Městský soud v Praze 10 Ad 5/2019 – Náležitosti žaloby

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí představenstva žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozsudku stavovského soudu žalované (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 5. 2018, č. j. DR 2017-01,-03,-06/99 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo žalobci podle § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů“) uloženo disciplinární opatření odejmutí autorizace, neboť tím, že při stavbě rodinného domu pana R. V. v obci B., při rekonstrukci rodinného domu manželů A. a V. B. v D. a letní kuchyně paní O. H. v obci H. nezajistil profesionální kvalitu služeb autorizovaného architekta, se závažným a opakovaným porušením § 2, § 13 odst. 1, § 17 odst. 1, § 17 odst. 1, § 20 odst. 2, § 21 a § 22 profesního a etického řádu České komory architektů (dále jen „profesní a etický řád“) dopustil závažného disciplinárního provinění, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Představenstvo žalované v úvodu napadeného rozhodnutí zrekapitulovalo výrok prvostupňového rozhodnutí a obsah odvolání žalobce.

Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce ve svém odvolání uvedl, že projekční činnost vykonává již od roku 2004 a roku 2012 se stal jednatelem společnosti KULŠTEJN s.r.o., která se kromě projektové činnosti zabývá i činností realizační. Tato společnost zrealizovala více než šest desítek projektů a téměř dvě desítky staveb, které proběhly bez jakýchkoli komplikací.

Dále představenstvo žalované shrnulo vyjádření žalobce k průběhu přípravy a realizace jednotlivých staveb, u nichž se měl žalobce dopustit prvostupňovým rozhodnutím mu vytýkaných porušení profesního a etického řádu.

Zakázka pro pana R. V. probíhala na základě smlouvy o dílo a vypracovaného projektu. Stavební povolení pro stavbu bylo vydáno s několikaměsíčním zpožděním oproti předpokládanému termínu, proto byl uzavřen dodatek smlouvy o dílo, který s ohledem na tuto skutečnost upravoval harmonogram provádění díla a s tím související platby. Realizace díla i finanční plnění probíhaly zpočátku zcela v souladu s uzavřenou smlouvou, mezi smluvními stranami probíhala pravidelná komunikace, sám žalobce se často vyskytoval na stavbě a osobně řešil s panem V. některé záležitosti. V důsledku internetové kampaně vedené paní H. pan V. podlehl mylné představě, že společnost KULŠTEJN s.r.o. není solidní a není schopna stavbu realizovat. Pan V. proto přestal plnit své finanční závazky. Ke zpoždění realizace stavby došlo mimo jiné i v důsledku opožděné realizace elektrické přípojky, která byla zajišťována obcí. Pokud je žalobci prvostupňovým rozhodnutím vytýkáno, že na stavbě nebyl k dispozici stavební deník, jedná o zcela nepravdivý závěr, a tato skutečnost nebyla v řízení před správním orgánem I. stupně prokázána ničím jiným než výpovědí pana V., která byla zjevně účelová s úmyslem poškodit žalobce.

Pro manžele A. a V. B. žalobce nejprve zpracoval projektovou dokumentaci pro stavební povolení. Následně byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem měla být realizace stavby dle zpracované dokumentace. Pan B. opakovaně zasahoval do průběhu prací, uděloval pracovníkům na stavbě neoprávněné a zbytečné pokyny, proto mu bylo ze strany žalobce navrženo zajištění technického dozoru investora, což ovšem odmítl. Dodržování domluvených termínů a etap realizace stavby neumožnil sám pan B., když opakovaně objednával vícepráce týkající se již dokončených etap. V průběhu realizace díla nebylo ze strany manželů B. nic reklamováno, nebyly využity ani jiné nástroje dle smlouvy o dílo. Poté, kdy žalobce navrhl způsob řešení dokončení díla a vyčíslil objednané vícepráce, přestal pan B. platit cenu díla a nadto žalobci znemožnil přístup na stavbu. Znalecký posudek zpracovaný Ing. Karpíškem, z něhož správní orgán I. stupně při svém rozhodování vycházel, je neobjektivní, neboť v něm nejsou zohledněny provedené vícepráce ani materiál, který se nacházel na parcele, na níž byla stavba realizována.

S paní O. H. se žalobce dohodl na zpracování projektu a následné realizaci malé dřevostavby, která se vejde do jí stanoveného finančního limitu, a následně uzavřeli v tomto smyslu smlouvu o dílo. Již začátek realizace provázely určité spory, protože paní H. udělovala pracovníkům na stavbě pokyny bez vědomí žalobce. Následně paní H. odstoupila od smlouvy z důvodu, že nejsou dodržovány termíny, avšak před správním orgánem I. stupně jako hlavní důvod odstoupení uvedla nekvalitu provedených stavebních prací. K posunu termínu realizace stavby ovšem došlo i z toho důvodu, že paní H. trvala na umístění objektu u hranic sousedního pozemku, takže bylo nutné požádat stavební úřad o udělení výjimky umožňující realizaci stavby na takovém místě. Jelikož k odstoupení od smlouvy došlo těsně před dokončením, je zcela nesmyslný a lživý argument, že společnost KULŠTEJN s.r.o. jednala s úmyslem jí realizované stavby nedokončovat. Znalecký posudek, který si nechala paní H. zpracovat, a z něhož správní orgán I. stupně při svém rozhodování rovněž vycházel, je neobjektivní, protože vyčísluje hodnotu prakticky nové stavby, aniž by přitom zohledňoval, že stavba byla již téměř dokončena. Paní H. také vyvolala a vedla internetovou kampaň, která žalobce velmi poškozovala a vedla k dalším sporům.

Následně představenstvo žalované shrnulo vyjádření žalobce k jednotlivým ustanovením profesního a etického řádu (§ 2, § 13 odst. 1, § 17 odst. 1, § 17 odst. 1, § 20 odst. 2, § 21 a § 22), jejichž porušení bylo žalobci prvostupňovým rozhodnutím vytýkáno.

K porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že cena ve smlouvách o dílo s manželi B. a paní H. byla stanovena na základě vzájemné dohody. Tato cena nebyla podhodnocená, odpovídala reálné ceně za provedené práce, ovšem za předpokladu dodržování všech smluvních podmínek, včetně plateb ze strany objednatelů, k čemuž ovšem ne vždy docházelo. Pan B. byl při jednání o obsahu smlouvy upozorněn na možnost následného navýšení ceny, přesto se rozhodl smlouvu uzavřít, nelze tedy tvrdit, že byl žalobcem uveden v omyl. To, že při realizaci stavby dochází k určitým vícepracím, je běžná záležitost, důvody pro vícepráce byly objektivní a vznikly až v průběhu provádění stavebních prací. Dohodnutá sleva na celkové ceně díla tak nemůže být považována za porušení jakéhokoli ustanovení profesního a etického řádu. Závěr, že žalobce stavební práce prováděl nekvalitně, vychází pouze z jednoho znaleckého posudku, který si nechal zpracovat jeho objednatel až po odstoupení od smlouvy o dílo. Znalec vycházel pouze z informací poskytnutých mu objednatelem, které neodpovídaly skutečnosti. Je pravdou, že při realizaci docházelo k prodloužení původně sjednaných termínů, to však mělo objektivní důvody (žádost o výjimku z odstupových vzdáleností, dokončení elektrické přípojky) nezávislé na činnosti žalobce a jeho společnosti KULŠTEJN s.r.o.

K porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že v případě realizace staveb pro manžele B. a paní H. bylo nutné provést určité vícepráce. O tom byli jednotliví objednatelé žalobcem informováni vždy ihned poté, kdy potřeba víceprací vyvstala, následně byly uzavřeny dodatky smluv. Žalobci nelze klást za vinu, že si stavby tyto vícepráce vyžádaly, ani že by o nich objednatelé nebyli řádně a včas informováni.

K porušení § 20 odst. 2 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že co se týče stavby pro pana V., ten podlehl internetové kampani vedené proti žalobci a jeho společnosti paní H. V prvostupňovém rozhodnutí navíc není nijak zohledněno, že se pan V. na stavbě rozhodl pro samostatné kroky bez vědomí společnosti KULŠTEJN s.r.o. Tím bylo žalobci fakticky znemožněno, aby mu poskytl doporučení ohledně dalšího postupu, případně mu zajistil náhradního zhotovitele.

K porušení § 2, § 21 a § 22 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že zásadně odmítá, že by své klienty uváděl v omyl a že by se jednalo o jakýsi jeho obchodní model. V rámci realizace jednotlivých staveb došlo shodou více událostí k určitým sporům s jeho klienty, tyto spory se však žalobce snažil vždy vyřešit k jejich spokojenosti. Pokud došlo z jeho strany k porušení profesního a etického řádu, takové porušení nebylo zaviněné a rozhodně nebylo natolik závažné, aby odůvodňovalo uložení nejpřísnějšího disciplinárního trestu spočívajícího v odnětí autorizace.

Dále představenstvo žalované konstatovalo, že v závěru svého odvolání žalobce znovu poukázal na to, že úspěšně realizoval několik desítek staveb, a zásadně odmítl názor správního orgánu I. stupně, že se v žalobcově případě jednalo o obchodní model založený na nekalé praktice, kdy své klienty úmyslně uváděl v omyl ohledně podmínek realizace staveb, o nichž dopředu věděl, že je není schopen splnit. K prodloužení termínů realizace došlo kvůli vnějším událostem, které není možné vždy ovlivnit, nelze je tak klást žalobci za vinu. Žalobce dále kategoricky odmítl závěr správního orgánu I. stupně, že kampaň vedená proti němu paní H. je pochopitelná. Tato kampaň měla velmi negativní následky a pro společnost KULŠTEJN s.r.o. byla téměř likvidační. Kampaně podobného typu přitom mohou mít značně negativní důsledky i v případě, jsou-li vedeny proti nevinné osobě. Žalobce namítl, že správní orgán I. stupně se při zhodnocení věci spokojil pouze s výpověďmi jeho bývalých klientů, které nijak neprověřoval, naopak tvrzení žalobce nebral v úvahu a řádně se s nimi nevypořádal. Pokud by přes vše, co žalobce v odvolání uvedl, představenstvo žalované shledalo, že žalobce profesně pochybil, uložení nejpřísnějšího možného opatření je zcela nepřiměřené, neboť se jedná o sporné skutečnosti, které nebyly prokázány a které jsou dosud předmětem probíhajícího soudního řízení.

Následně se představenstvo žalované v napadeném rozhodnutí zabývalo jednotlivými pochybeními, kterých se měl žalobce dle prvostupňového rozhodnutí dopustit a námitkami žalobce, jimiž tyto závěry prvostupňového rozhodnutí zpochybňoval.

V případě rodinného domu pana R. V. v obci B. se žalobce měl dopustit těchto porušení profesního a etického řádu následujícím jednáním.

Žalobce se měl dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že přílohou vystavovaných faktur nebyly soupisy provedených prací a dodaných materiálů. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, protože povinnost přikládat k fakturám soupis provedených prací a dodaných materiálů byla jednoznačně stanovena v článku 4 odst. 5 smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a panem V. a faktury, které jsou součástí správního spisu, tyto přílohy neobsahují.

Dále se měl žalobce dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že kontrolní dny na stavbě nebyly prováděny ve stanovené četnosti dle uzavřené smlouvy. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, protože povinnost konat kontrolní dny pravidelně každých 14 dní vyplývá z čl. 8 odst. 2 uzavřené smlouvy o dílo a ze stavebního deníku je přitom patrné, že reálně kontrolní dny probíhaly pouze zhruba jednou za dva měsíce.

Žalobce se měl dopustit porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že dodatek smlouvy o dílo prodlužující termíny plnění byl uzavřen opožděně. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, neboť žalobci muselo být zcela jasné, že termín předání stavby rodinného domu, stanovený na 30. 9. 2016 není možné splnit, jestliže žádost o vydání společného rozhodnutí (o umístění stavby a stavebního povolení) podal žalobce teprve dne 5. 9. 2016 a příslušné rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 9. 2016. Pokud za této situace byl dodatek smlouvy uzavřen až dne 23. 9. 2016, jedná se o zřetelné porušení povinnosti žalobce.

Žalobce se měl dopustit porušení § 20 odst. 2 profesního a etického řádu tím, že byl v takovém prodlení, že bylo zřejmé, že není schopen zakázku dokončit, avšak neinformoval o tom klienta. Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce ve svém odvolání uvádí, že pan V. podlehl internetové kampani vedené paní H. Tuto argumentaci žalobce sice představenstvo žalované nepovažovalo za zcela relevantní, avšak dospělo k závěru, že v této části není prvostupňové rozhodnutí dostatečně odůvodněno, jelikož z něj není zřejmé, na základě kterých důkazů správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že by žalovaný nebyl schopen zakázku dokončit.

Žalobce se měl dopustit porušení § 21 profesního a etického řádu tím, že sliboval nepřiměřeně krátké termíny, které poté neplnil, a nepřiměřeně nízké ceny, které poté navyšoval o neodsouhlasené vícepráce. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil, pouze se ohradil proti tvrzení, že by své klienty uváděl v omyl. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, protože žalobce, který sám sebe prezentuje jako osobu se značnými zkušenostmi v oblasti projektování i realizace staveb, si měl být vědom zejména nereálnosti termínů ve smlouvě o dílo, v níž bylo sjednáno na zpracování projektové dokumentace a realizaci stavby pouze 8 měsíců.

V případě rodinného domu manželů A. a V. B. v D. se žalobce měl dopustit těchto porušení profesního a etického řádu následujícím jednáním.

