9 As 174/2016 — Nejvyšší správní soud

60 A 6/2020- 32 - text [OBRÁZEK]60 A 6/2020 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X sídlem X zastoupena advokátkou Mgr. Marií Zimákovou sídlem Poděbradská 924/46b, Praha 9 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2020, č. j. X takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 10. 3. 2020, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 1. 2020, č. j. X sp. zn. X. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně shledal žalobkyni vinnou z přestupku podle § 4 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a uložil jí správní trest pokuty 20 000 Kč 60 A 6/2020 - 32 a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Přestupku se měla žalobkyně jako právnická osoba dopustit tím, že dne X v cca X hodin zazvonil na dveře oznamovatelky v domě X v X neznámý muž, který se po otevření představil jako zástupce žalobkyně, a nabízel zastupování v jednání s jinými firmami, kdy tímto se měla žalobkyně dopustit porušení čl. 3 odst. 4 Nařízení města X č. X, kterým se vydává tržní řád (dále jen „tržní řád“), jímž se zakazuje nevyžádaný podomní prodej na území města Jablonec nad Nisou, tedy žalobkyně měla porušit povinnost stanovenou v nařízení obce. 2. Správní orgán I. stupně dovodil, že žalobkyně není prodejcem energií, ale zprostředkovatelem účasti zájemců ve výběrovém řízení na finančně výhodnějšího dodavatele energie. Obchodním zástupcům žalobkyně uděluje pokyny v souladu s podmínkami uzavřeného obchodního vztahu. Žalobkyně podniká na základě živnostenského zákona, nebyla jí vydána licence k činnosti obchodníka s elektřinou nebo zemním plynem nebo jiné oprávnění k činnosti vyloučené ze živnostenského zákona. Žalobkyně tedy prováděla podomní prodej, který je na území města Jablonec nad Nisou zakázán, byla tak naplněna podstata přestupku podle § 4 odst. 1 zákona o některých přestupcích. 3. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že jednání zástupce je ve smyslu § 20 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), přičitatelné žalobkyni, neboť dle dokumentů, které nechává zástupce zájemcům k podpisu, jedná jménem žalobkyně, která využívá výsledek jednání zástupce. Žalobkyně porušila zákaz nabídky poskytování služeb formou pochůzky [podomní prodej ve smyslu čl. 2 písm. a) a j) tržního řádu], přičemž z hlediska ústavní konformity žalovaný dovodil, že vydáním tržního řádu nedošlo k vyprázdnění práva provozovat hospodářskou či jinou výdělečnou činnost, neboť podnikatelé mohou využívat jiných forem prodeje než je podomní, a zákaz stanovený nařízením se nevztahuje na činnosti vyloučené z režimu živnostenského zákona. Z hlediska aplikace tržního řádu je rozhodné, k jaké činnosti byla žalobkyně oprávněna. Protože jí nebyla vydána licence k podnikání v energetických odvětvích, ale naopak je držitelem živnostenských oprávnění k živosti volné, obor zprostředkování obchodu a služeb na dobu neurčitou, podléhá její činnost spočívající ve zprostředkování bezplatné možnosti zákazníkům účastnit se výběrového řízení na výhodnější dodávky energií živnostenskému zákona. Na tom nic nemění skutečnost, že na činnost žalobkyně bezprostředně navazuje činnost obchodníka s elektřinou či plynem, s nímž žalobkyně na základě plné moci uzavře za koncového zákazníka smlouvu na dodávku energií. Samotné výběrové řízení provádí žalobkyně, využívá k tomu výsledků činnosti obchodních zástupců, žalobkyně tak vystupuje jako prostředník mezi zájemcem a přímým prodejcem energií, její činnost nepokrývá licence obchodníka s energií. Žalovaný se ztotožnil se závěrem, že žalobkyně spáchala přestupek dle § 4 odst. 1 zákona o některých přestupcích, za což jí byla uložena pokuta, uvedení § 4 odst. 4 namísto § 4 odst. 3 tohoto zákona ze strany prvostupňového správního orgánu bylo zjevnou chybou v psaní bez vlivu na správnost rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobkyně namítala, že žalovaný nevzal v potaz veškerou jí uvedenou právní argumentaci, judikaturu a citace a nesprávně posoudil právní otázku odpovědnosti žalobkyně za přestupek, přestupku se žalobkyně nedopustila. 