1 Afs 147/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 86/2016- 59 - text 14 10 A 86/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce Mgr. Martina Lachmanna a soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. v právní věci žalobce: Česká zbrojovka a.s., IČO: 463 45 965 sídlem Svat. Čecha 1283, Uherský Brod zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 42, Brno proti žalovanému: Ministerstvo obrany sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti o přerušení odborného dozoru nad jakostí ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M takto: I. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti o přerušení odborného dozoru nad jakostí ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 14.342,- Kč k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. Radka Ondruše, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podanou dne 19. 5. 2016 domáhá, aby soud žalovanému uložil vydat do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 19. 2. 2016 proti rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti o přerušení odborného dozoru nad jakostí ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M. 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že dne 5. 2. 2016 obdržel rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (dále jen „Úřad“) ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M, o přerušení odborného dozoru nad jakostí u žalobce jako prodávajícího podle kupní smlouvy č. 155410010 a Dodatku č. 1 a 2, uzavřené mezi žalobcem a Českou republikou – Ministerstvem obrany, vydané na základě a s odkazem na ust. § 26 odst. 1 písm. b), d) zákona č. 309/2000 Sb., o obranné standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti výrobků a služeb určených k zajištění obrany státu a o změně živnostenského zákona, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 309/2000 Sb.“). Přílohou tohoto rozhodnutí Úřadu byl demonstrativní výčet vad a nedostatků žalobcem předložené dokumentace (plánu kvality, smluv mezi žalobcem a jeho subdodavateli a mezi jednotlivými subdodavateli žalobce). 3. Žalobce dále konstatoval, že podáním ze dne 19. 2. 2016, adresovaným Ministerstvu obrany jako odvolacímu správnímu úřadu, resp. státnímu tajemníkovi Ministerstva obrany, jenž na základě delegace ministrem obrany plní úkoly Ministerstva obrany jako odvolacího správního úřadu, doručeným téhož dne Úřadu jako prvostupňovému správnímu úřadu, uplatnil žalobce řádně a včas odvolání proti předmětnému rozhodnutí Úřadu. Žalovaný o odvolání žalobce ze dne 19. 2. 2016 proti rozhodnutí Úřadu ze dne 1. 2. 2016, čj. 102-13-17/2014/DP-1419/M, v zákonné lhůtě nerozhodl. 4. Žalobce zdůraznil, že podáním ze dne 20. 4. 2016, adresovaným ministru obrany jako nadřízenému správnímu úřadu ve smyslu ust. § 178 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), požádal o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu ust. § 80 odst. 3 správního řádu. 5. Žalobce namítl, že bez ohledu na zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání, v přímém rozporu s nimi a bez ohledu na již uplatněnou žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaný o odvolání žalobce v zákonné lhůtě nerozhodl, přičemž o něm nerozhodl ani následně do dne podání žaloby. 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 7. 2016 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Podle žalovaného byl žalobcem napadený úkon (přerušení dozoru) učiněn ve věci státního ověřování jakosti. Státní tajemník jako adresát odvolání ze dne 19. 2. 2016 posoudil předmětné podání žalobce podle jeho obsahu, bez ohledu na to, jak bylo označeno. Podle žalovaného státní ověřování jakosti představuje zjišťování určitých technických parametrů výrobků nebo služeb. Nejedná se o správní řízení, ale o výkon kontrolní činnosti. Úřad má při této činnosti postupovat podle zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). O správní řízení se podle žalovaného jedná pouze do doby vydání rozhodnutí o státním ověřování jakosti, resp. do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. To je zahájeno na základě žádosti odběratele o státní ověřování jakosti směřující k Úřadu, který o žádosti rozhodne, přičemž o odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhoduje žalovaný jako nadřízený správní orgán. Po nabytí právní moci rozhodnutí o odvolání správní řízení končí a začíná probíhat státní ověřování jakosti jakožto kontrolní činnost dle kontrolního řádu. V této situaci již žalovaný není oprávněn jakkoli ovlivňovat činnost Úřadu jako nezávislého kontrolního orgánu. Jakékoliv ovlivňování činnosti Úřadu by bylo v rozporu s transparentností veřejné zakázky. Žalovaný zdůraznil, že podání žalobce je třeba posuzovat jako výraz nesouhlasu s postupem Úřadu při realizaci státního ověřování jakosti. Proti kontrolnímu zjištění přitom může podle žalovaného podat kontrolovaná osoba podle § 13 kontrolního řádu námitky, o nichž je rozhodováno nadřízeným kontrolujícího podle § 14 kontrolního řádu. Ani státní tajemník, ani žalovaný tak nebyli příslušní k vyřízení podání žalobce ze dne 19. 2. 2016. Z tohoto důvodu státní tajemník postoupil uvedené podání (spolu s podáním žalobce v téže věci ze dne 7. 3. 2016) Úřadu, přičemž žalobce byl o tomto postupu vyrozuměn dne 8. 4. 2016. Podání žalobce v části představující námitky proti kontrolnímu zjištění Úřadu vyřídil Úřad vyjádřením ze dne 15. 4. 2016, čj. 118-21/2016-1419, doručeným žalobci dne 18. 4. 2016. Konečně žalovaný doplnil, že na žádost žalobce ze dne 20. 4. 2016 o zahájení řízení o ochranu před nečinností reagoval ministr obrany přípisem ze dne 5. 5. 2016, čj. 548/2016-7542KM. Žalovaný uzavřel, že v předmětné záležitosti nemohl být státní tajemník činný jako správní orgán druhého stupně, přesto však doručené podání správně vyhodnotil a řádně konal, podání žalobce postoupil Úřadu a žalobce o tomto postupu vyrozuměl. 7. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného ze dne 31. 10. 2016 uvedl, že prezentovat provádění státního ověřování jakosti pouze jako zjišťování technických parametrů výrobků a služeb je v rozporu s obsahem zákona č. 309/2000 Sb. a nepřípustně to zjednodušuje skutkový stav a proto také omezuje aplikovatelnou právní úpravu. Žalobce s odkazem na ustanovení § 17 odst. 1, § 24 odst. 1 a 2, § 27 odst. 1, § 19 odst. 1 a § 25 zákona č. 309/2000 Sb. zdůraznil, že odborný dozor jako jeden ze zákonem upravených způsobů provádění státního ověřování jakosti je činností, kterou Úřad ověřuje, zda se procesy dodavatele, jejichž výsledkem je výrobek nebo služba, uskutečňují v souladu s požadavky odběratele stanovenými ve smlouvě s dodavatelem a zabezpečují dosažení požadované jakosti výrobku nebo služby, a to po celou dobu plnění smlouvy mezi odběratelem a dodavatelem. Žalobce sdílí názor žalovaného, že samotné provádění státního ověřování jakosti, resp. odborného dozoru, jako takové není správním řízením, což však žalobce ani nikdy netvrdil. 8. Podle žalobce nelze bez dalšího souhlasit s tvrzením žalovaného, že samotné provádění státního ověřování jakosti, resp. odborného dozoru, je výkonem (státní) kontroly podle kontrolního řádu, a to proto, že provádění státního ověřování jakosti nesplňuje zákonné podmínky provádění kontroly dle § 2 zákona, neboť podle § 17 zákona č. 309/2000 Sb. státním ověřováním jakosti Úřad zjišťuje na žádost odběratele, zda dodavatel plní požadavky na jakost vyplývající ze soukromoprávní smlouvy mezi odběratelem a dodavatelem; žalobce tedy jako kontrolovaná osoba neplní povinnosti, které mu vyplývají z jiných právních předpisů nebo které mu byly uloženy na základě těchto předpisů, ale plní povinnosti, které smluvně přijal ve vztahu k České republice – Ministerstvu obrany jako odběrateli, a to povinnosti ve vztahu k jakosti jako institutu se smluvně sjednaným obsahem. 9. Zatímco podle § 5 kontrolního řádu kontrolní orgán zahajuje kontrolu z moci úřední a stejně tak je určen i rozsah jeho kontrolní činnosti, v případě státního ověřování jakosti Úřad jako kontrolní orgán podle žalobce zahajuje kontrolu výhradně po právní moci rozhodnutí o státním ověřování jakosti, vydaného na základě návrhu odběratele jako navrhovatele v návrhovém řízení, přičemž rozsah jeho kontrolní činnosti je také plně v dispozici odběratele jako navrhovatele. Právní mocí rozhodnutí o státním ověřování jakosti a jeho rozsahu je dokonce podmíněno zahájení plnění smlouvy. Úřad dokonce může rozhodnout, že státní ověřování jakosti nebude provádět, a proti takovému rozhodnutí není přípus