4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

11 Af 49/2021- 67 - text 14 11 Af 49/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: KNOWLIMITS Group a. s., IČO 24179396 sídlem Komunardů 1608/20, 170 00 Praha 7 zastoupena advokátem JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M. sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 24. 9. 2021, čj. 36343/21/5300-22443-712892 takto: I. Rozhodnutí žalovaného z 24. 9. 2021, čj. 36343/21/5300-22443-712892, se ruší v rozsahu, v němž zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze 7. 7. 2020, čj. 5493615/20/2010-52523-110070 (únor 2016), čj. 5495787/20/2010-52523-110070 (duben 2016), čj. 5495961/20/2010-52523-110070 (květen 2016), čj. 5496119/20/2010-52523-110070 (červen 2016), čj. 5496244/20/2010-52523-110070 (srpen 2016), čj. 5496328/20/2010-52523-110070 (září 2016), čj. 5496446/20/2010-52523-110070 (listopad 2016), a čj. 5496565/20/2010-52523-110070 (prosinec 2016), a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž žalovaný rozhodnutím z 24. 9. 2021, čj. 36343/21/5300-22443-712892, zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze 7. 7. 2020, čj. 5496698/20/2010-52523-110070 (únor 2017). III. Žalovaný je povinen žalobkyni uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 15 133 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkynina zástupce, advokáta JUDr. Ondřeje Trubače, Ph.D., LL.M. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se na soud obrátila, protože nesouhlasí s tím, že jí finanční orgány doměřily devíti platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a uložily jí povinnost uhradit z doměřené daně penále. Platební výměry se týkají února, dubna, května, června, srpna, září, listopadu a prosince 2016 a února 2017. 2. Mezi účastníky jsou v řízení před soudem sporným plněním služby (odborné poradenství, konzultace a vyjednávání podmínek nákupu reklamních spotů a sponzorských vzkazů), které měla žalobkyni poskytnout společnost DOMEXIM, a. s., IČO 02110989 (dále jen „Domexim“). Pro věc je podstatné, v jakém rozsahu finanční orgány toto plnění zpochybnily, a zda se žalobkyni podařilo prokázat, že ho obdržela od deklarovaného dodavatele. 2. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 3. Finanční úřad zahájil v listopadu 2018 u žalobkyně daňovou kontrolu za zdaňovací období leden 2016 až prosinec 2017. Finanční úřad měl pochybnosti o nároku žalobkyně na odpočet DPH z plnění, jež měla přijmout od společností Domexim, GABNERIA s.r.o., IČO 2434709 (dále jen „Gabneria“), OTAVA Resort, a.s., IČO 27140938 (dále jen „Otava“) a DINETEAM s.r.o., IČO 2402181 (dále jen „Dineteam“). 4. V rámci daňové kontroly žalobkyně prokázala plnění od všech společností, vyjma společnosti Domexim. U ní finanční úřad nadále sporoval dva okruhy plnění: i) poskytnutí odborného poradenství a ii) pronájem skladu. Proto nárok na odpočet za tato plnění neuznal, doměřil žalobkyni DPH a uložil jí příslušné penále. 5. Žalobkyně se proti platebním výměrům odvolala. Měla totiž za to, že přijetí obou plnění prokázala. 6. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a platební výměry potvrdil. Shodně s finančním úřadem dospěl k závěru, že žalobkyně plnění od společnosti Domexim neprokázala. 3. Žalobní argumentace 7. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby ho soud v celém rozsahu zrušil. 8. Úvodem popsala širší souvislosti posuzované věci. Uvedla, že je mateřskou společností přední mediálně-komunikační skupiny v České republice. V roce 2015 se rozhodla změnit svoji strategii tak, aby se z ní stala agentura, která dokáže zabezpečit plánování reklamního prostoru v televizi. Navázala proto spolupráci se společnostmi Domexim, Gabneria a Inpora s.r.o., IČO 03594807 (dále jen „Inpora“), za které vystupoval pan Z. S. Uvedené společnosti zprostředkovaly žalobkyni služby odborníků se zkušenostmi na mediálním trhu, v důsledku čehož se žalobkyni povedlo vyjednat agenturní smlouvy, které jí zajistily přístup k reklamnímu prostoru v TV Nova, Prima a Barrandov. 