2 Afs 186/2006 — Nejvyšší správní soud

9 A 95/2022- 59 - text 13 9 A 95/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobců: a) TG Therapeutics Inc., IČO (EIN): 36-3898269 sídlem 2 Gransevoort Street, 9th Floor, NY 10014 New York, Spojené státy americké b) Rhizen Pharmaceuticals S.A., IČO (UID): CHE-114.577.507 sídlem Fritz Courvoisier 40, 2300 La Chaux de Fonds, Švýcarsko c) Laboratoire Français du Fractionnement et des Biotechnologies, IČO (SIREN): 180 036 147 sídlem 3, avenue des Tropiques, ZA Courtaboeuf, 91940 Les Ulis, Francie všichni zastoupeni PatentEnter s.r.o., IČO 5793491 sídlem Koliště 1965/13a, 602 00 Brno proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 68 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 26. 8. 2022, č. j. CZ/EP 3150256/D22033794/2022/ÚPV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobci podali dne 24. 10. 2022 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) žalobu proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“) ze dne 26. 8. 2022, č. j. CZ/EP 3150256/D22033794/2022/ÚPV (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl rozklad žalobců proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 9. 3. 2022, č. j. CZ/EP3150256/D22013788/2022/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad s odvoláním na § 37 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) nevyhověl žádosti žalobců ze dne 8. 2. 2022 o navrácení lhůty pro zaplacení udržovacího poplatku k evropskému patentu CZ/EP 3150256 s názvem „Kombinace protilátky anti-CD20 a selektivního inhibitoru PI3 kinázy“ (dále jen „Patent“) v předešlý stav (dále jen „Žádost“). II. Napadené rozhodnutí 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci v zákonné lhůtě, dne 8. 4. 2022 blanketní rozklad, jehož odůvodnění doplnili podáním ze dne 3. 6. 2022 (dále jen „rozklad“). 4. První rozkladovou námitkou žalobci namítali, že Úřad v prvostupňovém rozhodnutí nerozlišuje mezi obsahem legislativních pojmů udržovací poplatek a penále, přičemž dle názoru žalobců pojem udržovací poplatek nezahrnuje podle § 8 odst. 4 zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o udržovacích poplatcích“) pojem penále. V důsledku toho Úřad dospěl k chybnému závěru, že k zániku Patentu došlo v důsledku nezaplacení penále. Žalobci uvedli, že udržovací poplatek za 8. rok platnosti Patentu byl splatný dne 1. 11. 2020 a byl uhrazen dne 25. 11. 2020. Žalobcům tak dle jejich názoru vznikla povinnost uhradit do dne 1. 4. 2021 penále ve výši tohoto udržovacího poplatku. Dále odkázali na část prvostupňového rozhodnutí, kde Úřad uvedl, že udržovací poplatek nebyl zaplacen. Následně žalobci konstatovali, že vzhledem k tomu, že byl udržovací poplatek zaplacen, nemohlo dojít k zániku Patentu jen z důvodu nezaplacení penále. 5. Ve druhé rozkladové námitce žalobci uvedli, že jejich Žádost směřovala k navrácení lhůty k úhradě penále dle ustanovení § 8 odst. 4 zákona o udržovacích poplatcích v předešlý stav, nikoli k navrácení lhůty k úhradě udržovacího poplatku v předešlý stav, protože tento poplatek byl dne 25. 11. 2020 uhrazen. Žádost měla být dle žalobců posuzována dle svého obsahu a Úřad pak rozhodl o něčem, co žalobci neučinili předmětem daného řízení. 6. Ve třetí rozkladové námitce žalobci konstatovali, že § 11 odst. 1 zákona o udržovacích poplatcích obsahuje zákazy, které se týkají udržovacího poplatku, nikoliv penále. Úřad v prvostupňovém rozhodnutí nijak neodůvodnil, proč nelze vyhovět žádosti o navrácení lhůty k platbě penále v předešlý stav. 7. Žalobci následně ve čtvrté rozkladové námitce namítali, že Úřad nedoručil výzvu ze dne 12. 1. 2021, č. j. CZ/EP 3150256/D20081194/2016/ÚPV (dále jen „Výzva“) k úhradě penále zástupci žalobců, ale společnosti Cornerstone Renewal, 115 Woodland W Dr, Woodland Park, Colorado 80863, Spojené státy americké (dále jen „Cornerstone Renewal“), která za žalobce pouze platí poplatky související s Patentem. 8. Pátou rozkladovou námitkou žalobci namítali, že se Úřad bez odůvodnění odchýlil od zavedené praxe, čímž porušil princip legitimního očekávání, kdy je žalobcům známo, že Úřad za splnění určitých podmínek ve věcech udržovacích poplatků dlouhodobě povoloval žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav. 9. Napadené rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 26. 