9 As 66/2023 — Nejvyšší správní soud

16 Az 13/2025- 24 - text 8 16 Az 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: A. V., nar. dne X st. přísl. Ruská federace bytem X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. OAM-818/ZA-ZA11-P15-R2-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. OAM-818/ZA-ZA11-P15-R2-2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. 2. Žalobce se domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože se neadekvátně vypořádává s uplatněnou argumentací. Poznamenává, že není pravdou, že by nevykazoval protirežimní činnost, pro kterou by mohl být v domovském státě potrestán, jelikož se v minulosti účastnil protirežimních demonstrací a meetingu s opozičním představitelem Navalným. 3. Žalobce shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobce má za to, že pro své postoje může být v Ruské federaci (dále jen „Rusko) postižen, neboť znevažovat pozici armády či invazi na Ukrajinu je trestné. Pro svůj dlouhodobý pobyt žalobce přejal český hodnotový systém, který je v rozporu s politikou uplatňovanou Ruskem. Žalobce se obává, že by jako branec byl vyslán do války a musel by bojovat za hodnoty, které se mu příčí, a riskovat svůj život. Odmítnutí vojenské služby by bylo v Rusku vnímáno jako protiprávní jednání. Česká republika (dále jen „ČR“) označuje postup Ruska jako teroristický a neměla by nepřímo podporovat návrat osob, na které dopadá branná povinnost. Podle názoru žalobce je nepochybné, že mu hrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. 4. Dle žalobce se podklady rozhodnutí nijak nevěnují právní úpravě postihu za protiválečnou činnost ani smýšlení v domovském státě žalobce. Není tedy jasné, jakými tresty je žalobce za své jednání ohrožen. V dané souvislosti odkazuje žalobce na předchozí rozsudek v této věci, č. j. 19 Az 16/2023-21. 5. Závěrem žalobce navrhuje soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. 6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby. Připomněl, že jeho rozhodnutí bylo již dříve zrušeno rozsudkem zdejšího soudu, vedeném pod č. j. 19 Az 16/2023-21. Poznamenal, že žalobce opakuje své žalobní námitky z předchozí žaloby, ke kterým se Městský soud v Praze již vyjádřil. Zejména námitky směřující k protirežimní činnosti žalobce považuje žalovaný za již vypořádané a podotýká, že se v této věci nijak nezměnil skutkový stav. 7. Dále žalovaný uvádí, že dostál závaznému právnímu názoru soudu a obstaral si dostatečné množství podkladů. Žalovaný na základě aktuálních informací uvedených na stranách 7–11 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobci nehrozí účast ve válce na Ukrajině. Pokud nebude chtít bojovat, stačí, aby nepodepsal smlouvu s armádou. I když může čelit psychologickému nátlaku, nejde podle žalovaného o důvod k udělení mezinárodní ochrany. Navíc žalobce dosud nepodstoupil povinnou vojenskou službu, které se může legálně vyhnout. 8. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé: 9. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 6. 9. 2022. V poskytnutí údajů k žádosti dne 8. 9. 2022 sdělil, že je národnosti ruské a že se dorozumí česky, rusky a anglicky. Narodil se v Rusku v X. Není členem politické organizace, ale v minulosti chodil na demonstrace a na mítinky. Příkladem zmínil setkání s Navalným v X. Rusko opustil již v roce X. O mezinárodní ochranu žádá, protože je Rusko ve válce, a on je ve věku, kdy se na něj vztahuje povinnost nástupu na vojenskou službu, a současně se nechce účastnit žádné války, a nesouhlasí s ruskou politikou. V případě návratu se cítí ohrožen, politika a život v Rusku se stále zhoršuje, a zároveň ze současné situace cítí úzkost a nespokojenost. 10. Při pohovoru konaném dne 8. 9. 