5. Žalobkyně uvedla, že nevykonává podomní prodej, jen bezplatně umožňuje zájemcům účastnit se výběrového řízení na výhodnější dodávky energií. Neprodává žádný produkt, nabízí pouze zákazníkům bezplatné řešení, díky němuž zákazník získá levnějšího dodavatele energií; zákazníkům, kterým není nalezena výhodnější cenová nabídka než u stávajícího dodavatele, odesílá dopis s informací, že jim nenalezla výhodnější nabídku spolu s doporučením setrvat u stávajícího dodavatele. Výsledkem jednání mezi zástupcem žalobkyně a zájemcem není nutně smlouva s dodávkou zboží a/nebo služeb. Je-li zákazníkovi vybrán cenově výhodnější dodavatel, 60 A 6/2020 - 32 smlouvu o dodávce elektřiny nebo plynu nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nebo plynu uzavírá již za zákazníka přímo žalobkyně na základě plné moci, kterou zákazník žalobkyně uděluje během přihlášení se k výběrovému řízení. Takovou smlouvu žalobkyně uzavírá v prostorách obvyklých pro podnikatelovo podnikání, resp. v prostorách držitele licence dodavatele energií, a smlouva je platná a účinná dnem podpisu ve smyslu ustanovení § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 6. Dle žalobkyně jde do jisté míry o mezery v zákoně, činnosti žalobkyně se mohou jevit jako činnosti na základě živnostenského zákona, nicméně svou podstatou a naplněním smlouvy o dodávce sahají za hranu působnosti zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), a to díky prolnutí smluvního plnění s jednotlivými dodavateli, kteří licencí ve smyslu energetického zákona disponují. 7. Na podporu svého názoru odkázala žalobkyně na obdobná stanoviska některých obcí, konkrétně se dovolávala rozhodnutí Městského úřadu Ostrov sp. zn. X ze dne 6. 3. 2019, oznámení Městské policie České Lípy, potažmo Městského úřadu Česká Lípa či usnesení Města Rychvald sp. zn. X ze dne 21. 11. 2019. 8. Z hlediska zdanitelného plnění dojde k naplnění zamýšleného účelu služby žalobkyně až okamžikem poskytnutí služby, tj. uzavřením smluvní dokumentace s dodavatelem – držitelem licence ve smyslu energetického zákona, a to v jeho prostorách obvyklých k podnikání, až ve vztahu k tomuto okamžiku a subjektu žalobkyně uplatňuje daňové povinnosti. 9. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, č. j. 9 As 174/2016-23, podle něhož zákaz podomního prodeje stanovený formou tržních řádů podle živnostenského zákona nemůže zahrnovat pojem činnosti nabízení služeb (např. činnost obchodu s elektřinou a zemním plynem a/nebo činnost pojišťovacího zprostředkovatele), které jsou vyjmuty z působnosti živnostenského zákona. 10. Podle judikatury Ústavního soudu § 18 odst. 3 živnostenského zákona umožňuje omezit právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny, avšak nařízení obce nemají sloužit k zamezení veškerého prodeje zboží a poskytování služeb mimo provozovnu a mají je toliko určitým způsobem usměrňovat. V tomto kontextu je třeba předmětné zmocňovací ustanovení vykládat tak, že tato činnost musí vždy zůstat dovolena alespoň v rozsahu, který umožní skutečnou realizaci uvedeného základního práva v obci, zákaz nelze tedy vyslovit obecně a plošně vůči všem typům prodeje mimo provozovnu. Z procesní opatrnosti žalobkyně doplnila, že, bude-li krajský soud názoru, že se na její činnosti tržní řád vztahuje, shledává v celoplošném zákazu podomního prodeje na celém území města Jablonec nad Nisou prostřednictvím tržního řádu omezení práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 11. Dle názoru žalobkyně obsahují rozhodnutí obou stupňů formální i právní a procesní vady uvedené výše. Rovněž došlo k nepřiměřenému užití institutu správního uvážení, m. ve vztahu k určení výše správního trestu, ve smyslu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 1993, č. j. 6 A 99/92-50. Došlo tak k porušení jedné ze základních zásad správního řízení. 12. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného 60 A 6/2020 - 32 13. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napad