— Nejvyšší správní soud

6 A 99/2001- 47 - text 6 A 99/2001 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: INNEL, s. r. o., se sídlem 593 01 Bystřice nad Pernštejnem, Nádražní 664, zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem, se sídlem 602 00 Brno, Smetanova 17, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem 128 00 Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2001, č. j. 44/30242/17.7.2001, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 8. 2001, č. j. 44/30242/17.7.2001, se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4725 Kč, k rukám právního zástupce JUDr. Václava Peňáze, advokáta, se sídlem 602 00 Brno, Smetanova 17, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozhodnutím Úřadu práce ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 5. 2001 (pozn. soudu: žalobce disponuje pouze rozhodnutím s datem vydání 7. 5. 2000, jak bude osvětleno níže), č. j. RPo28/2000 byla s poukazem na § 1 odst. 6 a § 19 odst. 2 a 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, uložena pokuta ve výši 25 000 Kč obchodní společnosti Innel, s. r. o., se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Nádražní 664, za zaměstnávání cizinců, s nimiž neuzavřela pracovněprávní vztah, za neoznámení volných pracovních míst a za neoprávněné získávání zaměstnanců ze zahraničí. Proti rozhodnutí se žalobce odvolal a o jeho odvolání žalovaný rozhodl dne 9. 8. 2001 žalobou napadeným rozhodnutím tak, že výrok rozhodnutí orgánu I. stupně změnil v právní kvalifikaci (vypustil ust. § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti) a doplnil do výroku označení subjektu, kterému se sankce ukládá. V ostatním výrok orgánu I. stupně zůstal nezměněn. Včas podanou žalobou u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že rozhodnutí orgánu I. stupně bylo vydáno a doručeno po více jak 15 měsících od zahájení řízení, dále nebyla dodržena subjektivní lhůta stanovená pro uložení pokuty v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 9/1991 Sb. - podle žalobcova názoru, jestliže řízení o jejím uložení bylo zahájeno 7. 2. 2000, nemohla být pokuta uložena po 7. 2. 2001, což nerespektoval ani odvolací orgán, jenž o odvolání rozhodoval rok a jeden den po vyhotovení protokolu o výsledku kontroly dodržování pracovněprávních a mzdových předpisů ze dne 8. 8. 2000. Dále žalobce zpochybňuje oprávnění žalovaného zkoumat platnost uzavřených obchodních smluv mezi ním a jeho obchodními partnery L. B. a Malým podnikem Arkan - organizační složkou pro ČR. Žalobce namítá, že závěry orgánu I. stupně i žalovaného v otázce charakteru obchodních smluv zasahují do výlučné pravomoci soudů a smluvní volnosti podnikatelů. Porušení procesního předpisu (zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení) spatřuje žalobce v tom, že úřad práce vedl řízení o kontrole několika svými zaměstnanci, rozhodnutí o pokutě vyřizoval jiný zaměstnanec a rozhodnutí podepsal ředitel úřadu práce, v čemž žalobce spatřuje řízení vedené správní komisí, k čemuž neměl úřad práce potřebný zákonný podklad; napadá též podjatost zaměstnanců úřadů práce rozhodujících o námitkách v řízení o kontrole dodržování pracovněprávních a mzdových předpisů. Žalobce konečně zpochybňuje užití výsledků řízení o kontrole vedeného podle zákona o státní kontrole jako podkladu pro rozhodnutí o pokutě. Podáním ze dne 11. 12. 2001 žalobce změnil označení žalovaného z „Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR“ na „Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí“. Žalovaný ve svém vyjádření namítl, že řízení o uložení pokuty žalobci bylo zahájeno oznámením ze dne 7. 2. 2001, nikoliv 7. 2. 2000, jak uvádí žalobce. Rozhodnutí úřadu práce tedy nebylo vydáno po 15 měsících od zahájení řízení, třebaže bylo vydáno po uplynutí lhůt podle § 49 odst. 2 správního řádu, aniž bylo požádáno o prodloužení lhůty a účastník byl o tomto postupu informován. Toto porušení zákona však dle žalovaného samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. Dále se žalovaný vyjádřil k žalobním námitkám týkajícím se řízení o státní kontrole (pro řízení o námitkách neplatí správní řád) a k personálnímu složení orgánu prvé instance; především zdůraznil, že v řízení správním může dojít ke změně zaměstnanců správního orgánu, kteří řízení vedou - zásada platící v řízení soudním a projevující se právem na zákonného