2022 uvedl, že Rusko opustil z důvodu studií v ČR, přičemž měl studijní vízum až do roku X, které se mu nepodařilo prodloužit ani přes soudní spor. Soud skončil v létě roku X. Od té doby pobýval v ČR bez oprávnění. Do začátku války neměl validní důvody žádat o mezinárodní ochranu a po jejím zahájení se nepovažoval za osobu, která by měla žádat přednostně. Poté, co bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění se rozhodl žádost podat, jelikož v případě návratu se na něj vztahuje povinnost nahlásit se na vojenskou správu. V roce X byl poptáván vojenskou správou u X, zřejmě z důvodu, že vypršel čtyřletý odklad, který mu byl přiznán z důvodu studií v zahraničí. Další odklad je však dle ruského práva nepřípustný. Žalobce zopakoval, že se nechce účastnit války, že je mu známo, že do války poslali nové brance z X, pročež nevidí důvod, aby nebyl vyslán právě on. Na dotaz žalovaného upřesnil, že v ČR na demonstrace příliš nechodil, jelikož se věnoval studiím. Při začátku války byl na demonstraci X a poslal na Ukrajinu pomoc ve formě jídla a léků. 11. Dne 30. 5. 2023 bylo vydáno prvé rozhodnutí, ve kterém žalovaný mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil. Rozsudkem ze dne 5. 12. 2023, č. j. 19 Az 16/2023-21 bylo prvotní rozhodnutí žalovaného zrušeno z důvodu, že skutková zjištění neměla oporu ve spise a vyžadovala zásadní doplnění. Žalovaný byl soudním rozhodnutím zavázán obstarat si aktuální informace o zemi původu, tak aby bylo na základě nich možné posoudit, nakolik hrozí, že by žalobce mohl být nucen k účasti ve válce na Ukrajině. Pokud by žalovaný dospěl k závěru, že riziko hrozí, měl se zabývat posouzením, zda žalobce může být vystaven azylově relevantnímu pronásledování nebo vážné újmě. 12. Žalovaný shromáždil podklady v podobě zpráv o zemi původu, konkrétně Informaci MZV ČR – Ruská federace – Návraty občanů Ruské federace do vlasti ze dne 24. ledna 2023 (dále jen „informace ze dne 24. 1. 2023“); Informaci OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 8 července 2024 (dále jen „informace ze dne 8. 7. 2024“); Informace OAMP – Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, Kontrola sociálních sítí, prověrky na hranicích, situace mobilizovaných ze dne 25. února 2025 (dále jen „informace ze dne 25. 2. 2025“); Informace OAMP Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba ze dne 28. ledna 2025 (dále jen „informace ze dne 28. 1. 2025“). 13. Dne 22. 4. 2025 bylo vydáno napadené rozhodnutí, z nějž vyplývá, že žalovaný za důvod žádosti považoval snahu žalobce o legalizaci pobytu na území ČR a vyhnutí se tak návratu do Ruska, kde se obává povolání k výkonu vojenské služby a účasti ve válce na Ukrajině. Žalovaný nepovažoval žalobcovu protirežimní aktivitu za prokazatelnou a významnou z hlediska intenzity, pro kterou by mělo Rusko projevovat zvláštní zájem o jeho osobu. Hrozící nebezpečí ve formě vyslání do bojů na Ukrajině považoval za reálné pouze v případě podpisu profesionální smlouvy z vůle žalobce a poukazoval na informace uvedené v podkladech, dle kterých je možné být vyzván k podpisu profesionální smlouvy s ruskou armádou, což je dobrovolné, přičemž existují mechanismy obrany s omezeným vlivem nápravy. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí podotkl, že do války na Ukrajině jsou dle jeho zjištění převážně verbováni zahraniční vojáci např. z Koreji, Číny nebo Nepálu, kteří jsou lákáni do země pod příslibem finančního zisku. Dle zdrojů tak bylo žalovanému zřejmé, že v současné chvíli není na konkrétní osoby vyvíjen jakýkoliv nepřiměřený nátlak nebo jiné podobné taktiky za účelem podpisu kontraktů, jelikož vojenské orgány mají zjevně dostatek zájemců motivovaných finančně. Žalovaný zmínil že služba v armádě je legitimní státoobčanskou povinností s jasně nastavenými a předvídatelnými procesy. Z důvodu, že žalobci nebylo doručeno předvolání lze v případě jeho návratu očekávat, že nebude vystaven sankcím, které jsou navíc ve většině případů udělovány ve formě pokut a nejsou svou povahou značně nepřiměřené. Co se týče legalizace pobytu na území České republiky, to žalovaný nepovažoval za zákonný důvod k udělení azylu či doplňkové ochrany a odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný uzavřel, že žalobce není ve své vlasti pronásledován a ani mu nehrozí vážná újma v případě návratu. Z těchto důvodů žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu opětovně zamítl. 14. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými j