7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 22/2023- 67 - text 22 10 A 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: J. Č. proti žalovanému: státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 445587/2023-MZV/OPSV z 19. 1. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a správní řízení. 1. Jádrem sporu je otázka, zda žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, když žalobci oznámením o skončení služebního poměru z 19. 1. 2023 zrušil jeho služební poměr ve zkušební době podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, (dále jen „zákon o službě“) k 20. 1. 2023, a to bez uvedení důvodů (dále jen „oznámení o zrušení poměru“). 2. Žalovaný rozhodnutím z 18. 7. 2022 přijal žalobce do služebního poměru na služební místo: 7684-GIA – výkonný auditor Generální inspekce a interní audit, v oborech služby: zahraniční vztahy a služba, audit; se služebním označením: vrchní ministerský rada, a to s nástupem k 21. 7. 2022. Služební poměr byl stanoven na dobu určitou s trváním do 20. 7. 2023 a se zkušební dobou v délce šesti měsíců. Žalobce posléze 21. 7. 2022 složil služební slib. 3. Dne 20. 1. 2023 bylo žalobci doručeno oznámení o zrušení poměru, ve kterém jej žalovaný informoval o zrušení jeho služebního poměru k témuž dni, a to bez uvedení důvodu dle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o službě. 4. Žalobce 26. 1. 2023 adresoval žalovanému písemnost, která byla dle svého obsahu posouzena jako žádost o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Poukázal na svoji služební historii u Ministerstva zahraničních věcí (dále jen „ministerstvo“) v letech 2004 až 2018 a poté 2022 až 2023. Žalobce za léta své služby odváděl vždy kvalitní práci s výborným hodnocením a nikdy nebyl kázeňsky ani disciplinárně trestán. Žalobce dovozuje, že jeho služební poměr skončil (a to navíc v poslední den zkušební doby) ze dvou důvodů. Jedním z nich je „animozita“ ředitelky odboru služebních a pracovněprávních věci (dále jen „OSPV“), kterou chová vůči jeho osobě a která pravděpodobně vyplývá z pracovní historie doprovázené několika právními názorovými nesoulady mezi ním a ředitelčiným odborem z let 2004 až 2009. Dalším důvodem je žalobcovo působení ve funkci auditora u GIA, konkrétně vyhotovení relevantní části auditní zprávy na citlivé téma výběrových řízení, jež jsou u ministerstva mimo jiné v gesci pracovníků personálního odboru (dále jen „PERS“), kteří měli vypracovat dokument „Koncepce personální práce na MZV“, avšak nezpracovali jej. Posléze vypracovaná auditní zpráva způsobila nelibost ředitelky OSPV, která začala upozorňovat na „nějaké“ prohřešky žalobce z minulosti, a situace nakonec vyústila v politicky vynucené zrušení žalobcova služebního poměru. Žalobce, vědom si ohrožení svého postavení, se uchýlil k pořizování nahrávek pracovníků žalovaného, s nimiž v průběhu své služby jednal, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/14 z 9. 12. 2014. Žalobce uzavřel, že dle zákona o službě sice lze ve zkušební době zrušit služební poměr „z jakéhokoliv důvodu“, ale nesmí jím být důvod protiprávní; oznámení o zrušení poměru je tak právně nulitním úkonem. 5. Žalovaný vydal 7. 3. 2023 rozhodnutí o určení právního vztahu č. j. 445813-6/20123-MZV/OSPV, v němž konstatoval, že služební poměr žalobce skončil jeho zrušením k 20. 1. 2023, a to plně v souladu s § 74 odst. 1 písm. f) zákona o službě. Uvedl, že služební poměr skončil bez uvedení důvodů; žalovaný nebyl povinen své vlastní uvážení jakkoliv odůvodňovat a žalobce s touto možností musel počítat. Pokud by zde panovaly antipatie z minulosti, těžko by byl žalobce v roce 2022 po tříleté pauze opět přijat do služebního poměru. Žalovaný odmítl i tvrzení, že by ke zrušení služebního poměru došlo z důvodu žalobcova působení v roli auditora; žalobce byl pouhou jednou osobou podílející se na předmětném auditu, který byl navíc zahájen ještě před žalobcovým přijetím do služby. K žalobcem navrhovaným důkazním prostředkům – pořízeným zvukovým záznamům – žalovaný dodává, že je shledává jako nepřípustný důkazní prostředek z důvodu nepřiměřenosti zásahu do práv jiných osob při jejich pořízení. 6. Proti rozhodnutí o určení právního vztahu podal žalobce 24. 3. 