Žalobce se měl dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že uzavřel smlouvu o dílo na realizaci stavby, ačkoli věděl, respektive jako profesionál musel vědět, že cena není při dodržení náležité kvality a termínů reálná. Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce v odvolání uvedl, že pan B. byl upozorněn, že „existuje poměrně značné riziko, že bude cena navýšena“, přesto se rozhodl smlouvu uzavřít, a není proto pravdou, že by byl uveden v omyl. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, protože v čl. 4 uzavřené smlouvy o dílo se jasně uvádí, že se cena sjednává jako maximálně přípustná, obsahuje veškeré materiály a komponenty potřebné k realizaci a dokončení díla v předepsané kvalitě a že součástí ceny jsou i práce a dodávky, které v popise díla uvedeny nejsou, ale o kterých zhotovitel vzhledem ke svým odborným znalostem a zkušenostem ví nebo má vědět. V dokumentu „Návrh průběhu dokončení stavby“ ze dne 25. 2. 2015 pak žalobce uvedl, že tržní cena stavby činí 5 400 000 Kč, jeho původní cenová nabídka činila 4 329 704 Kč a cena dle uzavřené smlouvy o dílo byla 3 626 000 Kč, přičemž se jedná „o cenu bez režijních nákladů, bez rezerv a vedlejších rozpočtových nákladů“. Z uvedeného je dle představenstva žalované zjevné, že žalobce si byl vědom nereálnosti ceny sjednané ve smlouvě o dílo.

Dále se měl žalobce dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že stavební práce byly prováděny nekvalitně. Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce v odvolání uvedl, že závěr o nekvalitně prováděných pracích vychází pouze ze znaleckého posudku, který byl zpracován pro manžele B. až po odstoupení od smlouvy, na základě informací poskytnutých manželi B., bez žalobce se k posudku vyjádřit. Stav díla v době zpracování posudku neodpovídal stavu, jak dílo žalobce provedl. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno. Znalecký posudek byl zpracován Ing. Jiřím Karpíškem, znalcem v oboru stavebnictví a ekonomiky, jeho závěry jsou jasné a přesvědčivé. Bylo pochopitelně právem žalobce nechat si zpracovat vlastní znalecký posudek, to ovšem neučinil.

Dále se měl žalobce dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že nedodržel svůj závazek k etapizaci stavby. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, protože sám žalobce ve své výpovědi před správním orgánem I. stupně zaznamenané v protokolu ze dne 18. 1. 2018, prohlásil, že etapizace stavby představovala hlavní předmět sporu. Etapy stavby byly přitom sjednány ve smlouvě o dílo a žalobce se tak k jejich dodržování zavázal. Pokud byl přesvědčen, že etapizace stavby není vhodná, měl na tuto skutečnost své klienty upozornit již při sjednávání smlouvy a takovou smlouvu neuzavřít.

Dále se měl žalobce dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že manželům B. coby stavebníkům nebyl umožněn přístup ke stavebnímu deníku. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno. Žalobce sice v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně uváděl, že stavební deník byl veden, avšak žádný stavební deník, ať již v klasické papírové podobě nebo v digitální verzi, v řízení nepředložil.

Žalobce se měl dopustit porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že prováděl vícepráce navyšující cenu díla bez sjednaného dodatku smlouvy či alespoň písemného odsouhlasení. Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce v odvolání uvedl, že písemné dodatky smlouvy sice byly uzavřeny později, jednalo se však již jen o písemné potvrzení dříve ústně uzavřené dohody. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, jelikož v čl. 16 odst. 7 uzavřené smlouvy o dílo je jasně uvedeno, že změny a dodatky smlouvy lze činit pouze písemně. K ústní dohodě, i kdyby k ní mezi stranami skutečně došlo, což v daném případě není zřejmé, tak nelze přihlížet. Je povinností žalobce uzavřenou smlouvu dodržovat.

Žalobce se měl dopustit porušení § 21 profesního a etického řádu tím, že sliboval nepřiměřeně krátké termíny, které poté neplnil, a nepřiměřeně nízké ceny, které poté navyšoval o neodsouhlasené vícepráce. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil, pouze se ohradil proti tomu, že by své klienty uváděl v omyl. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, neboť si musel být vědom nereálnosti ceny sjednané ve smlouvě o dílo, avšak přesto takovou smlouvu uzavřel a následně sjednanou cenu navyšoval o řádně neodsouhlasené vícepráce.

V případě zahradního pavilónu (v prvostupňovém rozhodnutí označen jako letní kuchyně) paní O. H. v obci H. se žalobce měl dopustit těchto porušení profesního a etického řádu následujícím jednáním.

Žalobce se měl dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že uzavřel smlouvu o dílo na realizaci stavby, ačkoli věděl, respektive jako profesionál musel vědět, že cena není při dodržení náležité kvality a termínů reálná. Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce v odvolání uvedl, že cena ve smlouvě o dílo odpovídala, reálné ceně za provedené práce v případě, kdy by byly dodrženy veškeré podmínky ve smlouvě, k čemuž nedošlo. Důvody vzniku víceprací spočívaly v objektivních okolnostech, které nastaly v průběhu realizace díla. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, jelikož v čl. 4 uzavřená smlouvy o dílo je jasně uvedeno, že cena obsahuje veškeré materiály a komponenty potřebné k realizaci a dokončení díla v předepsané kvalitě, zhotovitel může požadovat zvýšení pouze v případě, objeví-li se potřeba činností nezahrnutých do položkového rozpočtu, které nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy. Následně však právní zástupce žalobce Mgr. N. ve svém dopise ze dne 9. 9. 2016 argumentoval tak, že sjednaná cena byla „výrazně diskontní, dá se říci podnákladová“, z čehož je dle představenstva žalované zjevné, že si žalobce byl vědom nereálnosti ceny díla sjednané ve smlouvě.

Dále se měl žalobce dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že stavební práce byly prováděny nekvalitně. Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce v odvolání namítl, že závěr o nekvalitně prováděných pracích vychází pouze ze znaleckého posudku, který byl zpracován pro paní H. až po odstoupení od smlouvy, na základě informací poskytnutých paní H., bez možnosti žalobce se k posudku vyjádřit, stav díla v době zpracování posudku neodpovídal stavu, jak dílo žalobce provedl. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, protože znalecký posudek byl zpracován Ing. Jiřím Žáčkem, znalcem v oboru stavebnictví a jeho závěry jsou jasné a přesvědčivé. Bylo pochopitelně právem žalobce nechat si zpracovat vlastní znalecký posudek, to ovšem neučinil.

Dále se měl žalobce dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že přílohou vystavovaných faktur nebyly soupisy provedených prací a dodaných materiálů. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, protože povinnost přikládat k fakturám soupis provedených prací a dodaných materiálů je jednoznačně stanovena v čl. 4. odst. 5 smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a paní H. a faktury, které jsou součástí správního spisu, takové přílohy neobsahují.

Dále se měl žalobce dopustit porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že paní H. coby stavebníkovi nebyl umožněn přístup ke stavebnímu deníku. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno. Z emailové korespondence, která je součástí správního spisu, je zjevné, že paní H. opakovaně u žalobce prostřednictvím emailových zpráv ze dne 20. 5. 2016, 27. 5. 2016, 8. 7. 2016 a 11. 7. 2016 urgovala nahlížení do stavebního deníku, ovšem bez jakékoli reakce ze strany žalobce.

Žalobce se měl dopustit porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu tím, že prováděl vícepráce navyšující cenu díla bez sjednaného dodatku smlouvy či alespoň písemného odsouhlasení. Představenstvo žalované konstatovalo, že žalobce v odvolání uvedl, že písemné dodatky smlouvy sice byly uzavřeny později, jednalo se však již jen o písemné potvrzení dříve ústně uzavřené dohody. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, neboť ačkoli ke změnám a vícepracím docházelo, žádný písemný dodatek smlouvy o dílo uzavřen nebyl.

Žalobce se měl dopustit porušení § 20 odst. 2 profesního a etického řádu tím, že byl v takovém prodlení, že bylo zřejmé, že není schopen zakázku dokončit, avšak neinformoval o tom klienta. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované nicméně dospělo k závěru, že v této části není prvostupňové rozhodnutí dostatečně odůvodněno, jelikož z něj není zřejmé, na základě kterých důkazů správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že by žalovaný nebyl schopen zakázku dokončit.

Žalobce se měl dopustit porušení § 21 profesního a etického řádu tím, že sliboval nepřiměřeně krátké termíny, které poté neplnil, a nepřiměřeně nízké ceny, které poté navyšoval o neodsouhlasené vícepráce. Podle představenstva žalované se žalobce k tomuto pochybení ve svém odvolání nijak nevyjádřil, pouze se ohradil proti tomu, že by své klienty uváděl v omyl. Představenstvo žalované dospělo k závěru, že porušení tohoto ustanovení bylo žalobci prokázáno, neboť si musel být vědom nereálnosti ceny sjednané ve smlouvě o dílo, avšak přesto takovou smlouvu uzavřel a následně sjednanou cenu navyšoval o řádně neodsouhlasené vícepráce.

V závěru napadeného rozhodnutí pak představenstvo žalované uvedlo, že se žalovaný dopustil porušení § 13 odst. 1, § 17 odst. 1 a § 21 profesního a etického řádu, a proto se dále zabývalo otázkou, zda disciplinární opatření zvolené správním orgánem I. stupně není příliš přísné. Představenstvo žalované vzalo v úvahu zejména skutečnost, že se jednalo o opakované porušení uvedených ustanovení profesního a etického řádu, a svým jednání žalobce jednotlivé klienty poškodil. Dále představenstvo žalované uvedlo, že považuje za zcela přiléhavou argumentaci správního orgánu I. stupně obsaženou v čl. VII odst. 2 a 3 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a s volbou nejpřísnějšího disciplinárního opatření se proto ztotožňuje.

Žalobce v podané žalobě namítal, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje řádné a přesvědčivé odůvodnění. Podle žalobce v napadeném rozhodnutí zejména absentují konkrétní důvody, na základě kterých představenstvo žalované uložilo žalobci nejpřísnější disciplinární opatření v podobě odejmutí autorizace. V tomto směru podle žalobce totiž nemůže obstát pouhý odkaz na čl. VII prvostupňového rozhodnutí uvedený v napadeném rozhodnutí.

Dále žalobce namítal, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak se představenstvo žalované vypořádalo s četnými návrhy a námitkami žalobce, obsaženými jak v žalobcově odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, tak v protokolech z jednání před správním orgánem I. stupně. Takový postup představenstva žalované považuje žalobce za nezákonný a zasahující do jeho práva na spravedlivý proces.

Dále žalobce v podané žalobě uplatnil k jednotlivým porušením profesního a etického řádu, kterými se zabývalo představenstvo žalované v napadeném rozhodnutí, konkrétní námitky týkající se vad napadeného rozhodnutí. Na podporu svých tvrzení žalobce v podané žalobě označil celou řadu důkazů, které k podané žalobě z velké části přiložil s tím, že zbývající dosud nepředložené důkazy doplní samostatným podáním.

V případě rodinného domu pana R. V. v obci B. žalobce uplatnil tyto námitky.

Co se týče porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, žalobce připustil, že přílohou vystavovaných faktur nebyly soupisy provedených prací, avšak ve smlouvě o dílo ze dne 26. 1. 2016, č RA101_1205d01 byl na základě uzavřeného dodatku mezi stranami sjednán platební kalendář, který obsahoval datum splatnosti, výši splátky a rozpracovanost díla, při které je možné fakturu vystavit. Nebylo tak možné vystavit fakturu bez prokazatelné prostavěnosti, rovněž tak nebylo možné fakturu vystavit bez souhlasu objednatele. Tyto soupisy navíc objednatel díla po žalobci nikdy nevyžadoval. Tyto skutečnosti podle žalobce významně zmírňují dopady porušení uvedeného ustanovení, tato skutečnost však v napadeném rozhodnutí není nikterak zohledněna. Žalobci rovněž není jasné, z jakého důvodu bylo jeho jednání podřazeno právě pod § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, když nepřiložení soupisu prací nemůže být důkazem vypovídajícím o kvalitě díla a souvisejících služeb.

Dále žalobce uvedl, že již v rámci disciplinárního řízení uváděl, že kontrolní dny na stavbě probíhaly nad rámec sjednaných termínů. Kontrola stavby probíhala ze strany objednatele na denní bázi, kdy zástupce objednatele, pracující nedaleko stavby, denně a mnohdy po převážnou část pracovní doby, byl v živé diskuzi s pracovníky žalobce, od kterých si nechal vysvětlovat jednotlivé postupy prováděných prací. Objednatel sám byl často zaneprázdněný a sám se v předpokládaných termínech na stavbu nedostavoval, naopak jej žalobce opakovaně namísto kontrolních dnů na stavbě musel navštívit v jeho pražské kanceláři.

Z uvedeného je podle žalobce zřejmé, že správní orgány v těchto případech nesprávně vyhodnotily skutkový stav a nezákonně aplikovaly příslušný právní předpis.

K porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že muselo být žalobci jasné, že termín předání díla stanovený na 30. 9. 2016 není možné splnit. Dne 23. 9. 2016 totiž žalobce a objednatel pan V. uzavřeli po vzájemné dohodě dodatek smlouvy o dílo, který upravoval termín dokončení stavby tak, že „konečný termín dokončení stavby je stanoven ve lhůtě 6 měsíců od nabytí právní moci stavebního povolení.“ Rozhodnutí o povolení stavby bylo stavebním úřadem vydáno dne 27. 9. 2016, přičemž k tomuto posunu došlo z důvodu prodlení na straně úřadu. Podle dodatku uzavřeného dne 23. 9. 2016 mělo být dílo dokončeno přibližně do poloviny dubna 2017, nikoliv do 30. 9. 2016, jak bylo ujednáno dle předchozího znění smlouvy. Z toho důvodu je žalobce přesvědčen, že správní orgány vyvodily z provedených důkazů nesprávné závěry a nesouhlasí proto s tím, aby mu uvedené jednání bylo kladeno za vinu.

K porušení § 20 odst. 2 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že se ztotožňuje s názorem představenstva žalované, že prvostupňové rozhodnutí není v této části dostatečně odůvodněno.

