3 Ads 96/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 189/2016- 67 - text 26 č. j. 9A 189/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové ve věci žalobkyně: ASEKOL Solar s.r.o., IČO: 24243639 sídlem Československého exilu 2062/8, 143 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Janem Kořánem sídlem Opletalova 55, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2016, č. j. 2365/500/15, 75904/ENV/15, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 6. 9. 2016, č. j. 2365/500/1575904, 75904/ENV/15 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů v řízení ve výši 19 456 Kč ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. et Mgr. Jana Kořána, advokáta Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 26. 10. 2016 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2016, č. j. 2365/500/15, 75904/ENV/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha (dále jen „ČIŽP“) ze dne 29. 9. 2015, č. j. ČIŽP/41/OOH/SR01/1417344.003/15/PIS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že žalobkyni souhrnně uložil za spáchání správních deliktů podle § 66 odst. 4 písm. f) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), kterých se žalobkyně dopustila porušením § 37p odst. 2 zákona o odpadech ve spojení s § 37p odst. 4 zákona o odpadech ve spojení s § 14b odst. 2 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „elektroodpadová vyhláška“), a porušením § 37h odst. 2 zákona o odpadech, pokutu ve výši 80 000 Kč, a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobkyně se podle prvostupňového rozhodnutí ve spojení s napadeným rozhodnutím měla dopustit správního deliktu dle § 66 odst. 4 písm. f) zákona o odpadech porušením § 37p odst. 2 citovaného zákona, které ukládá, že právnická osoba dle § 37h odst. 1 písm. c) stanoví příspěvky na předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, uvedených na trh do 1. 1. 2013, zejména v závislosti na jejich hmotnosti a složení, ve spojení s § 37p odst. 4 zákona o odpadech ve spojení s § 14b odst. 2 elektroodpadové vyhlášky, s odkazem na přílohu č. 10 této vyhlášky tak, že ve vztahu k financování solárních panelů provozovatele fotovoltaické elektrárny (dále jen ,,FVE“) společnosti Solární Elektrárny - Blažek s.r.o., IČO: 28228928, sídlem Průmyslová 1129, 272 03 Kladno, aplikuje pravidlo o minimální výši sazby dle přílohy č. 10 elektroodpadové vyhlášky (8,50 Kč), což představuje ve vztahu k tomuto provozovateli FVE příspěvky ve výši 706 860 Kč, z čehož vynakládá podstatný podíl 270 000 Kč (cca 38 % z celkového objemu takto stanovených příspěvků) na zřízení a provoz neveřejného sběrného místa ve prospěch podnikající osoby, pana J. B., IČO: XXX, místem podnikání YYY. Uplatněním této nákladové položky v uvedené výši měla žalobkyně významným způsobem (cca 38 %) zkrátit celkovou výši stanovených příspěvků, čímž měla porušit pravidla financování obsažená v § 37p odst. 2 zákona o odpadech a elektroodpadové vyhlášky, čímž nesplnila povinnost spolehlivě finančně zajistit nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů pocházejících z FVE. 3. Žalobkyně se dále podle prvostupňového rozhodnutí ve spojení s napadeným rozhodnutím měla dopustit správního deliktu podle § 66 odst. 4 písm. f) zákona o odpadech porušením § 37h odst. 2 zákona o odpadech ve spojení s § 6 odst. 2 elektroodpadové vyhlášky, které stanoví žalobkyni povinnost vypracovat roční zprávu o plnění povinností dle odst. 1 téhož ustanovení. Tato zpráva za rok 2013 měla být zaslána do 31. 3. 2014, avšak žalobkyně zprávu zaslala v nedostatečném rozsahu a opožděně, přičemž doplněné opravené hlášení bylo do systému ISPOP zasláno až ke dni 5. 3. 2015. 