7 As 79/2010 — Nejvyšší správní soud

19 A 10/2023- 27 - text 11 19 A 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: D. P. L., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zajištěn v X proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2023, č. j. KRPA-93837-13/ČJ-2023-000022-ZSV takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 14. 3. 2023, č. j. KRPA-93837-13/ČJ-2023-000022-ZSV, se zrušuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „žalovaný“), jímž byla podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), stanovena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění v délce 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že žalovaný porušil ust. § 2 odst. 2 a 4, § 3 § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). 3. Žalobce zdůraznil, že napadené rozhodnutí je generalizované a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobce. Povinností správního orgánu je důkladně a svědomitě posuzovat skutečnosti, které by zajištění odůvodňovaly, přičemž uvedené skutečnosti musí být přesvědčivým a nezpochybnitelným způsobem doloženy ve spisovém materiálu. V napadeném rozhodnutí však absentují dostatečně odůvodněné a podložené úvahy vedoucí k závěru, že žalobce nebude s příslušným orgánem veřejné moci spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří správní rozhodnutí o vyhoštění. Podle Nejvyššího správního soudu samotný nelegální vstup či pobyt na území České republiky (dále jen „ČR“) ještě nezakládá nezbytnost zajištění cizince. 4. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě čeho se žalovaný domnívá, že k vystavení náhradního cestovního dokladu a následné realizaci vyhoštění žalobce dojde během lhůty zajištění. Zdůvodnění doby zajištění je neurčité, tato doba se váže především na spolupráci s vietnamským zastupitelským úřadem, to však nedává žádnou časovou vyhlídku, kdy a zda vůbec by mohlo dojít k ověření totožnosti žalobce. Nadto je zapotřebí upozornit na skutečnost, že žalovaný ve vztahu k časovému odhadu součinnosti příslušného zastupitelského orgánu vychází toliko z obecných statistik týkajících se zastupitelských úřadů „států z třetích zemí“. Žalobce je však toho názoru, že žalovaný měl učinit časovou prognózu realizace správního vyhoštění s ohledem na statistiky spolupráce vietnamských zastupitelských orgánů, aby rozhodnutí dostatečně reflektovalo skutečnost, že se jedná o správní vyhoštění občana Vietnamské socialistické republiky. 5. Je nezbytné, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností v odůvodnění rozhodnutí vyhodnotil, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nutné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby, a upřesnil svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkolů, přičemž musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoli paušálním odhadem. Žalobce se však domnívá, že ačkoli žalovaný zajištění zdůvodnil, je toto odůvodnění šablonovité a vůbec z něj není patrné, zda žalovaný zohlednil konkrétní situaci žalobce, napadené rozhodnutí v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 6. Žalobce je také přesvědčen, že mu žalovaný dává neprávem k tíži, že nevyvinul potřebnou aktivitu k znovuzískání cestovního dokladu. Z protokolu o výslechu účastníka správního řízení vyplývá, že žalobce byl osobně na ambasádě pro svůj pas, ale tento mu nechtěli vydat. Nelze tak tvrdit, že žalobci bylo lhostejné, že nedisponuje cestovním dokladem. 7. Žalovaný měl místo zajištění použít některé z tzv. zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, přičemž možnosti uložení takovéto alternativy žalovaný posoudil nedostatečně. Jako důvod nemožnosti uložení zvláštních opatření opakovaně uváděl pouze domněnku, že žalobce bude mařit správní vyhoštění, protože se na území ČR pohyboval bez příslušných dokladů, a že nebude respektovat orgány ČR. 8. Žalobce upozorňuje, že nelze připustit paušalizované rozhodování ve věcech jednotlivých skupin zajišťovaných cizinců, kdy příkladem takového přistupuje právě napadené rozhodnutí, dle něhož je důvodem k