7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 17/2013- 74 - text 8 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: M.K., zast. Ing. M.B., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.6.2008, č.j. 500/298/502 21/08, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 3.1.2008, č.j. ČIŽP/41/OOH/SR01/0703374.003/07/PHE, byla žalobci dle § 66 odst. 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb. (dále jen zákon o odpadech nebo zákon) uložena pokuta ve výši 1.000.000,- Kč za porušení ust. § 12 odst. 2 zákona za jednání spočívající v tom, že žalobce v roce 2006 až do 8.2.2007 na adrese Za Zastávkou 3/337, Praha 15 nakládal s odpady v zařízení, které není dle zákona o odpadech určené k nakládání s odpady. Správní orgán specifikoval množství a druh odpadů, se kterými žalobce v rozhodné době nakládal, a dále konstatoval, že v místě bylo nakládáno s odpady kategorie nebezpečný (cca 5 7000 tun), u kterého je každá nezákonná manipulace spojena s rizikem nepříznivého působení na životní prostředí, proto mohlo dojít k výraznému zhoršení kvality životního prostředí, např. ke kontaminaci podzemních nebo povrchových vod, neboť některé nádoby byly otevřeny a tak vystaveny klimatickým podmínkám, přičemž část jich byla umístěna na rostlém terénu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 12.6.2008, č.j. 500/298/502 21/08, bylo odvolání žalobce zamítnuto, neboť provozovna žalobce není technicky vybavena pro nakládání s odpady (betonové panely, z části jen rostlý terén, chybějící zastřešení) a nemůže tak získat souhlas dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Dle žalovaného nelze uložit pokutu za to, že žalobce souhlas nemá, ale je nutné použít ust. § 12 odst. 2 zákona. Rozhodnutím MHMP-36757/OŽP-II-241/R-355/2004/Se byl žalobci udělen souhlas dle § 16 odst. 3 pro vyjmenované odpady vzniklé vlastní činností žalobce, aniž by bylo definováno místo nakládání s nebezpečnými odpady. Žalovaný připustil, že místem by mohl být i žalobcem provozovaný areál, avšak pouze za předpokladu, že by byl upraven v souladu s § 12 odst. 2 zákona. Stav areálu však danému předpokladu odporoval, proto se souhlas Magistrátu nemohlo na danou provozovnu vztahovat. Žalobce zastoupen Ing. B. pro celé soudní řízení, jak uvedl k výzvě soudu při jednání dne 20.3.2013, namítá vadnou právní kvalifikaci jeho jednání, neboť v dotčeném zařízení (provozovna Za Zastávkou 3/377) má povoleno nakládat s nebezpečnými odpady dle rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy (dále jen MHMP) ze dne 24.3.2004, č.j. MHMP-36757/OŽP-II-241/R-355/2004/Se. Jelikož zákon o odpadech neuvádí, kdo a jakým způsobem stanoví, které zařízení je určeno k nakládání s odpady (§ 12 odst. 2), je třeba provozovnu žalobce považovat za zařízení určené pro nakládání s odpady a to bez ohledu na omezení povolení MHMP pro nebezpečné odpady vznikající při činnosti žalobce a nikoli pro odpady přijímané. Jednání žalobce tak odpovídá delikt dle § 66 odst. 3 písm. e) zákona, tedy že neměl souhlas pro tu část nakládání s odpady, při které byly odpady do zařízení přijímány. Dále žalobce namítá nedostatečné skutkové zjištění, neboť nebylo prokázáno ohrožení životního prostředí natolik, aby mírou ohrožení mohla být určena výše sankce. Výše sankce je dána ohrožením zákonem chráněných zájmů, čemuž odpovídá konkrétní popis nebezpečí pro životní prostředí s ohledem na místní podmínky (ohrožené nejbližší vodní zdroje, kanalizace, pracovní a obytná zóna, podzemní voda, geologické podloží). Takové skutkové zjištění z rozhodnutí neplyne. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Souhlas MHMP vydaný podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech byl vydán pouze ve vztahu k zařízení ke sběru a odstraňování odpadu – deemulgační a neutralizační stanice na adrese Praha 10, Ke Kablu 1238/2a a dále k provozu mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů. Udělené souhlasy jsou tak místně, resp. věcně omezena a nelze je vztáhnout na zařízení nacházející se na adrese Praha 15, Za Zastávkou 3/377. Shodně není relevantní souhlas žalobci jakožto původci nebezpečných odpadů podle § 16 odst. 3 zákona, neboť je vázán na osobu držitele a nikoli na konkrétní místo, zároveň se vztahuje na odpady vzniklé podnikatelskou činností žalobce a nikoli na odpady převzaté od dalších původců. Nakládání s vlastními odpady na daném místě není samostatným důvodem, aby takovéto zařízení bylo považováno za zařízení určené k nakládání s odpady podle § 14 odst. 1 zákona. Ust. § 66 odst. 3 písm. e) zákona se používá na situace, kdy není pochyb o tom, že se jedná o zařízení podléhající souhlasu dle § 14 odst. 1 zákona, avšak jeho provozovatel tímto souhlasem nedisponuje (např. uplynutím doby předchozího povolení). V dané věci se jednalo o zařízení, na něž nemohlo být vzhledem k jeho stavu v době kontroly ani potencionálně nahlíženo jako na zařízení určené k nakládání s odpady, proto bylo nutné aplikovat ust. § 66 odst. 4 písm. b) zákona. Správní orgán sice neshledal žádné konkrétní škodlivé následky (poškození životního ohrožení), z popisu zjištěného stavu nicméně míra ohrožení životního prostředí vyplývá. Dle žalovaného je klíčový rozsah protiprávního jednání (množství druhů většinou nebezpečných odpadů), způsob skladování (nezastřešené prostory, nedostatečné nebo neuzavřené obaly, zcela nevhodný povrch místa skladování), to vše s rizikem ohrožení podzemních či povrchových vod. Městský soud v Praze napadené správní rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona s.ř.s.), vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.), a celou věc posoudil takto. Rozhodnutím MHMP ze dne 24.3.2004, č.j. MHMP-36757/OŽP-II-241/R-355/2004/Se, byl žalobci udělen souhlas dle § 16 odst. 3 zákona o odpadech k nakládání se specifikovanými nebezpečnými odpady původce v množství menším než 100 tun za rok. Dle bodu 2 rozhodnutí nakládání s nebezpečnými odpady žalobce spočívá v odděleném shromažďování odpadů z vlastního provozu a poté jejich odstranění převedením do vlastnictví osoby oprávněné k jejich převzetí dle § 12 odst. 3 zákona. Dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech nakládání s odpady je shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů. Dle § 14 odst. 1 zákona lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem Dle § 16 odst. 3 zákona s nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení podle § 14. Z ust. § 16 a § 14 zákona plyne, že zákon o odpadech odlišuje nakládání s odpady (dle § 16 s nebezpečnými odpady) a provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, čemuž odpovídá také odlišný předmět souhlasu dle § 16 a dle § 14 zákona, pouze souhlas dle § 14 zákona k provozování zařízení pro nebezpečný odpad je způsobilý vyloučit potřebu souhlasu dle § 16 k nakládání s nebezpečnými odpady původce. Tedy pokud původci byl vydán souhlas dle § 14 zákona k provozování zařízení pro nebezpečný odpad, poté může původce v daném místně určeném zařízení nakládat s nebezpečnými odpady již na základě tohoto souhlasu dle § 14, který je omezen specifikací místa nebo technickou povahou zařízení, neboť dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona je zařízení technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby. Žalobci udělený souhlas dle § 16 odst. 3 zákona je bez právní relevance pro posouzení protiprávnosti jednání žalobce ve smyslu správního deliktu dle § 66 odst. 4 písm. d) zákona. Žalobce na základě rozhodnutím MHMP ze dne 24.3.2004, č.j. MHMP-36757/OŽP-II-241/R-355/2004/Se, byl oprávněn provádět pouze shromažďování nebezpečných odpadů a to vzniklých při jeho podnikatelské činnosti do výše 100 tun za rok. Z hlášení o produkci a nakládání s odpady však plyne žalobcem nesporovaná skutečnost, že žalobce od roku 2006 prováděl sběr a výkup odpadů jiných původců a zároveň v množství násobně přesahující výši stanovenou souhlasem dle § 16. Z daného je tak patrné, že žalobce nakládal s nebezpečnými odpady zcela mimo režim vydaného souhlasu dle § 16 (č.j. MHMP-36757/OŽP-II-241/R-355/2004/Se), který byl vázán pouze na odpady vzniklé činností žalobce a na činnost spočívající pouze ve shromažďování. Žalobce namítá, že měl naplnit skutkovou podstatu deliktu dle § 66 odst. 3 písm. e) zákona, neboť neměl souhlas pro sběr a výkup odpadů, tedy že provozoval zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu. Soud v t