9. Žalobkyně uvedla, že ač nesouhlasí se závěry žalovaného ohledně pronájmu skladu, žalobou proti nim nebrojí. Její žalobní argumentaci ve vztahu k poskytnutí odborného poradenství lze shrnout do tří žalobních bodů. 10. V prvním žalobním bodu namítla, že žalovaný nesprávně hodnotil provedené dokazování. Zatímco u společností Gabneria a Inpora považoval plnění za prokázaná, u společnosti Domexim ne. Svůj závěr opřel primárně o výpověď pana S., který uvedl, že s Domexim neměl nic společného. Žalovaný toto vyjádření nesprávně interpretoval v neprospěch žalobkyně a v rozporu s ostatními důkazy i dodatečným vyjádřením pana S. Ten svůj výrok vysvětlil tak, že nebyl pracovník či zástupce společnosti Domexim, ale služby jí poskytoval. Žalovaný toto doplnění výslechu označil za nevěrohodné a odmítl opakovaný výslech pana S. Úvaha žalovaného je dle žalobkyně nesprávná ve dvou ohledech. Zaprvé si žalovaný vybral jednu z verzí, které pan S. tvrdil, a tu považoval za pravdivou, zatímco druhou odmítl. Pokud však druhou verzi považoval za nevěrohodnou, měl dojít k závěru, že nevěrohodný je celý výslech pana S. Zadruhé závěr, který žalovaný z výpovědi učinil, odporuje dalším zjištěným skutečnostem: - pan S. obdržel od Domexim faktury pro žalobkyni a žalobkyni je poté zasílal, - pan S. podepisoval za Domexim každoroční vyúčtování služeb poskytovaných žalobkyni, - společnost HOKAS ONE, spol. s r. o., IČO 24227340 (dále jen „Hokas“), jejímž jediným společníkem a jednatelem byl v roce 2015 právě pan S., dodala v roce 2016 společnosti Domexim stejná plnění, která následně Domexim fakturovala žalobkyni, - osoby řídící společnosti Hokas a Domexim neměly dostatečnou odbornost poskytnout deklarované služby, mohl je proto poskytnout jedině pan S. 11. Žalobkyně zároveň dodala, že pan S. vypovídal shodně jako ve svém doplnění též v trestním řízení, které je proti němu vedeno. Z protokolu z hlavního líčení je zřejmé, že s výjimkou prvního výslechu pan S. konzistentně tvrdí, že na deklarovaných plněních pro Domexim pracoval. 12. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že žalovaný jí neumožnil vyjádřit se k výsledkům dokazování, které sám provedl. Žalovaný uvedl, že výslechy ostatních svědků neprokázaly poskytnutí odborného poradenství. Finanční úřad se však svědků nedotazoval na jednotlivá plnění, neboť výslechy považoval za dostačující k prokázání deklarovaných plnění u společností Gabneria a Inpora. Odlišný závěr u plnění od společnosti Domexim vycházel z hodnocení výpovědi pana S. Pokud žalovaný hodnotil výpovědi ostatních svědků tak, že neprokazují poskytnutí plnění, hodnotil tyto důkazy odlišně od finančního úřadu. To znamená, že v odvolacím řízení prováděl dokazování, a měl proto povinnost žalobkyni na tuto skutečnost upozornit a dát jí možnost na nové hodnocení reagovat. 13. V třetím žalobním bodu namítla, že závěry žalovaného jsou v rozporu s judikaturou k prokázání dodavatele zdanitelného plnění. Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice argumentoval tak, že žalobkyně neprokázala ani rozsah a předmět sporných plnění, to je však v rozporu se závěry daňové kontroly. Bylo-li prokázáno přijetí služeb, jsou závěry žalovaného v rozporu s usnesením Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) z 3. 9. 2020, C-610/19, Vikingo, z něhož plyne, že odepřít nárok na odpočet nelze pouze kvůli pochybnostem o osobě dodavatele. 14. V doplnění žaloby žalobkyně poukázala na rozsudek SDEU z 9. 12. 2021, C-154/20, Kemwater, který podpořil její třetí žalobní bod. Dle žalobkyně z provedeného dokazování vyplynulo, že sporné plnění poskytla některá ze společností propojených s panem S. – Gabneria, Inpora nebo Otava, které byly plátkyněmi DPH, případně přímo pan S. jako podnikající fyzická osoba. I pokud by skutečný poskytovatel odborného poradenství nebyl na začátku roku 2016 plátcem DPH, objem plnění je takový, že by se plátcem DPH musel stát již od dubna 2016. 4. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Má za to, že s většinou žalobní argumentace se vypořádal již v napadeném rozhodnutí, na které odkázal. 16. Žalobkyně unesla své primární důkazní břemeno, neboť sporná plnění byla podložena formálně správnými doklady. Finanční úřad však vyjádřil pochyby o existenci a rozsahu sporného plnění, čímž přenesl důkazní břemeno zpět na žalobkyni. Ta však již existenci plnění neprokázala. 17. Důkazy, které žalobkyně předložila buď postrádaly relevanci k spornému plnění, nebo pochybnosti finančních orgánů naopak prohloubily. Z provedeného dokazování neplyne, kdo různé analýzy, studie či konzultace vytvořil a kdo je skutečně dodal. Hodnocením výpovědi pana S. i jeho písemným doplně