9 As 146/2016 — Nejvyšší správní soud

3 A 7/2026- 155 - text 7 3 A 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce proti žalovanému D. V., zastoupený advokátem Mgr. Matejem Lofajem, sídlem Kaprova 14/13, 110 00 Praha 1 Rektor Vysoké školy ekonomické v Praze sídlem náměstí Winstona Churchilla 4/1938, 130 67 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. VŠE/8253/9202/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze („městský soud“) domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Vysoké školy ekonomické v Praze („VŠE“) ze dne 14. 10. 2025, č. j. 158204, kterým bylo žalobci ukončeno studium v bakalářském studijním programu Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE („prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňové rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce měl po ukončení semestru volné tři kreditové poukázky, přičemž je ale k řádnému ukončení studia třeba alespoň dvanácti kreditových poukázek. Žalobce tak nesplnil povinnost vyplývající z čl. 13 odst. 10 Studijního a zkušebního řádu VŠE, který stanoví, že student musí mít po skončení semestru počet kreditových poukázek nutný k řádnému ukončení studia. Děkanka Fakulty mezinárodních vztahů přitom žalobci dodatečné kreditové poukázky nepřidělila. Studium bylo žalobci ukončeno na základě § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve spojení s čl. 30 odst. 1 písm. b) Studijního a zkušebního řádu VŠE. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s prvostupňovým rozhodnutím ztotožnil. Nepřisvědčil přitom odvolací námitce upozorňující na údajnou podjatost děkanky Fakulty mezinárodních vztahů, která jménem VŠE vydala prvostupňové rozhodnutí. Skutečnost, že děkanka iniciovala disciplinární řízení proti žalobci a v tomto řízení pak také rozhodovala, nezakládá její podjatost, neboť se jednalo o řádný výkon její pravomoci [§ 68 ve spojení s § 24 odst. 2 písm. b) a § 28 odst. 1 zákona o vysokých školách]. Současně uvedl, že rozhodnutí děkanky nepřidělit žalobci náhradní kreditové poukázky v potřebném množství (tedy devět) za situace, kdy tak děkanka již jednou učinila, nijak nevybočuje z ustálené praxe na VŠE. 3. Žalobce současně v žalobě napadal usnesení žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. VŠE/8509/9202/2025, kterým bylo (ve fázi odvolacího řízení) zastaveno disciplinární řízení vedené s žalobcem (dále jen „rozhodnutí v disciplinárním řízení“); žalobce byl přitom rozhodnutím VŠE v I. stupni ze dne 24. 9. 2025, č. j. VŠE/4113/2000/2025, shledán vinným ze spáchání disciplinárního přestupku a byla mu uložena sankce vyloučení ze studia (toto rozhodnutí ale nenabylo právní moci). Městský soud nicméně žalobu směřující proti tomuto rozhodnutí usnesením ze dne 9. 1. 2026 odmítl; toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 1. 2026. Následně soud pokračoval v řízení o žalobě proti nadepsanému rozhodnutí. II. Argumentace žalobce, obrana žalovaného a jednání ve věci 4. V žalobě a zejména následně v jejím doplnění ze dne 20. 2. 2026 žalobce z velké části argumentoval proti rozhodnutí v disciplinárním řízení; těmito námitkami se ale soud nezabýval, neboť žaloba proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta (srov. bod 3 shora). Nadto uvedené doplnění žaloby obsahovalo řadu nových žalobních námitek učiněných až po lhůtě pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s.; tyto nové žalobní námitky by tak beztak byly nepřípustné (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). 5. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho argumentací obsaženou v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Dále namítal, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkou podjatosti směřující proti děkance Fakulty mezinárodních vztahů, která se mimo jiné rozhodla svévolně nepřidělit žalobci další kreditové poukázky nutné k pokračování ve studiu, což vypovídá o její podjatosti. V doplnění žaloby ze dne 20. 2. 2026 žalobce zdůraznil, že podjatost děkanky byla dána už jen tím, že se ve vztahu k žalobci nacházela v trojjediné roli, v roli osoby podávající na žalobce podnět k disciplinárnímu řízení, v roli osoby předjímající vinu žalobce z disciplinárního deliktu (děkanka měla v návrhu na disciplinární řízení v podstatě konstatovat vinu žalobce) a dále v roli orgánu rozhodujícího o nepřidělení kreditových poukázek. 