— Nejvyšší správní soud

5 Ad 13/2018- 39 - text 8 5 Ad 13/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Ing. P. K. bytem P. zastoupený advokátkou JUDr. Marií Škardovou se sídlem Praha 4, U Háje 1550/11 Státní tajemník v Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 4. 2018, č. j. MPSV-2018/23683-332/2 a ze dne 2. 5. 2018, č. j. MPSV-2018/44025-332/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2018, č. j. MPSV-2018/23683-332/2, a ze dne 2. 5. 2018, č. j. MPSV-2018/44025-332/1, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 19 068 Kč, a to do rukou zástupkyně žalobce JUDr. Marie Škardové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, včetně předcházejících prvostupňových rozhodnutí. 2. Rozhodnutím ze dne 20. 4. 2018, č. j. MPSV-2018/23683-332/2, žalovaný ve spojeném řízení zamítl jednak odvolání žalobce proti rozhodnutí generální ředitelky Úřadu práce České republiky (dále jen „generální ředitelka“) o zařazení žalobce mimo výkon služby ze dne 2. 1. 2018, č. j. UPCR-2017/113990-78099815, a dále proti rozhodnutí generální ředitelky o odvolání žalobce ze služebního místa představeného ze dne 24. 1. 2018, č. j. UPCR-2018/10821-78099815, a tato rozhodnutí potvrdil. 3. Rozhodnutím ze dne 2. 5. 2018, č. j. MPSV-2018/44025-332/1, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí generální ředitelky o převedení žalobce na jiné služební místo ze dne 1. 2. 2018, č. j. UPCR-2018/10848-78099815. Konkrétně byl žalobce převeden na služební místo referenta majetkové správy v oddělení správy majetku a investic odboru kancelář generální ředitelky. II. Obsah žaloby 4. V podané žalobě žalobce namítal, že na rozhodnutí ze dne 2. 5. 2018, č. j. MPSV-2018/44025-332/1, je uvedeno neexistující bydliště žalobce a dále poukazoval na nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení. 5. Dále uvedl, že ve svých odvoláních namítal, že tvrzení generální ředitelky, podle kterého pro žalobce není žádné vhodné místo, je účelové a neodpovídá skutečnosti. Tvrdil, že ke dni 2. 1. 2018 bylo v podřízenosti generální ředitelky volné služební místo vedoucího oddělení správy majetku a investic generálního ředitelství Úřadu práce České republiky, přičemž se jednalo o místo z příslušného oboru služeb dle § 70 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, (dále jen „zákon o státní službě“). Žalobce ke dni 2. 1. 2018 splňoval veškeré předpoklady pro výkon tohoto služebního místa. Odvolání žalobce byla zamítnuta s tím, že generální ředitelkou bylo rozhodnuto o vypsání výběrového řízení na volné místo představeného, a to z důvodu zachování rovných podmínek pro případné žadatele o služební místo představeného, neboť v době vydání rozhodnutí generální ředitelky existovalo několik odvolaných zaměstnanců ze služebního místa představeného, kteří byli ve srovnatelném postavení uchazečů o uvedené služební místo jako žalobce a potenciálně byli vhodnými kandidáty, proto generální ředitelka upřednostnila variantu výběrového řízení. Namítal, že o jaké další možné kandidáty na uvedené služebního místo se jedná, již byli odvoláni ze služebního místa představeného, není zřejmé. Dle žalobce bylo předmětné místo představeného blokováno pro Ing. M. H. 6. Namítal, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s § 24 odst. 5 zákona o státní službě a s mnoha články (zejména čl. 39 odst. 2, čl. 53 až čl. 55) Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2016, kterým se stanoví podrobnosti ke změnám služebního poměru ze dne 7. 3. 2016 (dále jen Metodický pokyn). Tvrdil, že v jeho případě nebylo zohledněno, že volné služební místo představeného je rozsahem činnosti nejbližší zrušenému místu představeného, na kterém byl žalobce zařazen, dále nebylo přihlédnuto k jeho dosavadní praxi a zkušenostem potřebným k výkonu práce představeného, které získal výkonem dosavadní odborné praxe, jež spolu s teoretickými znalostmi nabytými vzděláním tvoří jeho kvalifikaci, kterou může v plném rozsahu využít na volném služebním místě představeného. Takto nabytou kvalifikaci však nevyužije a neuplatní na služebním místě referenta, na které byl převeden. 