6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

6 A 41/2021- 92 - text 13 6 A 41/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci žalobce: X. X. bytem X. zastoupen JUDr. Michalem Pacovským, advokátem sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2 proti žalovanému: Policejní prezidium sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2021 č.j. PPR-24573-18/ČJ-2017-990450 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2021 č.j. PPR-24573-18/ČJ-2017-990450 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce JUDr. Michala Pacovského, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalované Policejní prezidium, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, nemá-li odlišení význam pro kontext odůvodnění) zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha IV (dále jen „správní orgán 1. stupně“ nebo „Policie“) ze dne 14. 7. 2017 č.j. KRPA-217862-13/ČJ-2017-0014IY (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci dle ust. § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“) zajištěn zbrojní průkaz č. X, pro skupiny oprávnění „A, D a E“, s dobou platnosti do 22. srpna 2027, (dále jen „zbrojní průkaz“). 2. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že správní orgán 1. stupně při své činnosti zjistil, že proti žalobci, držiteli zbrojního průkazu, je vedeno trestní stíhání (na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 1. 2016, které nabylo právní moci dne 24. 8. 2016, vydaného Policií České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odborem korupce, 1. oddělení, Praha, čj. OKFK-1378-100/TČ-2014-251001 – dále jen „usnesení o zahájení trestního stíhání“) pro následující trestné činy: 1) přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb.) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a 2) zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a) odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle ust. § 107 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle ust. § 23 trestního zákoníku. 3. Na základě upozornění na změnu právní kvalifikace vydaného Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Královéhradeckého kraje, odborem hospodářské kriminality SKPV, Hradec Králové pod č.j. KRPH-33051-606/TČ-2016-050080 ze dne 14. 12. 2016 (dále jen „upozornění na změnu právní kvalifikace“) žalovaný zjistil, že trestný čin původně právně kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (s trestem odnětí svobody v rozpětí pět až deset let) je jiným trestným činem, a proto v souladu s ust. § 160 odst. 6 trestního řádu je daný skutek nově právně kvalifikován jako: zvlášť závažný zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (s trestem odnětí svobody v rozpětí pět až dvanáct let) spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku formou spolupachatelství podle ust. § 23 trestního zákoníku. 4. Na základě této informace správní orgán 1. stupně zahájil s žalobcem řízení o zajištění zbrojního průkazu podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních; následně prvostupňovým rozhodnutím rozhodl o zajištění zbrojního průkazu žalobce a uložil mu v souladu s § 57 odst. 3 zákona o zbraních povinnost tento zbrojní průkaz bezodkladně odevzdat do úschovy příslušnému útvaru. Správní orgán 1. stupně zhodnotil, že žalobce je stíhán pro úmyslný trestný čin. Současně uvedl, že zajištěním zbrojního průkazu je sledována ochrana společnosti před možným zneužitím zbraně osobou trestně stíhanou pro úmyslný trestný čin. Ze strany žalobce totiž nelze vyloučit možné vyhrožování nebo ohrožení osob zúčastněných na uvedené trestní věci (obětí, svědků, znalců apod.). Je tedy dán veřejný zájem na ničím neovlivňovaném průběhu trestního řízení. Policie rovněž ztotožnila trestné činy, z jejichž spáchání byl žalobce obviněn, s těmi uvedenými v § 22 odst. 1 zákona o zbraních. 5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 9. 2017, č.j. PPR-24573-3/ČJ-2017-990450, zamítl (dále též „rozhodnutí ze dne 15. 9. 2017“). Žalovaný zhodnotil, že úvaha Policie sice není obsáhlá, ale je z ní jednoznačně patrný důvod rozhodnutí. 6. Na základě podané správní žaloby Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2020 č.j. 8 A 189/2017-36 rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2017 zrušil s odůvodněním, že trpí vadou neprovedení správního uvážení čili nepřezkoumatelností. Doplnil, že ačkoli stejnou vadou je stiženo prvostupňové rozhodnutí, soud nerozhodl rovněž o zrušení prvostupňového rozhodnutí postupem podle § 78 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak zejména z důvodu předběžné opatrnosti spojené se skutečností, že odvolání proti rozhodnutí podle § 57 odst. 1 zákona o zbraních nemá odkladný účinek; ponechal tedy prostor žalovanému, aby novým rozhodnutím o odvolání sám ve věci zjednal nápravu. Městský soud v Praze ve zrušujícím rozsudku naznačil, že žalovaný by neměl ukončit svou úvahu tím, že je držitel zbrojního průkazu obviněn z trestného činu uvedeného v § 22 odst. 1 zákona, ale měl by se zabývat tím, v čem konkrétně spočívalo jeho jednání a jestli konkrétní okolnosti případu odůvodňují postup podle § 57 odst. 1 zákona (tedy zda je zde konkrétní důvodná obava, že by skutečnost, že žalobce bude nadále držet zbrojní průkaz, představovala nebezpečí pro společnost). Měl by přitom vycházet zejména z konkrétních zjištění a informací uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání. 7. Žalovaný vydal dne 15. 2. 2021 napadené rozhodnutí. Uvedl v něm, že po opětovném přezkumu správního řízení neshledal vady, které by mohly mít vliv na soulad rozhodnutí ve věci s právními předpisy. K povinnosti správního orgánu 1. stupně uvést, jaké úvahy a hodnocení jej k jeho závěru vedly, měl žalovaný za to, že úvaha správního orgánu 1. stupně v prvostupňovém rozhodnutí není obsáhlá, ale je z ní zřetelné, co správní orgán 1. stupně k vydání rozhodnutí ve věci vedlo. Prvostupňové rozhodnutí tak žalovaný považoval za správné a neshledal důvody k jeho zrušení. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že správní řízení ve věci zajištění zbrojního průkazu žalobce bylo zahájeno z moci úřední na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaný vyšel ze základního ust. § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, shledal, že podmínka tam zakotvená byla v řízení dostatečně prokázána, neboť žalobci bylo sděleno obvinění pro možné spáchání předmětných úmyslných trestných činů. 9. Žalovaný dále vzal za podstatné z hlediska posouzení závažnosti žalobcova jednání, že v průběhu trestního řízení došlo k překvalifikaci podezření ze zvlášť závažného zločinu podvodu na zločin vydírání, přičemž v obou případech se jedná o souběh se zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině. Žalovaný upozornil, že nemá pravomoc vymáhat na orgánech činných v trestním řízení jakékoliv podklady, které je vedly ke změně výše uvedené právní kvalifikace nebo zaslání doplňků vydaných k původnímu usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestné činy, za něž je žalobce stíhán, shledal podřaditelné pod ust. § 22 odst. 1 zákona o zbraních, a tím měl za splněnou zákonnou podmínku k zahájení řízení o zajištění zbrojního průkazu. Žalovaný uvedl, že vyšel z jediného podkladu, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání, včetně změny právní kvalifikace. Z jeho obsahu má žalovaný za zřejmé, že je důvodné podezření, že se měl žalobce, jako advokát, podílet na trestné činnosti jednáním, kterým byla způsobena škoda velkého rozsahu, a to v pozici člena organizované zločinecké skupiny, kde u podezření ze spáchání trestného činu podvodu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny došlo v průběhu trestního stíhání k překvalifikování na podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání formou spolupachatelství. Dle usnesení o zahájení trestního stíhání m