6 As 157/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 64/2021- 54 - text 18 10 A 64/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Město Havlíčkův Brod sídlem Havlíčkovo náměstí 57, Havlíčkův Brod zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2021, č. j. MZP/2020/560/308 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Žalobci byla rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Havlíčkův Brod, č. j. ČIŽP/46/2019/9234 ze dne 16. 12. 2019 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), uložena pokuta ve výši 720.000,- Kč za přestupek dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. Sankcionované jednání spočívalo v tom, že žalobce ohrozil životní prostředí v lesích vytvořením podmínek pro působení biotických a abiotických činitelů, když v průběhu měsíců srpna a září roku 2018 nezajistil včasné zpracování a asanaci celkem 3.592 m3 kůrovci napadené smrkové dřevní hmoty na pozemcích ve svém vlastnictví p.č. X, vše v k.ú. X, v porostních skupinách X a X tak, aby v ní tito nemohli dokončit svůj vývoj, namnožit se a rozšířit se do okolních lesních porostů. 2. Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 4. 2021, čj. MZP/2020/560/308 a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve dnech 14. 3. 2019 a 20. 3. 2019 provedli inspektoři České inspekce životního prostředí kontrolu ve vybraných lesních porostech náležejících do lesního hospodářského celku ve vlastnictví žalobce zaměřenou zejména na dodržování vybraného závazného ustanovení lesního hospodářského plánu, kterým je maximální celková výše těžeb, dále na kontrolu rozvoje biotických činitelů (škodlivých hmyzích škůdců) a na obnovu lesních porostů. 4. Neztotožnil se se žalobcem, že by v průběhu řízení prokázal, že učinil vše pro to, aby přestupku zabránil. Uvedl, že žalobci byla opakovaně v letech 2016 a 2017 uložena sankce za včasné nezpracování či neasanování kůrovcové dřevní hmoty (tj. v době, kdy byla kůrovcová kalamita v samém začátku a v rámci nahodilé kůrovcové těžby byly zpracovávány relativně malé objemy dřevní hmoty). Jednalo se o příkaz č. j. ČIŽP/46/OOL/SR01/1609814.001/16/HJM a rozhodnutí č. j. ČIŽP/6/2017/3783, kterými byla uložena pokuta. V těchto případech Město Havlíčkův Brod neuplatnilo žádný opravný prostředek (uznalo pochybení). Z uvedeného je zřejmé, že nejenže již v letech 2016 a 2017 nebyla veškerá kůrovcová dřevní hmota zpracovávána včas, ale zároveň ani ochraně lesních porostů nebyla věnována náležitá péče. Tvrzení žalobce, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránil, nelze považovat za relevantní, když žalobce ani nerespektuje platnou legislativu v lesním hospodářství, neboť nevede lesní hospodářskou evidenci stanovenou vyhláškou č. 101/1996 Sb., nemůže mít tedy o množství kůrovcové hmoty v jednotlivých lesních porostech detailní přehled, natož aby na základě těchto údajů plánoval a realizoval obranná a ochranná opatření. 5. S námitkou, že mimořádnou okolností byla tzv. kůrovcová kalamita, se žalovaný rovněž neztotožnil. Uvedl, že celé území ORP Havlíčkův Brod v daném období rozhodně nepatřilo k 10 nejzasaženějším ORP v rámci České republiky (respektive mezi uváděných nejzasaženějších 5%). Důkazem toho je opatření obecné povahy č.j. 18918/2019-MZE-16212 ze dne 3.4.2019, z něhož je zřejmé, že do mimořádné kalamitní zóny byla ke dni 3.4.2019 zařazena v rámci ORP Havlíčkův Brod pouze část katastrálních území v jeho jižní části, zatímco v jiných krajích, např. Olomouc, Ostrava, Zlín, Brno, ale i v kraji Vysočina, se již nacházely ORP, kde byla vyhlášena tzv. „kalamitní zóna" na téměř celém nebo dokonce i celém území ORP. 6. K námitce, že žalobce byl potrestán exemplárně, žalovaný uvedl, že je běžnou praxí, že inspekce v rámci své dozorové činnosti periodicky provádí kontroly u vlastníků větších lesních majetků (nad 50 ha), hospodařících podle tzv. lesních hospodářských plánů. Pokud inspekce zjistí na daném majetku protiprávní stav, provádí obvykle v následujících letech opakovanou kontrolu za účelem ověření si hospodaření na daném majetku v souladu s platnými předpisy v lesním hospodaření. Toto je případ i Města Havlíčkův Brod, kterému byla opakovaně v letech 2016 a 2017 uložena sankce za včasné nezpracování či neasanování kůrovcové dřevní hmoty. 