— Nejvyšší správní soud

1 Ad 21/2025- 49 - text 8 1 Ad 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce P. B., narozeného dne X, původně bytem X, adresa trvalého pobytu X, t. č. pobytem na neznámé adrese v Německu, zastoupen JUDr. Tomášem Barejškou, advokátem, sídlem Akademická 663/5, 108 00 Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/64623-422/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hl. m. Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 2. 2025, čj. 344414/25/AB a toto potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o uspokojení splatných mzdových nároků podle § 9 odst. 6 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, protože nárok na odstupné nevznikl v rozhodném období. II. Obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že jím uplatněný nárok na odstupné nespadá do rozhodného období podle zákona č. 118/2000 Sb. Žalobce je přesvědčen, že jeho splatný mzdový nárok spadá do rozhodného období, které počalo běžet dne 1. 9. 2024. Ve správním řízení přitom bylo prokázáno, že výplatní termín žalobce u jeho zaměstnavatele, společnosti Monstarlab Czech Republic s.r.o. (dále též jen „zaměstnavatel“) byl 20. den v následujícím měsíci. Jedinou spornou otázkou tak je, do jakého měsíce spadá splatný nárok na odstupné. Žalobce má za to, že splatnost tohoto mzdového nároku nastala v září 2024, a spadá tedy do rozhodného období ve smyslu § 3 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně zaměstnanců. V srpnu žádný splatný mzdový nárok na odstupné neexistoval. Tento výklad podle žalobce odpovídá i záměru zákonodárce. Účelem uvedeného zákona totiž podle žalobce je poskytnout pomoc zaměstnancům v období, v němž měli své peníze obdržet, ale nedošlo k tomu. Září 2024 je jistě v rozhodném období, proto mělo být žádosti vyhověno. Podpůrně odkázal na svou argumentaci v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 5. 3. 2025, jež je součástí správního spisu. 3. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný namítl, že žaloba není důvodná. Poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení a žalobní argumentaci, uvedl, že pracovní poměr žalobce skončil dne 31. 8. 2024, a nárok na odstupné dle zákonné úpravy, kterou citoval, přísluší „při skončení pracovního poměru“, tedy rovněž v měsíci srpna 2024, i když jeho splatnost nastala až v září. Má za to, že zákon o ochraně zaměstnanců vykládá žalobce v tomto směru účelově. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2019, čj. 57 A 54/2018-19, podle nějž je splatnost nároku další podmínkou pro vyhovění žádosti, a nelze ji ztotožňovat s okamžikem vzniku nároku. Pokud by tomu tak bylo, bylo by možné dohodou obou stran pracovněprávního vztahu posunout splatnost do rozhodného období účelově, a uspokojitelný nárok by tak vznikl uměle. 5. Podmínkou pro uspokojení nároku podle zákona o ochraně zaměstnanců je jeho vznik právě v rozhodném období. To je přitom určeno kogentně. Splatnost mzdového nároku je dalším předpokladem jeho vyplacení. Uvedené podmínky přitom musejí být splněny kumulativně. Pro vymezení rozhodného období je důležité vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, k čemuž došlo dne 4. 12. 2024. Je tvořeno sedmi měsíci, z nichž si může žadatel vybrat tři, za něž bude požadovat uspokojení mzdových nároků od Úřadu práce ČR. Žalobce subjektivně se závěrem žalovaného nesouhlasí, nicméně to nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Právní názor žalovaného podporuje i relevantní odborná literatura, konkrétně komentář k zákoníku práce. 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu zjistil soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 8. Dne 4. 12. 2024 oznámil Městský soud v Praze zahájení insolvenčního řízení insolvenčního dlužníka – zaměstnavatele žalobce, společnosti Monstarlab Czech Republic s.r.o., vyhláškou čj. MSPH 77 INS 20723/2024-A-2. 9. Následně podal žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 14. 1. 2025 ke správnímu orgánu I. stupně žádost o uspokojení mzdových nároků nevyplacených jeho zaměstnavatelem podle zákona o ochraně zaměstnanců. V žádosti v části D specifikoval, že žádá o částku ve výši 261.802 Kč představující zákonné odstupné ve výši trojnásobku hrubého měsíčního příjmu, a to za září 2024. Jeho pracovní poměr k zaměstnavateli trval od 1. 