4 As 31/2006 — Nejvyšší správní soud

8 A 7/2024- 35 - text 7 8 A 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: proti žalovanému: V.J. Rott s.r.o., IČO: 480 26 018, sídlem Malé náměstí 142/3, 110 00 Praha 1, zastoupené advokátkou JUDr. Taťánou Kafkovou, sídlem Široká 25/6, 110 00 Praha 1, Magistrát hlavního města Prahy, IČO: 00064581, sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2023, č. j. MHMP 2519593/2023, sp. zn. S-MHMP 1845246/2023/STR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu, ze dne 30. 11. 2023, č. j. MHMP 2519593/2023, sp. zn. S-MHMP 1845246/2023/STR (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Úřadu Městské části Praha 1, odbor výstavby (dále též jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. S UMCP1/149310/2018/VÝS-Zi/Hd-1/301, č. j. UMCP1 210365/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo zastaveno společné územní a stavební řízení vedené pod sp. zn. S UMCP1/149310/2018/VÝS-Zi-1/301. V tomto řízení byl rozhodnutím Úřadu Městské části Praha 1, odboru výstavby, dne 1. 3. 2019 schválen stavební záměr „Stavební úpravy budovy č. p. 301 Karolíny Světlé, Praha 1 Staré Město“, které podle žalobkyně nabylo právní moci dne 22. 3. 2019 a bylo zrušeno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu, č. j. MHMP 917935/2019, sp. zn. S-MHMP 795570/2019/STR. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V podané žalobě žalobkyně uvedla, že správní orgán I. stupně vydal na základě žádosti žalobkyně coby stavebníka ve společném územním a stavebním řízení společné povolení pro stavbu nazvanou „Stavební úpravy budovy č.p. 301, ul. Karolíny Světlé, Praha 1 Staré Město“; toto rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019, č.j. UMCP1 070738/2019, sp. zn. S UMCP1/149310/2018/VÝS-Zi-1/301 (dále jen „rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019“). Jedním z účastníků správního řízení, a to s ohledem na § 18 odst. 1 písm. h) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZHMP“), byla Městská část Praha 1. Dle názoru žalobkyně nabylo rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 právní moci, neboť bylo oznámeno všem účastníkům a žádný z účastníků ho nenapadl včasným odvoláním. Správní orgán I. stupně původně vyznačil právní moc rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 dnem 22. 3. 2019, později však vydal Oznámení o chybném vyznačení právní moci ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. S UMCP1/149310/2018/Výs-Zi-1/301, č. j. UMCP1 111547/2019, dle žalobkyně však nedůvodně a ta je tedy od 22. 3. 2019 v dobré víře, že rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 je pravomocné. Proti rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 podal odvolání účastník řízení, Městská část Praha 1, dle žalobkyně však opožděně, a tedy bez právních účinků. 3. Za Městskou část Praha 1 byl v řízení na základě § 30 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 97 odst. 1 a § 72 odst. 2 ZHMP oprávněn činit úkony starosta této městské části, resp. její zaměstnanec či zastupitel, v případě, že by k tomu byl starostou pověřen. Osoba, která ve správním řízení činí úkony za městskou část, přitom není zástupcem právnické osoby ve smyslu § 31 správního řádu. Písemnosti určené městské části coby účastnici řízení se doručují městské části, nikoli tedy osobě, která za ní činí úkony podle § 30 odst. 4 správního řádu. Vzniká tudíž otázka, kdy bylo rozhodnutí stavebního úřadu doručeno Městské části Praha 1; situace je specifická v tom, že stavební úřad je současně orgánem této městské části (rozhodnutí tedy doručoval „sám sobě“). Podle názoru žalobkyně se tak stalo již vydáním rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 – rozhodnutí správního orgánu I. stupně přitom bylo vydáno dne 5. 3. 2019, kdy bylo rozesláno z datové schránky městské části do datových schránek účastníků řízení. Již toho dne měla tedy městská část rozhodnutí k dispozici. Dále bylo předmětné rozhodnutí dne 6. 3. 2019 zasláno prostřednictvím vnitřní elektronické pošty i útvaru starosty – zástupci městské části v územních řízeních. Téhož dne bylo toto rozhodnutí předáno v listinné podobě v rámci úřadu městské části do jeho spisovny, kde si ho zaměstnanec pověřený ve smyslu § 30 odst. 4 správního řádu, Mgr. J. B., vyzvedl dne 11. 