7. Dále namítal, že při rozhodování generální ředitelky dochází k libovůli, neboť existuje paralela s obdobným případem bývalé ředitelky Odboru správy majetku, provozu a investic PhDr. J. J., která byla rozhodnutím generální ředitelky zařazena mimo výkon služby, ač bylo volné služební místo referenta majetkové správy ve stejném oboru služby. Jedná se o stejné služební místo referenta majetkové správy, na které byl převeden žalobce. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 9. K rozhodnutí ze dne 20. 4. 2018, č. j. MPSV-2018/23683-332/2, uvedl, že ke dni 1. 1. 2018 nabyla účinnosti systematizace, která byla schválena usnesením vlády č. 737/2017 ze dne 23. 10. 2017, a v jejímž souladu bylo k tomuto datu zrušeno služební místo představeného – ředitele odboru správy majetku, provozu a investice generálního ředitelství Úřadu práce ČR, které žalobce do té doby zastával. K zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby dle § 62 zákona o státní službě ke dni 1. 1. 2018 generální ředitelka uvedla, že žalobce byl seznámen s podklady pro vydání tohoto rozhodnutí, přičemž součástí těchto podkladů byl též seznam vhodných služebních míst, odpovídajících kritériem vhodnosti služebního místa dle čl. 55 Metodického pokynu. Dle uvedených kritérií se z pohledu generální ředitelky jevila jako vhodná 2 služební místa, a to vedoucí oddělení správy majetku a investic a služební místo odborný rada – referent majetkové správy. Z rozhodnutí generální ředitelky mělo být na nově vzniklé služební místo vedoucího oddělení správy majetku a investic vypsáno výběrové řízení, a to z důvodu zachování rovných podmínek pro případné žadatele o služební místo představeného, jelikož ke dni vydání rozhodnutí generální ředitelky existovalo několik státních zaměstnanců, odvolaných ze služebního místa představeného, a bylo tedy třeba též potenciálně zvážit i tyto státní zaměstnance jako vhodné pro převedení na totožné služební místo. S tímto názorem se ztotožnil jak žalovaný, tak náměstek ministra vnitra pro státní službu ve své rozhodovací činnosti u obdobných případů. 10. K rozhodnutí ze dne ze dne 2. 5. 2018, č. j. MPSV-2018/44025-332/1, sdělil, že přestože převedení státních zaměstnanců zařazených mimo výkon služby na volné služební místo má obecně přednost před vyhlášením výběrového řízení, v praxi může nastat situace, kdy tento závěr bezpodmínečně platit nemusí. Pakliže generální ředitelka disponovala služebním místem, na které bylo potenciálně několik vhodných kandidátů z řad státních zaměstnanců zařazených mimo výkon služby, může služební funkcionář upřednostnit variantu obsazení volného služebního místa prostřednictvím výběrového řízení tak, aby byl zachován princip rovného přístupu všech uchazečů o toto služební místo. 11. Dle žalovaného realizaci výběrového řízení nebránila skutečnost, že žalobce projevil zájem o předmětné místo představeného. Z dikce zákona o státní službě nelze dovodit, že služební orgán musí hledat takové služební místo, které je pro daného státního zaměstnance nejvhodnější z jeho subjektivního pohledu, jelikož při tomto vyhodnocení vhodnosti služební orgán zvažuje nejen kritéria vhodnosti z hlediska státního zaměstnance, ale též zejména služebního úřadu na řádném plnění jeho úkolů. Absence nároku na zařazení nebo jmenování na konkrétní služební místo explicitně vyplývá z § 23 odst. 2 zákona o státní službě, a dle žalovaného nelze ani dovozovat, že by takový nárok existoval v rámci rozhodování o převedení žalobce. 12. K tvrzení, že generální ředitelka nepostupuje v obdobných případech konzistentně, uvedl, že v případě PhDr. J. se skutkově jednalo o jinou situaci. PhDr. J. se řádně přihlásila do výběrového řízení. Jelikož byl u výběrového řízení vybrán jiný uchazeč a PhDr. J. svoji dosavadní pozici neobhájila a nebylo jiné volné vhodné služební místo, služební orgán neměl jinou právní možnost, než neúspěšného kandidáta zařadit mimo výkon služby. 13. V replice ze dne 22. 8. 2018, žalobce namítal, že nikde ve svých podáních neuvedl pojem „vhodnější“ služební místo. Žalobce vycházel z dikce zákona o státní službě a Metodického pokynu a uvedl, proč je pro něj volné předmětné místo představeného vhodné a rozsahem nejbližší s místem představeného, které doposud zastával a proč pro něj není vhodné místo, na které byl převeden. 14. K tvrzení, podle kterého může služební orgán upřednostnit variantu obsazení volného služebního