9 Azs 288/2016 — Nejvyšší správní soud

195 A 5/2021- 24 - text  12 195 A 5/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Radima Pastrňáka, Ph. D. a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: B. Z., narozená dne „X“ státní příslušnost Republika Kazachstán bytem „X“ zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2021, č. j. MV-160054-4/SO-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 10. 11. 2021, č. j. MV-160054-4/SO2021, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl její odvolání a potvrdil usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 24. 8. 2021, č. j. OAM-14094-13/CD-2021, jímž byla zamítnuta její žádost o vydání cizineckého pasu pro nesplnění podmínky uvedené v § 113 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobkyně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně zejména nesouhlasila se závěrem žalovaného, který přisvědčil správnímu orgánu I. stupně v tom, že žalobkyně v řízení o vydání cizineckého pasu nedoložila, že si nemůže cestovní doklad opatřit z důvodů nezávislých na své vůli. Namítala, že k doložení uvedených důvodů jí bránících v získání cestovního pasu, opakovaně navrhovala svůj výslech a výslech svého manžela, jakož i připojení spisů o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a o prodloužení doplňkové ochrany. Vytýkala správním orgánům, že tyto důkazy neprovedly, ačkoliv současně správní orgán I. stupně rozhodnutí založil na závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyní. Nesouhlasila se závěry žalovaného, že její účastnický výslech a výslech jejího manžela nejsou důkazy o žalobkyní tvrzených skutečnostech ani se závěrem, že pokud se vzdala doplňkové ochrany, umožňuje jí povolení k trvalému pobytu komunikaci se zastupitelským úřadem. Zdůraznila, že žalovaný není oprávněn upřednostňovat listinné důkazy oproti výslechům účastníka řízení a svědka a fakticky je tak nadřazovat, když se dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jedná o rovnocenné důkazní prostředky. Namítala nesprávnost závěru žalované o tom, že spisy týkající se doplňkové ochrany nejsou v tomto řízení relevantním důkazem, pakliže z nich vyplývá, v jakém období žalobkyně nekontaktovala zastupitelský úřad Republiky Kazachstán, tj. odůvodňují závěr, že žalobkyně automaticky, na základě tehdy platné úpravy nabývání a pozbývání občanství Republiky Kazachstán, občanství pozbyla, stejně jako z nich vyplývají důvody jejího opuštění Republiky Kazachstán, problémy, která tam žalobkyně a její rodina měla, potvrzující důvodnost jejích obav z kontaktu se zastupitelským úřadem tohoto státu. Rovněž namítala, že oficiální informace Velvyslanectví Kazašské republiky, které si správní orgán I. stupně opatřil, nejsou úplné, a že Republika Kazachstán není, jak musí být správnímu orgánu známo z jeho úřední činnosti, považována za demokratický právní stát respektující lidská práva a svobody a popsala postup zastupitelského úřadu při podání žádosti o cestovní pas. Žadatelé jsou při podání žádosti vyslýcháni, musí objasnit svoji pobytovou minulost mimo území Republiky Kazachstán a doložit předchozí pobytové tituly, na základě kterých pobývali na území České republiky, musí poskytnout údaje o svém bydlišti v České republice, telefonní a další kontakty, jejichž pravdivost poté zastupitelský úřad prověřuje. Dále musí doložit informace o svých rodinných příslušnících, kteří s nimi na území České republiky pobývají a pokud má žadatel děti, které jsou vedeny jako osoby bez státního občanství (což je případ žalobkyně), musí zažádat o kazašský cestovní doklad i pro tyto děti, které se tak nuceně stanou občany Kazašské republiky. Žádost o vydání nového cestovního dokladu se dle právních předpisů Republiky Kazachstán považuje za žádost o vrácení kazašského občanství u osob, které je pozbyly. Žalobkyně nemá zájem se stát znovu občanem Republiky Kazachstán a nechce, aby se nuceně staly občany Republiky Kazachstán její děti, které jsou zatím bez občanství. Žalobkyně uvedla, že tato tvrzení a další podrobnosti a zkušenosti jiných žadatelů chtěla uvést při svém výslechu. 3. K závěru správního orgánu, že ztrátu občanství je možno prokázat pouze oficiálním dokumentem, žalobkyně namítala, že tento neodpovídá zákonu a tvrdila, že získání úředního dokladu o ztrátě občanství Republiky Kazachstán předpokládá stejný postup jako získání cestovního dokladu. S podáním žádosti o vydání dokladu u zastupitelského úřadu by byl spojen její výslech a bylo by požadováno předložení dokladů a informací o žalobkyni a jejích rodinných příslušnících. Žalobkyně není ochotna tyto doklady předkládat, neboť její rodina byla v Kazachstánu pronásledována. K argumentaci správního orgánu, že nepodložila žádným dokladem svůj strach z jednání zastupitelského úřadu, žalobkyně uvedla, že „strach“ nelze dokládat jinak než výslechem žalobkyně a jejího manžela. Zdůraznila, že správní orgán I. stupně pro potřeby řízení o žádostech o mezinárodní ochranu sám shromažďuje informace o poměrech v Republice Kazachstán a o jednání tamních úřadů, pročež mu důvody obav žalobkyně z kontaktu se zastupitelským úřadem musí být známy z vlastní činnosti, z dokumentů, které má k dispozici, a které žalobkyně sama získat nemůže. K postupu správního orgánu I. stupně, který odmítl připojit v předmětné věci spisy týkající se žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, a žádostí o prodloužení doplňkové ochrany žalobkyně namítala, že z těchto vyplývá, že již v minulosti upozorňovala na to, že pozbyla občanství Republiky Kazachstán a nesouhlasila se závěrem, že v důsledku dobrovolného vzdáním se doplňkové ochrany za účelem získání trvalého pobytu se nemůže dovolávat ochrany před státními orgány země původu. Nesouhlasila se závěrem správního orgánu I. stupně, že čestné prohlášení, není samo o sobě důkazem o skutečnostech v něm uváděných a není jím možné nahradit doklad o ztrátě státního občanství s tím, že jí zákon č. 326/1999 Sb., umožnuje doložit nemožnost opatřit si cestovní doklad jakýmkoli způsobem, nikoli pouze listinou a proto může využít čestné prohlášení bez jakéhokoli omezení nebo podmínek. Převzal-li žalovaný závěry správního orgánu I. stupně, zatížil tím své rozhodnutí stejnou vadou jako správní orgán I. stupně. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěrem, že nevydáním cizineckého pasu nemůže být nepřiměřeně zasaženo do jejího soukromého a rodinného života s tím, že nevydání pasu pro ni znamená omezení v cestování, což představuje zásah do svobody pohybu a pobytu rodinného příslušníka občana EU, jehož svobodu pohybu a pobytu zaručuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. 4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zrekapituloval průběh správního řízení a v něm vydaná rozhodnutí. K žalobní argumentaci žalobkyně zdůraznil, že žalobkyně opakuje stejné důvody, kterými se správní orgány již zabývaly, a které nezpochybňují správnost napadeného rozhodnutí ze dne 10. 11. 2021, č. j. MV-160054-4/SO-2021, které splňuje všechny požadavky stanovené § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhodnutí je řádně odůvodněno, odvolací námitky žalobkyně byly v odůvodnění rozhodnutí vypořádány, žalovaný v odůvodnění popsal důvody, pro které námitky žalobkyně považoval za mylné či nerozhodné a popsal i úvahy, kterými se řídil při hodnocení důkazů. Žalovaný nadále považuje rozhodnutí za správné. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť účastníci řízení s takovýmto postupem soudu souhlasili. 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, k