5 Azs 105/2004 — Nejvyšší správní soud

4 Az 9/2025- 35 - text 12 4 Az 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: V. O., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2025, č. j. OAM-816/ZA-ZA11-K03-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2025, č. j. OAM-816/ZA-ZA11-K03-2024, kterým bylo o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané dne 23. 6. 2024 rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil, neboť se do domovské země nemůže vrátit. Panuje tam diktátorský režim a katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není tam bezpečno pro civilní obyvatelstvo, poukazoval na poslední politický vývoj. X nelze označit za bezpečnou zemi původu. V případě jeho návratu nelze vyloučit, že by mu tam hrozilo uvěznění, mučení či nelidské a ponižující zacházení. Do vlasti se nemůže vrátit z důvodu sporů mezi křesťany a muslimy. Jeho bezpečné vycestování není možné. Tyto skutečnosti odůvodňují udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. 3. Dále poukazoval na svou rodinnou situaci, je rozvedený, ale na území ČR žije s českou státní příslušnicí, paní M. M., se kterou má dvě nezletilé děti, občany ČR. Po vykonání trestu odnětí svobody obnovil soužití ve společné domácnosti s partnerkou a jejich nezletilými dětmi, s touto ženou navíc plánují uzavřít manželství. Je tedy zjevně rodinným příslušníkem občana Evropské unie. O děti osobně pečuje, je mezi nimi vytvořená silná citová vazba. Zájem na sloučení rodiny je tedy především zájmem jeho nezletilých dětí, který má přednost před zájmem státu, jak je promítnut v napadeném rozhodnutí. Jde o nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. Udělení mezinárodní ochrany mu navíc umožní požádat o přechodný pobyt, a to jako rodinný příslušník občana Evropské unie. Ve vlasti ani jinde zázemí nemá, jeho rodina žije v ČR. O mezinárodní ochranu požádal, jelikož má v ČR rodinu, udělal chybu a skončil ve vězení, azyl je jediným možným řešením jeho pobytové situace. 4. S ohledem na shora uvedené měl za to, že žalovaný porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“), jelikož nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a neopatřil si dostatečné podklady podle § 50 odst. 2 téhož zákona. Pokud by to žalovaný učinil, musel by rozhodnout o udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, humanitárního azylu dle § 14 (z důvodu rodinné situace) nebo doplňkové ochrany podle § 14a téhož předpisu. V případě návratu se žalobce obává o svůj život. 5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť nedokládá namítaná porušení zákonných ustanovení, trval na správnosti napadeného rozhodnutí a odkázal na obsah správního spisu. K důvodu dle § 12 písm. b) zákona o azylu uvedl, že žalobce ve vlasti neměl nikdy problémy se státními orgány, nebyl nijak politicky či veřejně aktivní, v zemi původu byl naposledy před 24 lety, žádné důvody dle § 12 písm. b) zákona o azylu netvrdil. Absence zázemí, ani ekonomické důvody nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Pro legalizaci pobytu je třeba využít především nástrojů daných zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, institut mezinárodní ochrany k tomu neslouží. Žalobce musí svou rodinnou situaci, kdy z důvodu trestné činnosti pozbyl povolení k pobytu, řešit jiným způsobem. Navíc již před nástupem do vězení v roce 2019 se žalobce o svého syna nikdy nestaral, na jeho výživu nepřispíval, soužití s družkou skončilo a syn byl svěřen do výhradní péče matky. Žalovaný je povinen zjišťovat skutkový stav v rozsahu, v jakém jej především sám žalobce svou výpovědí vymezí. Použité informace o zemi původu považoval žalovaný za aktuální a adresné, v řízení žalobce k nim ničeho nenamítal, žalobní námitka byla vůči nim vznesena velmi obecně a pouze účelově, a není způsobilá zpochybnit správnost závěrů učiněných na základě těchto zpráv. 