zajištění fakticky pouze již to, že se žalobce nacházel na území ČR nelegálně. Žalobce zde však nepáchal žádnou trestnou ani jinou protiprávní činnost. Žalobce v rámci správního řízení opakovaně uváděl, že se má kde zdržovat, a to konkrétně u svého kamaráda na adrese Praha – V., ale na konkrétní adresu si však nemohl vzpomenout. Ve V. žije rovněž žalobcova přítelkyně, u které žalobce v minulosti také pobýval a v případě propuštění ze zajištění se může zdržovat v její domácnosti. Jedná se o paní M. T. L. Vzhledem k tomu, že žalobce je v důsledku zajištění nuceně odloučen od své družky, jedná se o zásadní zásah do jeho soukromých a rodinných práv. Žalobce je tak přesvědčen, že jsou dány okolnosti, pro něž lze uložit zvláštní opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 9. Žalobce také zdůraznil, že je připraven složit finanční záruku. V napadeném rozhodnutí je opakovaně konstatováno, že žalobce tvrdí, že nemá žádné finanční prostředky, to však není pravda. Ostatně samo napadené rozhodnutí na jiném místě uvádí, že cizinec v současné době disponuje finanční hotovostí ve výši asi 25 000 Kč, získaných pracovní činností. Napadené rozhodnutí je tak stiženo zásadní vadou v podobě vnitřní rozporuplnosti, je tedy nepřezkoumatelné. Rovněž není pravda, že by žalobce nebyl ochotný složení finanční záruky nabídnout. Žalovaný se explicitně nedotázal na to, zda žalobce má možnost a chce složit peněžní prostředky do úschovy za účelem uložení zvláštního opatření. Žalobce dodává, že vedle hotovosti disponuje ještě dalšími finanční prostředky ve výši přibližně 25 000 Kč, tudíž může poskytnout do úschovy částku až ve výši 50 000 Kč, která podle žalobce představuje nezpochybnitelnou záruku, že realizaci správního vyhoštění mařit nebude, a že bude poskytovat adekvátní součinnost. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Má za to, že své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. K námitce žalobce, že je dostatečně finančně zajištěn, žalovaný vysvětlil, že žalobce v protokolu o výslechu účastníka správního řízení sice uvedl, že disponuje finanční hotovosti ve výši cca 25 000 Kč, které obdržel za neoprávněnou pracovní činnosti bez pracovního povolení v tržnici Sapa, ale složení této částky jako finanční záruky nebyla žalovanému nabídnuta. Žalobce úmyslně nerespektuje uložená rozhodnutí, a nedává tedy záruku, že by plnil povinnost spolupracovat s orgány policie. Důvěryhodnost žalobce je oslabena a jeho jednání zavdává obavu, že se na území ČR bude skrývat a tím mařit výkon úředního rozhodnutí. Žalovaný jasně a dostatečně definoval, proč nepřistoupil k možnosti užití mírnějších opatření, také podrobně zdůvodnil délku prodloužení zajištění. IV. Obsah správního spisu 11. Žalobci bylo dne 26. 4. 2018 bylo vydáno rozhodnuti o správním vyhoštění v délce jednoho roku rozhodnutím č. j. KRPA-157394-2C/ČJ-2018-000022. Žalobce následně podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, toto řízení bylo ukončeno ke dni 7. 3. 2019. Po zamítnutí žádosti se vykonatelnost správního vyhoštění posunula a cizinec byl zařazen do evidence nežádoucích osob s platností od 7. 3. 2019 do 24. 7. 2021. 12. Dne 14. 3. 2023 v 09:45 hod prováděla hlídka policie pobytovou kontrolu osob se zaměřením na dodržování pobytového režimu cizinců na adrese Praha 4, ulice Vídeňská. Na této adrese byl kontrolován cizinec, který na výzvu k prokázání totožnosti předložil jako své vlastní a pravé platné povolení k pobytu, dle kterého byl ztotožněn jako pan B. Následnou lustrací v dostupných evidencích bylo zjištěno, že předložené povolení k pobytu je vedeno v evidenci SIS II jako věc hledaná a uvedený cizinec je veden v evidenci nežádoucích osob. Na základě zjištěných skutečnosti vzniklo podezření, že výše uvedený cizinec pobývá na území ČR neoprávněně, a proto hlídka cizince zajistila. Následně na oddělení policie byla provedena lustrace cizince v evidencích (CIS, AFIS), byla nalezena shoda, bylo hodnověrně zjištěno a ověřeno, že se jedná o jinou osobu, a to D. P. L., X, svobodný. Kontrolou cizince v evidencích