8. 2016 do 31. 8. 2024. 10. K tomu jeho zaměstnavatel doložil na samostatném formuláři vznik těchto nároků. V části C – uplatňované mzdové nároky uvedl za období srpen 2024 (v žádosti označeno jako „august“) hrubou mzdu ve výši 442.453 Kč s tím, že vyměřovací základ pro účely zdravotního a sociálního pojištění měl činit 157.149 Kč, záloha na daň z příjmů spočítaná z hrubé mzdy poté 88.653 Kč. Celková výše mzdových nároků tak za uvedené období činila 335.570 Kč, z toho zaměstnavatel vyplatil 73.768 Kč, zbývalo tedy doplatit výše specifikovanou částku 261.802 Kč. 11. Na podporu svých tvrzení žalobce doložil pracovní smlouvu se zaměstnavatelem ze dne 11. 4. 2023, mzdový výměr z téhož dne, a dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 10. 6. 2024, podle níž byl žalobce u zaměstnavatele zaměstnán od 1. 8. 2016 a tento právní vztah měl skončit ke dni 31. 8. 2024 pro nadbytečnost zaměstnance ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce. Do spisu žalobce dále založil potvrzení při změně zaměstnání (tzv. zápočtový list), podle níž byl žalobce u zaměstnavatele zaměstnán od 16. 10. 2023 do 31. 8. 2024, a dále výplatní pásky za měsíce červenec a srpen 2024. 12. Správní orgán I. stupně vyzval dne 14. 1. 2025 insolvenčního správce zaměstnavatele přípisem čj. 91825/25/AB, k předložení písemného seznamu dlužných mzdových nároků zaměstnanců za období od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025. Poté vyzval žalobce dne 3. 2. 2025 k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, k čemuž mu stanovil přiměřenou lhůtu 7 dnů s tím, že ve věci bylo skončeno dokazování a insolvenční správce z důvodu absence účetních dokladů dlužné mzdové nároky nepotvrdil. 13. Dne 24. 2. 2025 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí čj. 344414/25/AB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žádost žalobce podle § 9 odst. 6 zákona o ochraně zaměstnanců zamítl. Měl za prokázané, že pracovní poměr zaměstnance skončil ke dni 31. 8. 2024, a tudíž v září nemohly vzniknout žádné mzdové nároky. Odstupné ve smyslu § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce je vždy mzdovým nárokem za kalendářní měsíc, v němž byl pracovní poměr skončen, tedy v případě žalobce za srpen 2024. Mzdové nároky lze uplatnit nejvýše za 3 měsíce v rozhodném období ve smyslu § 3 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně zaměstnanců žalobcem uplatňovaný mzdový nárok (odstupné) však do tohoto období nespadal. Z tohoto důvodu žádost o vyplacení mzdových nároků za srpen 2024 správní orgán I. stupně zamítl. Zároveň žalobce poučil o možnosti uplatnit tuto pohledávku v insolvenčním řízení. 14. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 5. 3. 2025 odvolání. Navrhl jej zrušit a vrátit správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení se závazným pokynem žádosti vyhovět. Ve své argumentaci poukázal na údaj z internetových stránek správního orgánu I. stupně, podle nichž nepředstavuje odstupné samostatný nárok, ale zahrnuje se spolu se mzdou do měsíce, v němž jsou splatné. Nárok tedy byl splatný nejdříve 20. 9. 2024, kdy je u zaměstnavatele výplatní termín mzdy, a kdy mělo být též vyplaceno. Nárok žalobce se tak vztahuje k září 2024, konkrétně k 21. 9. 2024. Žalobce tvrdil, že byla-li by podána žaloba k soudu týkající se tohoto nároku před uvedeným datem, byla by jistě zamítnuta jako předčasná. 15. Žalovaný odvolání dne 3. 4. 2025 napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že rozhodné období trvalo od počátku září 2024 do konce března 2025, kdy žalobce již v pracovním poměru ke svému zaměstnavateli nebyl. Podle § 67 odst. 1 zákoníku práce vzniká nárok na odstupné při skončení pracovního poměru, tedy v měsíci, kdy nastaly důvody, pro něž na něj vznikl nárok. Mzda za uplynulý měsíc se vyplácí až v měsíci následujícím. Žalobce zaměnil vznik nároku na odstupné a jeho splatnost. Nesprávně interpretoval informaci uvedenou na internetových stránkách Úřadu práce ČR, které se týkala jen splatnosti. Výklad předestřený žalobcem by navíc umožňoval do rozhodného období zahrnout i jinak nekryté nároky pouhým posun