K porušení § 21 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že podle jeho názoru nebyla nepřiměřenost krátkých termínů v řízení prokázána. U jiné, rozsahem poloviční zakázky, žalobce plnil termíny tak, že stavba zahájená v dubnu byla v červenci téhož roku k nastěhování. Délka realizace svým rozsahem poloviční stavby tak trvala 3,5 měsíce. Z toho lze usuzovat, že dvojnásobně velkou stavbu by byl žalobce schopen zhotovit za 7 měsíců. Jednalo se o jednoduchou dřevostavbu a kompletní stavba celého domu tak může trvat jen pár týdnů, namísto několika měsíců, jako tomu je u tradičních zděných staveb. Pouhé konstatování správních orgánů o nereálnosti termínů ve smlouvě představujících 8 měsíců na zpracování projektové dokumentace a realizace stavby, tudíž nemůže bez dalšího obstát. Rovněž v případě ceny díla nebylo podle názoru žalobce správními orgány prokázáno, že by nebyl schopen stavbu za uvedenou cenu realizovat a dokončit.

V této souvislosti žalobce namítl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakou část stavovského slibu měl žalobce vytýkaným jednáním porušit, a proto je i z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

V případě rodinného domu manželů A. a V. B. v D. žalobce uplatnil tyto námitky.

K porušením § 13 odst. 1 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že bylo zpracováno přibližně sedm verzí rozpočtu stavby s tím, že objednatelé zvolili nejprve cílovou částku, a pak se modelovalo, které části se do takto stanovené ceny ještě „vejdou“, a které nikoliv. V jednotlivých verzích rozpočtu bylo uvedeno, na kterých položkách lze ušetřit a které položky si budou objednatelé dodávat sami (dřevěné podlahy, krb, finální povrchy, koncové prvky apod..) Tyto položky tvořily podstatnou část rozpočtu a nebyly v ceně díla zahrnuty. Dílo tak mohlo po dokončení být schopno užívání, ale chyběly by např. finální dokončené povrchy, které mají funkci zejména estetickou. Jednalo se tedy spíše o stavbu k dokončení, kdy slovním popisem v příloze smlouvy bylo přesně popsáno, jaký rozsah díla bude dodán. Aby žalobce předešel případné chybě v rozpočtu, nechal cenu díla spočítat profesionálním najatým rozpočtářem, panem Romanem Štípkem, který v položkách přesně specifikoval rozsah díla a jeho cenu.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je přitom zřejmé, že pochybení žalobce je dovozováno z rozdílnosti cen, uvedených v dokumentu, označeném jako „Návrh průběhu dokončení stavby“. Avšak zde uvedené cena díla ve výši 3 626 000 Kč představuje, jak je zde uvedeno, cenu „bez režijních nákladů, bez rezerv a vedlejších nákladů“. Je tedy zřejmé, že uvedená cena nemohla být konečná a žalobci tak není jasné, na základě čeho dospěly správní orgány k závěru, že žalobce si byl vědom nereálnosti ceny sjednané v příslušné smlouvě o dílo. Žalobce proto považuje napadené rozhodnutí v této části za nedostatečně odůvodněné a tedy nepřezkoumatelné.

Dále žalobce uvedl, že v případě závěru o nekvalitně provedených stavebních pracích vycházely správní orgány ze znaleckého posudku, předloženého manžely B. Žalobce je však toho názoru, že stavební práce nebyly v žádném případě provedeny nekvalitně. Účelem znaleckého posudku bylo kromě toho zhodnotit cenu realizovaného díla, nikoliv kvalitu jeho provedení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že představenstvo žalovaného považovalo závěry znaleckého posudku za jasné a přesvědčivé. Znalecký posudek byl však zpracován soudním znalcem Ing. Jiřím Karpíškem, znalcem z oboru ekonomiky staveb a nikoliv z oboru technologie staveb a kvality provádění staveb. Z tohoto důvodu nelze jeho závěry, týkající se kvality provedených prací, považovat za relevantní. Po vyhotovení znaleckého posudku navíc žalobce pro objednatele zhotovil kompletní střechu, jejíž náklady nebyly ze strany objednatelů do dnešního dne zaplaceny, a znalecký posudek tuto část díla tudíž vůbec nezohledňuje.

Revizní znalecký posudek, jak uvádí v napadeném rozhodnutí představenstvo žalované, si přitom žalobce nemohl nechat zpracovat, neboť objednatelé ještě v době trvajícího smluvního vztahu stavbu uzamkli a nechali hlídat bezpečnostní agenturou. Když se žalobcem přizvaný soudní znalec společně s pracovníky žalobce dostavili na místo provádění díla, přijela ostraha a následně byl objednateli nahlášen pokus o vniknutí do stavby, kterou měl v té době realizovat žalobce. Žalobce je proto přesvědčen, že představenstvo žalované nevzalo jeho námitky v potaz a nikterak se s nimi nevypořádalo a z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nezákonné.

Dále žalobce uvedl, že etapizace stavby byla slovním přepisem položkového rozpočtu stavby a byla zpracována na žádost samotných objednatelů. Není pravdou, že se žalobce k uvedenému bodu nevyjádřil, když v rámci disciplinárního řízení uvedl, že etapy stavby nebyly dodržovány z důvodů na straně objednatelů, kteří například dokončení etapy hrubých rozvodů elektroinstalace a dokončené etapy omítek vznášeli požadavky na nová umístění zásuvek, které se do již hotových rozvodů pod omítkami velmi nákladně přidávaly. Žalobci rovněž není jasné, z jakého důvodu bylo jeho jednání podřazeno právě pod § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, když nepřiložení soupisu prací nemůže být důkazem vypovídajícím o kvalitě díla a souvisejících služeb, když případné nedodržení závazku nemůže být důkazem, vypovídajícím o kvalitě díla a souvisejících služeb. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí podle názoru žalobce nepřezkoumatelné.

Dále žalobce uvedl, že pokud na stavbě nebyl veden stavební deník v klasické papírové podobě, byl veden v elektronické verzi a je zachycen prostřednictvím emailové komunikace, kterou žalobce s objednateli vedl. Těchto emailů žalobce eviduje a archivuje více než 250, což je vzhledem k době trvání výstavby dostatečný počet. Takto bohatý on-line popis průběhu stavby je spíše nadstandardem, nežli pochybením a zanedbáním povinnosti žalobce. Tuto skutečnost žalobce opakovaně uváděl v disciplinárním řízení, aniž by k ní bylo jakkoliv přihlédnuto. Žalobce tak má za to, že i kdyby bylo v jeho případě prokázáno porušení výše uvedené povinnosti, faktem zůstává, že objednatelé informace o průběhu výstavby reálně měli a tato skutečnost nepochybně zmírňuje dopady tvrzeného porušení a měla být promítnuta do závěrečné volby disciplinárního opatření, což se nestalo.

K porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že všechny prováděné vícepráce byly realizovány vždy na přání samotných objednatelů. K objednání docházelo při pravidelných kontrolních dnech, kdy byla připravena cenová nabídka a ta pak byla objednateli ústně odsouhlasena. Písemné dodatky ke smlouvě o dílo byly sice uzavírány později, avšak to není v rozporu s povinnostmi žalobce vyplývajícími mu z § 17 odst. 1 profesního a etického řádu. Toto ustanovení totiž nevyžaduje, aby byly smluvní podmínky sjednávány v písemné formě. Z tohoto důvodu proto napadené rozhodnutí podle žalobce trpí vadou.

K porušení § 21 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že představenstvo žalované v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedlo, že toto jednání žalobce má za prokázané, neboť žalobce se k tomuto pochybení nevyjádřil v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Takové hodnocení důkazů považuje žalobce za zcela nepřípustné. Představenstvo žalované vůbec nevzalo v potaz, že se k vytýkanému porušení profesního a etického řádu žalobce vyjádřil v rámci svých obsáhlých výslechů v řízení před správním orgánem I. stupně. Takový postup podle žalobce odporuje základním principům při provádění dokazování, a je proto nezákonný.

V této souvislosti žalobce namítl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakou část stavovského slibu měl žalobce vytýkaným jednáním porušit, a proto je i z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

V případě zahradního pavilónu paní O. H. v obci H. žalobce uplatnil tyto námitky.

K porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že z provedeného dokazování podle jeho názoru nevyplývá, že by nebyl schopen předmětnou stavbu za uvedenou cenu realizovat a dokončit. Prokázání nereálnosti ceny správní orgány opřely o písemné sdělení zástupce žalobce, Mgr. N., který uvedl, že uvedená cena je „výrazně diskontní či podnákladová“, což podle názoru představenstva žalované dokládá vědomost žalobce o nereálnosti sjednané ceny za dílo. Žalobce je proto toho názoru, že představenstvo žalovaného vyvodilo z provedených důkazů nesprávné právní závěry a napadené rozhodnutí tak trpí vadou.

Dále žalobce uvedl, že závěr o nekvalitně provedených stavebních pracích učinily správní orgány na základě znaleckého posudku předloženého objednatelkou. Žalobce je však toho názoru, že stavební práce nebyly v žádném případě zpracovány nekvalitně a již v rámci řízení před správním orgánem I. stupně namítal, že stav díla v době zpracování posudku neodpovídal stavu, ve kterém jej žalobce provedl. S uvedenou námitkou žalobce se představenstvo žalovaného vypořádalo pouhým paušálním a ničím nezdůvodněným konstatováním, že závěry posudku jsou jasné a přesvědčivé. Takové zdůvodnění je však zcela nedostatečné. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí podle názoru žalobce nepřezkoumatelné.

Dále žalobce připustil, že přílohou vystavovaných faktur nebyly soupisy provedených prací, ale rovněž v tomto případě byl ve smlouvě mezi stranami sjednán platební kalendář, který popisoval termín, výši splátky a rozpracovanost díla, při které je možné vystavit fakturu. To podle názoru žalobce významně zmírňuje dopady povinnosti žalobce uvedené v § 13 odst. 1 profesního a etického kodexu, tuto skutečnost však představenstvo žalované v napadeném rozhodnutí nikterak nezohlednilo, což činí napadené rozhodnutí v této části nezákonným.

Žalobci rovněž není jasné, z jakého důvodu bylo jeho jednání podřazeno právě pod § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, když nepřiložení soupisu prací nemůže být důkazem vypovídajícím o kvalitě díla a souvisejících služeb.

Z uvedeného je podle žalobce zřejmé, že správní orgány v těchto případech nesprávně vyhodnotily skutkový stav a nezákonně aplikovaly příslušný právní předpis.

Dále žalobce uvedl, že pokud jde o neumožnění přístupu ke stavebnímu deníku, žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně uvedl, že stavební deník byl žalobci neoprávněně odcizen třetí osobou, která vydání deníku podmínila zaplacením určité finanční částky ze strany žalobce. Tato skutečnost byla žalobcem tvrzena v rámci disciplinárního řízení, avšak představenstvo žalované se s touto argumentací žádným způsobem nevypořádalo, což činí napadené rozhodnutí vadným. Skutečnost, že předložení stavebního deníku bylo žalobci znemožněno okolnostmi, nemajícími původ v jeho sféře, nemůže být navíc přičítána k tíži žalobce a správní orgány měly k této skutečnosti při výměře disciplinárního opatření přihlédnout, což se nestalo.

K porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že písemné dodatky ke smlouvě o dílo byly sice uzavírány později, avšak to není v rozporu s povinnostmi žalobce vyplývajícími mu z § 17 odst. 1 profesního a etického řádu. Toto ustanovení totiž nevyžaduje, aby byly smluvní podmínky sjednávány v písemné formě. Z tohoto důvodu proto napadené rozhodnutí podle žalobce trpí vadou.

K porušení § 20 odst. 2 profesního a etického řádu žalobce znovu uvedl, že se ztotožňuje s názorem představenstva žalované, že prvostupňové rozhodnutí není v této části dostatečně odůvodněno.

K porušení § 21 profesního a etického řádu žalobce uvedl, že podle jeho názoru nebyla nepřiměřenost krátkých termínů ani sjednané ceny v řízení prokázána.

V této souvislosti žalobce namítl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakou část stavovského slibu měl žalobce vytýkaným jednáním porušit, a proto je i z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Žalobce dále ve vztahu ke všem mu napadeným rozhodnutím vytýkaným porušením profesního a etického řádu namítl, že představenstvo žalované v rozporu s § 2 odst. 2 písm. d) disciplinárního a smírčího řádu České komory architektů (dále jen „disciplinární řád“) nepřistupovalo se stejnou pečlivostí k žalobcem tvrzeným skutečnostem a bezdůvodně favorizovalo tvrzení a důkazy předložené jednotlivými žalobcovými klienty. Žalobce v řízení opakovaně uváděl námitky směřující proti znaleckým posudkům, předloženým paní H. a manželi B. Představenstvo žalované se však s uvedenými námitkami žalobce ohledně odlišného stavu díla v době zpracování znaleckého posudku předloženého manželi B., a tendenčností vypracování znaleckého posudku vycházejícího pouze z tvrzení paní H., nikterak nevypořádalo a pouze konstatovalo, že v takovém případě si žalobce mohl nechat vypracovat vlastní znalecký posudek. Takový postup je podle žalobce v rozporu s uvedeným ustanovením disciplinárního řádu a obecně platným principem rovného zacházení.

Dále žalobce namítal, že v souvislosti s uloženým disciplinárním opatřením považuje za protiprávní postup představenstva žalované, které nereflektovalo princip vzestupného uplatňování sankcí podle jejich charakteru a závažnosti a uložilo žalobci nejpřísnější z disciplinárních opatření, aniž by podrobněji zdůvodnilo, z jakého důvodu nedalo přednost mírnějšímu postihu, který mohl stejně dobře naplnit účel řízení vedeného se žalobcem.

Dále žalovaný namítal, že v řízení nebyla při ukládání disciplinárního opatření zohledněna veškerá kritéria, která jsou stanovena v § 47 odst. 1 disciplinárního řádu, neboť nebylo přihlédnuto k jeho osobě, poměrům a míře jeho zavinění.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí pak podle žalobce rovněž absentuje odkaz na jiná pravomocná rozhodnutí v obdobných skutkových věcech, ze kterých by bylo zjevné, že orgány žalované postupují ve skutkově obdobných věcech obdobně, nejedná se tak v žalobcově případě o jejich libovůli.

