4 A 54/2025 – Městský soud v Praze

4 A 54/2025- 26 - text 12 4 A 54/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: Z. B., narozený dne X bytem X zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 - Vysočany proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. OAM-377791-16/DO-2025 MV-91453-14/OAM-2025 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. OAM-377791-16/DO-2025 MV-91453-14/OAM-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo o žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany podané dne 5. 5. 2025 rozhodnuto tak, že žádost se zamítá a dočasná ochrana se dle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), ve spojení s § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 221/2003 Sb.), neuděluje, neboť jiný členský stát poskytnul žadateli dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že mu skutečně dříve byla udělena dočasná ochrana v Polsku, kam v roce 2022 uprchl ještě jako nezletilý se svou matkou, po čtyřech měsících se však vrátil na Ukrajinu a následně v důsledku eskalace válečného konfliktu přicestoval zpět do Evropské unie. Dočasná ochrana udělená v Polsku v roce 2022 je pravděpodobně od té doby automaticky prodlužována. Požádal o přiznání odkladného účinku a o přednostní projednání věci, neboť žalovaný setrvale a úmyslně nerespektuje judikaturu správních soudů a ignoruje též závěr rozsudku, který se týká přímo žalobce, odpírá mu vydání pobytového oprávnění, na které má nárok, žalobce tak nemůže legálně pracovat, nemá přístup ke zdravotnímu pojištění ani sociálnímu zabezpečení, ve svých 18 letech je ve velmi nejistém a zranitelném postavení. 3. Upozornil, že Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku č.j. 5 Azs 168/2025-17 ohledně dalšího postupu žalovaného odkázal na bod 78 jiného rozsudku NSS č.j. 1 Azs 174/2024-42. Není sporu ani o tom, že žalobce je vysídlenou osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. Poukázal na to, že jeho dočasná ochrana v Polsku je stále platná, nicméně dle Ad-Hoc informace ve spise polská strana jasně sdělila, že Polsko umožňuje ukončení dočasné ochrany, pokud osoba získá dočasnou ochranu v jiném členském státě EU, odkázala přitom na čl. 11 odst. 4 zákona o pomoci ukrajinským státním příslušníkům v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území této země (zvláštní zákon). Žalovaný však žalobce nepoučil o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně, ani jej nevyzval, aby v přiměřené lhůtě učinil kroky k ukončení pobytového oprávnění v hostitelském členském státě (pokud by měl za to, že je stále držitelem dočasné ochrany v Polsku). 4. Namítal, že aktuální judikatura správních soudů jednoznačně zastává názor, dle kterého udělení dočasné ochrany nelze odmítnout proto, že ji osoba měla udělenou v jiném členském státě EU, k tomu viz rozsudky NSS ze dne 8. 4. 2025 č.j. 9 Azs 20/2024-37, ze dne 3. 4. 2025 č.j. 1 Azs 174/2024-42 a ze dne 3. 4. 2025 č.j. 1 Azs 336/2024-42. Dle publikované právní věty, která byla potvrzena v desítkách dalších rozhodnutích NSS, držitel dočasné ochrany (státní příslušník Ukrajiny) má dle práva EU právo na přemístění se do jiného členského státu. I když platí, že nelze požívat dočasné ochrany ve více členských státech zároveň, nastínil Nejvyšší správní soud postup pro případ, kdy žadatel již dočasné ochrany požívá v jiném členském státě. Žalovaný musí v první řadě žádost přijmout k věcnému posouzení a prověřit, zda žadatel dočasnou ochranou v jiném státě prokazatelně disponuje i k okamžiku podání žádosti a pokud ne, musí žalovaný dočasnou ochranu udělit. Uvedená judikatura se sice týká nepřijatelnosti žádosti, je však zřejmé, že ze stejného důvodu nelze žádost ani zamítnout. Důsledkem postupu žalovaného je totiž opět rozpor s unijním právem, neboť žadateli je odepřena možnost sekundární volby členského státu, v němž má být povolen pobyt za účelem dočasné ochrany. Na rozporu postupu žalovaného s unijním právem nic nemění ani to, že nyní postupoval dle jiného ustanovení právního předpisu (rozsudek NSS č.j. 1 Azs 111/2025-34, body 28 – 29). Žádost