9 As 346/2019 — Nejvyšší správní soud

59 A 14/2021- 29 - text  59 A 14/2021 - 29 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Josefem Svobodou sídlem Primátorská 1152/16, 460 14 Liberec 14 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím právního zástupce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Magistrátu města Liberec, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 10. 2020, č. j. X. 2. Tímto usnesením bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zastaveno řízení ve věci zápisu změny vlastníka silničního vozidla registrační značky X na nového vlastníka x, neboť účastníci v určené lhůtě neodstranili podstatné vady žádosti – nepředložili protokol o evidenční kontrole, který není starší 30 dnů. II. Žaloba 3. Žalobce popsal, že po ukončení podnikání s X mu na základě ústní darovací smlouvy daroval osobní automobil. Při předání automobilu předal obdarovanému veškeré dokumenty, které má mít vlastník vozidla, a obdarovaný se zavázal, že zajistí přepis vozidla, což neučinil. Proto se žalobce dostavil ke správnímu orgánu I. stupně a celou situaci mu objasnil. Správní orgán I. stupně svolal na 30. 9. 2020 ústní jednání, nový vlastník vozidla, který má k dispozici veškeré doklady k vozidlu, se ale nedostavil. Následně bylo řízení o žádosti zastaveno. 4. Správní orgán I. stupně i žalovaný podle žalobce nepochopili, že vlastnictví věcí movitých neřeší právo veřejné, ale soukromé, které je uplatňováno nezávisle. Podle § 1102 a § 2057 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není u darovací smlouvy u darované věci, která není zapsána do veřejného seznamu, třeba uzavřít písemnou smlouvu. Registr vozidel takovým veřejným seznamem není. 5. Žalobce správnímu orgánu I. stupně vytýkal, že novému vlastníku automobilu zaslal jen jednu výzvu, kterou si dotyčný nevyzvedl z datové schránky, a nepostupoval podle § 60 a § 62 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Místo upozornění, že pokud se dotyčný k ústnímu jednání nedostaví bez omluvy, bude na něj hleděno tak, že se vzdal svých práv, měla proti němu být užita opatření trestního řádu k zajištění účelu a průběhu řízení; správní orgán I. stupně měl pohrozit uložením pořádkové pokuty. Nelze žalobcův případ srovnávat se složitým průběhem jednání v případu řešeném Krajským soudem v Brně podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 136/2014-23. O rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019-28, na který odkazoval žalovaný, žalobce nevěděl a znát jej nemohl. 6. Závěrem žalobce uvedl, že nemá žádnou legální možnost, jak přimět X, aby se k přepisu vozidla dostavil. Žalobce navrhoval, aby soud rozhodnutí žalovaného i usnesení správního orgánu I. stupně zrušil, správnímu orgánu I. stupně nařídil svolání jednání o zápisu automobilu do registru motorových silničních vozidel za účasti žalobce i X, a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě se žalovaný plně odvolal na napadené rozhodnutí. Žalovaný navrhoval, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že náhradu nákladů řízení neuplatňuje. IV. Replika žalobce 8. V replice žalobce zopakoval, že následkem chybných rozhodnutí správních orgánů došlo k neřešitelné situaci, kdy je nadále v registru zapsán jako vlastník darovaného automobilu. Nyní neví, kde automobil je a nemá žádnou možnost ovlivnit jeho přepis. Žalobce se domáhal provedení ústního jednání za přítomnosti X. V. Posouzení věci krajským soudem 9. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 10. K projednání žaloby soud nařídil ústní jednání, při němž oba účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zopakoval, že při darování automobilu předal X klíčky a veškeré listiny k vozidlu. Domluvili se, že přepis automobilu zařídí dotyčný, ten se ale k přepisu nedostavil. Žalobce neví, kde automobil, přepis zařídit nemůže. Dále zdůraznil, že již není vlastníkem vozidla, žádost o změnu v registru proto nemohl podat, správní orgány byly schopny zpochybnit listiny o převodu vlastnického práva, s tímto přístupem nesouhlasil. Žalovaný podotknul, že žalobce je v nezáviděníhodné situaci, nicméně žaloba není důvodná. Převod vlastnického práva není dostačující podmínkou pro změnu vlastníka v registru vozidel a sám žalobce uznává, že patřičné listiny předloženy nebyly. K výroku, jímž se žalobce domáhá, aby soud prvostupňovému orgánu nařídil svolání ústního jednání za účasti žalobce a X, žalovaný namítal, že toto není v pravomoci správního soudu, ten může pouze napadená rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. V reakci na to právní zástupce žalobce upřesnil, že výrok pod bodem 3. petitu žaloby mínil tak, že k tomuto kroku má soud správní orgán I. stupně zavázat v rámci závazného právního názoru při zrušení napadených rozhodnutí obou stupňů. 11. S ohledem na žalobní tvrzení, že žádnou žádost o změnu vlastníka v registru vozidel nepodal, soud provedl v souladu s § 77 s. ř. s. dokazování žádostí o změnu vlastníka v registru vozidel založenou ve správním spise. Z ní vyplynulo, že ji na příslušném formuláři dne 3. 9. 2020 podal žalobce jako dosavadní vlastník vozidla registrační značky X, žádost byla vlastnoručně podepsána. K dotazu soudu žalobce potvrdil, že žádost podal, podpis na žádosti je jeho. K tomu jeho právní zástupce dodal, že mu byla žádost správním orgánem předložena, tak ji žalobce podepsal. Namítal, že žádost žalobce nemohl podat, neboť již nebyl vlastníkem vozidla, správní orgány toto zpochybnily. Po přezkumu napadených rozhodnutí v rámci ústního jednání dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 12. S ohledem na žalobcův požadavek, aby byl i X přítomen u soudu, konstatuje soud následující. Soud v souladu s § 34 odst. 2 s. ř. s. vyrozuměl dotyčného jako účastníka správního řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, o probíhajícím řízení, včetně termínu ústního jednání, a vyzval ho k vyjádření, zda chce uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Této možnosti dotyčný nevyužil, soud nemá jinou možnost, jak ho donutit k účasti na řízení. Dotyčného soud nepředvolal ani jako svědka, neboť nebylo namístě doplňovat dokazování sporných skutkových okolností. 13. Soud vycházel z následujících rozhodných skutečností, které vyplývají z obsahu předloženého správního spisu. Dne 3. 9. 2020 podal žalobce žádost o zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla registrační značky X. Do protokolu o ústním jednání uvedl, že technický průkaz, osvědčení o registraci část I. předal X, který ale společný přepis nedokončil. Doložil, že se na X neúspěšně obracel s žádostí, aby dodržel dohodu o přepisu vozidla, nebo má vozidlo vrátit žalobci. Následně správní orgán I. stupně oznámil X zahájení řízení ve věci žádosti o změnu zápisu vlastníka a provozovatele předmětného vozidla. Jak X, tak žalobce výzvou ze dne 7. 9. 2020 vyzval, aby dne 30. 9. 2020 v 9,00 hod. doplnili žádost o tyto doklady: technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla, protokol o evidenční kontrole ne starší 30 dnů, zelenou kartu podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, průkaz totožnosti. Na tuto výzvu reagoval jen žalobce, který se dne 30. 9. 2020 dostavil ke správnímu orgánu I. stupně. X byla výzva doručena do datové schránky fikcí, ten se k ústnímu jednání nedostavil, požadované doklady doloženy nebyly. Usnesením ze dne 1. 10. 2020 bylo řízení o žádosti dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno, neboť účastníky řízení nebyly předloženy podklady nutné k zápisu změny vlastníka vozidla. Žalobcovo odvolání žalovaný zamítnul a vydané usnesení potvrdil rozhodnutím ze dne 6. 1. 2021. 14. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách povozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), zápis změny vlastníka silničního voz