V této souvislosti poukázal žalobce na dvě rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. DR 2015-09 a ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. DR 2015-15, týkajících se podle jeho názoru skutkově obdobných případů, v nichž bylo disciplinárně obviněným osobám uloženo disciplinární opatření v podobě pozastavení autorizace na dobu jednoho roku.

S ohledem na tato rozhodnutí a podobnost projednávaných věcí s věcí žalobce, je žalobce přesvědčen, že mu bylo správními orgány uloženo nepřiměřeně přísné disciplinární opatření.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V úvodu svého vyjádření žalovaná uvedla, že představenstvo žalované přezkoumalo prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu, přičemž vzalo v úvahu argumenty žalobce, které uplatnil v podaném odvolání. Představenstvo žalované dospělo tak k závěru, že některé dílčí závěry správního orgánu I. stupně nejsou dostatečně odůvodněné, respektive prokázané, což v napadeném rozhodnutí uvedlo. Tyto dva dílčí nedostatky nicméně neměly vliv na celkové posouzení věci, neboť ve zbývající části bylo prvostupňové rozhodnutí přesvědčivé a disciplinární provinění žalobce bylo prokázáno nade vši pochybnost. Namítá-li žalobce, že představenstvo žalované v napadeném rozhodnutí ohledně volby disciplinárního opatření pouze odkázalo na argumentaci obsaženou v prvostupňovém rozhodnutí, žalovaná je přesvědčena, že takový postup je možný a nepředstavuje zásah do práv žalobce ani nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

Dále se žalovaná vyjádřila k námitkám žalobce směřujícím vůči jednotlivým porušením profesního a etického řádu.

K námitkám týkajícím se jednání žalobce v případě rodinného domu pana R. V. v obci B. se žalovaná vyjádřila takto.

Co se týče porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, žalovaná uvedla, že žalobce nepopřel, že jím vystavované faktury přílohy v podobě soupisů provedených prací a dodaných materiálů neobsahovaly. Žalobce v žalobě odkazuje na podepsaný dodatek smlouvy obsahující platební kalendář a tvrdí, že objednatel po žalobci chybějící soupisy provedených prací nikdy nevyžadoval. Tento argument žalobce v přechozím řízení neuplatnil a když byl správním orgánem I. stupně na dodatek smlouvy dotazován, uvedl, že má za to, že by podepsaný dodatek dohledal, následně tak i učinil, nicméně nepředestřel žádné tvrzení, které z existence dodatku dovozuje. Podle názoru žalované však ani podpis dodatku nezbavoval žalobce povinnosti přikládat soupisy prací k fakturám, protože dodatek pouze podrobněji specifikuje, v jakých časových úsecích je žalobce oprávněn vystavovat faktury, nemění však obsah uzavřené smlouvy o dílo v části týkající se povinných příloh k těmto fakturám.

Žalovaná je rovněž přesvědčena, že uvedené jednání bylo správně podřazeno pod § 13 odst. 1 profesního a etického kodexu, neboť v něm uvedený pojem „profesionální kvalita všech služeb poskytovaných architektem“ je nutno vykládat ve smyslu celkové úrovně všech plnění, která architekt poskytuje klientovi v souvislosti s výkonem povolání. Mezi tyto služby tak patří veškerá plnění dílčích povinností, k nimž se architekt klientovi smluvně zavázal.

Dále žalovaná uvedla, že je pravdou, že ve své výpovědi před správním orgánem I. stupně zaznamenané v protokolu z jednání ze dne 23. 10. 2017 žalobce zmiňoval pravidelné, v podstatě každodenní, schůzky na stavbě, a že z toho důvodu nepovažoval za nutné svolávat pravidelné kontrolní dny tak, jak to bylo stanoveno ve smlouvě. K dotazu správního orgánu I. stupně, zda z těch schůzek existují zápisy, žalobce uvedl, že „oficiálnější kontrolní dny“ byly zapisovány do stavebního deníku. Správní orgány tedy vycházely z toho, že kontrolní dny byly skutečně pouze ty zapsané ve stavebním deníku. Ze stavebního deníku je pak zjevné, že kontrolní dny probíhaly velmi nahodile a v žádném případě ne ve stanoveném intervalu 14 dnů. Stavební deník byl veden od 21. 7. 2016, první zápis z kontrolního dne je zaznamená až 16. 9. 2016, další je pak evidován 28. 11. 2016, ten nicméně nemá žádný obsah ani není podepsán objednatelem a další podepsaný zápis je až z 12. 12. 2016. Standardní náležitostí kontrolního dne je přitom podle žalované provedený záznam ve stavebním deníku nebo na jiný zápis podepsaný všemi účastníky. Bez něj není možno setkání na staveništi za kontrolní den vůbec považovat.

Žalovaná dále uvedla, že namítá-li žalobce že se nedopustil porušení § 17 odst. 1 profesního a etického kodexu, neboť na základě dodatku ke smlouvě, který uzavřel s objednatelem, došlo k dohodě o posunu termínu realizace díla ze září 2016 na duben 2017, toto nebylo podstatou vytýkaného jednání. Žalobci bylo vytýkáno, že tento předmětný dodatek uzavřel pozdě. Původní smlouva předpokládala dokončení díla do 30. 9. 2016, avšak teprve 27. 9. 2016 bylo vydáno povolení ke stavbě. Žalobce měl na vznikající prodlení objednatele upozornit daleko dříve, což neučinil, a dodatek ke smlouvě byl podepsán až 23. 9. 2016, tedy pouze týden před původně plánovaným termínem dokončení stavby.

Co se týče porušení § 20 odst. 2 profesního a etického kodexu žalovaná konstatovala, že představenstvo žalované skutečně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedlo, že prvostupňové rozhodnutí není v této části dostatečně odůvodněno. Z tohoto důvodu také k tomuto jednání žalobce při svém rozhodování nepřihlíželo.

Dále žalovaná uvedla, že namítá-li žalobce, že v řízení nebylo prokázáno, že se dopustil porušení § 21 profesního a etického kodexu, neboť nebyla prokázána nepřiměřenost jím sjednaných termínů a ceny, jelikož jinou zakázku polovičního rozsahu byl schopen realizovat za 3,5 měsíce, z čehož dovozuje, že stavbu pro pana V. by byl schopen zrealizovat za 7 měsíců, žalobce v této námitce směšuje dvě věci. V případě této stavby se totiž nejednalo pouze o realizaci stavby, ale také o zpracování projektu. To vše žalobce sliboval provést za 8 měsíců, reálně však za těchto 8 měsíců pouze zvládl zajistit stavební povolení a žádost o vydání stavebního povolení byla podána až 5. 9. 2016, tedy více než 7 měsíců po uzavření smlouvy. Je tak zjevné, že činnosti, k nimž se žalobce zavázal (zpracování projektové dokumentace, její projednání s dotčenými orgány, zajištění stavebního povolení a realizace stavby), vyžadovaly podstatně delší dobu než ve smlouvě uvedených 8 měsíců.

K námitkám týkajícím jednání žalobce v případě rodinného domu manželů A. a V. B. v D. se žalovaná vyjádřila takto.

Co se týče porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, žalovaná uvedla, že argumentuje-li žalobce tím, že bylo zpracováno více verzí rozpočtu, v nichž bylo uvedeno, v jakých částech je možné šetřit a které části si objednatelé mohou dodat sami, tím, že cena díla byla stanovena rozpočtářem, a že takto cena ve výši 3 626 000 Kč byla cenou bez režijních nákladů, bez rezerv a vedlejších nákladů, a bylo tak zřejmé, že tato cena nemohla být konečná, není to z hlediska jeho odpovědnosti za vytýkané jednání podstatné. Podstatný je pouze obsah smlouvy o dílo v té podobě, v jaké byla uzavřena. Žalobcovo tvrzení, že bylo zřejmé, že uvedená cena nemohla být konečná, je v jednoznačném rozporu s uzavřenou smlouvou, kde se naopak uvádí, že cena zahrnuje veškeré náklady a sjednává se jako maximálně přípustná. Žalobce tak sám potvrzuje, že se dopustil pochybení, když ve smlouvě zafixoval maximální cenu zahrnující veškeré náklady, avšak přitom počítal s tím, že tato cena bude dále navyšována.

Dále žalovaná uvedla, že namítá-li žalobce, že se prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí opírají o znalecký posudek zpracovaný znalcem z oboru ekonomiky staveb a z toho dovozuje, že tento znalec nebyl oprávněn se vyjadřovat ke kvalitě provedených prací, je jeho závěr ohledně oprávnění znalce nesprávný. Znalec Ing. Jiří Karpíšek je soudním znalcem jak v oboru ekonomika (ceny a odhady nemovitostí), tak v oboru stavebnictví (mimo jiné i stavby obytné) a je tak zjevné, že je způsobilý se vyjadřovat ke kvalitě zpracování díla.

Dále žalovaná uvedla, že namítá-li žalobce, že etapizace stavby byla zpracována na žádost objednatelů, a tvrdí-li, že jednotlivé etapy nebyly dodržovány z důvodu zásahů stěžovatelů, tyto okolnosti žalobce odpovědnosti za vytýkané jednání nezbavují. Pokud žalobce jako profesionál v oboru považoval etapizaci za nevhodnou, měl na to své klienty upozornit a smlouvu v takové podobě nepodepsat. Jestliže ji podepsal, byl povinen ji dodržovat. Stejně tak pokud požadavky objednatelů byly v rozporu se smlouvou, neměl je reflektovat, respektive měl je upozornit na případnou možnost uzavření dodatku smlouvy, který by nové požadavky zohlednil. To se ovšem nestalo, v důsledku čehož žalobce nezajistil kvalitu jím vedeného díla.

Dále žalovaná uvedla, že pokud žalobce tvrdí, že byť na stavbě nebyl veden stavební deník v klasické papírové podobě, stavební deník byl veden elektronicky a objednatelé tedy reálně informace o průběhu stavby měli, byl žalobce na existenci elektronického stavebního deníku, jak vyplývá z protokolu z jednání před správním orgánem I. stupně ze dne 18. 1. 2018 dotazován již v disciplinárním řízení, avšak tento stavební deník nikdy nedoložil. Vedení stavebního deníku v elektronické podobě je v souladu s přílohou 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb možné, ovšem pouze za splnění zde uvedených požadavků, které samotná emailová komunikace nemůže splňovat.

Žalovaná dále uvedla, že tvrdí-li žalobce, že všechny vícepráce byly prováděny na přání objednatelů, kteří také ústně odsouhlasovali žalobcem předkládané cenové nabídky, z čehož dovozuje, že nebylo nezbytné, aby s objednateli uzavíral písemné dodatky ke smlouvě o dílo, z uzavřené smlouvy o dílo naopak jasně vyplývá, že veškeré změny a dodatky je možné činit pouze písemně. Žalobce přitom toto ustanovení zcela nepochybně porušil, což koneckonců ani nepopírá, a porušil tudíž i povinnost vyplývající mu z § 17 odst. 1 profesního a etického řádu.

Dále žalovaná uvedla, že je nesprávné tvrzení žalobce, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je v části týkající se porušení § 21 profesního a etického řádu nezákonné, protože představenstvo vzalo toto žalobcovo jednání za prokázané pouze na základě toho, že se k němu žalobce ve svém odvolání nijak nevyjádřil. Představenstvo žalované v napadeném rozhodnutí totiž uvádí, že žalobce si byl vědom nereálnosti sjednané ceny, přesto za takto stanovených podmínek smlouvu uzavřel a následně cenu navyšoval o řádně neodsouhlasené vícepráce. Toto odůvodnění je dle názoru žalované dostatečné a navíc se otázkou ceny díla představenstvo žalované zabývalo již v předchozí části napadeného rozhodnutí.

K námitkám týkajícím jednání žalobce v případě zahradního pavilónu paní O. H. v obci H. se žalovaná vyjádřila takto.

Co se týče porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce, že byl stavbu schopen zrealizovat za ve smlouvě o dílo uvedenou cenu, považuje za čistě účelová. Tehdejší zástupce žalobce ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 2016 doslova uvedl, že „cena sjednaná dle smlouvy o dílo byla výrazně diskontní, dá se říci podnákladová, kdy klient provedení některých prací vysloveně dotoval“. Z uvedeného je zjevné, že žalobce uzavřel smlouvu o dílo s cenou, o níž věděl, že nepokrývá ani náklady, a tuto cenu se pak následně snažil navýšit pomocí víceprací.

Dále žalovaná uvedla, že žalobce sice namítá, že závěr správních orgánů o nekvalitě provedených pracích vycházel výlučně ze znaleckého posudku předloženého objednatelkou díla, přičemž stav díla v době zpracování posudku neodpovídal podle něj skutečnému stavu díla provedeného žalobcem, avšak v předchozím řízení ani v žalobě neuvedl, o jaký rozdíl mezi stavem díla v době zpracování posudku a v době provedení díla žalobcem by se mělo konkrétně jednat. Znalecký posudek obsahuje více než 60 fotografií jednotlivých dílčích vad či nedodělků, spolu s jejich podrobným slovním popisem. K odstoupení od smlouvy ze strany objednatelky přitom došlo 16. 7. 2016 a znalecký posudek je datován 5. 8. 2016. Také z toho lze dle žalovaného dovodit, že znalec posuzoval dílo ve stavu, v jakém jej žalobce provedl.

Dále žalovaná uvedla, že žalobce v podané žalobě nezpochybňuje, že jím vystavované faktury neobsahovaly soupis provedených prací, avšak nepovažuje to za zásadní pochybení, neboť ve smlouvě o dílo byl sjednán platební kalendář, který popisoval stav rozpracovanosti díla, při kterém je možné vystavit fakturu. Existence platebního kalendáře však nikterak nezbavila žalobce povinnosti přikládat k fakturám soupis provedených prací, neboť znění smlouvy je v tomto zcela jednoznačné.

Žalovaná je rovněž přesvědčena, že také v tomto případě bylo uvedené jednání správně podřazeno pod § 13 odst. 1 profesního a etického kodexu, neboť v něm uvedený pojem „profesionální kvalita všech služeb poskytovaných architektem“ je nutno vykládat ve smyslu celkové úrovně všech plnění, která architekt poskytuje klientovi v souvislosti s výkonem povolání. Mezi tyto služby tak patří veškerá plnění dílčích povinností, k nimž se architekt klientovi smluvně zavázal.

