1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 225/2015- 43 - text 18 pokračování č. j. 9A 225/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže ve věci žalobce: J. D., IČ ... se sídlem V. K. 351, P. 9, zastoupen advokátkou Mgr. Monikou Zatloukalovou, se sídlem Veleslavínova 7, Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, Odboru veřejné dopravy, ze dne 17. 8. 2015, č. j. 50/2015-190-TAXI/4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravních agend (dále též „MHMP“), ze dne 2. 12. 2014, č. j. MHMP 1690885/2014, ve věci porušení zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dá jen „zákon o silniční dopravě“) v návaznosti na vyhlášku č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (dále jen „prováděcí vyhláška“) tak, že se ve výroku A prvostupňového rozhodnutí za slova „zaznamenání skutečného průběhu přepravy“ vkládají slova „neboť“ v souvislosti s touto přepravou byla do taxametru v uvedeném vozidle jako počet kilometrů ujetých při přepravě zaznamenána hodnota 10,5 namísto počtu skutečně ujetých při této přepravě cca 5,6 km“. Ve zbytku bylo rozhodnutí MHMP potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč výrokem A) za porušení § 21 odst. 3 písm. g) zákona o silniční dopravě tím, že nezajistil, aby při poskytování přepravy dne 17. 7. 2014 od 12,04 do 12,21 hod na trase V Celnici, Praha 1 – ul. Vladimírova 8, Praha 4, vozidlem taxislužby tovární značky VW Passat SPZ 2AB4671 (dále jen „přeprava“), jako řidič taxislužby zajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy, čímž byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 35 odst. 2 písm. r) téhož zákona. Dále za porušení § 21 odst. 3 písm. h) citovaného zákona v návaznosti na § 12 odst. 1 písm. h) prováděcí vyhlášky tím, že nezajistil, aby záznam o přepravě č. 00132, pořízený dopravcem jako řidičem taxislužby po ukončení přepravy obsahoval výchozí místo přepravy, čímž byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 35 odst. 2 písm. s) zákona o silniční přepravě. Ve výroku B) bylo rozhodnuto o nákladech správního řízení dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) ve výši 1 000 Kč. 2. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný věcně přisvědčil právnímu posouzení MHMP zjištěnému skutkovému stavu, podle kterého se žalobce dopustil shora uvedených správních deliktů tím, že jako dopravce osobně uskutečnil přepravu. O jízdě sepsali cestující/zaměstnanci MHMP/přizvané osoby (dále též „cestující“) Oznámení o poskytnuté přepravě (dále též „Oznámení“). Přepravou byla zahájena kontrola státního odborného dozoru v silniční dopravě, o níž byl sepsán protokol č. T/20140717/2/Fk ze dne 22. 7. 2017 (dále též „protokol“). Z něj vyplynulo, že trasa dlouhá 5,6 km byla do taxametru zaznamenána jako trasa o délce 10,5 km, a namísto výchozí ulice V Celnici, byl na žalobcem předloženém záznamu o přepravě č. 00132 (dále též „záznam“) uveden jako výchozí bod ulice Českobrodská. V důsledku toho mělo dojít také k porušení cenových předpisů (poznámka soudu – porušení cenových předpisů není předmětem žalobou napadeného rozhodnutí). V námitkách proti protokolu (ze dne 5. 8. 2014) a ve vyjádření k zahájení správního řízení (v dopise ze dne 14. 10. 2014) žalobce popřel, že by dané cestující vezl s tím, že vezl zákazníky z ulice Českobrodská (Praha 9) nikoli z ulice V Celnici, a měl za to, že přepravu asi poskytl jiný přepravce, neboť on byl Policí zastaven na náměstí Bratří Synků. K výslechu cestujících (J. E. a L. Č.) dne 5. 11. 2014 se žalobce bez omluvy nedostavil. Při výslechu cestující potvrdili průběh přepravy tak, jak je uveden v oznámení a protokolu s tím, že za přepravu zaplatili se spropitným 380,- Kč. Dále se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami žalobce, jak bude podrobněji uvedeno níže. V závěru odůvodnil povinnost žalobce uhradit náklady správního řízení, neboť řízení protiprávním jednáním vyvolal. 