8. 2022. K první rozkladové námitce žalovaný předně konstatoval, že Úřad v prvostupňovém rozhodnutí neuvedl, že by k zániku Patentu došlo v důsledku nezaplacení penále. Jak poukázal Úřad, k zániku patentu dojde dle § 22 písm. b) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vynálezech“), jestliže majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné poplatky za udržování patentu v platnosti. Žalovaný doplnil, že v poshověcí lhůtě nebylo zároveň se splatným udržovacím poplatkem uhrazeno penále, čímž nebyly splněny požadavky ustanovení § 8 odst. 4 zákona o udržovacích poplatcích a Patent proto zanikl dne 1. 11. 2020 v důsledku nezaplacení příslušných poplatků za udržování Patentu v platnosti ve stanovené lhůtě. Žalovaný dal žalobcům za pravdu, že se Úřad dopustil v prvostupňovém rozhodnutí nepřesnosti, když uvedl, že poplatek za 8. rok udržování Patentu v platnosti nebyl zaplacen ani v dodatečné šestiměsíční lhůtě od jeho splatnosti. Úřad nicméně dospěl ke správnému závěru, že předmětný Patent zanikl v důsledku nezaplacení příslušných poplatků za udržování Patentu v platnosti ve stanovené lhůtě v souladu s ustanovením § 22 písm. b) zákona o vynálezech a uvedená nepřesnost tak neměla dle žalovaného vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. 10. Ke tvrzenému neodlišování pojmů udržovací poplatek a penále žalovaný uvedl, že oba mají shodný právní režim a zákonodárce zamýšlel, že penále musí být uhrazeno zároveň, tj. současně se splatným udržovacím poplatkem v šestiměsíční lhůtě, která je lhůtou propadnou a nelze ji odlišovat ve vztahu k penále, které tvoří spolu se splatným udržovacím poplatkem jeden celek. Pokud tedy není udržovací poplatek uhrazen včas ve stanovené řádné lhůtě, nebo posléze v poshověcí lhůtě spolu s penále, patent zanikne. K tvrzení žalobců, že nezaplacením penále nemohlo dojít k zániku Patentu, když byl udržovací poplatek v poshověcí lhůtě zaplacen, žalovaný uvedl, že žalobci předestřený výklad je nelogický, neboť v takovém případě by k zachování patentu v platnosti stačilo zaplatit udržovací poplatek v dodatečné šestiměsíční lhůtě po lhůtě jeho splatnosti a nebylo by nutné platit penále, neboť patent by nemohl zaniknout. Ustanovení § 8 odst. 4 zákona o udržovacích poplatcích a přeneseně i ustanovení § 11 odst. 1 tohoto zákona by tak postrádalo smysl. 11. Ke druhé rozkladové námitce žalovaný poukázal na skutečnost, že v Žádosti ze dne 8. 2. 2022 žalobci výslovně uvedli, že si dovolují požádat Úřad o navrácení lhůty k zaplacení udržovacího poplatku za 8. rok u předmětného evropského patentu v předešlý stav. Uvedená argumentace žalobců v odůvodnění rozkladu tak není dle žalovaného důvodná, neboť Úřad se v rozhodnutí přidržel dispozice dané žalobci. 12. Ke třetí rozkladové námitce žalovaný uvedl, že dle § 11 odst. 1 písm. a) a b) zákona o udržovacích poplatcích, nestanoví-li tento zákon jinak, nelze u udržovacího poplatku prominout zmeškání lhůty k jeho zaplacení ani povolit posečkání s jeho placením. Případ, kdy cit. zákon stanoví jinak, je právě ustanovení § 8 odst. 4 zákona o udržovacích poplatcích, které stanoví šestiměsíční poshověcí lhůtu k dodatečnému zaplacení udržovacího poplatku, je-li zaplacen spolu s penále. Z výše uvedeného dle žalovaného vyplývá, že ani zmeškání této poshověcí lhůty nelze prominout, protože by tím byl popřen smysl ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a b) zákona o udržovacích poplatcích a při použití výkladu předestřeného žalobci by prominutí zmeškání úhrady penále po uplynutí poshověcí lhůty přicházelo v úvahu v každém případě. Takový výklad, který vede k tomu, že ve 100 % případů by v konečném důsledku stejně bylo prominutí zmeškání možné, však zcela popírá jednoznačně vyjádřený záměr zákonodárce. 13. Ke čtvrté rozkladové námitce žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že ustanovení § 8 odst. 2 zákona o udržovacích poplatcích ukládá Úřadu zákonnou povinnost vyzývat k doplacení splatného udržovacího poplatku v případě, kdy tento poplatek nebyl zaplacen v plné výši, tj. byla zaplacena pouze část udržovacího poplatku. To vyplývá i z třetí věty tohoto ustanovení, která hovoří o platbě „v neúplné výši“, kter