3. 2019. Eventuálně by žalobkyně za den doručení považovala právě den 6. 3. 2019, kdy bylo rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 prostřednictvím spisovny předáno jednotlivým odborům úřadu městské části. 4. Podle žalobkyně tedy začala 15denní odvolací lhůta běžet dne 6. 3. 2019 a uplynula dne 21. 3. 2019; odvolání přitom bylo podáno až dne 26. 3. 2019. Žalobkyně dále uvedla, že odvolání nebylo předáno podatelně Úřadu Městské části Praha 1, ale je opatřeno podacím razítkem přímo odboru výstavby, který ve věci rozhodoval; není přitom uvedeno, kdo písemnost převzal. Zástupci žalobkyně byli dále dne 29. 3. 2019 nahlížet do spisu, žádné odvolání v něm ale založeno nebylo. Je tudíž velmi pravděpodobné, že bylo odvolání antedatováno. 5. Vedle toho žalobkyně upozornila, že Mgr. J. B. nebyl v řízení pověřen v souladu s § 30 odst. 4 správního řádu a § 72 odst. 2 a § 97 odst. 1 ZHMP (nebyl pověřen pro konkrétní řízení a současně byl pověřen Radou Městské části Praha 1, nikoliv jejím starostou). 6. Žalovaný v rozporu se zákonem porušil subjektivní veřejné právo žalobkyně na to, aby se veřejná moc zdržela nepřípustných zásahů do její svobodné sféry, když neoprávněně zrušil pravomocné rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019, ačkoli měl správně odvolání podané Městskou částí Praha 1 jako opožděné podle § 92 správního řádu zamítnout. Žalovaný též v napadeném rozhodnutí pochybil, pokud posuzoval otázku včasnosti odvolání výhradně tím, že nebylo prokázáno, že by se rozhodnutí dostalo do dispozice Mgr. B. dříve než 11. 3. 2019. 7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 8. Uvedl, že rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. MHMP 917935/2019, sp. zn. S-MHMP 795570/2019/STR, a to na základě odvolání Městské části Praha 1, které žalovaný posoudil jako včasné. Ohledně uvedeného postupu žalovaného podala žalobkyně žalobu, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 8 A 79/2019-63, odmítnuta. Kasační stížnost proti tomuto usnesení byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 22. 5. 2022, č. j. 7 As 327/2021-22. Městský soud v Praze ohledně způsobu doručení zaujal v usnesení č. j. 8 A 79/2019-63 názor, že odvolání podané Městskou částí Praha 1 bylo včasné. Přestože Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku konstatoval, že Městský soud v Praze včasnost odvolání neměl v tomto řízení posuzovat, právní názor ohledně včasnosti podaného odvolání již vysloven byl. Proto žalovaný navrhuje, aby si v nyní probíhajícím řízení městský soud tento právní názor zachoval, neboť žalovaný se s ním ztotožňuje. 9. Postup žalovaného byl posouzen Ministerstvem pro místní rozvoj na základě podnětu žalobkyně. Dle sdělení ministerstva ze dne 20. 7. 2020, č. j. MMR-8233/2020-83/455, byl postup žalovaného v souladu se zákonem. 10. Žalobkyně reagovala replikou, v níž uvedla, že ve svém vyjádření žalovaný uvádí, že Městský soud v Praze ohledně způsobu doručení zaujal názor, že odvolání podané Městskou částí Praha 1 bylo včasné. Tato část vyjádření žalovaného svědčí o nepochopení smyslu odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 327/2021-22, kterým sice byla kasační stížnost žalobkyně zamítnuta, ale NSS konstatoval, že závěry Městského soudu jsou nejenom předčasné, ale také jimi nelze argumentovat jako judikovaným názorem. NSS v žádném případě nezpochybnil právní stanovisko žalobkyně, že odvolání Městské části Praha 1 proti rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019 bylo podáno opožděně, a že je tudíž stále pravomocné. NSS pouze odkázal přezkoumání této právní otázky, tzn. včasnosti či opožděnosti odvolání Městské části, až do nynější fáze soudního přezkumu, neboť v předchozím soudním přezkumu bylo podle NSS takové posuzování předčasné. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vady napadeného rozhodnutí, ke kterým by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud u napadeného rozhodnutí neshledal. Ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 věty druhé s.