2 As 8/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 102/2016- 44 - text 16 č. j. 9A 102/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: České štěrkopísky spol. s r.o., IČO: 27584534 sídlem Cukrovarská 34, 190 00 Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Uherkem sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Kalcit s.r.o., IČO: 26245311 sídlem Třískalova 902/ 10a, 638 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 24. 5. 2016, č. j. 1451/M/16, 34394/ENV/16, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení výroku III. rozhodnutí ministra životního prostředí (dále též jen „ministr“) ze dne 24. 5. 2016, č. j. 1451/M/16, 34394/ENV/16 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým ministr v rozkladovém řízení ve výroku pod bodem III. zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále též jen „žalovaný“) ze dne 21. 1. 2016, č. j. 1223/550/15, 49999/ENV/15 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jako nepřípustný. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo ve výroku I. rozhodnuto o žádosti těžební organizace CEMEX Cement, k.s. (dále jen Cemex) o vydání předchozího souhlasu k podání návrhu na rozšíření dobývacího prostoru Čeperka I pro dobývání výhradního ložiska štěrkopísků Čeperka – Podůlšany v kat. území Čeperka a Podůlšany tak, že tomuto žadateli byl předchozí souhlas udělen. Ve výroku II. bylo rozhodnuto o žádosti společnosti Kalcit s.r.o. (dále jen Kalcit) ze dne 14. 3. 2011 o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV a o žádosti téže společnosti ze dne 1. 4. 2011 o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka V tak, že předchozí souhlasy této společnosti uděleny nebyly. V řízení před správním orgánem 1. stupně žalobkyně nebyla vzata za účastnici řízení. 3. Podle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tohoto rozhodnutí jedním z hlavních důvodů, proč byl předchozí souhlas udělen společnosti Cemex, je skutečnost, že tato společnost předpokládala dotěžení všech tří těžbou nepokrytých ploch ložiska, zatímco společnost Kalcit požádala o předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru pouze na území dvou z těchto tří částí. Lepší využití ložiska ve smyslu § 24 odst. 4 horního zákona tak zaručoval návrh společnosti Cemex. Správním orgánem 1. stupně byly při udělení předchozího souhlasu zohledněny i možnosti dopravní obslužnosti následné těžby ložiska, rozsah zamýšleného dobývání ložiska, otázka vlastnictví pozemků v ploše plánovaného rozšíření dobývacího prostoru, upřednostnění stavu, kdy ložisko těží pouze jedna organizace. Dále byl zohledněn též názor Ministerstva průmyslu a obchodu, jako dotčeného orgánu státní správy dle § 24 odst. 2 horního zákona, jež upřednostnilo rovněž návrh společnosti Cemex. 4. Proti uvedenému rozhodnutí podala rozklad společnost Kalcit i žalobkyně, žalobkyně s odkazem na jí podané žádosti o předchozí souhlas ze dne 9. 7. 2015 a na průběh předchozího řízení s tvrzením, že je účastníkem předmětného řízení a že s ní jako s účastníkem řízení jednáno nebylo. Rozklad žalobkyně byl výrokem III. napadeného rozhodnutí zamítnut s odůvodněním, že žalobkyně není účastníkem předmětného řízení. 5. Předmětem sporu v dané věci je otázka účastenství žalobkyně v procesu rozhodování o žádostech společností Cemex, Kalcit a žalobkyně o postupně podaných žádostech těchto společností o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV, Čeperka V a Čeperka VI (dále také DP) na různých místech výhradního ložiska štěrkopísků Čeperka – Podůlšany, a to v otázce, zda o těchto žádostech mělo být rozhodováno společně, tedy i za účasti žalobkyně ve vztahu ke konkurenčním žádostem společností Cemex a Kalcit, a zda žalovaný porušil procesní práva žalobkyně, když s ní nejednal jako s účastníkem předmětného řízení. II. Rozhodnutí ministra životního prostředí (napadené rozhodnutí) 6. Ministr v napadeném rozhodnutí vyšel ze zjištění, že společnost Kalcit podala k ministerstvu 2 žádosti o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru, a to dne 14. 3. 2011 (na části DP Čeperka IV) a dne 1. 4. 