Dále žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce, že stavební deník byl odcizen třetí osobou, považuje za účelové. Žalobce byl v předcházejícím řízení k této otázce důkladně dotazován, jak vyplývá z protokolu z jednání před správním orgánem I. stupně ze dne 15. 2. 2018 a jeho vysvětlení nebylo příliš přesvědčivé. Žalobce krádež stavebního deníku neoznámil, nový stavební deník nezaložil a nečinil v tomto ohledu žádné kroky. Žalobce navíc objednatelce stavební deník nepředkládal ani v době, kdy jím ještě měl disponovat. Ve své výpovědi uváděl, že po něm objednatelka stavební deník nikdy nepožadovala. To ovšem není pravda, protože objednatelka nahlížení do stavebního deníku opakovaně urgovala, jak vyplývá z jejích emailových zpráv ze dne 20. 5. 2016, 27. 5. 2016, 8. 7. 2016 a 11. 7. 2016, na které žalobce nijak nereagoval.

Žalovaná dále uvedla, že domnívá-li se žalobce, že nebylo nezbytné, aby s objednatelkou uzavíral písemné dodatky ke smlouvě o dílo, z uzavřené smlouvy o dílo naopak jasně vyplývá, že veškeré změny a dodatky je možné činit pouze písemně. Žalobce přitom toto ustanovení zcela nepochybně porušil, což koneckonců ani nepopírá, a porušil tudíž i povinnost vyplývající mu z § 17 odst. 1 profesního a etického řádu.

Co se týče porušení § 20 odst. 2 profesního a etického kodexu žalovaná konstatovala, že představenstvo žalované skutečně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedlo, že prvostupňové rozhodnutí není v této části dostatečně odůvodněno. Z tohoto důvodu také k tomuto jednání žalobce při svém rozhodování nepřihlíželo.

K námitce žalobce, že v řízení nebylo prokázáno, že se dopustil porušení § 21 profesního a etického kodexu, neboť nebyla prokázána nepřiměřenost jím sjednaných termínů a ceny, odkázala žalovaná na přechozí část svého vyjádření, v níž uvedla, že tvrzení žalobce, že byl stavbu schopen zrealizovat za ve smlouvě o dílo uvedenou cenu, považuje za čistě účelová. Tehdejší zástupce žalobce ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 2016 doslova uvedl, že „cena sjednaná dle smlouvy o dílo byla výrazně diskontní, dá se říci podnákladová, kdy klient provedení některých prací vysloveně dotoval“. Z uvedeného je zjevné, že žalobce uzavřel smlouvu o dílo s cenou, o níž věděl, že nepokrývá ani náklady, cenu se pak následně snažil navýšit pomocí víceprací.

Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že v řízení došlo k porušení § 2 odst. 2 písm. d) disciplinárního řádu.

Žalovaná dále uvedla, že závažnost důsledků žalobce spáchaných skutků dokazována byla. Na str. 10 prvostupňového rozhodnutí jsou dle názoru žalované uvedeny zcela jasné a přesvědčivé argumenty, na jejichž základě bylo zvoleno dané disciplinární opatření. Bylo totiž třeba vzít v úvahu zejména situaci, v níž se v důsledku porušování povinností žalobce ocitli jeho klienti, kterým žalobce slíbil rychlé a finančně dostupné bydlení, namísto toho se však dočkali nedodržování termínů, navyšování ceny a nekvalitně provedeného díla.

Žalovaná si je vědoma toho, že se v případě žalobce jednalo o jeho první disciplinární provinění, je nicméně třeba vzít v úvahu skutečnost, že se jednalo o sloučení řízení se třemi objednateli, v nichž byla žalobci vytýkána v podstatě totožná porušení profesní etiky. V souhrnu tak dle názoru žalované jde o natolik závažný prohřešek, že volba nejpřísnějšího disciplinárního opatření je zcela namístě. Žalovaná přitom nikterak nezpochybňuje, že žalobce v minulosti realizoval mnoho projektů bezproblémově. Tři projekty, které byly předmětem disciplinárního řízení, však byly provedeny natolik nekvalitně a bylo v jejich průběhu porušeno takové množství povinností, že to samo o sobě stačí k uložení zvoleného disciplinárního opatření.

Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí s argumentací žalobce v tom smyslu, že si jeho klienti potíže do značné míry způsobili svým chováním sami. Žalobce jako autorizovaný architekt a profesionál v oboru je měl již při uzavírání smluv upozornit na případná rizika jejich požadavků. Místo toho však uzavřel smlouvy s nereálnými termíny plnění a cenami a nedodržoval ani další ustanovení smluv (kontrolní dny, vedení stavebního deníku, předkládání soupisu prací).

K dvěma rozhodnutím správního orgánu I. stupně sp. zn. DR 2015-09 a sp. zn. DR 2015-15, na něž žalobce poukázal v podané žalobě, žalovaná uvedla, že skutkové okolnosti těchto případů nebyly totožné, a proto volba mírnějšího disciplinárního opatření byla v těchto případech správná. Ve věci vedené pod sp. zn. DR 2015-09 se jednalo pouze o jednu zakázku a jednoho klienta, míra závažnosti byla z toho důvodu nižší. Ve věci vedené pod sp. zn. DR 2015-15 lze rozdíl, který byl důvodem pro volbu disciplinárního opatření nižší přísnosti, spatřovat zejména ve formě zavinění na straně disciplinárně obviněných. Správní orgány měly v žalobcově případě za prokázané, že jednání žalobce bylo zcela úmyslné, neboť žalobce při uzavírání smluvních vztahů věděl, že sjednané podmínky plnění nebudou dodrženy. Právě v tomto spatřovaly tak vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, že podkládaly za nevyhnutelné uložit žalobci disciplinární opatření nejvyšší míry přísnosti. Ve věci vedené pod sp. zn. DR 2015-15 správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že posuzované skutky byly ze strany disciplinárně obviněných převážně výsledkem nedbalosti, což činilo jejich jednání nepochybně méně závažným.

Podáním ze dne 17. 5. 2019 doplnil žalobce podanou žalobu o další důkazy. Dále se již žalobce ani žalovaná ve věci dále nevyjádřili.

Dne 21. 7. 2022 se ve věci konalo ústní jednání. Účastníci setrvali na svých stanoviscích prezentovaných již ve svých písemných podáních a ve vyjádření při jednání nad jejich rámec neuvedli nic nového.

Soud v rámci ústního jednání zrekapituloval podstatný obsah správního spisu.

Dne 30. 6. 2017 byl správnímu orgánu I. stupně doručen návrh dozorčí rady žalované ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. DR 2017-01,-03,-06 na zahájení disciplinárního řízení se žalobcem. Návrh na zahájení disciplinárního řízení podala dozorčí rada žalované z toho důvodu, že na základě provedených disciplinárních zjišťování dospěla k závěru, že se žalobce jako autorizovaný architekt a zástupce zhotovitele díla společnosti KULŠTEJN s.r.o. v souvislosti s jím zajišťovanými službami architekta při dodávce stavby rodinných domů pana R. V. v obci B., Ing. A. B. a Ing. V. B. v D. a novostavby letní kuchyně paní O. H. v obci H. opakovaně a v některých případech i závažným způsobem dopustil porušení profesního a etického řádu a zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů.

Disciplinární zjišťování, na základě jejichž výsledku dozorčí rada žalované podala návrh na zahájení disciplinárního řízení, provedla dozorčí rada žalované na základě celkem tří stížností podaných na žalobce, a to stížnosti podané dne 9. 1. 2017 panem R. V. (zjišťování vedeno pod sp. zn. DR 2017-01), stížnosti podané dne 27. 1. 2017 manžely B. (zjišťování vedeno pod sp. zn. DR 2017-03) a stížnosti podané dne 7. 2. 2017 paní O. H. (zjišťování vedeno pod sp. zn. DR 2017-06).

Přílohou podaného návrhu na zahájení disciplinárního řízení byly podklady, které dozorčí rada žalované v rámci disciplinárních zjišťování shromáždila. Tyto podklady se staly součástí správního spisu.

Dne 23. 10. 2017 proběhlo první jednání před správním orgánem I. stupně, z něhož byl vyhotoven protokol č. j. DR 2017-01,-03,-06/8 z téhož dne, dne 30. 11. 2017 proběhlo první druhé jednání před správním orgánem I. stupně, z něhož byl vyhotoven protokol č. j. DR 2017-01,-03,-06/52 z téhož dne, dne 18. 1. 2018 proběhlo třetí jednání před správním orgánem I. stupně, z něhož byl vyhotoven protokol č. j. DR 2017-01,-03,-06/73 z téhož dne, dne 15. 2. 2018 proběhlo čtvrté jednání před správním orgánem I. stupně, z něhož byl vyhotoven protokol č. j. DR 2017-01,-03,-06/81 z téhož dne, dne 14. 5. 2018 proběhlo páté jednání před správním orgánem I. stupně, z něhož byl vyhotoven protokol č. j. DR 2017-01,-03,-06/95 z téhož dne. Na jednání konaném dne 30. 11. 2017 byl vyslechnut jako svědek pan R. V., na jednání konaném dne 18. 1. 2018 byl vyslechnut jako svědek pan Ing. V. B., na jednání konaném dne 15. 2. 2018 byla vyslechnuta jako svědkyně paní O. H., na jednání konaném dne 14. 5. 2018 byly provedeny listinné důkazy a vyhlášeno prvostupňové rozhodnutí. Žalobce se všech jednání osobně zúčastnil, proti obsahu jednotlivých protokolů nevznesl žádné námitky a svým podpisem vyslovil s jejich obsahem a s tím, že tento obsah odpovídá průběhu jednání v protokolu zachyceném souhlas. V průběhu jednotlivých jednání žalobce odpovídal na dotazy členů správního orgánu I. stupně a vyjadřoval se ke svědeckým výpovědím. Po provedeném dokazování listinnými důkazy, jejichž seznam byl žalobci dle protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/99/95 před zahájením dokazování předložen, neměl žalobce dle protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/95 žádné připomínky a nenavrhl provedení dalších důkazů.

Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 20 odst. 1 písm. d) zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů uloženo disciplinární opatření odejmutí autorizace, neboť tím, že při stavbě rodinného domu pana R. V. v obci B., při rekonstrukci rodinného domu manželů A. a V. B. v D. a letní kuchyně paní O. H. v obci H. nezajistil profesionální kvalitu služeb autorizovaného architekta, se dopustil závažných a opakovaných porušení § 2, § 13 odst. 1, § 17 odst. 1, § 17 odst. 1, § 20 odst. 2, § 21 a § 22 profesního a etického řádu.

Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž navrhl, aby představenstvo žalované prvostupňové rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, protože uložené disciplinární opatření je zřejmě nepřiměřené. V odvolání žalobce uplatnil obdobné námitky jako posléze v podané žalobě. Žalobce ohledně stavby rodinného domu v B. namítal, že v řízení před správním orgánem I. stupně nebylo prokázáno, že stavební deník nebyl v průběhu prací panu V. k dispozici, a že nebyl schopen stavbu za sjednanou cenu dokončit, či že snad uzavíral smlouvu s úmyslem stavbu nedokončit, ohledně stavby rodinného domu v D. namítal, že nedodržení etap způsobil sám pan V. B., a že znalecký posudek znalce Ing. Jiřího Karpíška je zcela neobjektivní, jelikož v něm nejsou nikterak zohledněny provedené vícepráce ani složený materiál, který se nacházel na parcele. Ohledně stavby zahradního pavilonu v H. žalobce namítal, že znalecký posudek, který si nechala zpracovat paní H. je neobjektivní, a vyčísluje hodnotu prakticky nové stavby, jako kdyby se všechny provedené a funkční části stavby měly z důvodu zjištěných vad demontovat a realizovat znovu. U obou znaleckých posudků žalobce namítal, že stav díla neodpovídal stavu, v jaké jej žalobce provedl. Dále žalobce v odvolání uplatnil námitky vůči jednotlivým porušením profesního a etického řádu, která mu byla prvostupňovým rozhodnutím vytýkána. Co se týče porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, žalobce namítal, že v případě všech staveb byla sjednána na základě konsenzu smlouva o dílo s výslednou cenou, která odpovídala reálné částce za provedené práce v případě, kdyby byly dodrženy veškeré podmínky ve smlouvě, zejména platby objednatelů, k tomu však ve všech případech nedocházelo, že v případě, kdy je žalobci vytýkáno, že byly stavební práce prováděny nekvalitně, se vychází pouze ze znaleckého posudku objednatele, který byl zpracován až po odstoupení od smlouvy, a že termíny na stavbách nebyly dodrženy z objektivních důvodů. Co se týče porušení § 17 odst. 1 profesního a etického řádu, žalobce namítal, že v případě stavby pro pana B. a paní H., kde bylo nutno provádět některé vícepráce, které vyplynuly v průběhu stavby, byly vícepráce vždy s dotyčnými konzultovány a provedené změny byly vždy později zachyceny v písemných dodatcích k uzavřeným smlouvám. Co se týče porušení § 20 odst. 2 profesního a etického řádu žalobce namítal, že v prvostupňovém rozhodnutí nebylo nijak zohledněno, že se klienti na stavbě rozhodli pro další samostatné kroky bez vědomí žalobce, čímž byly veškeré následující kroky ze strany žalobce v podobě doporučení, případně zprostředkování náhradního zhotovitele znemožněny. Co se týče porušení § 21, § 22 a § 2 profesního a etického řádu žalobce shodně uvedl, že zcela odmítá, že by své klienty uváděl v omyl a tím spíše, že by se jednalo o určitý obchodní model a poukázal na to, že má za sebou mnoho úspěšných projektů, jak již uvedl v úvodu podaného odvolání. V závěru podaného odvolání žalobce uvedl, že se správní orgán I. stupně ve svých závěrech spokojil pouze s výpověďmi objednatelů, které nijak dále neprověřoval a naopak bez jakéhokoliv důvodu veškerá tvrzení žalobce nebral téměř vůbec v potaz a řádně se s nimi nevypořádal.