proto nelze zamítnout ani podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb. ve spojení s § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 221/2003 Sb. z důvodu, že žadateli dříve poskytl ochranu jiný členský stát. Z toho jasně plyne, že pokud žadatel již dočasnou ochranou v jiném členském státě nedisponuje, je vysídlenou osobou a nedopadá na něj žádný důvod pro vyloučení, je nutné mu dočasnou ochranu v ČR udělit. I nadále tak platí závěr NSS, dle kterého je důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. rozporný s právem EU. K zamítnutí žádosti lze přistoupit, pouze pokud by hrozilo, že žadatel bude požívat dočasné ochrany ve dvou státech zároveň. 5. Na tom nic nemění ani přijetí nového prováděcího rozhodnutí Rady a jeho body 4 – 6 preambule, z něj totiž plyne pouze to, že práv plynoucích z dočasné ochrany nelze požívat ve dvou státech současně. K tomu viz rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025 č.j. 18 A 38/2025-33, bod 16, a ze dne 25. 6. 2025 č.j. 15 A 35/2025-46, bod 19. Odkázal též na bod 57 rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025 č.j. 1 Azs 174/2025-42, dle kterého dohoda členských států o vyloučení čl. 11 směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) je podstatná z hlediska otázky, zda mají držitelé dočasné ochrany právo na sekundární přemístění do jiného členského státu. Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku ze dne 27. 8. 2025 sp. zn. 585/2025/VOP/VVO dospěl ke stejným závěrům ohledně nového prováděcího rozhodnutí Rady, kdy jeho cílem není omezit sekundární mobilitu, ale zabránit zneužívání systému. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 9. 2025 č.j. 1 Azs 126/2025-28 konstatoval, že nové prováděcí rozhodnutí Rady nijak normativně nezměnilo obsah dočasné ochrany, cílem bodů 4-6 preambule je pouze potvrdit nemožnost získání dočasné ochrany v několika státech současně, nikoli nemožnost získat dočasnou ochranu v jiné zemi, jeho dosavadní judikatura tedy obstojí. Nadále je tedy rozhodující, zda žadatel aktuálně požívá práv spojených s dočasnou ochranou v jiném členském státě; pokud tomu tak není, musí mu být dočasná ochrana v ČR udělena. 6. Nelze souhlasit s tím, že by judikatura Nejvyššího správního soudu nebyla pro žalovaného závazná, správní orgány jsou povinny jeho judikaturu v obdobných případech (tj. mimo kasační závaznost v individuálním případě) respektovat (viz rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2025 č.j. 1 Azs 111/2025-34, bod 17). Pokud žalovaný jedná v rozporu s judikaturou NSS, narušuje právní jistotu jednotlivců. NSS v rozsudku sp. zn. 1 Azs 126/2025 vytkl žalovanému, že zcela zbytečně vyvolává spory o kasačních stížnostech ve věcech, kde je již ustálený názor ohledně možnosti druhotných pohybů držitelů dočasné ochrany. Žalobce tak apeloval na soud, aby posoudil, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany. Je zřejmé, že žalobce je vysídlenou osobou, dočasná ochrana v Polsku mu zanikne udělením dočasné ochrany v ČR a žalovaný netvrdí, že by se na něj vztahoval některý z důvodů pro vyloučení, dočasná ochrana by mu tedy měla být udělena. 7. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě, ani k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nevyjádřil. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 5. 5. 2025 podal v České republice žádost o dočasnou ochranu, kde uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval na území Ukrajiny, na území států EU vstoupil dne 6. 4. 2025, žádal o dočasnou ochranu v Polsku, výsledek neuvedl. 10. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 7. 2025 č.j. 11 A 57/2025-49 shledal, že zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dne 5. 5. 2025 byl nezákonný, a žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu. Soud zde konstatoval, že není sporné, že žalobce v minulosti požíval dočasnou ochranu v Polské republice a tato je stále platná. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2025 č.j. 5 Azs 168/2025-17 zamítl kasační stížnost proti rozsudku městského soudu. 11.