7 Afs 73/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 2/2015- 40 - text 5 pokračování 9A 2/2015 U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: M. K., bytem U., Ú., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 12. 11. 2014, č. j. MV-90020-8/EG-2014, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč zaplacený z podané žaloby. Tato částka bude žalobci vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 11. 2014, č. j. MV-90020-8/EG-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta jeho žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti vůči Ministerstvu vnitra, Odbor eGovernmentu (dále jen „správní orgán prvního stupně“). Žalobce doručil dne 14. 9. 2014 správnímu orgánu prvního stupně podání označené „Žádost o opatření proti nečinnosti“, v němž uvedl, že se dne 5. 8. 2014 stal statutárním orgánem – jednatelem obchodní společnosti d. s. r. o. Po správním orgánu prvního stupně požadoval, aby mu do jeho datové schránky (tj. do datové schránky žalobce jakožto fyzické osoby) zaslal přístupové údaje do datové schránky této obchodní společnosti. Správní orgán prvního stupně dne 15. 9. 2014 žalobci odpověděl, že prvotní přístupové údaje k datovým schránkám právnických osob jsou zasílány vždy na adresu trvalého bydliště statutárního zástupce na základě údajů z veřejně dostupné evidence jako fyzické osobě, což bylo učiněno i v tomto případě. Technické nastavení informačního systému datových schránek neumožňuje zasílání přístupových údajů do datové schránky fyzické osoby, a to kvůli povaze zasílaného dokumentu. Na to dne 17. 9. 2014 a 31. 10. 2014 reagoval žalobce podáními nazvanými „Žádost o ochranu před nečinností Ministerstva vnitra“, v nichž po rekapitulaci předchozího procesního postupu shodně uvedl, že dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 7 Afs 73/2012 - 35, je povinností doručovat datovou schránkou, je-li to možné (což dle žalobce v tomto případě nepochybně možné je), přičemž vady spočívající v opomenutí tohoto postupu nemohou být zhojeny doručením poštou na adresu trvalého bydliště. Žalobce tedy žalovanému navrhl, aby v souladu s § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, přikázal nečinnému správnímu orgánu prvního stupně zjednat nápravu. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce správní orgán prvního stupně několikrát vyzval k doručení přístupových údajů do datové schránky právnické osoby d. s. r. o., v níž se stal statutárním orgánem, a to formou datové zprávy do jeho datové schránky fyzické osoby. Správní orgán prvního stupně vždy odpověděl, že první přístupové údaje se zasílají vždy v listinné podobě výhradně do vlastních rukou adresáta na adresu jeho trvalého pobytu, přičemž takový pokus o doručení již proběhl. Žalovaný si tak nebyl vědom jakékoli nečinnosti. Listinné doručování přístupových údajů do vlastních rukou adresáta je s ohledem na povahu dokumentu (bezpečnostní heslo a uživatelské jméno) dle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“), nezbytné. Správní orgán prvního stupně zaslal žalobci přístupové údaje na adresu trvalého pobytu, k doručení však nedošlo, neboť žalobce je dle vyjádření držitele poštovní licence na adrese neznámý. K pokusu o náhradní doručení na doručovací adresu došlo dne 16. 10. 2014 a k samotnému doručení dne 21. 10. 2014. Vzhledem k tomu považoval žalovaný postup správního orgánu prvního stupně za zákonný a neshledal důvod k přijetí opatření podle § 80 odst. 4 správního řádu. III. Žaloba Žalobce po rekapitulaci předchozího průběhu řízení s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 7 Afs 73/2012 – 35, uvedl, že údaje pro přístup do datové schránky společnosti d. s. r. o. považuje za nedoručené. Zdůraznil, že se stal jednatelem dalších obchodních společností, přičemž údaje jsou mu soustavně doručovány na adresu trvalého bydliště. Žalovanému je přitom známo, že žalobce se na uvedené adrese nezdržuje a musí si na své náklady zajišťovat dosílku těchto přístupových údajů. Žalobce je toho názoru, že dikcí „umožňuje-li to povaha dokumentu“ obsaženou v § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. je zamýšleno zejména technické omezení systému pro zaslání