Napadeným rozhodnutím představenstvo žalované odvolání žalobce zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo.

Soud konstatoval, že žalobce v podané žalobě a ve svém vyjádření ze dne 17. 5. 2019 navrhl provedení důkazů svědeckým výslechem P. N., instruktážním videem o stavbě domu za 24 dní dostupným na , ceníky společností z oboru modulových dřevostaveb dostupnými na , svědeckým výslechem R. Š., zápisem o předání a převzetí stavebních prací ze dne 13. 3. 2015, svědeckým výslechem I. R., V. S., Ing. P. L., Ing. L. K., L. K., Mgr. L. P., rozsudky správního orgánu I. stupně sp. zn. DR 2015-09 a sp. zn. DR 2015-15, návrhem průběhu dokončení stavby ze dne 25. 2. 2015, cenovou nabídkou na rekonstrukci RD D. manželů B., návrhy smlouvy o dílo ze dne 30. 6. 2014, 9. 7. 2014, 1. 8. 2014, č. RA81_0714, emailem žalobce ze dne 28. 6. 2014, cenovými nabídkami na stavební práce pro rekonstrukci RD D., položkovými rozpočty a harmonogramem na stavbu RD manželů B., emailovou komunikací ze dne 30. 7. 2014 a 31. 7. 2014, přehledem víceprací a doobjednávek označeným jako RA81-RD D., emailovou komunikací se zaznamenaným průběhem stavby a požadavky manželů B., seznamem a ukázkami žalobcem úspěšně realizovaných projektů a referencemi klientů žalobce. Tyto důkazy soud neprovedl, protože veškeré skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci soud zjistil z obsahu správního spisu a provedení důkazů navržených žalobcem by proto bylo nadbytečné.

Soud dále konstatoval, že neprováděl žalobcem rovněž v podané žalobě navržené důkazy dodatkem smlouvy o dílo ze dne 23. 9. 2016, č. RA101_1205d01, dodatkem smlouvy o dílo ze dne 2. 8. 2014, č. RA81_0714, dodatkem smlouvy o dílo ze dne 15. 12. 2015, č. RA98_1115, dodatkem smlouvy o dílo ze dne 16. 10. 2015, č. A98_1015, neboť se jedná o listiny založené ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí.

Městský soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Napadené rozhodnutí městský soud přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

Žaloba je důvodná.

Podle 7 odst. 9 písm. a) zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů text slibu zní: „Slibuji na svou občanskou čest a své svědomí, že jako autorizovaný architekt budu při své práci usilovat o vytváření kvalitních architektonických děl, budu ctít zájmy klientů, jakož i zájmy veřejné, budu respektovat přírodní a kulturní hodnoty a budu se vždy řídit profesní etikou architekta.“

Podle § 12 odst. 3 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů při výkonu své činnosti je autorizovaná osoba povinna dbát platných obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných příslušnou Komorou.

Podle § 20 odst. 1 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů za závažné nebo opětovné porušení povinností autorizované osoby stanovené tímto zákonem (dále jen „disciplinární provinění“) Komora autorizované osobě uloží, nejde-li o trestný čin, některé z těchto disciplinárních opatření: a) písemnou důtku, b) pokutu až do výše 50 000 Kč, c) pozastavení autorizace na dobu nejvýše tří let, d) odejmutí autorizace.

Podle § 21 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů nestanoví-li tento zákon nebo vnitřní předpisy Komory něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného z povahy věci, použijí se v disciplinárním řízení ustanovení správního řádu (odst. 3). Autorizovaná osoba, proti které je disciplinární řízení vedeno, má právo vyjádřit se k důvodům uvedeným v návrhu, ke způsobu jejich zjištění, navrhovat důkazy nebo jejich doplnění, klást svědkům nebo znalcům otázky při ústním jednání, které musí být vždy nařízeno (odst. 4). Rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření musí mít písemnou formu a musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodnutí musí být doručeno provinivší se autorizované osobě a dozorčí radě Komory (odst. 5).

Podle § 22 odst. 2 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů o odvolání proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření podle § 21 odst. 1 rozhoduje s konečnou platností představenstvo Komory, které přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí, nebo zruší. Zruší-li představenstvo Komory napadené rozhodnutí, je stavovský soud vázán právním názorem odvolacího orgánu.

Podle § 30 odst. 1 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů podrobnosti o organizaci Komory, o jejích orgánech, o působnosti a pravomoci těchto orgánů a o počtech jejich členů stanoví organizační řád Komory. Podrobnosti o volbách a disciplinárním řízení stanoví volební a disciplinární řády. Podrobnosti o podmínkách autorizace stanoví autorizační řád. Podrobnosti o právech a povinnostech autorizovaných osob stanoví profesní a etický řád.

Podle § 2 profesního a etického řádu architekt všemožně přispívá k šíření dobrého jména architektury a architektů.

Podle § 13 odst. 1 profesního a etického řádu hlavním úkolem architekta ve vztahu ke klientovi je zajistit v souladu s požadavky a zájmy klienta, v mezích platných právních předpisů a s ohledem na dotčené veřejné zájmy, profesionální kvalitu jím navrhovaného, projektovaného, plánovaného nebo jím vedeného díla, jakož i všech služeb jím poskytovaných.

Podle § 17 odst. 1 profesního a etického řádu architekt je povinen předcházet vzniku rozporů s klientem, a to zejména včasným, správným a úplným sjednáním smluvních podmínek.

Podle § 20 odst. 2 profesního a etického řádu v případě, že architekt nemůže provádění zakázky ze závažných důvodů řádně dokončit, oznámí to neprodleně klientovi a podle potřeby a možností mu doporučí, popřípadě zprostředkuje, náhradního zhotovitele z řad architektů.

Podle § 21 profesního a etického řádu architekt dodržuje slib složený při udělení autorizace.

Podle § 22 profesního a etického řádu architekt se řídí platnými obecně závaznými právními předpisy, jakož i vnitřními řády Komory a profesními předpisy a standardy.

Správní soudy ustáleně judikují, že delikty členů profesních komor, jednou z nichž je i žalovaná, a jejímž členem byl až do odnětí autorizace také žalobce, jsou specifickou skupinou veřejných disciplinárních deliktů. Vůči speciálním ustanovením o řízení o nich obsažených na zákonné i podzákonné úrovni v příslušných právních předpisech upravujících činnost těchto komor se až na výjimky subsidiárně uplatní správní řád, přičemž podrobnosti o disciplinárním řízení stanoví typicky statutární předpisy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2014, č. j. 3Ads 106/2013 - 29). Právě tak tomu je, jak vyplývá i z § 21 odst. 3 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů, rovněž v právě posuzovaném případě.

Jakkoli nelze dle názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2011, č. j. 6 Ads 126/2011 - 124 na tento typ řízení bez dalšího aplikovat záruky trestního procesu ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je nepochybné, že i v tomto typu řízení je třeba zajistit přinejmenším naplnění klíčových pravidel dokazování v řízení vedeném orgánem veřejné moci, v němž má být adresátu příslušného rozhodnutí tohoto orgánu uložena povinnost.

Je tedy nepochybné, že žalovaná je v disciplinárním řízení bez ohledu na posouzení naplnění předpokladů pro závěr o jeho případném trestním charakteru povinna respektovat pravidla vyplývající ze zásady materiální pravdy a je povinna i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch disciplinárně obviněného, neboť tato povinnost jí plyne přímo z § 2 odst. 2 písm. d) disciplinárního řádu, který stanoví, že všechny orgány Komory činné v disciplinárním řízení postupují tak, aby byl účinně zjištěn skutečný stav věci, a objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněné autorizované nebo registrované osobě i v její prospěch a provádějí v tomto smyslu v obou směrech důkazy. Povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ostatně plyne žalované i z § 3 správního řádu, jehož použitéínelze podle § 177 odst. 1 správního řádu ani v disciplinárním řízení vyloučit. Povinností žalované je s ohledem na § 21 odst. 3 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů v disciplinárním řízení nepochybně i respektovat zásadu volného hodnocení důkazů vyplývající z § 50 odst. 4 správního řádu.

Úkolem žalované tak je i v tomto specifickém typu správního řízení zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a na základě takto zjištěného skutkového stavu dospět k závěru, zda byl určitý disciplinární delikt spáchán. Ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu shromažďuje důkazy, které pak při rozhodování o tom, zda bude disciplinárně obviněný uznán vinným, hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti.

Úlohou soudu při přezkumu rozhodnutí o disciplinárním deliktu je pak posoudit, zda bylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu, tedy zda si příslušný správní orgán opatřil dostatečné podklady pro rozhodnutí tak, aby mohl řádně usuzovat na skutkové i právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět. Soud posuzuje mimo jiné i to, zda důkazy před správním orgánem byly provedeny v souladu se zákonem, zda závěry, k nimž správní orgán dospěl, a které vyjádřil v důvodech svého rozhodnutí, mají v provedených důkazech logickou oporu. Úkolem soudního přezkumu rozhodnutí o disciplinárním deliktu je tak posoudit, zda právní závěr, který z rozhodnutí vychází, má postačující oporu ve zjištěném skutkovém stavu, tedy ve výsledku provedeného dokazování.

Žalobce v řadě svých námitek namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Soud proto připomíná, že podle konstantní judikatury je nepřezkoumatelné zejména takové rozhodnutí, z něhož není zřejmé, proč správní orgán nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005 - 65, a ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130). Požadavek přezkoumatelnosti odůvodnění správního rozhodnutí však neznamená, že je správní orgán povinen jednotlivě reagovat na každé dílčí tvrzení účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 - 43). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je namístě jen tehdy, pokud správní orgán opomene podstatnou námitku účastníka řízení vypořádat zcela (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, a ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64).

Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu také vyplývá, že rozhodnutí správních orgánů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek (srov. usnesení rozšířeného senátu Nevyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007 - 80, a ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012 - 47). Námitky uplatněné v odvolání proto může odvolací správní orgán vypořádat i tím způsobem, že se ztotožní se závěry správního orgánu prvního stupně, které v rozhodnutí o odvolání převezme, nebo se na ně odkáže (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006 - 86), čímž může implicitně odpovědět na námitky odvolatele tak, že je neshledal důvodnými (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64, bod 73).

Jelikož žalobce některé své žalobní námitky formuloval pouze v obecné rovině, soud rovněž připomíná, že je to právě míra obecnosti žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.), která určuje míru obecnosti v jaké je soud povinen a rovněž oprávněn jednotlivé žalobní body vypořádat (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, body 31 a 32). Je to tedy obsah a kvalita žaloby, co v podstatě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54), neboť není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 - 42).

Soud dále vzhledem k rozsahu podané žaloby připomíná, že rozsah reakce soudu na konkrétní žalobní námitky je, co do šíře odůvodnění, spjat s otázkou hledání míry, proto zpravidla postačuje, jsou-li soudem vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 - 130). Odpověď na základní námitky přitom v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012 - 54 a ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012 - 58).

Na základě výše uvedených východisek přistoupil soud k přezkoumání napadeného rozhodnutí. Soud se nejprve zabýval žalobními námitkami směřujícími vůči jednotlivým porušením profesního a etického řádu, za něž byl žalobce shledán napadeným rozhodnutím odpovědným. Poté se soud zabýval žalobními námitkami směřujícími vůči napadenému rozhodnutí jako celku.

Žalobce uvedl, že přílohou vystavovaných faktur nebyly soupisy provedených prací, avšak ve smlouvě o dílo byl po uzavření dodatku k této smlouvě mezi stranami sjednán platební kalendář, který obsahoval datum splatnosti, výši splátky a rozpracovanost díla, při které je možné fakturu vystavit, a objednatel po žalobci nikdy tyto soupisy nevyžadoval. To podle žalobce významně zmírňuje dopady porušení uvedeného ustanovení, což nebylo v napadeném rozhodnutí nijak zohledněno.

Ve smlouvě o dílo uzavřené dne 26. 1. 2016, č. RA101_1205 mezi společností KULŠTEJN s. r. o. jako zhotovitelem, zastoupenou žalobcem, a R. V. jako objednatelem, jejímž předmětem byla realizace stavby rodinného domu v B. (založené ve správním spise pod č. j. DR 2017-01/3) si strany v čl. 4 odst. 5 druhém pododstavci sjednaly, že podkladem pro vystavení každé zálohové faktury bude soupis provedených prací a dodaných materiálů zhotovitelem za uplynulé období ode dne vystavení předchozí zálohové faktury. Zálohová faktura ze dne 12. 12. 2016, č. 160800061 (založená ve spise pod č. j. DR 2017-01/24) tento soupis neobsahuje a z vyjádření žalobce při jednání před správním orgánem I. stupně (str. 6 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/8) nevyplývá, že by žalobce skutečnost, že k zálohovým fakturám tyto soupisy nepřikládal, zpochybňoval. Tuto skutečnost žalobce ostatně nezpochybňuje ani v podané žalobě. Je tedy zřejmé, že žalobce plnění této smluvní povinnosti nezajistil.

