5 Azs 46/2008 — Nejvyšší správní soud

111 A 4/2021- 43 - text  7 111 A 4/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zdeňky Jungvirtové a soudců Mgr. Jany Barcalové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce N. V. A., narozený dne „X“ státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem „X“ zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Fialou sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Ministerstvo vnitra-Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČO 00007064 sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 - Nusle o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-72551-5/SO-2921 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 7. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2021 (správně 29. 6. 2021), č. j. MV-72551-5/SO-2021, kterým byl zamítnuto odvolání žalobce ze dne 6. 4. 2021, podané proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 3. 2021, č. j. OAM-25176-30/DP-2020, kterým byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb. zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, neboť nebyly splněny podmínky dle § 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 3. 2021, č. j. OAM-25176-30/DP-2020 bylo potvrzeno. 2. Žalobce především namítal, že byl na svých právech zkrácen přímo porušením svých práv v předcházejícím řízení, úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti. Vyjádřil přesvědčení, že správní orgán porušil zásadním způsobem své povinnosti odvolacího orgánu, jeho rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 správního řádu, definujícím požadavky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů a zároveň je v rozporu s požadavky na činnost odvolacího orgánu (§ 89 odst. 2 správního řádu), že „žalobce“ opomenul zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nelze přehlížet, že při vydání rozhodnutí v obou stupních byla správními orgány porušena ustanovení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. Nesouhlasil se zamítnutím žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, že nebyly splněny podmínky pro „vydání pobytu“. Žalobce nesouhlasil s tím, že nedoložil doklady o své nezaopatřenosti, neboť ze správního spisu vyplývá, že žalobce ke své žádosti, podané dne 12. 8. 2020, doložil doklad o studiu na střední škole, a to Obchodní akademii ve školním roce 2019/2020 a dodatečně doložil doklad ze dne 13. 10. 2020 o studiu na Obchodní akademii v ročním denním kurzu českého jazyka pro cizince. Jde o studium denní a žalobce je fakticky osobou na otci závislou, pokud jde o jeho výživu. K ukončení studia nedošlo z vůle žalobce, ale šlo o objektivní překážku, způsobenou epidemiologickou situací, kdy opatřením vlády ČR a MZD byla stanovena povinnost on-line výuky, která vyžadovala ovšem lepší znalost českého jazyka, než-li měl v té době žalobce. Ačkoli žádost žalobce byla označena konkrétním účelem, pak po doložení dokladu o studiu kurzu českého jazyka mohla být kvalifikována jako žádost za účelem studia, či účelem jiným, ovšem touto otázkou se správní orgán I. stupně nezabýval. Podle žalobce je rozhodnutí nepřiměřené a formalistické, když žalobce na území již pobývá, žije zde se svým otcem a je osobou na otci závislou. Vazby žalobce na území vytvořené, a to jak rodinné, tak i pracovní, jsou velmi silné, správní orgán I. stupně vše odmítl strohým konstatováním toho, že žalobce na území nemá žádné významné majetkové vazby a neprokázal ani žádné překážky, jež by mu bránily ve vycestování z území ČR, ovšem pominul, vypořádat se s rodinnými vazbami, postavením žalobce, pokud jde o jeho závislost na otci a poměrem mezi zájmem žalobce a veřejnosti. V případě zamítnutí žádosti nejde o banální následky do života žalobce, neboť bude muset území ČR opustit a v zemi původu se pokusit získat pobytové oprávnění nové, a to daleko od své rodiny, po dobu mnoha měsíců, bez garance, že nové pobytové oprávnění mu bude uděleno. Žalobce následně odkázal na čl. 17 Směrnice Rady 2003/86 ES (rozsudek NSS ČR ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015-30), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, (rozsudek NSS ČR ze dne 20. 9. 2018, č. j. 10 Azs 127/2018-30). Situaci žalobce deklaruje mimořádnost jeho situace („nabití“ 18 let na území, ukončení studia z důvodu objektivní překážky a studium denního kurzu českého jazyka, závislost na otci a podobně), jež bylo třeba „ze strany“ řádně posoudit a zejména obsáhnout v úvahách, zabývajících se tím, proč ani známé, či tvrzené okolnosti nevedou v důsledku k nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí, či porušení čl. 8 Evropské úmluvy, či Úmluvy o právech dítěte. Žalobce považoval odůvodněné rozhodnutí za nepřezkoumatelné a odporující § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. 3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že nebude rozvádět skutkový stav a průběh správního řízení od podání žádosti do vydání pravomocného rozhodnutí, neboť je dostatečně popsán v napadeném rozhodnutí žalovaného. Podle jeho názoru odvodnění správního orgánu I. stupně splňuje požadavky § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a postup odvolacího správního orgánu podle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. byl zachován. Napadené rozhodnutí není nezákonné, věcně nesprávné, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Pokud žalobce namítal, že bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., pak nespecifikoval, v čem konkrétně porušení spatřuje, proto žalovaný se k této námitce nemohl vyjádřit. K námitce žalobce o ukončení studia z důvodů epidemiologické situace a povinnosti on-line výuky, žalovaný uvedl, že povinností žalobce bylo splnit podmínku nezaopatřenosti, tedy předložit doklad o studiu na střední či vysoké škole, ovšem žalobce uvedený doklad nepředložil. Žalobce sám uvedl, že studium na obchodní akademii ukončil z důvodu neznalosti českého jazyka, takže ukončení studia bylo jeho svobodným rozhodnutím. Z důvodu nedostatečné znalosti českého jazyka se žalobce dále vzdělával v denním kurzu českého jazyka, což doložil, ovšem tento kurz nesplňuje požadavky § 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Podle žalovaného nebylo na místě posuzovat žádost žalobce za účelem jiným, než jím jednoznačně a konkrétně uvedeným. K námitce přiměřenosti rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce odkázal žalovaný na své rozhodnutí ze dne 29. 6. 2021. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by neprodloužením povolení k dlouhodobému pobytu porušil Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jelikož žalobci není tímto postupem znemožněno do budoucna pobývat na území. Nadto žalobce není dítětem, neboť je zletilý a nemůže proto dojít k porušení Úmluvy o právech dítěte. Žalovaný ve zbytku plně odkázal na své rozhodnutí ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-72551-5/SO-2021 a navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. 4. Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného replikou, v níž nesouhlasil s tím, že nařízená on-line výuka z důvodu tehdejší epidemiologické situace s žalobcovou nedostatečnou znalostí českého jazyka nemá charakter objektivní překážky pro ukončení studia, a že k ukončení došlo z vůle žalobce. Nařízená on-line výuka představovala mimořádnou překážku v pokračování studia žalobce. Žalobce neskončil on-line výuku ze své vůle, o čemž svědčí skutečnost, že se rozhodl studovat kurzy české jazyka, aby mohl následně na své ukončené studium navázat. Žalovaný sám uvedl, že žalobce se dále vzdělával v denním kurzu českého jazyka, ovšem nesplňoval tak podmínky § 42a odst. 1 písm. b) ZPC. S tím žalobce nesouhlasil, neboť je nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem na území. Žalobce se soustavně připravoval na budoucí povolání právě v denním kurzu českého jazyka a tento kurz navštěvoval proto, aby mohl následně navázat na své dřívější studium, vybaven lepšími jazykovými schopnostmi. 5. Napadené rozhodnutí krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ustanovení § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 71 odst. 2, § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně někter