1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

10 A 149/2025- 26 - text 10 A 149/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: K. N., státní příslušnost UKR bytem X zastoupena Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem se sídlem Vinohradská 2133/138, 130 00 Praha 3 - Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 23. 9. 2025, zaevidované pod č. j. OAM422023-1/DO-2025, pro nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil 23. 9. 2025 žalobkyni jako nepřijatelnou jeho žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j. OAM422023-1/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 23. 9. 2025, evidované pod č. j. OAM422023-1/DO-2025, nejpozději do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 135 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Vladimíra Holce, advokáta. I. Předmět věci 1. Žalobkyně v důsledku vojenské invaze Ruské federace na území Ukrajiny opustila svou domovskou zemi. Požádala o dočasnou ochranu v Rakousku a v Bulharsku, té se ale vzdala, což dokládá emaily od příslušných úřadů těchto zemí. Požádala poté o dočasnou ochranu v České republice, přičemž ke dni podání žádosti již fakticky nebyla držitelem v jiném členském státě. 2. Dne 23. 9. 2025 žalobkyně požádala u žalovaného o udělení dočasné ochrany, nicméně žalovaný její žádost, vedenou pod sp. zn. OAM-0422023/DO-2025, odmítl přijmout a vrátil ji s odůvodněním, že je nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. (dále jen „lex Ukrajina“). II. Žaloba a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně se proto žalobou domáhá ochrany proti tomuto zásahu žalovaného. Je toho názoru, že zásah žalovaného je nezákonný, neboť se opírá o ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, které je v rozporu s právem Evropské unie, jak bylo opakovaně potvrzeno judikaturou Nejvyššího správního soudu (zejména rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, č. j.1 Azs 174/2024-42) 4. Postup žalovaného je v přímém rozporu se Směrnicí Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice“) a Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382. Lex Ukrajina v § 5 odst. 1 písm. d) rozšiřuje důvody pro vyloučení z dočasné ochrany nad rámec, který směrnice v čl. 28 taxativně stanoví. Směrnice přitom stanoví pouze minimální normy a členské státy se od ní mohou odchýlit pouze ve prospěch vysídlené osoby, nikoli v její neprospěch. 5. Žalovaný zdůraznil, že žádost žalobkyně byla odmítnuta podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Pokud žalobkyně tvrdí, že se dočasné ochrany v Bulharsku vzdala, tento údaj nekoresponduje s údaji ve vnitrostátním systému Bulharské republiky, odkud se data přenášejí přímo do Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany. Žalovaný současně ověřil, že žalobkyně již není držitelkou dočasné ochrany v Rakousku, a to prostřednictvím společné evropské platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany Temporary Protection Platform. 1. Žalovaný poukázal na ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Uvedl, že oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina ministerstvo vnitra Evropské komisi dne 25.8.2025 odeslalo a zveřejnilo jej vzápětí na svých internetových stránkách (dostupné Dopis Evropské komisi - Aktuální inf ormace o migraci). Z formulace ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina pak jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě o dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. To znamená, že to, zda je aktuálně držitelem povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany nebo ne, není pro jeho naplnění rozhodné. Žalovaný má za to, že jde o ustanovení souladné s unijním právem. K tomu žalovaný zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení sp. zn. 11 A 97/2025, 10 A 134/2025 nebo 18 A 102/2025), jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina. 6. Žalovaný dále podotkl, že žalobkyně do žádosti neuvedla, že by na území byl přítomen některý z jejích rodinných příslušníků, který by byl již držitelem dočasné ochrany. Žalovaný tedy nemohl uvažovat ani o udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny podle § 51 lex Ukrajina a ani o udělení dočasné ochrany z důvodů zřetele zvlášť hodných, podle § 52 téhož zákona. Žalovaný tedy neměl jinou zákonnou možnost než žádost žalobkyně o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelnou. III. Posouzení věci 7. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42 z 3. 4. 2025 (bod 26) a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-753/23, Krasiliva z 27. 2. 2025 k otázce přípustnosti je třeba bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. S tím ostatně souhlasil i žalovaný ve svém vyjádření. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 8. K podmínkám řízení soud považuje za nezbytné uvést, že žalobkyně byla v době podání žaloby nezletilá (17 let), osmnáct let věku dovrší až v srpnu 2026. Procesní způsobilost má účastník řízení v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (ustanovení § 33 s. ř. s., respektive § 18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku, a v tomto rozsahu mají i procesní způsobilost. U sedmnáctileté žalobkyně dospěl soud k závěru, že ji lze považovat za procesně způsobilého k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. S tím ostatně koresponduje i znění § 178 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, podle nějž za procesně způsobilého se pro účely tohoto zákona považuje cizinec starší 15 let, který je schopen projevit svou vůli a samostatně jednat. Právě uvedené platí tím spíš pro podání žádosti o dočasnou ochranu a následně pro podání správní žaloby, pokud je žalobkyně vysídlenou osobou z důvodu válečného konfliktu v zemi jejího původu a na území České republiky nemá žádné rodinné příslušníky (alespoň to žalobkyně tvrdí). Ke shodnému závěru srov. rozsudek zdejšího soudu č. j. 11 A 100/2024-11 ze 4. 12. 2024, bod 11). 9. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení, neboť žalovaný s tímto postupem ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasil a žalobkyně s ním po poučení soudem nevyjádřil nesouhlas. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si uvědomuje, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se stěžovatel mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS č. j. 10 As 326/2022-88 z 23. 10. 2023 a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla, jelikož podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně u žalovaného podala a který se nachází také ve správním spisu předloženém žalovaným. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Žalovaný ve vyjádření odkazoval na dohodu členských států o vyloučení článku 11 směrnice o dočasné ochraně Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. . Tento dokument není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Soud má proto za to, že jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura NSS, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž by jím on nebo příslušný krajský soud v předc