Je přitom zcela nepodstatné, zda objednatel po žalobci plnění této smluvní povinnosti vyžadoval, či nikoliv. Plnění této povinnosti nebylo podmíněno tím, že k jejímu splnění žalobce objednatel vyzve, žalobce měl její plnění zajišťovat i bez vyzvání. Stejně tak je nepodstatné, zda si smluvní strany následně případně sjednaly formou dodatku ke smlouvě č. RA101_1205 platební kalendář, který obsahoval údaje o datu splatnosti jednotlivých v něm uvedených plateb a o stavu zhotovování díla, jímž byly tyto platby podmíněny. (Takový dodatek, a to ze dne 23. 9. 2016, č. RA101_1205d01, je založen ve spise pod č. j. DR 2017-01/16 - nepodepsaný a pod č. j. DR 2017-01,-03,-06/17 - podepsaný a rovněž dle žalobcova vyjádření při jednání před správním orgánem I. stupně (str. 4 a 5 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/8) byl mezi stranami podepsán, což v řízení nebylo zpochybněno.) Z ničeho totiž nevyplývá a žalobce to ostatně ani netvrdí, že by se smluvní strany zároveň dohodly, že již zhotovitel není povinen ke každé zálohové faktuře nadále soupis provedených prací a dodaných materiálů přikládat. Tato povinnost trvala i nadále a žalobce byl tedy i po sjednání platebního kalendáře povinen plnění tohoto smluvního závazku zajistit. Ani jedna z těchto okolností proto není nijak způsobilá závažnost žalobcova jednání zmírnit, jak se domnívá žalobce, a nemůže mít proto vliv na závažnost žalobcova jednání. Správní orgány nepochybily, pokud i přesto shledali žalobce za uvedené jednání odpovědným a k tomuto závěru dospěly na základě řádně zjištěného stavu věci.

Tato žalobní námitka není důvodná.

Žalobce dále uvedl, že mu není jasné, z jakého důvodu bylo jeho jednání podřazeno právě pod § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, když nepřiložení soupisu prací nemůže být důkazem vypovídajícím o kvalitě díla a souvisejících služeb.

Z ustanovení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu mimo jiné vyplývá, že hlavním úkolem architekta ve vztahu ke klientovi je zajistit v souladu s požadavky a zájmy klienta, v mezích platných právních předpisů a s ohledem na dotčené veřejné zájmy, profesionální kvalitu jím vedeného díla, jakož i všech služeb jím poskytovaných.

V daném případě není pochyb o tom, že to byl právě žalobce, kdo vedl dílo v podobě stavby rodinného domu v B. Především to žalobce ani žalovaný sporným nečiní a navíc to i jednoznačně vyplývá z čl. 10 smlouvy č. RA101_1205, v něm je žalobce uveden jako oprávněná osoba pro jednání ve věci plnění díla dle této smlouvy ve věcech smluvních i technických.

Podle názoru soudu je přitom spojení „profesionální kvalita vedeného díla“ či „profesionální kvalita všech poskytovaných služeb“ uvedená v § 13 odst. 1 profesního a etického kodexu potřeba skutečně vykládat, jak uvedla žalovaná ve svém vyjádření, v tom smyslu, že se týká všech plnění všech jednotlivých závazků architekta vůči klientovi, k jejichž splnění se architekt vůči klientovi při realizaci díla nebo při poskytování služeb zavázal, neboť každé dílo či poskytnutá služba se skládají z celé řady jednotlivých dílčích plnění a kvalita každého z těchto dílčích plnění proto ovlivňuje kvalitu celku. Teprve pokud veškerá tato plnění jsou poskytnuta v požadované kvalitě, lze hovořit o tom, že takové kvality dosáhlo i příslušné dílo či služba. Za dostatečně kvalitní, natož za plnění poskytnuté v profesionální kvalitě, pak rozhodně nelze považovat plnění, které nebylo poskytnuto vůbec, ač se k jeho poskytnutí žalobce zavázal, tedy jednání v rozporu se základní zásadou, že smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku), které je žalobci v daném případě vytýkáno. Správní orgány tak postupovaly správně, pokud jednání žalobce spočívající v tom, že v rozporu s uzavřenou smlouvou č. RA101_1205 nepřikládal k zálohovým fakturám soupis provedených prací a dodaných materiálů, posoudily jako jednání v rozporu s § 13 odst. 1 profesního a etického kodexu.

Tato žalobní námitka není důvodná.

Žalobce dále namítal, že již v rámci disciplinárního řízení uváděl, že kontrolní dny na stavbě probíhaly nad rámec sjednaných termínů. Kontrola stavby probíhala ze strany objednatele na denní bázi, kdy zástupce objednatele, pracující nedaleko stavby, denně a mnohdy po převážnou část pracovní doby, byl v živé diskuzi s pracovníky žalobce, od kterých si nechal vysvětlovat jednotlivé postupy prováděných prací. Objednatel sám byl často zaneprázdněný a sám se v předpokládaných termínech na stavbu nedostavoval, naopak jej žalobce opakovaně na místo kontrolních dnů na stavbě musel navštívit v jeho pražské kanceláři. Podle žalobce správní orgány v tomto případě nesprávně vyhodnotily skutkový stav.

K této žalobcově námitce soud především uvádí, že v čl. 8 odst. 2 smlouvy č. RA101_1205 si strany sjednaly, že zhotovitel bude pravidelně svolávat kontrolní dny za účelem sledování plynulosti prací a řešení jednotlivých požadavků objednatele, nejméně však jedenkrát za 14 dní, pokud se obě smluvní strany nedohodnou jinak. Při jednání před správním orgánem I. stupně se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že na stavbě probíhaly v podstatě každodenní schůzky se zástupci, objednatele, které pověřil dohledem nad stavbou, a že z toho důvodu nepovažoval za nutné svolávat pravidelné kontrolní dny tak, jak to předpokládala smlouva, protože ty fakticky probíhaly častěji, než smlouva stanovovala. K dotazu správního orgánu I. stupně pak žalobce uvedl, že z těchto schůzek nebyly pořizovány zápisy, ale jejich obsah je zachycen v bohaté emailové komunikaci a formou zápisu do stavebního deníku byly znamenány pouze „jakési oficiálnější kontrolní dny“ (str. 3 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/8). Svědek R. V. na jednání před správním orgánem I. stupně uvedl, že na stavbě několik kontrolních dnů proběhlo. Tyto kontrolní dny si často vyžádal jako klient, když jej jeho stavební dozor upozornil na chyby na stavbě (str. 3 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/52). Ze stavebního deníku stavby rodinného domu v B. (založeném ve správním spise pod č. j. DR 2017-01/13) vyplývá, že stavba byla zahájena dne 21. 7. 2016 (list č. 5170002) a jsou v něm zaznamenány celkem čtyři kontrolní dny, konané ve dnech 16. 9. 2016 (list č. 5170005), 28. 11. 2016 (list č. 5170009), 12. 12. 2016 a 19. 12. 2016 (list č. 51700010). Dále je ve spise (pod č. j. DR 2017-01/26) založena emailová komunikace mezi žalobcem a objednatelem, z níž vyplývá, že dne 19. 12. 2016 proběhl kontrolní den na stavbě bez účasti objednatele. Jiné důkazy, z nichž by bylo možno zjistit, jak často kontrolní dny ve smyslu čl. 8 odst. 2 smlouvy č. RA101_1205 ve správním spise založeny nejsou.

Podle názoru soudu z uvedených důkazů nevyplývá, že by žalobce povinnost stanovenou v čl. 8 odst. 2 smlouvy č. RA101_1205 porušil. V tomto článku smlouvy si strany sjednaly, že zhotovitel bude pravidelně svolávat kontrolní dny nejméně jedenkrát za 14 dní, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Z toho smluvního ujednání ani z žádné další části smlouvy nevyplývá, že o těchto kontrolních dnech musí být proveden zápis ve stavebním deníku. Rovněž z vyjádření svědka R. V. nevyplývá, že by si strany mezi sebou po uzavření smlouvy zavedly takovou praxi. Správní orgány také ve svých rozhodnutích nijak nezdůvodnily, proč by bylo nutno za kontrolní den ve smyslu čl. 8 odst. 2 smlouvy č. RA101_1205 považovat pouze takový kontrolní den, o něž je učiněn záznam ve stavebním deníku, či vyhotoven jiný zápis, podepsaný zástupci smluvních stran. Co naopak z čl. 8 odst. 2 smlouvy č. RA101_1205 vyplývá a vyjádření svědka R. V. to potvrzuje, že účelem kontrolních dnů bylo sledování plynulosti prací a řešení jednotlivých požadavků objednatele. Žalobce přitom ve svém vyjádření zaznamenaném v protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/8 uvedl, že na stavbě probíhaly v podstatě každodenní schůzky se zástupci objednatele dohlížejícími z jeho pověření na průběh stavby, které byly fakticky kontrolními dny, a že z toho důvodu nepovažoval za nutné svolávat pravidelné kontrolní dny tak, jak to předpokládala smlouva. Tvrzení žalobce, že na stavbě probíhaly kontrolní dny, byť o nich nebyly činěny písemné zápisy, v podstatě každý den, vyjádření svědka R. V. nijak nevyvrací a nevyvrací jej ani absence zápisů ve stavebním deníku.

Žalobci je přitom prvostupňovým (str. 8) i napadeným rozhodnutím (str. 5) shodně vytýkáno nikoliv, že v rozporu s čl. čl. 8 odst. 2 smlouvy č. RA101_1205 pravidelně nesvolával kontrolní dny, což ostatně žalobce ani nepopírá, ale to, že tyto kontrolní dny nebyly ve stanovené četnosti sjednané ve smlouvě prováděny. Takový závěr však z dosud shromážděných podkladů učinit nelze, neboť žalobcovo tvrzení, že tyto kontrolní dny fakticky probíhaly dokonce častěji, než bylo ve smlouvě sjednáno, tyto podklady nevyvrací.

Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že závěr správního orgánu I. stupně, že žalobce v případě rodinného domu v B. porušoval uzavřenou smlouvu o dílo tím, že neprováděl ve stanovené četnosti 1x za 14 dní kontrolní dny na stavbě, a tím se dopustil porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, není v rozporu s § 2 odst. 2 písm. d) disciplinárního řádu a § 3 správního řádu založen na skutečně zjištěném stavu věci. Protože představenstvo žalované napadeným rozhodnutím tento závěr potvrdilo, aniž by jakkoliv dosud shromážděné podklady doplnilo, je stejnou vadou stiženo i napadené rozhodnutí.

Žalobce dále namítal, že nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že muselo být žalobci jasné, že termín předání díla stanovený na 30. 9. 2016 není možné splnit. Dne 23. 9. 2016 žalobce a objednatel uzavřeli dodatek ke smlouvě o dílo, dle něhož mělo být dílo dokončeno přibližně do poloviny dubna 2017, nikoliv do 30. 9. 2016, jak bylo ujednáno dle předchozího znění smlouvy. Žalobce je proto přesvědčen, že správní orgány vyvodily z provedených důkazů nesprávné závěry a nesouhlasí s tím, aby mu uvedené jednání bylo kladeno za vinu.

Takové jednání však žalobci za vinu kladeno prvostupňovým ani napadeným rozhodnutím za vinu kladeno nebylo. Správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí (str. 8) i představenstvo žalované v napadeném rozhodnutí (str. 5), žalobce shodně shledaly odpovědným za to, že v případě rodinného domu v B. uzavřel smluvní dodatek ke smlouvě o dílo, která stanovila termín předání hotové stavby dne 30. 9. 2016, až dne 23. 9. 2016, přestože mu muselo být dle všech okolností zcela zřejmé, že stavbu ve stanoveném termínu nedokončí již o několik měsíců dříve poté, co se významně prodloužila doba vydání stavebního povolení, a nikoliv za to, že sjednal ve smlouvě o dílo termín předání nerealistický termín předání díla do 30. 9. 2016, jak tvrdí žalobce.

Skutečnost, že žalobce skutečně sjednal ve smlouvě č. RA101_1205 termín předání díla do 30. 6. 2016, přitom jednoznačně vyplývá z čl. 5 odst. 1 této smlouvy. Stejně tak je již ze samotného data podpisu dodatku č. RA101_1205d01 k této smlouvě, k němuž došlo dne 23. 9. 2016, a v němž si strany sjednaly, že konečný termín plnění je stanoven ve lhůtě 6 měsíců od nabytí právní moci stavebního povolení zřejmé, že tento dodatek byl uzavřen pouhý týden před tím, než mělo být dle čl. 5 odst. 1 smlouvy č. RA101_1205 dílo původně předáno. Z rozhodnutí vydaného městským úřadem Králův Dvůr dne 27. 9. 2016, pod č. j. MEKD-Výst./5321/2016/MH, jímž byla umístěna a povolena stavba rodinného domu v B., navíc vyplývá, že žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení na tuto stavbu podal žalobce teprve dne 5. 9. 2016. Ze stavebního deníku stavby rodinného domu v B. (založeném ve správním spise pod č. j. DR 2017-01/13) pak vyplývá, že ke dni 30. 9. 2016 byla v rámci stavby dokončena pouze základová deska domu (list č. 51700006).

Na základě shromážděných podkladů je tak zcela evidentní, že stavba rodinného domu rozhodně nemohla být dokončena do 30. 6. 2016, jak bylo původně sjednáno, a že žalobci musela být tato skutečnost známa mnohem dříve, než došlo mezi stranami dne 23. 9. 2016 k uzavření dodatku, jímž byl termín zhotovení díla změněn. Správní orgány tedy na základě shromážděných podkladů dospěly ke správnému závěru, že pokud žalobce uzavřel dodatek ke smlouvě o dílo, která stanovila termín předání hotové stavby dne 30. 9. 2016, až dne 23. 9. 2016, učinil tak opožděně neboť mu muselo být skutečně již o několik měsíců dříve zcela zřejmé, že stavbu v původně sjednaném termínu nebude schopen dokončit.

Tato žalobní námitka není důvodná.

Žalobce namítal, že v řízení nebylo prokázáno, že uvedl svého klienta v omyl tím, že sliboval nepřiměřeně krátký termín provedení díla.

Z čl. 5 odst. 1 smlouvy č. RA101_1205 jednoznačně vyplývá, že hotové dílo mělo být žalobci předáno do 30. 9. 2016, přičemž tento závazek zhotovitele není ničím podmíněn. Skutečnost, že k tomuto datu dílo předáno nebylo, je mezi žalobcem a žalovanou nesporná. Je pravdou, že žalobce v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně namítal, že stavba mohla být v původně sjednaném termínu realizována a že k posunu termínu došlo z důvodu nečekávané délky jednání se stavebním úřadem, které předcházelo vydání stavebního povolení (str. 2, 3 a 4 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/8), a že dalším důvodem zdržení byla realizace podmiňující investice v podobě příjezdové komunikace a inženýrských sítí ze strany obce, u níž došlo přibližně k půlročnímu zpoždění (str. 6 a 7 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/52).