většího množství spisové dokumentace apod., kdy systém datových schránek má omezení na velikost příloh datové zprávy a zaslání, případně kdy by digitalizace velmi rozsáhlých spisů či dokumentů nebyla vůbec možná. Žalovaný však žádným z uvedených důvodů neargumentuje a žalobce osobně ověřil, že technické nastavení systému datových schránek zaslání jím požadovaných údajů bez problémů umožňuje. Žalobce s poukazem na § 19 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. odmítl argumentaci žalovaného, který uvedl, že přístupové údaje do datových schránek nelze doručit, neboť není jisté, že k nim získá přístup pouze jejich držitel. Taková skutečnost sice může být technickou chybou či chybou architektury systému, jeho zadavatelem a provozovatelem je však právě žalovaný. Žalobce podotkl, že nelze vyloučit ani zneužití údajů zasílaných poštou a do datových schránek jsou běžně doručovány písemnosti mimořádně citlivého charakteru. Je tedy zcela nelogické, aby z důvodu bezpečnosti nebylo možno do datové schránky fyzické osoby doručit údaje pro přístup do datové schránky obchodní společnosti. Žalobce s ohledem na výše uvedené navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a žalovanému uložil zaslat přístupové údaje do datové schránky společnosti d. s. r. o. do datové schránky fyzické osoby - jednatele. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že považuje žalobu nepřípustnou, neboť žalobce se domáhá přezkumu rozhodnutí správního orgánu, které je z přezkumu vyloučeno dle § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaný dále považoval žalobu za nedůvodnou, neboť v daném případě neexistuje rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. Žalovaný uvedl, že po zapsání žalobce do obchodního rejstříku došlo k automatickému vygenerování přístupových údajů do datové schránky právnické osoby, jejímž statutárním zástupcem se stal žalobce. Na základě § 15 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. byly tyto údaje odeslány na adresu trvalého pobytu žalobce. Po poskytnutí součinnosti ze strany rejstříkového soudu pak žalovaný postupoval podle § 12 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. Výše uvedený postup je standardním zákonným postupem a je používán od zavedení Informačního systému datových schránek. Listinné doručování přístupových údajů je s ohledem na povahu dokumentu (bezpečnostní heslo a uživatelské jméno) nezbytné. Ostatně sám žalobce doručení přístupových údajů do datové schránky právnické osoby d. s. r. o. ve své žalobě potvrdil. Napadené rozhodnutí je tedy toliko procesní usnesení, kterým se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti žalobce. K žalobnímu návrhu, aby soud žalovanému uložil zaslat přístupové údaje do datové schránky žalobce jako fyzické osoby, žalovaný uvedl, že soudům nepřísluší nahrazovat rozhodnutí správních orgánů, resp. ukládat jim žalobou požadované povinnosti (platí kasační princip). Soudům taktéž nepřísluší podávat výklady právních předpisů v obecné rovině. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti žalovaný navrhl, aby soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl, nebo aby ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž uvedl, že žalovaný ignoruje zákon a (pravidla) užívání systému, který sám spravuje. Uvedl, že adresa trvalého pobytu je pouze evidenčním údajem, a datovou schránku si založil proto, aby mu do ní byla zasílána veškerá úřední pošta. K doručení přístupových údajů došlo pouhou náhodou a zcela v rozporu se zákonem. I v dalších případech se nepodařilo doručit zásluhou žalovaného, ale v důsledku toho, že si žalobce za své vlastní prostředky zřídil a platil dosílku u České pošty. Žalobce je tedy postaven do situace, kdy si musí zajistit přístup do datové schránky společnosti na vlastní náklady. Tvrzení žalovaného, že k vygenerování přístupových údajů dochází automaticky, je absolutně lživé. Žalobci nebylo zřejmé, k čemu by si jakákoli osoba zřizovala datovou schránku, kdyby do ní mohly správní orgány dle vlastní libovůle nedoručovat. Provozovatelem systému datových zpráv je přitom sám žalovaný, kterému nic nebrání v tom, aby provedl příslušné technicko-administrativn