2011 (na části DP Čeperka V.) Tyto žádosti byly spojeny ke společnému řízení usnesením ministerstva ze dne 18. 6. 2012. 7. Ministr dále vyšel ze zjištění, že společnost Cemex (pod dřívějším názvem Holcim (Česko), a.s.) podala k ministerstvu 2 žádosti dne 2. 5. 2011, a to žádost o udělení předchozího souhlasu k návrhu na rozšíření dobývacího prostoru Čeperka I na výhradním ložisku štěrkopísku Čeperka – Podůlšany a dále žádost o stanovení průzkumného území Čeperka pro průzkum téhož výhradního ložiska. Ministerstvo řízení o žádostech Kalcit a žádostech Cemex následně spojilo usnesením ze dne 14. 8. 2013 do společného řízení. 8. Ohledně žádostí žalobkyně ministerstvo vyšlo ze zjištění, že dne 9. 7. 2015 byly ministerstvu doručeny tři žádosti žalobkyně o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Čeperka IV, Čeperka V a Čeperka VI na různých částech výhradního ložiska štěrkopísků Čeperka – Podůlšany. Usnesením ministerstva ze dne 14. 7. 2015, byla řízení vedená o žádostech žalobkyně spojena ke společnému řízení a následným usnesením ze dne 15. 7. 2015 bylo takto spojené řízení o žádostech žalobkyně přerušeno do ukončení řízení o předběžné otázce, kterou bylo ukončení řízení o žádostech společnosti Kalcit a Cemex. Usnesení o přerušení řízení bylo potvrzeno ministrem jako odvolacím orgánem v rozhodnutí ze dne 11. 11. 2015. 9. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dále vypořádával s rozkladovými námitkami žalobkyně, která namítala, že přerušení řízení o jejích třech žádostech ze dne 9. 7. 2015 bylo nezákonné, i když její žádosti z r. 2015 a žádosti Kalcitu a Cemexu z roku 2011 se týkaly stejného ložiska štěrkopísků. Žalobkyně namítala, že je účastníkem řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas dle § 27 odst. 2 správního řádu a poukázala na to, že již dne 16. 12. 2015 navrhla, aby řízení o konkurenčních žádostech bylo přerušeno a nebylo v něm rozhodováno do doby ukončení soudního řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, kterou žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze a kterou se domáhala, aby soud posoudil nedůvodnost přerušení řízení a uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně v podaném rozkladu dále namítala porušení ust. § 28 odst. 1 správního řádu, spočívající v tom, že ministerstvo nevydalo usnesení, zda žalobkyně je či není účastníkem řízení, ale že žalobkyni doručilo sdělení ze dne 13. 1. 2016, kterým nebylo návrhu žalobkyně na přerušení řízení vyhověno a současně jí bylo sděleno, že není účastníkem řízení o konkurenčních žádostech o předchozí souhlas. 10. K rozkladovým námitkám žalobkyně ministr uvedl, že již bylo opakovaně rozhodováno, že žalobkyně není účastníkem předmětného řízení. Naposledy tak bylo učiněno rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 11. 11. 2015, č. j. 3588/M/15, 76294/ENV/15. 11. V napadeném rozhodnutí pak ministr konstatoval, že z ust. § 22a odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „geologický zákon“), vyplývá, že v případě časového souběhu řízení o stanovení průzkumného území podle geologického zákona a udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), na stejné výhradní ložisko je přednostně dokončeno řízení, které bylo zahájeno dříve. Druhé řízení je přerušeno do doby potřebné k ukončení prvního řízení. Tento postup se nevztahuje na případy, kdy má žadatel o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru přednostní nárok podle zvláštního zákona. 12. Ministr v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že řízení o žádosti společnosti Cemex o stanovení průzkumného území bylo zahájeno dne 2. 4. 2011. Žalobkyně podala žádost o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru na stejné ložisko dne 9. 7. 2015. S odkazem na § 22a odst. 2 geologického zákona pak musí být řízení o žádosti společnosti Cemex ze dne 2. 4. 2011 dokončeno dříve (jako první). 13. Ministr dále argumentoval tím, že okruh společně posuzovaných žádostí o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru se nemůže rozšiřovat bez jakéhokoliv omezení do nekonečna, ale že by společně posuzované žádosti měly být podány s nevelkou časovou prodlevou tak, aby bylo skuteč