Podle názoru soudu žalobci, jako autorizovanému architektovi, který jak v průběhu disciplinárního řízení, tak v podané žalobě opakovaně uváděl, že úspěšně realizoval řadu obdobných staveb, muselo být zřejmé, že právě takové okolnosti mohou termín realizace stavby rodinného domu v B. zásadně ovlivnit. Soud je proto shodně jako správní orgány toho názoru, že žalobce jako zkušený profesionál v oboru měl tyto okolnosti, které mu nepochybně byly známy, zohlednit při uzavírání smlouvy o dílo. Uzavřená smlouva č. RA101_1205 však žádné ustanovení, které by vázalo dokončení díla na termín vydání stavebního povolení, či na dokončení podmiňující investice ze strany obce, neobsahuje. Objednatel, který rozhodně na rozdíl o žalobce nebyl v postavení profesionála, ale naopak jako spotřebitel byl slabší stranou smluvního vztahu, tak zcela logicky mohl očekávat, že závazek zhotovitele předat mu hotovou stavbu ve stanoveném termínu, není ničím podmíněn a že se jedná o termín reálný za všech okolností a ne pouze o „nejoptimističtější výhled“, jak uvedl žalobce (str. 2 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/8). Takto sjednaný termín zhotovení díla tak zcela nepochybně byl způsobilý uvést objednatele v omyl.

Takto sjednaný termín zhotovení díla také rozhodně nelze považovat za realistický a soud se ztotožňuje s názorem představenstva žalované uvedeným v napadeném rozhodnutí (str. 6), že žalobce jako osoba se značným zkušenostmi v oblasti projektování i realizace staveb si měl být vědom nereálnosti takto sjednaného termínu ve smlouvě o dílo. Nelze totiž považovat za reálně sjednaný termín takový, jehož splnění záviselo do značné míry na okolnostech na vůli a schopnostech žalobce závislých, aniž by to příslušná smlouva o dílo jakýmkoliv způsobem zohledňovala.

Správními orgány žalobci vytýkané jednání spočívající v tom, že v případě stavby rodinného domu v B. žalobce uvedl svého klienta v omyl tím, že sliboval nepřiměřeně krátký termín realizace díla, tak považuje soud v disciplinárním řízení za prokázané.

Tato žalobní námitka není důvodná.

Žalobce dále namítal, že nebylo prokázáno, že by nebyl schopen stavbu za cenu uvedenou ve smlouvě zrealizovat a dokončit.

Otázka sjednané ceny stavby rodinného domu v B. byla předmětem jednání před správním orgánem I. stupně konaného dne 30. 11. 2017, jak vyplývá zejména ze str. 5 a 6 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/52. Žalobce se k této otázce v průběhu jednání několikrát vyjadřoval, přičemž uváděl, že cena byla stanovena na základě rozpočtu zpracovaného rozpočtářem, z níž následně poskytl objednateli slevu. Žalobce ve svých vyjádřeních rovněž opakovaně zdůrazňoval, že je přesvědčen, že by byl schopen za sjednanou cenu ve výši 2 196 500 Kč včetně DPH uvedenou v čl. 4 odst. 1 smlouvy č. RA101_1205 zrealizovat a na podporu své argumentace uvedl také konkrétní důvody (úspora na základě souběžné realizace více zakázek, poskytnuté slevy na stavební materiál a okna), proč je přesvědčen, že by tomu tak bylo (str. 6 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/52). Přesvědčení, že se jednalo o cenu reálnou, vyjádřil žalobce rovněž již při prvním jednáním před správním orgánem konaném dne 23. 10. 2017 (str. 2 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/8).

Ve správním spise předloženým žalovanou není založena žádná listina, která by tvrzení žalobce vyvracela a z níž by tak bylo možné dovodit, že cena díla sjednaná ve smlouvě č. RA101_1205 je skutečně nepřiměřeně nízká a že tedy nebylo možné stavbu rodinného domu v B. za sjednanou cenu skutečně realizovat (např. oponentní rozpočet stavby domu zpracovaný žalovanou, která jistě disponuje dostatečnými odbornými kapacitami pro jeho vyhotovení, nebo vypracovaný jiným rozpočtářem, odborné vyjádření jiného autorizovaného architekta k reálnosti ceny, znalecký posudek apod.).

Soudu tedy nezbývá než i v tomto případě konstatovat, že závěr správního orgánu I. stupně, že žalobce v případě rodinného domu v B. uvedl svého klienta v omyl, když sliboval provedení zakázky za nepřiměřeně nízkou cenu, a tím se dopustil porušení § 21 profesního a etického řádu, není v rozporu s § 2 odst. 2 písm. d) disciplinárního řádu a § 3 správního řádu založen na skutečně zjištěném stavu věci. Protože představenstvo žalované napadeným rozhodnutím tento závěr potvrdilo, aniž by jakkoliv dosud shromážděné podklady doplnilo, je stejnou vadou zatíženo i napadené rozhodnutí.

Žalobce dále namítal, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakou část stavovského slibu měl žalobce vytýkaným jednáním porušit, a proto je z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (str. 9), které tvoří z hlediska soudního přezkumu s napadeným rozhodnutím jeden celek, vyplývá, že správní orgán prvního stupně dospěl v případě rodinného domu v B. k závěru, že žalobce se dopustil porušení § 21 profesního a etického kodexu a tedy nedodržení slibu složeného podle 7 odst. 9 písm. a) zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů, jehož znění v této části prvostupňového rozhodnutí správní orgán I. stupně ocitoval, tím, že sliboval provedení zakázky v nepřiměřeně krátké lhůtě a za nepřiměřeně nízkou cenu, čímž uvedl svého klienta v omyl.

Soud může žalobci přesvědčit v tom, že správní orgány ve svých rozhodnutích explicitně neuvedly, kterou část slibu žalobce vytýkaným jednáním porušil. Vzhledem k tomu, že k tomu, že žalobci bylo v této souvislosti vytýkáno, že složený slib porušil tím, že uvedl svého klienta v omyl, je zcela nepochybné, že takovým jednáním žalobce porušil povinnost ctít zájmy klientů, k jejímuž dodržování se mimo jiné právě složením slibu zavázal, neboť uvádění klientů v omyl rozhodně nelze považovat za jednání v jejich zájmu. Z porovnání znění slibu s příslušnou částí odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, je tak podle názoru soudu velice lehce zjistitelné, jakou jeho konkrétní část žalobce svým jednáním podle názoru správních orgánů porušil. Znění slibu je přitom žalobci jako autorizovanému architektovi zcela určitě známo, neboť jej sám musel složit a správní orgán I. stupně jej v příslušné části prvostupňového rozhodnutí navíc ocitoval, stejně tak jako je žalobci známo, jaké jednání mu správní orgány ve vztahu k porušení složeného slibu vytýkaly.

Soud je tedy tohoto názoru, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze bez obtíží zjistit, jakou konkrétní část složeného slibu žalobce podle názoru správních orgánů porušil a napadené rozhodnutí tak není z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

Tato žalobní námitka není důvodná.

Žalobce namítal, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě čeho dospěly správní orgány k závěru, že žalobce si byl vědom nereálnosti ceny sjednané v příslušné smlouvě o dílo. Podle žalobce je proto napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Správní orgán I. stupně k otázce reálnosti sjednané ceny v případě rekonstrukce rodinného domu v D. na str. 7 prvostupňového rozhodnutí uvedl: „v případě RD D. a Zahradního pavilonu H. se zavázal smlouvou o dílo k provedení realizace stavby za cenu, o níž věděl, nebo měl a musel jako profesionál vědět, že za předpokladu standardně kvalitního provedení prací a dodržení harmonogramu není reálná a bude muset být navýšena; v případě RD D. je toto zřejmé z vyjádření samotného disciplinárně obviněného, který uvedl, že původně navrhl stěžovateli č. 2 cenu realizace stavby RD D. ve výši 5 až 6 milionů a konečnou cenu ve výši 3.626.000,- Kč bez DPH s ním stěžovatel č. 2 vyjednal přes četné argumenty disciplinárně obviněného, že existuje riziko, že bude navýšena.“

Představenstvo žalované se pak shodnou otázkou zabývalo na str. 6 napadeného rozhodnutí, kde uvedlo: „Uzavřená smlouva o dílo v článku 4 jasně uvádí, že cena se sjednává jako maximálně přípustná, obsahuje veškeré materiály a komponenty potřebné k realizaci a dokončení díla v předepsané kvalitě a že součástí ceny jsou i práce a dodávky, které v popise díla uvedeny nejsou, ale o kterých zhotovitel vzhledem ke svým odborným znalostem a zkušenostem ví nebo má vědět. V dokumentu „Návrh průběhu dokončení stavby“ ze dne 25. 2. 2015 pak disciplinárně obviněný uvádí, že tržní cena stavby činí 5.400.000,- Kč, jeho původní cenová nabídka činila 4.329.704,- Kč, cena dle uzavřené smlouvy o dílo pak byla 3.626.000,- Kč, přičemž se jedná „o cenu bez režijních nákladů, bez rezerv a vedlejších rozpočtových nákladů“. Z uvedeného je dle názoru představenstva zjevné, že disciplinárně obviněný si byl vědom nereálnosti ceny sjednané ve smlouvě o dílo.“

Z uvedeného je zřejmé, že správní orgány k závěru, že žalobce si byl vědom nereálnosti původně sjednané ceny rekonstrukce rodinného domu v D. ve výši 3 626 000 Kč, dospěly na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 2. 8. 2014, č. RA81_0714 mezi společností KULŠTEJN s. r. o. jako zhotovitelem, zastoupenou žalobcem, a Ing. V. B. a Ing. A. B. jako objednatelem, jejímž předmětem byla rekonstrukce a přestavba rodinného domu v D., (založené ve správním spise pod č. j. DR 2017-03.002.20170127), v jejímž čl. 4 odst. 1 je cena 3 626 000 Kč bez DPH jako cena maximálně přípustná sjednána, z návrhu průběhu dokončení stavby ze dne 25. 2. 2015 (založeného ve správním spise pod č. j. DR 2017-03/20), kde je uvedena „cena stavby tržní, s rezervami a běžným ziskem“ ve výši 5 400 000 Kč bez DPH a „původní cenová nabídka na realizaci stavby“ ve výši 4 329 704 Kč bez DPH a „cena bez režijních nákladů, bez rezerv a vedlejších rozpočtových nákladů“ ve výši 3 262 000 Kč bez DPH a vyjádření žalobce na jednání před správním orgánem I. stupně konaném dne 18. 1. 2018, během něhož žalobce uvedl, že původně navrhl Ing. V. B. realizaci stavby za cenu ve výši 5 až 6 milionů a na konečnou cenu ve výši 3 626 000 Kč bez DPH přistoupil i přesto, že v průběhu vyjednávání o ceně díla objednatele upozorňoval, že v případě rekonstrukcí je potřeba počítat s finanční rezervou a že se jedná o složitou rekonstrukci, kde je mnoho neznámých (str. 4 protokolu č. j. DR 2017-01,-03,-06/73).

Odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí je tedy v této části nejen zcela srozumitelné ale i dostatečné, protože z odůvodnění obou rozhodnutí jasně vyplývá, na základě čeho správní orgány k závěru, že žalobce si byl vědom nereálnosti ceny rekonstrukce ve výši 3 262 000 Kč bez DPH sjednané ve smlouvě č. RA81_0714, dospěly. Napadené rozhodnutí tedy v tomto ohledu nepřezkoumatelné není.

Tato žalobní námitka není důvodná.

Pro úplnost soud dodává, že správnost skutkových zjištění a z nich učiněných závěrů správních orgánů žalobce v tomto případě nerozporoval, soud se proto takovou otázkou nezabýval.

Žalobce dále namítal, že stavební práce nebyly provedeny nekvalitně a že nejsou pro závěr o nekvalitně provedených stavebních pracích relevantní závěry znaleckého posudku Ing. Jiřího Karpíška, z něhož správní orgány vycházely, neboť byl vypracován znalcem z oboru ekonomiky staveb a nikoliv z oboru technologie staveb a kvality provádění staveb. Žalobce také v této souvislosti namítal, že po vyhotovení znaleckého posudku pro objednatele zhotovil kompletní střechu, jejíž náklady nebyly ze strany objednatelů do dnešního dne zaplaceny, a znalecký posudek tuto část díla vůbec nezohledňuje.

Znalecký posudek ze dne 29. 3. 2015, č. 08/779/2015 (založený ve správním spise pod č. j. DR 2017-03.006.20170127) byl zpracován Ing. Jiřím Karpíškem, znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové a zemědělské. Znalecký posudek byl tedy zpracován znalcem nejen z oboru ekonomika, ale i z oboru stavebnictví a znalec tak byl nepochybně způsobilý se vyjadřovat i ke kvalitě provedených stavebních prací. Správní orgány tak v žádném případě nepochybily, pokud z tohoto znaleckého posudku při posuzování kvality stavebních prací provedených při rekonstrukci rodinného domu v D. vycházely.

Co se týče samotné kvality provedených stavebních prací, zjištěné skutečnosti a závěry, které z nich učinil, znalec podrobně popsal na str. 6 až 8 znaleckého posudku č. 08/779/2015. Ze znaleckého posudku tak vyplývá, že znalec zjistil vady provedených stavebních prací u svislých konstrukcí (menší tloušťka zdiva příček bez projednání s objednatelem, nevhodně provedená příprava obvodového zdiva pro výplně otvorů, nesprávné provedení překladu nad oknem v kuchyni), vodorovných konstrukcí (nevhodná šířka věnce prvního nadzemního podlaží), tesařských konstrukcí (větší než předepsaná rozteč nosných trámů tvořících střešní konstrukci), dále nedokončení střešní konstrukce před zahájením vnitřních stavebních úprav a s tím související zatékání do stavby, nedodržení rozměrů místností ve druhém nadzemním podlaží, komínový průduch zaplněný betonovou směsí a nepřípustný ocelový profil v komínovém tělese.