soudce v řízení správním (ani při výkonu státní kontroly) neplatí. K postupu správních orgánů ve vztahu k uzavřeným obchodním smlouvám žalovaný uvedl, že nehodnotil jejich platnost, náležely jako důkaz listinou mezi podklady pro rozhodnutí. Žalovaný přisvědčuje žalobci, pokud jde o názor na počátek běhu subjektivní lhůty pro uložení pokuty a klade jej nejpozději k vyhotovení protokolu o kontrolním zjištění. Pokutu považuje za uloženou včas, neboť § 9 odst. 1 zákona č. 9/1991 Sb., stanovící jednoroční subjektivní lhůtu pro uložení pokuty, neklade požadavek, aby rozhodnutí v této lhůtě nabylo právní moci a žalobce vztahuje v žalobě konec běhu lhůty spíše k vydání rozhodnutí odvolacího orgánu, nežli k jeho právní moci. Žalovaný k odvolání žalobce pouze změnil právní kvalifikaci skutku, pokuta tedy byla uložena orgánem prvé instance při zachování lhůty podle § 9 odst. 1 cit. zákona (11. 5. 2001 bylo rozhodnutí orgánu prvé instance doručeno žalobci), neboť šlo o pokutu za totéž jednání a v téže výši. Žalovaný obecně poukazuje na skutečnost, že délka lhůt pro uložení pokut za spáchání správních deliktů je různými předpisy stanovena různě, ale za situace, kdy se na tato řízení vztahují předpisy o správním řízení neodráží „patrně“ délka těchto lhůt dobu nezbytnou k pravomocnému ukončení řízení. Příkladmo žalovaný uvádí délku jednoměsíční lhůty pro uložení pořádkové pokuty podle zákona o státní kontrole. Práva na podání repliky k vyjádření žalovaného žalobce nevyužil. Nejvyšší správní soud převzal věc k dokončení od Vrchního soudu v Praze na základě ust. § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle nějž řízení neskončená u vrchních soudů do 31. 12. 2002 převezme a dokončí Nejvyšší správní soud. Postupuje přitom podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., tj. podle ustanovení pro řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Nejvyšší správní soud udělil účastníkům řízení potřebná procesní poučení; žalobce podáním ze dne 25. 4. 2003 výslovně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu v propadné lhůtě k této věci nevyjádřil, a má se proto v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. za to, že souhlasí též  o tomto následku byl ve výzvě soudu ze dne 23. 4. 2003 poučen. Ze správních spisů soud zjistil, že Úřad práce ve Žďáru nad Sázavou provedl u žalobce kontrolu dodržování pracovněprávních a mzdových předpisů v období od 16. 5. 2000. O výsledku kontroly byl dne 8. 8. 2000 pořízen protokol, z nějž vyplývá, že úřad práce kvalifikoval jako porušení předpisů o zaměstnanosti, jestliže na základě smlouvy o dílo se dvěma subjekty (Malý podnik Arkan a L. B.) plnily běžné úkoly žalobce (zámečnické práce, výroba plastových dílů, montáž a odjehlování) osoby ukrajinské státní příslušnosti; žalobce nepožádal o povolení získávat zaměstnance ze zahraničí a v rozhodném období nahlásil úřadu práce pouze jedno volné místo. Námitky proti tomuto protokolu byly úřadem práce dne 9. 12. 2000 (pozn. soudu: doručenka připojená u tohoto sdělení svědčí o tom, že jde o chybné datum, neboť listina byla doručena již 25. 9. 2000) označeny za nedůvodné. Odvolání proti rozhodnutí o námitkách zamítl ředitel Úřadu práce ve Žďáru nad Sázavou dne 22. 11. 2000. Správní řízení o uložení pokuty za porušení pracovněprávních předpisů zahájil úřad práce přípisem ze dne 7. 2. 2001, který byl žalobci doručen 12. 2. 2001. Rozhodnutí o uložení pokuty úřad práce vydal dne 7. 5. 2001; (pozn. soudu: na rozhodnutí, jež soudu poskytl žalobce, je uvedeno datum vydání 7. 5. 2000, stejnopis rozhodnutí na č. l. 19 správního spisu má v letopočtu opravený rok 2000 na 2001 - nestalo se tak způsobem předvídaným ust. § 47 odst. 6 správního řádu, zejména účastník řízení nebyl o opravě vyrozuměn, nicméně ze všech uváděných okolností - zejména posloupnosti jednotlivých úkonů v řízení, o nichž jsou založeny doklady ve správním spise, je evidentní, že rozhodnutí bylo vydáno v roce 2001) doručeno bylo dne 11. 5. 2001. V jednání žalobcově spatřoval porušení § 1 odst. 6 a § 19 odst. 2 a 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a uložil pokutu ve výši 25 000 Kč. Na základě odvolání podaného u úřadu práce dne 21. 5. 2001 rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí dne 9. 8. 2001 o změně rozhodnutí prvostupňového orgánu tak, že změnilo právní kvalifikaci - ve výroku vypustilo