7. Žalobce o mezinárodní ochranu žádal z důvodu legalizace pobytu, jelikož o své pobytové oprávnění přišel na základě odsuzujícího rozsudku. Rodinné vazby žalobce nejsou důvodem pro udělení humanitárního azylu, po dobu výkonu trestu žalobce se o děti starala jeho družka, která i nyní zaopatřuje veškeré finance rodiny. Rodinné vazby jinak nejsou z hlediska řízení o mezinárodní ochraně relevantní. Odkázal na písemnosti ve správním spise, dle kterých poměry v rodině nebyly ideální. 8. Žalobce neuvedl ani žádnou skutečnost, na jejímž základě by bylo možné udělit doplňkovou ochranu, vážná újma mu nehrozí. Události, na něž v žádosti odkazoval, se odehrály před skoro čtvrt stoletím a ví o nich pouze z doslechu. Jeho sestry stále v X žijí bez problému, v zemi je převaha křesťanů. Dovolával se obecně zhoršené situace v domovské zemi, která, ač není úplně uspokojivá, nedosahuje intenzity, při níž by byl žalobcův život ohrožen již přítomností na území X. Žalobce v žalobě svůj azylový příběh dotváří a činí jej azylově relevantnějším. Ten byl přitom ve správním řízení v tam uvedené podobě řádně posouzen. 9. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 23. 6. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při sdělení údajů dne 26. 6. 2024 uvedl, že se narodil v X v X, ve vlasti naposledy bydlel ve městě X na severu země, přesnou adresu si již nepamatuje, jejich dům byl zničen. On utekl do X, sestry do X. Je státním příslušníkem X, vyznává katolické křesťanství, politické přesvědčení nemá ani není členem žádné strany. Je rozvedený, v ČR má českou partnerku, M. M.. Se španělskou přítelkyní má dva již zletilé syny, dvojčata, občany Španělska, v současnosti žijící v X. S českou družkou má nezletilou dceru a syna, nar. 2017 a 2020, obě děti jsou českými občany. Aktuálně je zdráv. Na území ČR vstoupil v roce 2015, předtím pobýval od roku 2001 ve X. Tam měl vyřízené povolení k pobytu na manželku, v ČR se zdržoval na základě španělských dokladů, žádost v ČR mu byla zamítnuta. Byl trestně stíhán a odsouzen za držení a distribuci narkotik. O mezinárodní ochranu žádá poprvé, má v ČR rodinu a nemůže je vzít nikam jinam, chtěl by si najít normální práci. Udělal chybu, že se dostal do vězení a nyní nemá jinou možnost než požádat o azyl, protože mu byla stanovena povinnost území ČR opustit. Do vlasti se vrátit nemůže kvůli sporu křesťanů s muslimy. V domovské zemi nikoho nemá, celá rodina je v ČR. 11. Při pohovoru konaném dne 26. 6. 2024 žalobce sdělil, že důvodem odjezdu z domovské země do X bylo, že v roce 2000 začaly ve městě X problémy s muslimy, kteří vypalovali jejich domy a páchali násilnosti. Sestry utekly do X, on zůstal s rodiči, ale násilí nedokázal čelit a uprchl následně do X. Otec byl v té době touto skupinou zraněn. Od jiných lidí se později dozvěděl, že jejich dům byl spálen a jeho obyvatelé zemřeli. Domnívá se, že jsou jeho rodiče po smrti, naposledy s nimi byl v kontaktu v roce 2001. Snažil se získat informace o rodině, zjistil jen, že jsou sestry v X, o rodičích nic neví. Má středoškolské vzdělání, chtěl studovat, ale začaly nepokoje. Ve vlasti od roku 2001 nebyl, sestry od té doby neviděl, je s nimi v příležitostném kontaktu. Myslí, že jsou v bezpečí, ale asi se jim moc dobře nedaří, nemají ani telefon, přes který by bylo možné uspořádat videohovor. Ve vlasti žalobce potíže se státními orgány neměl. O současnou situaci mezi křesťany a muslimy v domovské zemi se nezajímá, muslimové změnili taktiku, Boko Haram je nyní organizovaná skupina, působí systematicky, k násilnostem dochází i v X. Ve vlasti není místo, kde by bylo pro křesťany bezpečno. Byl katolík, chodil do kostela, když byl jejich dům napaden, tak jej s otcem bránil. V X žila skupina katolíků, která byla neustále napadaná. Muslimové žádali otcovu konverzi k islámu, ten to odmítl a došlo k fyzickému útoku skupiny lidí. Žalobce utekl, neviděl hořet dům a umírat otce, neboť poté se již domů nevrátil, toto byl jediný incident, který zažil. Do ČR odcestoval v roce 2015, měl ve X náročný vztah, tady potkal svou současnou partnerku a rozhodl se zde zůstat. Začali spolu žít, narodily se jim děti. Zmínil, že není zapsá