7. Neztotožnil se rovněž s námitkou nepřiměřenosti uložené pokuty. Uvedl, že s rozhodnými skutečnostmi se inspekce vypořádala na str. 16 – 18 prvostupňového rozhodnutí. Odkázal na názor inspekce, že žalobce v počátku kůrovcové kalamity jednal liknavě, že si byl již v průběhu roku 2016 vědom, že i přes uzavření 4 smluv s dodavateli prací trpí nedostatečnými zpracovatelskými kapacitami. Přesto byla výzva k podání nabídek na uzavření rámcové dohody na plnění veřejné zakázky na těžební práce v lesních porostech v souvislosti s kůrovcovou kalamitou podána až dne 25. 9. 2018. V mezidobí sice došlo k uzavření několika smluv a objednávek na vybrané lesnické činnosti, nicméně se jednalo povětšinou o jednotlivé živnostníky s omezenými zpracovatelskými kapacitami, proto byly tyto smlouvy povětšinou uzavírány na předpokládané množství řádově několik málo stovek m3, což nepostačovalo. Žalobcem uváděné údaje o množství kůrovcového dříví, zpracovatelských kapacitách v roce 2018, množství vytěženého dřeva, a že žalobce nezaměstnává žádné zaměstnance způsobilé k těžbě, pak nejsou relevantní. 8. K námitce, že žalobci není zřejmé, jak souvisí skutečnost, že nevedl evidenci dle vyhlášky č. 101/1996 Sb. s tím, zda vynaložil veškeré potřebné úsilí k tomu, aby k přestupku nedošlo, žalovaný uvedl, že zjišťování a evidence výskytu a rozsahu škodlivých činitelů a jimi způsobených poškození patří mezi opatření k ochraně lesa dle § 32 zákona č. 289/1995 Sb., § 2 a § 4 vyhlášky č. 101/1996 Sb. Z citované legislativy platné a účinné v době spáchání přestupku je zřejmé, že zjišťování a evidence výskytu hmyzích škůdců nepochybně patří mezi opatření v ochraně lesa, které žalobce nerespektoval. K námitce, že veškerou evidenci podrobně vede, jen tyto údaje nemá uvedeny v jednom dokumentu, který by měl strukturu dle ustanovení § 2 odst. 4 vyhlášky 101/1996 Sb., žalovaný uvedl, že žalobce slučuje dvě různé lesní hospodářské evidence. V souladu s ustanovením § 24 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb. je povinností žalobce zabezpečit zpracování lesního hospodářského plánu. Dále v souladu s ustanovením § 40 téhož zákona je povinno vést lesní hospodářskou evidenci mimo jiné i o plnění závazných ustanovení plánu v jednotlivých porostech, mezi které patří v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb. i maximální celková výše těžeb. Tuto lesní hospodářskou evidenci si inspekce vyžádala a zmiňuje ji zejména na str. 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí bylo pouze konstatováno, že není vedena evidence stanovená vlastníkům lesních pozemků vyhláškou č. 101/1996 Sb. Tvrzení žalovaného, že mu inspekce vytýkala nevedení vůbec žádné evidence, se tak nezakládá na pravdě. 9. Žalovaný neshledal důvodnou ani námitku, že by žalobce byl uznán vinným z přestupku, který právní řád nezná. Poukázal na výrok prvostupňového rozhodnutí, skutkovou větu a právní kvalifikaci tohoto jednání dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. K polemice žalobce, zda mohl ohrozit životní prostředí, žalobce konstatoval, že se nejedná primárně o jeho přestupkové jednání. Žalovaný je názoru, že jaký způsob ke zvládnutí kalamitní situace vlastník lesa zvolí, je na jeho uvážení a rozhodnutí. Měl by však zajistit stav lesních porostů, který bude respektovat platnou legislativu v lesním hospodářství. Odkazovat se na nedostatek kvalifikovaných pracovníků bez provádění opakovaných výběrových řízení, bez snahy přijmout nové zaměstnance a bez zvážení nákupu vhodné lesní techniky, nelze považovat za relevantní argument. 10. Výše pokuty pak odpovídá podle žalovaného § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, žalovaný poukázal na to, že rozhodnutím č. j. ČIŽP/42/2019/120 za včasné nezpracování 4.355 m3 kůrovcového dříví byla právnické osobě uložena pokuta ve výši 4.000.000 Kč; rozhodnutím č.j. ČIŽP/46/OOL/SRO1/1610286.003/16/UVA rovněž za včasné nezpracování kůrovcového dříví v množství 200 m3 byla uložena pokuta ve výši 240.000 Kč. 11. Žalovaný je dále toho názoru, že správní orgán I. stupně v rámci vedeného řízení o přestupku postupoval v souladu s ustanovením § 50 odst. 3 správního řádu, které řeší podklady pro vydání roz