zadání dvou podlimitních zakázek akceptoval, když následně prostředky na realizaci projektu poskytl, a to dne 5. 12. 2016 [žalobkyně a)], resp. dne 9. 12. 2016 [žalobkyně b)]. Žalobkyně tedy v okamžiku rozdělení veřejné zakázky na 2 podlimitní řízení disponovala závěry kontroly provedené poskytovatelem dotace, který v rozdělení předmětu veřejné zakázky na 2 podlimitní řízení neshledal žádné pochybení. Žalovaný na podporu svého závěru uvádí rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2022, č.j. 25 A f 124/2020-30, s tím, že stěžejní je ustálená spojitost veřejných zakázek z pohledu místního, věcného, funkčního, časového nebo technologického. Žalovaný následně cituje z předmětného rozsudku: „Poptávaná plnění v témže časovém období nemusí být věcně zcela totožná, pro účely určení předpokládané hodnoty dle § 13 zákona o veřejných zakázkách stačí, jsou-li obdobná, za týchž podmínek ohledně charakteru plnění. Kritéria místní, časové, věcné a funkční souvislosti ani nemusí být vždy splněna všechna…“ Žalobkyně již ve vyjádření k Výzvě 2 [tj. v případě žalobkyně a) písemnost žalovaného ze dne 22. 6. 2022, č.j. 21604/22/5000-10612-710970 a v případě žalobkyně b) písemnost žalovaného ze dne 22. 6. 2022, č.j. 21421/22/5000-10612-710970] namítala, že žalovaný záměrně a účelově opomíjí, že Krajský soud v Ostravě současně konstatoval: „Jestliže mohl být osloven v případě všech výrobků obdobný okruh dod