2023 odvolání, o kterém doposud nebylo Nejvyšším státním tajemníkem rozhodnuto. Žalobce v odvolání předložil svůj výklad § 74 odst. 1 písm. f) zákona o službě, dle kterého skončení služebního poměru „z jakéhokoliv důvodu“ nebo bez jeho udání neospravedlňuje svévoli; nesmí k němu dojít z jakéhokoliv právem neaprobovaného důvodu. Podle žalobcova názoru nelze brát v úvahu pouze explicitní právní omezení zrušení služebního poměru, ale také účel a historii zákona o službě, a v neposlední řadě i základní zásady činnosti správních orgánů. Odvetné důvody nejsou důvody dle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o službě, a nemohou tak vést ke skončení služebního poměru ex lege. II. Průběh soudního řízení. 7. Žalobce se v žalobě podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), podané 19. 3. 2023, domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, jejž spatřoval v oznámení o zrušení poměru a v navazujícím bránění ve výkonu služebního poměru. Předeslal, že byl výborně hodnoceným dlouhodobým pracovníkem ministerstva. Po svém nástupu v roce 2022 se zásadním způsobem podílel na vypracování auditní zprávy, která upozornila na několik nedostatků v systému výběrových řízení konaných ministerstvem. Vedení auditovaného útvaru PERS zprávu vyhodnotilo jako nebezpečnou a dle ředitele GIA ji ještě před finální částí auditu projednalo po politické linii s ministrem zahraničních věcí i žalovaným. Průběh auditu byl od této chvíli poznamenán průtahy a neochotou PERS auditní zprávu projednat při osobním setkání. Dne 20. 1. 2023, tedy v době, kdy finální auditní výstup pro ministra nebyl ještě dokončen, byl žalobci zrušen služební poměr. Ředitel GIA byl o propuštění žalobce informován ve stejný okamžik jako žalobce a sdělil mu, že se mělo jednat o „trable z minula“ a že se tak stalo „na pokyn“. Při předání oznámení o zrušení poměru ředitelka OSPV žalobci sdělila, že oněmi „trablemi“ byly tzv. tahanice s Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), tj. aféra z roku 2009, kdy se žalobce úspěšně a zákonně domohl svých zaměstnaneckých práv, konkrétně přepočítání své pracovní praxe. Ředitel GIA návazně uvedl, že postup, kterým byl žalobce propuštěn, se jeví jako pomsta, a zároveň žalobci elektronicky svěřil vlastní obavu, že jej potká v rámci blížícího se „přesoutěžení“ podobný osud; potvrdil také, že obdobnou obavou trpí i poslední člen auditorského týmu. Žalobce přitom nemá pochyb, že se ve zkušební době osvědčil. 8. Dle zákona o službě sice lze ukončit služební poměr ve zkušební době „z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu“, ale spojení „z jakéhokoliv důvodu“ nelze vykládat absolutně nebo čistě gramaticky; opačný postup by byl v rozporu se zásadou legality a nepřípustnosti správní svévole. Důvod tak může být jakýkoliv, ale musí být právem aprobovaný. Při výkladu a aplikaci ustanovení je třeba brát v úvahu nejen explicitní právní omezení postupu služebního orgánu (např. zákaz diskriminace, požadavek na rovné zacházení, zákaz postihu za zákonné domáhání se práv vyplývajících ze služebního poměru), ale také účel a historii přijetí zákona o službě, a v neposlední řadě také základní zásady činnosti správních orgánů stanovené v § 2 až 8 správního řádu. Pokud důvody vedoucí ke skončení služebního poměru dle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o službě musí být legální, pak musí být jejich legálnost přezkoumatelná soudem. K tomu žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2195/2008 z 21. 4. 2009, podle nějž „[s]amotná okolnost, že jde o zjednodušený způsob skončení pracovního poměru neznamená, že i takový úkon neměl být poměřován z hlediska diskriminace a rovného zacházení.“. Na nutnosti přezkumu legality aplikace § 74 odst. 1 písm. f) zákona o službě nemůže nic změnit ani to, že žalovaný důvody pro ukončení nikde neuváděl ani interně nedokumentoval. V opačném případě by šlo o formalistický postup, při kterém by legálnost postupu žalovaného nebylo možné přezkoumat jen proto, že se záměrně uchýlil k méně transparentnímu výkonu své činnosti. Pokud jedním z hlavních cílů přijetí zákona o státní službě bylo zajistit výkon státní správy stálým a profesionálním úřednickým aparátem a odpolitizovat státní správu, pak jednání služebního orgánu, která výrazně zasahují do služebního poměru zaměstnanců, musejí být přijímána transparentně. Veřejný zájem na přezkoumatelnosti jednání žalovaného je pak umocněn zmíněnou zvýšenou ochranou osob oznamujících protiprávní jednán