3. Žalobce v žalobě nejprve stručně popsal skutkový stav a měl za to, že jsou rozhodnutí správních orgánů neodůvodněná, nejsou podpořena obsahem spisového materiálu, po formální i obsahové stránce jsou proto v rozporu se zákonem. K tomu obdobně jako v odvolání vznesl tyto žalobní námitky: 4. V prvním žalobním bodu tvrdil, že přepravu poskytl dvěma česky hovořícím cestujícím z ulice Českobrodská do ulice Vladimírovi v Praze 4, měl řádně zapnutý taxametr a následně po ukončení jízdy vytiskl záznam na částku 365,- Kč, kterou po cestujících také požadoval. Poté podle právních předpisů doplnil tzv. stvrzenku o místo odjezdu a příjezdu, a z místa vyložení cestujících odjel. Hlídkou Policie byl zastaven a kontrolován až na náměstí Bratří Synků, což mj. odporuje protokolu, kde se uvádí místo kontroly V Celnici Praha 1. Tedy kontrola neproběhla bezprostředně po ukončení přepravy. 5. Ve druhém žalobním bodu popřel, že by nezajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy do taxametru a že by záznam neobsahoval výchozí místo přepravy. Namítal, že o kontrole nemohl vědět, neboť nebyl kontrolován po vystoupení cestujících, přesto řádně doplnil záznam o místo odjezdu – ulici Českobrodská. Pokud by přepravu poskytl zaměstnancům MHMP/proškoleným osobám, jistě by v oznámení či při výslechu uvedli, že byl taxametr při nástupu do vozu zapnutý, resp. na něm svítila nějaká částka, což se nestalo. V rámci správního řízení nebylo prokázáno, že by se v jeho voze nacházelo zařízení měnící ujetou vzdálenost, nebyla provedena prohlídka vozidla, ani znalcem, který by se k funkčnosti taxametru vyjádřil. Taxametr byl řádně zaplombován a ověřen Českým metrologickým institutem. Svědci tak nemohli vypovídat věrohodně a průkazně. Tvrzení žalovaného o tzv. turbu je nepodložené, bez souvislosti s žalobcem a nemělo by k němu být přihlíženo. 6. Ve třetím žalobním bodu konstatoval, že je záznam o přepravě významný a objektivní doklad zvláště za situace, kdy je ve voze výlučně řidič. Cestující jej po jízdě ani nežádali. Správní orgány dávají nedůvodně přednost výpovědím svých zaměstnanců. Správní řízení pak ztrácí význam, když není přihlíženo k tvrzením a důkazům účastníků řízení. Dále poukázal na cenu za přepravu, která byla v souladu s předpisy Hlavního města Prahy (dále též „HMP“), byla takto zaznamenána v taxametru a po cestujících požadována, tedy žalobce řádně obsluhoval taxametr a namítaného pochybení se nedopustil. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu namítal, že žalovaný a MHMP nevycházeli ze spolehlivě zjištěného stavu věci ve smyslu § 3 správního řádu, nevypořádali se dostatečně se všemi námitkami žalobce, čímž byl zkrácen na právech, porušeno právo na spravedlivý proces, rovněž nebyla správně aplikována ustanovení právních předpisů. Správní orgány ignorují řádné zapnutí taxametru, vytisknutí, doplnění a uchování záznamu, jejich postup je v rozporu se zákonem a nemůže nahradit chybějící prokazované skutečnosti. Zopakoval, že správní orgány v rozporu se zákonem vycházely výhradně z tvrzení cestujících, přejali jejich tvrzení v listinách, zejména v oznámeních, na které v různých formách dále odkazovaly, takto však nelze nahradit chybějící správním orgánem prokazované skutečnosti. 8. V pátém žalobním bodu vznesl námitky proti věrohodnosti cestujících a zpochybňoval, že by si po 4 měsících pamatovali u výslechu stejná tvrzení, jako v oznámení. Oznámení obsahují až na výjimky identický text, po jejich sepsání nedošlo k přímé konfrontaci s řidičem, oznámení ani nebyla řidiči předložena při prováděné kontrole, aby měl možnost se k nim vyjádřit. Pravděpodobně si oznámení před výslechem cestující přečetli, což je nepřípustné, mají vypovídat o skutečnostech, které si pamatují a jak je vnímali, nelze vyloučit ani opsání údajů či jiný způsob. Při výslechu se správní orgán nedotazoval na skutečnosti, které by mohly konfrontaci nahradit. K tomu poukázal na § 50 odst. 3 a § 51 správního řádu. Správní orgány se nevypořádaly s jeho důkazním návrhem na provedení konfrontace se svědky, tím byl zkrácen na právech. Nedostavení se k výslechu mu nemůže být k tíži, navíc konfrontace po 4 měsících nemá velký smysl, význam má po uskutečněné přepravě. Svědci neuvádějí žádné podrobnější informace k osobě řidiče, kolik kontrolních jízd toho dne či v daném období uskutečnili a další, tedy, zda si skutečně s odstupem 4 měsíců pamatují na konkrétní jízdu právě s žalobcem, či zda měli před výslechem k dispozici svá oznámení. Poučení svědků dle § 55 správního řádu před výslechem je nedostatečným argumentem pro věrohodnost jejich výpovědi oproti tvrzení žalobce, záznamu a neprokázání zásahu do taxametru. Nebylo dostatečně posouzeno, proč