4. Předmětem sporu v dané věci je podstata protiprávních jednání žalobkyně, jichž se měla dopustit při nakládání s odpady tím, že jednak nesplnila povinnost spolehlivě finančně zajistit nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů pocházejících z FVE, jednak zaslala roční zprávu o plnění povinností za rok 2013 v nedostatečném rozsahu a opožděně. II. Napadené rozhodnutí 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh správního řízení, obsah odvolacích námitek, právní úpravu týkající se nakládání se solárními panely jako vymezenou kategorií elektroodpadů a konstatoval, že smyslem zákonné úpravy je dostatečně finančně zajistit vlastní proces likvidace elektroodpadu ze solárních panelů, jakož i související činnosti s tím spojené. Na plnění povinností participují v případě solárních panelů jednak provozovatel příslušné FVE, jejíž jsou solární panely součástí, který plnění těchto povinností financuje, a rovněž subjekt dle § 37h odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, jenž uvedené činnosti pro provozovatele zajišťuje, pro řádné plnění uvedených povinností je proto zákonem předvídána a vyžadována součinnost těchto subjektů. 6. V odvolacích námitkách žalobkyně namítla, že za účelem plnění zákonných povinností v rámci smluvních vztahů s provozovateli FVE musí mít zřízen odpovídající počet sběrných míst o odpovídající kapacitě, přičemž tato zařízení musí být z její strany zajištěna po celou dobu trvání smluvního vztahu s provozovateli FVE bez ohledu na to, že k vyřazování solárních panelů bude docházet v delším časovém období. Žalobkyně označila za absurdní možnost zajistit provozovatele sběrného místa, který bude ochoten zřídit sběrné místo v počátku bezúplatně s tím, že za tuto službu dostane zaplaceno až v budoucnosti v návaznosti na proces vyřazování solárních panelů. Žalobkyně namítla, že pokud jde o výši odměny za zřízení a provozování neveřejného sběrného místa, v rámci řízení u ČIŽP prokázala (kalkulací nákladů na provoz sběrného místa), že odměna není zjevně nepřiměřená, ale naopak odpovídá obvyklým nákladům na zajištění zpětného odběru ve standardním sběrném místě. 7. Žalovaný k odvolacím námitkám konstatoval, že neplatí, že žalobkyně musí mít pro účely plnění povinností dle § 37p odst. 2 zákona o odpadech ve vztahu k FVE s výkonem nad 30 kW zřízen odpovídající počet sběrných míst o odpovídající kapacitě, neboť povinnost zajistit zpětný odběr a oddělený sběr elektroodpadu ze solárních panelů prostřednictvím sběrné sítě o dostatečné četnosti a dostupnosti je dána § 37k odst. 7 zákona o odpadech pouze pro výrobny elektřiny s instalovaným výkonem do 30 kW. V daném případě se jedná o větší výrobnu elektřiny, jelikož FVE má výkon ve výši 0,756 mW, nadto tuto zákonnou povinnost nelze plnit pomocí sběrných míst, která jsou zřizována jako neveřejná. S ohledem na vytýkané protiprávní jednání, vztahující se ke smluvním vztahům, týkající se FVE Cvrčovice u Kladna, kdy tuto FVE provozuje společnost Solární Elektrárny - Blažek s.r.o., IČO: 28228928, sídlem Průmyslová 1129, 272 03 Kladno, prostudoval žalovaný smlouvu o zajištění neveřejného sběrného místa, uzavřenou dne 18. 11. 2013 mezi žalobkyní a panem J. B. (dále jen „provozovatel neveřejného sběrného místa“ nebo „pan B.“). Žalovaný zjistil, že sběrné místo je lokalizováno na adrese Cvrčovice 10, 273 41 Brandýsek, přičemž na totožné adrese je od roku 2008 i FVE Cvrčovice u Kladna, kdy účelem smlouvy je zajistit činnost spočívající ve shromažďování předmětných solárních panelů (nikoli jiných předmětů nakládání) pocházejících výhradně z FVE Cvrčovice a jejich následné předání smluvenému dopravci žalobkyně (subdodavateli žalobkyně). Ve smlouvě se žalobkyně v případě potřeby zavázala zdarma poskytnout provozovateli neveřejného sběrného místa klecový kontejner, popř. jiný vhodný shromažďovací prostředek. Žalovaný konstatoval, že činnost, kterou pro žalobkyni zajišťuje provozovatel sběrného místa, může realizovat bez větších potíží sám provozovatel FVE bez součinnosti třetí osoby. Z hlediska právní přípustnosti realizace je provozovatel FVE k činnosti spočívající ve shromažďování odpadů (krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady) obecně dle zákona o odpadech oprávněn. Z technického hlediska jde pouze o zajištění prostoru, kde budou předmětné solární panely dočasně deponovány a následné umožnění přejímky předmětných solárních panelů ze strany smluveného dopravce. Žalobkyně se snaží navodit dojem, že jde o nezbytný krok k řádnému splnění jejích zákonných povinností, přitom činnost, která je předmětem smlouvy o zřízení neveřejného sběrného místa může být fakticky uskutečňována přímo provozovatelem FVE. Základní povinností žalobkyně je nastavit financování dle § 37p odst. 2