5 Ads 22/2003 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 29/2025- 54 - text  8 č. j. 2 Ad 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Janem Procházkou sídlem Ovocný trh 572/11, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 9. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 30 674 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Ing. Jana Procházky, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2025, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 6. 2025, č. j. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 29. 5. 2025 není žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. 2. V rámci námitkového řízení byl lékařem IPZS dne 16. 9. 2025 vypracován posudek, podle kterého se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je středně těžká depresivní porucha, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 %. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí je založeno především na posudku lékaře IPSZ z námitkového řízení. Ten stanovil jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti středně těžkou depresivní poruchu, u níž vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozpětí procentní míry poklesu pracovní schopnosti 30–45 %. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012-19, podle nějž musí být také objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí byla určena míra poklesu pracovní schopnosti v určité výši. Lékař IPZS z námitkového řízení ve svém posudku neodůvodnil, proč zvolil míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 %. Nezabýval se přitom omezeními, se kterými žalobce studuje, či tím, jak je žalobce jinak omezen ve svém každodenním fungování. Žalobce dále namítal, že lékař IPZS v námitkovém řízení nepřihlédl ani k dokládané zdravotnické dokumentaci, neboť pak by nemohl dospět ke svým posudkovým závěrům. Zdravotní stav žalobce dosahuje těžké závažnosti s dopady do běžného denního fungování nejen v oblasti studia a zaměstnání, ale i sebepéče, obsluhy a denního plánování. Žalobce je proto limitován nejen ve studiu X, ale i v běžném denním fungování. K tomu žalobce odkázal na lékařskou zprávu psychiatra MUDr. J. D. K objektivní závažnosti svého zdravotního stavu žalobce odkázal rovněž na propouštěcí zprávy z Psychiatrické nemocnice Bohnice. Konečně byla závažnost žalobcova zdravotního stavu potvrzena MUDr. A. G., soudní znalkyní. Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav nebyl zjištěn komplexně, a proto navrhoval, aby jeho zdravotní stav posoudila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Lékař IPZS v námitkovém řízení podle žalobce nepostupoval v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity. Pokud totiž uváděl dekompenzaci na těžkou formu depresivní poruchy, měl zvážit zařazení pod položku 4d) nebo navýšit míru poklesu pracovní schopnosti u položky 4c). Posudek lékaře IPZS v námitkovém řízení nehodnotí frekvenci a délku jednotlivých epizod včetně dekompenzací, a proto neodpovídá § 2 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity ani posudkovému hledisku pro položku 4c). Posudek dále neodpovídá požadavkům na úplnost, přesvědčivost a správnost, jak byly vymezeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20. Žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí je vadné proto, že jeho jediným podkladem byl posudek lékaře IPZS, který však rovněž trpí namítanými vadami a nedostatky. Žalovaná má přitom povinnost zjistit skutkový stav věci v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaná tedy nepostupovala v souladu se zásadou materiální pravdy, která je dále rozvedena ve vztahu k zajišťování podkladů rozhodnutí v § 50 odst. 2 správního řádu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak podle žalobce nedostatečné, a tudíž v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. V důsledku toho je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a citovala relevantní právní úpravu. Dále uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku lékaře IPZS ze dne 16. 9. 2025, přičemž lékař IPZS po posouzení zdravotního stavu žalobce dospěl k závěru, že není invalidní. Posouzení invalidity představuje otázku medicínskou. Žalovaná s ohledem na žalobcem namítanou nesprávnost posouzení jeho zdravotního stavu navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Současně navrhla zamítnutí žaloby. IV. Posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze 5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobce požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 18. 2. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Doba platnosti posudku byla stanovena do 28. 2. 2028. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 8. 11. 2024. 6. Posudková komise zasedala dne 18. 2. 2026 v řádném složením za přítomnosti odborné lékařky z oboru psychiatrie, která při jednání vyšetřila přítomného žalobce. Posudková komise uvedla výčet podkladů, ze kterých při zpracování posudku vycházela. Z diagnostického souhrnu se podává, že žalobce trpí periodickou depresivní poruchou; deprese chronická, nereagující dostatečně na léčbu; stav po opakovaných hospitalizacích v PN Bohnice v letech 2023 až 2025 pro depresivní epizody, 3x středně těžké, 2x těžké. 7. Na základě toho učinila posudková komise toto posudkové zhodnocení: Z pracovní anamnézy žalobce bylo zjištěno, že je absolventem gymnázia s maturitou, poté studoval X fakultu UK 3 roky, jeden rok současně s X, obor X. Od roku 2021 dosud je studentem X, v roce 2023 studium ze zdravotních důvodů přerušil. Nyní je ve 4. ročníku X, který opakuje. Na X studuje odborné předměty, všeobecné předměty mu byly uznány ze studia na gymnáziu. Od mládí měl poklesy nálady, cca od 20 let byl pro depresivní poruchu v péči psychiatra. Absolvoval gymnázium, poté studoval X fakultu, kterou nedokončil, souběžně studoval X v oboru X. Ke zhoršení depresivních obtíží došlo v roce 2023, kdy byl žalobce 2x hospitalizován v PN Bohnice, a to od 28. 1. 2023 do 8. 3. 2023 pro těžkou depresivní fázi bez psychotických příznaků se zlepšením stavu, při propuštění byl ještě lehce až středně depresivní. Podruhé byl žalobce hospitalizován pro periodickou depresivní poruchu, středně těžkou fázi od 21. 6. 2023 do 19. 7. 2023 s normalizací nálady během hospitalizace. Poté pokračoval v psychiatrické léčbě ambulantně. Třetí ročník X, tj. školní rok 2023/24 byl pro žalobce sice problematický, ale zvládl jej dokončit. Nastoupil do 4. ročníku X. Již od července až srpna roku 2024 dokladováno zhoršování zdravotního stavu, které vyústilo v další hospitalizaci v PN Bohnice od 7. 10. 2024 do 8. 11. 2024 pro periodickou depresivní poruchu, těžkou fázi bez psychotických příznaků. Za hospitalizace došlo k projasnění nálady, při propuš