6. Žalovaný se s žalobou neztotožnil a navrhl její zamítnutí. Konkrétně uvedl, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi odvolacími námitkami; zejména se vypořádal i s námitkou podjatosti směřující proti děkance Fakulty mezinárodních vztahů. 7. Při jednání ve věci žalobce dále vznesl procesní námitku, v jejímž důsledku by – podle jeho názoru – mělo být napadené rozhodnutí bez dalšího zrušeno. Žalovaný totiž soudu ani přes opakovanou výzvu nepředložil kompletní spisový materiál; jím předložený spis neobsahuje listiny vztahující se k disciplinárnímu řízení, které bylo proti žalobci vedeno. Dále žalobce vznesl další žalobní námitku; žalobce údajně neovládá na dostatečné úrovni český jazyk, a proto je možné, že v řízení před VŠE nedokázal dostatečně hájit svá práva. Dále žalobce vznesl opakovanou námitku podjatosti proti členu rozhodujícího senátu Mgr. Daniel Burdovi; tuto námitku odůvodnil tím, že Mgr. Burda podle údajů na webových stránkách Právnické fakulty Univerzity Karlovy působí na této fakultě jako vyučující. Není přitom vyloučeno, že VŠE má nastavenou dlouhodobou spolupráci právě s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy; podle žalobce by takový vztah mezi uvedenými veřejnými vysokými školami zakládal podjatost uvedeného člena rozhodujícího senátu. Žalobce dále setrval na důkazních návrzích, které vznesl jak v žalobě, tak v jejím doplnění ze dne 20. 2. 2026. 8. Soud všechny důkazní návrhy žalobce zamítl. Pokud jde o důkazní návrhy uvedené v žalobě, tak se z velké části jednalo o listiny zahrnuté již ve správním spisu (těmito listinami není potřeba provádět dokazování), popř. listiny vztahující se k disciplinárnímu řízení. Žaloba směřující proti rozhodnutí v disciplinárním řízení byla ale soudem odmítnuta, důkazní návrhy vztahující se právě k němu se proto v řízení staly bezpředmětnými. Totéž lze vztáhnout i na důkazní návrhy obsažené v doplnění žaloby ze dne 20. 2. 2026. Výslech děkanky Fakulty mezinárodních vztahů potom soud považoval za nadbytečný, neboť správní spis obsahuje dostatečné podklady k posouzení nastolené otázky podjatosti. III. Posouzení žaloby 9. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. 10. Žaloba není důvodná. 11. Městský soud předně k námitce žalobce vznesené při jednání konstatuje, že žalovaný soudu předložil spisovou dokumentaci ve stavu, který plně postačuje k přezkumu napadeného rozhodnutí. Soud se za účelem svého rozhodování nepotřeboval seznámit se spisovou dokumentací vztahující se k disciplinárnímu řízení, které bylo proti žalobci ze strany VŠE vedeno, neboť žalobu proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení odmítl již usnesením ze dne 9. 1. 2026. Ve vztahu k přezkumu výše označeného rozhodnutí žalovaného (o ukončení studia z důvodu nedostatku kreditových poukázek) potom soud spisový materiál vztahující se k jinému řízení (disciplinárnímu řízení) nepotřeboval, a proto si jej od žalovaného ani nevyžádal. 12. Námitkou směřující vůči tomu, že žalobce nemusel dobře porozumět průběhu řízení před správními orgány, neboť v dostatečné míře neovládá český jazyk, se městský soud nezabýval, neboť byla vznesena poprvé až při jednání ve věci, tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby, která činí 2 měsíce od oznámení napadeného rozhodnutí žalobci (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Takto opožděně vznesená námitka je nepřípustná k projednání (srov. § 71 odst. 2 s. ř. s.). 13. Dále se městský soud zabýval opakovanou námitkou podjatosti směřující proti členu rozhodujícího senátu soudci Mgr. Danielu Burdovi, kterou žalobce vznesl při jednání. Městský soud za přiměřené aplikace § 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (k tomuto postupu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, č. j. 9 As 146/2016-366), nepředložil uvedenou námitku k posouzení Nejvyššímu správnímu soudu (§ 8 odst. 5 s. ř. s.), neboť ji shledal nedůvodnou. Ačkoliv soudce Mgr. Daniel Burda skutečně působí jako akademický pracovník na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, tak tato skutečnost – i pokud by bylo pravdivé pouze hypotetické tvrzení žalobce o tom, že tato fakulta má smluvně navázanou spolupráci s VŠE – nezakládá v projednávané věci jeho podjatost. Tato skutečnost totiž nemá fakticky