1 As 35/2012 — Nejvyšší správní soud

7 A 156/2010- 38 - text 11 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: J.S., zast. P. U., advokátem, sídlem K. 15/1107, P. 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.7.2010, č.j. 100449/2010/KUSK, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 23.7.2010, č. j. 100449/2010/KUSK, a rozhodnutí ředitelky Mateřské školy Líbeznice, okres Praha - východ, ze dne 3.6.2010, č.j. 136/2010, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,- Kč, a to k rukám jeho zástupce P. U., advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ředitelky mateřské školy Líbezníce Praha-východ ze dne 3.6.2010, č.j. 136/2010, nebyl žalobce přijat k předškolnímu vzdělávání od školního roku 2009/2010 v mateřské škole, neboť byly přednostně přijaty k předškolnímu vzdělávání děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Jelikož počet žádostí podaných překročil stanovenou kapacitu mateřské školy, rozhodla ředitelka podle § 34 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. (dále jen „školského zákona“) „v souladu s kritérii pro přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání ze dne 1.4.2009. Přednost přijetí tak byla dána dětem, které lépe vyhověly výše uvedeným kritériím. Tím byla naplněna kapacita školy, z tohoto důvodu nemohl být žalobce přijat“. Kritéria pro přijetí dítěte do mateřské školy Líbezníce ze dne 1.4.2009 stanovila ředitelka školy takto: 1. dítě s trvalým bydlištěm v Líbeznících 2. dítě pětileté – předškolní 3. dítě matky samoživitelky 4. dítě pracující matky 5. dítě, které dosáhlo v době zápisu do MŠ tří let 6. pokud počet přihlášených dětí přesáhne kapacitní možnosti školy, přijímají se děti podle dosaženého věku – od nejstarších 7. dítě, které má již v mateřské škole staršího sourozence. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém namítal průtahy v řízení, z čehož dovozuje nerovnost procesních stran. Dále namítal, že kritéria pro přijetí do školy byla stanovena s účinností od 1.4.2009, ačkoliv byla zveřejněna na elektronické úřední desce dne 13.5.2009, avšak účinnost správního aktu nastává nejdříve oznámením aktu adresátovi. Vzhledem k datu zveřejnění žalobce o údajných kritériích nevěděl do doby vydání rozhodnutí, v době podání přihlášky tato kritéria nebyla známa. Kritéria 1, 3, 5, 6 a 7 dle žalobce nemají oporu v zákoně a jsou v rozporu s principem rovnosti přístupu ke vzdělání, s ust. § 2 odst. 1 školského zákona, články 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte a v rozporu s principem rovnosti přístupu ke vzdělání (čl. 18, odst. 3 Úmluvy o právech dítěte). Vzdělání poskytované podle školského zákona je veřejnou službou, žalobce nemůže za to, že správní orgány nečinily nic s ohledem na demografický vývoj, aniž by zjednaly nápravu. Argument nepřijetí „z kapacitních důvodů“ dle žalobce nemá zákonnou oporu. Žalobce konstatoval, že je pro něj překvapivé, že rada obce upřednostnila děti matek, které současně pobíraly dávky rodičovské podpory, a zároveň byla povolena výjimka z nejmenšího počtu dětí předmětné školy. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 23.7.2010, č.j. 100449/2010/KUSK, ve znění opravného usnesení č.j. 129347/2010/KUSK ze dne 25.8.2010, bylo odvolání zákonné zástupkyně žalobce zamítnuto a rozhodnutí ředitelky mateřské školy Líbezníce potvrzeno (žalovaný v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 160/2012-41 projednal odvolání žalobce jako přípustné bez ohledu na ust. § 183 odst. 2 školského zákona ve znění do 31.12.2011, pozn. soudu). Žalovaný konstatoval, že rozhodování o přijetí k předškolnímu vzdělávání je plně v kompetenci ředitele školy. O nepřijetí žalobce k předškolnímu vzdělávání pro školní rok 2009/2010 bylo rozhodnuto poté, co se jeho zákonná zástupkyně domáhala ochrany před nečinností. Dle žalovaného je rozhodující, že byly splněny zákonné podmínky pro přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání, tj. bylo upřednostněno přijetí dětí v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, kdy nejvyšší povolený počet dětí v mateřské škole je nepřekročitelný. Nepřekročitelnost stanovené kapacity není v rozporu s platným právním řádem, nepřekročitelnost je definována ust. § 142 školského zákona, dle kterého statutární orgán právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, je povinen dodržet rozsah zápisu školy