8 As 68/2016 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 10/2015- 82 - text 20 pokračování 10Ad 10/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců █████████████████████ a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: █████████████ bytem ███████████████████████████████████████████████ zastoupený advokátem ██████████████████ sídlem ██████████████████II Jindřichův Hradec proti žalovanému: Náčelník Generálního štábu Armády České republiky, sídlem █████████████████ █████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2015, č.j.: MOCR 4669-1/2015- 1304 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2015, č.j.: MOCR 4669-1/2015- 1304 a rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky ze dne 28. 11. 2014, č.j. MOCR 1141-93/2014-2230 s e z r u š u j í a věc se žalovanému vra c í k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e po v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15.342 Kč k rukám zástupce žalobce ██████████████████, advokáta ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Ředitel Agentury personalistiky Armády České republiky (dále též „služební orgán I. stupně“) vydal dne 28. 11. 2014 rozhodnutí č.j. MOCR 1141-93/2014-2230, kterým v jednotlivých výrocích I. - IV. rozhodl, že: a) Podle § 19 odst. 1 písm. m) zákona č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) se četař █████████████ propouští ze služebního poměru vojáka z povolání, protože sympatizuje s hnutím, které prokazatelně směruje k potlačování práv a svobod člověka. Podle § 19 odst. 3 zákona o vojácích z povolání služební poměr jmenovaného zanikne uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po dni doručení tohoto rozhodnutí. b) Podle § 31 odst. 4 zákona o vojácích z povolání a podle čl. 75 RMO č. 85/2010 Věstníku se nepovoluje jmenovanému nošení vojenského stejnokroje při slavnostních příležitostech. c) Podle § 27 písm. b) zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti, se jmenovaný následujícím dnem zařazuje do zálohy. V záloze je připraven zastávat systemizované místo miřiče, ČVO 14. d) Podle § 79 odst. 5 správního řádu se jmenovanému ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč, a to do třiceti dnů ode dne propuštění ze služebního poměru. 2. Náčelník Generálního štábu Armády České republiky (dále též „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 18. 3. 2015, č. j. MOCR 4669-1/2015-1304 zamítl odvolání žalobce a napadené rozhodnutí služebního orgánu I. stupně v celém rozsahu potvrdil. II. Žaloba a vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalobce proti žalovanému rozhodnutí podal žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“). V ní shrnul dosavadní průběh správního řízení a namítl, že rozhodnutí služebních orgánů obou stupňů jsou jen závěrečnou fází nestandardního procesu zahájeného proti žalobci již dne 11. 6. 2014. Tohoto dne s ním provedl na jeho posádce pohovor plk. gšt. ██████████████████, MSc, velitel 7. mechanizované brigády a žalobci bylo oznámeno, že dne 6. 6. 2014 obdržel služební orgán (v té době velitel 7. mechanizované brigády) spisový materiál ze dne 13. 5. 2014, č.j.: D13-1/2013-4730-IV-XXI, který má dokazovat, že žalobce podporuje, propaguje nebo sympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť k jiné skupině obyvatel. 4. Žalobce dále uvedl, že mu při uvedeném pohovoru bylo doručeno oznámení o zahájení řízení sp. zn.: 1090/2014, ve kterém byl rámcově a neúplně seznámen se svými právy dle správního řádu - nebyl poučen o právu na obhajobu, tedy o právu zvolit si právního zástupce. Ačkoli byl poučen o svém právu dle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále též „správní řád“) vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí, fakticky toto jeho právo spolu s právem dle § 38 správního řádu bylo negováno, když mu nebylo umožněno nahlédnout do spisového materiálu, kterým byl prokazován důvod pro propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání. 5. Současně se shora uvedenými listinami bylo téhož dne žalobci i doručeno rozhodnutí velitele 7. mechanizované brigády ze dne 11. 6. 2014, sp.zn.: 1090/2014, kterým bylo rozhodnuto o jeho propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání. Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním. O tomto odvolání bylo rozhodnuto velitelem velitelství pozemních sil ze dne 16.9.2014, č.j.: 353-3/2014-2170 tak, že napadené rozhodnutí velitele Velitelství 7. mechanizované brigády bylo zrušeno a věc vrácena příslušnému služebnímu orgánu k novému projednání. Odvolací orgán shledal, že došlo k porušení základních práv žalobce, a to zejména práva dle ustanovení § 36 odst. 3 a dle § 38 správního řádu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací orgán uvedl, že „příslušný služební orgán měl za této situace postupovat dle § 38 odst. 6 část věty první za středníkem správního řádu. Jelikož byl touto částí spisu prováděn důkaz, měl být odvolatel protokolárně poučen o své povinnosti mlčenlivosti a následně měl příslušný služební orgán umožnit nahlížení do spisu.“ 6. Dne 30. 10. 2014 pak bylo žalobci doručeno Oznámení o zahájení nového projednání věci vydané již Ředitelem Agentury personalistiky AČR - Rozkazem ministra obrany č. 106/2013 Věstníku byl s účinností od 1. 7. 2014 změněn dřívější rozkaz o působnosti služebních orgánů v personální práci tak, že příslušnost k vedení řízení a rozhodování o propuštění ze služebního poměru přešla na ředitele Agentury personalistiky AČR. Tento služební orgán téhož dne 30. 10. 2014 ovšem vydal usnesení č. j.: 722-6/2014-2230, kterým žalobci a jeho zástupci odepřel nahlédnutí do části spisu obsahující listinu ze dne 13. 5. 2014, č.j: D 13-1/2014-4730-IV-XXI, a to i pro případ, že touto listinou bude prováděn důkaz. 7. Žalobce podal do tohoto usnesení odvolání, služební orgán I. stupně své rozhodnutí revokoval, když jej usnesením ze dne 18. 11. 2014, č. j.: 722-12/20147-2230 zrušil a žalobci a jeho zástupci povolil nahlédnutí do části spisu obsahující předmětnou utajovanou listinu. Žalobce uvedl, že dne 20. 11. 2014 bylo jemu a jeho zástupci před služebním orgánem I. stupně umožněno za podmínek dle § 38 odst. 6 správního řádu seznámit se se spisem, zejména pak s jeho utajovanou částí. Žalobci byla následně na jeho žádost poskytnuta lhůta do 26. 11. 2014 pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí. 8. Žalobce se v poskytnuté lhůtě k podkladům rozhodnutí vyjádřil a navrhl provedení dalších důkazů, a to zejména důkazů zpochybňujících tvrzení obsažená v utajované listině. V rámci svého vyjádření především zpochybnil pravost informací obsažených v utajované listině. Namítal, že zde obsažená fotodokumentace je falzifikátem a popřel její autenticitu, dále namítal, že jde o důkaz zcela zjevně opatřený nezákonným způsobem. Navrhl na svou obranu řadu jak listinných důkazů, tak i výpovědí svědků a své podání uzavřel s tím, že zásadně trvá na tom, aby ve věci bylo nařízeno ústní jednání. 9. Žalobce poukázal na to, že přestože toto podání elektronicky odeslal dne 26. 11. 2014 služebnímu orgánu I. stupně, ten vydal již dne 28. 11. 2014 rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru. To žalobce napadl odvoláním, které žalovaný zamítl a rozhodnutí služebního orgánu I. stupně potvrdil. 10. V žalobě žalobce vytýká žalovanému rozhodnutí nezákonnost z důvodů - nesprávného a procesně vadného řízení, kdy oba služební orgány porušily základní procesní práva žalobce, a to zejména proto, že nesprávně posoudily povahu řízení, které je de facto (quasi)správním trestáním, - nesprávného hodnocení důkazů v rozporu se zásadami ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu a ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu. - nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. 11. Konkrétně žalobce namítl, že žalovaný služební orgán nezákonně odmítl navržené důkazy - zejména svědeckými výpověďmi. Poukázal na to, že ze žalovaného rozhodnutí vyplývá, že služební orgán výpovědi odmítl jako nadbytečné proto, že případné svědecké výpovědi by nemohly služebním orgánem zjištěný skutkový stav vyvrátit. Žalobce namítl, že tak žalovaný učinil za situace, kdy jediným důkazem v této věci byla utajovaná listina a žalovaný jen stěží mohl předvídat, co by navržení svědkové mohli vypovídat. 12. Žalobce je přitom oproti názoru žalovaného uvedenému v žalovaném rozhodnutí toho názoru, že v tomto řízení, které je zahajováno z moci úřední, je správní orgán ex lege podle ustanovení § 51 odst. 3 věta druhá správního řádu povinen i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch účastníka. Toto řízení se podle názoru žalobce blíží správnímu trestání a žalobci (účastníku řízení) by měl být poskytnut obdobný standard práva obhajoby jako je tomu u obviněného v trestním řízení. 13. Žalobce poukázal na to, že rozhodnutím o zrušení služebního poměru z důvodu sympatizace s extremistickým hnutím ve svém důsledku dochází u žalobce jak ke ztrátě mož