v rejstříku škol a školských zařízení. Další podmínky pro přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání jsou plně v kompetenci ředitelky školy, podmínky však nesmí být diskriminační. Protože podle bodu 5 kritérií pro přijetí dítěte do předmětné školy vydaných ředitelkou 1.4.2009 žalobce nedosáhl v době zápisu do mateřské školy věku 3 let (kritérium 5) a při nedostatečných kapacitních možnostech byly přijaty děti podle dosaženého věku (od nejstarších) nebyl žalobce přijat. Žalovaný uvedl, že zákon č. 198/2009 Sb. v § 1 odst. 1 písm. i), podle kterého je zakázána diskriminace ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, konkretizuje v ust. § 7 odst. 1, že není diskriminací rozdílné zacházení z důvodu věku ve věcech uvedených v § 1 odst. 1 písm. f) – j) pokud je toto rozdílné zacházení odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. Přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání na základě věkového kritéria, kdy jsou upřednostněny děti starší před mladšími, představuje rozdílné zacházení objektivně odůvodněna legitimním cílem. Cílem předškolního vzdělávání je vytváření základních předpokladů pro pokračování ve vzdělávání a napomáhání vyrovnání nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání (§ 33 školského zákona). Tento úmysl zákonodárce se znovu objevuje v požadavku přednostního přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Věkové kritérium pro přijímání dětí je tedy v těchto případech podloženo legitimním cílem – připravit dítě na základní vzdělávání a je přímo úměrný věku dítěte. Vzhledem k věku účastníka by do podání přihlášky k předškolnímu vzdělávání nesplnil tento podmínky pro přijetí, neboť byla dána přednost věkově starším dětem, což je zcela v souladu se smyslem předškolního vzdělávání uvedeným v § 33 školského zákona a v souladu s bodem 5 výše uvedených kritérií. Dále žalovaný konstatoval, že předškolní vzdělávání v mateřské škole Líbezníce končilo ve školním roce 2008/2009 celkem 15 dětí a na tato volná místa bylo přijato 15 dětí. Tím byl naplněn nejvyšší povolený počet dětí pro školní rok 2009/2010. Naplnění nejvyššího povoleného počtu dětí pro školní rok 2009/2010 je evidentní ze statistického výkazu v mateřské škole S 1-01 podle stavu původně vykázaného ředitelkou ke 30.9.2009. Žalobce podanou žalobou namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou správních orgánů, neboť pouze konstatují, že byla naplněna kapacita školy. Rozhodnutí prvoinstančního orgánu odkazuje na kritéria přijímání, která však nejsou v rozhodnutí jakkoliv zmíněna a konstatuje, že jiní uchazeči splňují daná kritéria lépe bez bližší specifikace. Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje ani náznak úvah, které by vedly k tomu, jak byla hodnocena kritéria, jaká jim byla přiřazována váha, jak byla poměřována a počítána, jakého výsledku dosáhli ostatní uchazeči, v jakém počtu apod. Rozhodnutí správního orgánu II. stupně shledává takovýto postup správní orgán I. stupně zákonným, čímž umožňuje faktickou zvůli, jež je nevyvratitelná. Žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce, neboť téměř všechny pominul, „jakoby nebyly vůbec vzneseny a ani neuvedl úvahu, že se tyto důvody k věci nevztahují“. Žalovaný se vyrovnal pouze s argumentem založeným na diskriminaci kvůli věku a kapacitním naplnění školského zařízení. Žalobce namítá nezákonnost některých kritérií stanovených ředitelkou školy. Kritérium přednostního přijímání dětí samoživitelek považuje žalobce za nejasné, za nezákonné považuje kritérium dosažení 3 let věku v době zápisu, kritérium vyššího věku (6. kritérium) a kritérium staršího zapsaného sourozence (7. kritérium). Kritérium staršího sourozence je v rozporu se zákonem, protože zakládá podmínku nesplnitelnou pro prvorozené dítě a je tedy v rozporu s principem rovnosti. Užitím tohoto kritéria se nesleduje žádný legitimní cíl nebo zájem, který by byl přiřaditelný k žadateli jako takovému. Také kritérium dosažení věku tří let v okamžiku zápisu je stanoveno v rozporu se zákonem, protože zákon upřednostňuje děti předškolního věku, ale nestanoví jinou věkovou hranici jako přípustné věkové kritérium, z toho žalobce a contrario dovozuje, že aplikace jiných kritérií založených na věku je nepřípustná, shodně jako kritérium přednosti starších dětí. Kritérium přednosti dětí matek samoživitelek by bylo za určitých oko