— Nejvyšší správní soud

6 A 15/2001- 65 - text č. j. 6 A 15/2001 - 65 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: P., s. r. o., zastoupené JUDr. Renatou Houskovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Janovského 9, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-83936-93 ze dne 1. 12. 2000, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-83936-93 ze dne 1. 12. 2000 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í správnímu orgánu k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 4725 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Renaty Houskové O d ů v o d n ě n í : I. Pravomoc a působnost 1. Žalobou podanou dne 29. 1. 2001 k Vrchnímu soudu v Praze se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, - 2 - č. j. 6 A 15/2001 - 66 kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí žalovaného č. j. O-83936 ze dne 20. 3. 2000 a toto rozhodnutí potvrzeno. 2. Po účinnosti zákona č. 150/2002, soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) Vrchní soud v Praze věc s odkazem na § 132 s. ř. s. postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k převzetí a dokončení řízení. 3. Nejvyšší správní soud svým usnesením č. j. 6 A 15/2001 – 37 ze dne 24. 6. 2003 žalobu proti napadenému správnímu rozhodnutí odmítl s poukazem na § 46 odst. 2 s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl v mezích zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, a taková žaloba je podle § 68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná. V uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud odkázal žalobce na uplatnění jeho práv v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 4. Usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č. j. Konf 72/2004-15 ze dne 4. 2. 2005 bylo v negativním kompetenčním sporu rozhodnuto tak, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-83936-93 ze dne 1. 12. 2000, ve věci výmazu ochranné známky „P.“, zapsané v rejstříku ochranných známek pod č. 187158, je soud ve správním soudnictví; stejným usnesením bylo usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 15/2001 – 37 ze dne 24. 6. 2003 zrušeno. 5. V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle § 132 s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze. Ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy Nejvyšší správní soud. Podle § 130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté o. s. ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. 6. Nejvyšší správní soud v dané věci rozhodl bez jednání. Žalovaný dal s tímto postupem výslovný souhlas, žalobkyně se k výzvě Nejvyššího správního soudu, zda souhlasí s tím, aby věc byla projednána bez nařízení jednání, ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřila, ačkoli byla ve výzvě poučena, že v takovém případě se má za to, že s uvedeným postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že podmínky pro rozhodnutí o věci samé bez jednání stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s. jsou splněny. II. Skutkový stav věci 7. Dne 23. 4. 1952 byla do rejstříku ochranných známek zapsána slovní ochranná známka „P.“ č. 150994 (dále též „namítaná ochranná známka“) a to pro ledové smetanové krémy. Jako poslední majitel namítané ochranné známky byl v rejstříku zapsán Mlékárenský průmysl, koncern Praha. 8. Podle výpisu z obchodního rejstříku založeného ve správním spise M. p., koncern P. zanikl dne 3. 1. 1989, a to poté, co byl k 31. 12. 1988 zrušen bez likvidace. Podle dalšího výpisu z obchodního rejstříku přešel dnem 1. ledna 1989 veškerý majetek, práva a závazky v oblasti hospodářských, pracovních a jiných právních vztahů - 3 - č. j. 6 A 15/2001 - 67 koncernového podniku M. p., koncernový podnik L.na nově založený L. P., s. p. 9. Podle protokolu založeného ve správním spise byla v souvislosti se zánikem Mlékárenského průmyslu, koncern a vznikem nových státních podniků k 1. 1. 1989, namítaná ochranná známka předána nově zřízenému státnímu podniku L. P. 10. Podle rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky č. j. 5424/90-230 ze dne 17. 12. 1990 byl státní podnik L. P. v souladu s § 32 odst. 1 písm. b) zákona o státním podniku rozdělen. Podle tohoto rozhodnutí rozdělený státní podnik zaniká dnem 31. 12. 1990 a jeho majetek, práva a závazky přecházejí dnem 1. 1. 1991 v rozsahu určeném delimitačním protokolem ze dne 27. 11. 1990 a jeho dodatky o rozdělení státního podniku L. P. na 13 nově vzniklých státních podniků, mj. i na L., s. p. 11. Podle informací obsažených ve spise byla namítaná ochranná známka naposledy obnovena dne 13. 4. 1982. 12. Dne 3. 11. 1993 podala společnost P., a. s. (dále též „majitel napadené ochranné známky“) u žalovaného přihlášku slovní ochranné známky „P.“ (dále též „napadená ochranná známka“). Žalovaný dne 7. 9. 1995 napadenou ochrannou známku zapsal pro výrobky ve třídách 29, 30 a 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb, konkrétně pro mražený smetanový krém, mražené potraviny, mražené krémy, zmrzliny vodové a šerbety. 13. Dne 30. 9. 1999 podala žalobkyně k žalovanému návrh na výmaz napadené ochranné známky s odkazem na § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (dále též „zákon č. 137/1995 Sb.“), neboť dle jejího názoru tato ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem, konkrétně s § 5 dříve platného zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách (dále též „zákon č. 174/1988 Sb.“). Byla přesvědčena, že přihláška napadené ochranné známky byla u žalovaného podána ve dvouleté ochranné lhůtě neoprávněnou osobou, která nebyla ani posledním majitelem ani právním nástupcem posledního majitele namítané ochranné známky. Právním nástupcem posledního zapsaného majitele této ochranné známky se totiž stal L. P., s. p., který byl v roce 1991 rozdělen na 13 subjektů. Z rozhodnutí o rozdělení a delimitačního protokolu žalobkyně dovozovala, že právním nástupcem ve vztahu k uvedeným dřívějším ochranným známkám se stal L. s. p. Ten zanikl ke dni 31. 1. 1994 bez právního nástupce, aniž by ve dvouleté karenční lhůtě využil svého práva k podání nové shodné přihlášky k výše uvedené ochranné známce „P.“, která podle žalobkyně zanikla dne 24. 3. 1992 pro neobnovení zápisu. Od tohoto okamžiku také začala podle žalobkyně běžet dvouletá karenční lhůta, a proto přihláška napadené ochranné známky byla u žalovaného podána před jejím skončením. 14. Svým rozhodnutím č. j. O-83936 ze dne 20. 3. 2000 žalovaný návrh na výmaz napadené ochranné známky zamítl, neboť neshledal naplnění podmínek pro její výmaz podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb. Posledním zapsaným majitelem namítaných ochranných známek byl podle žalovaného M. p., koncern P., který zanikl ke dni 3. 1. 1989. Podle žalovaného společně s tímto podnikem zanikla v důsledku § 22 písm. b) zákona č. 174/1988 Sb. i namítaná ochranná známka, neboť právo k ní nepřešlo, ani nebylo převedeno na nového majitele, neboť žádost o registraci přechodu odpovídajících práv nebyla u Úřadu podána. Vzhledem k tomu, - 4 - č. j. 6 A 15/2001 - 68 že jedině taková registrace má konstitutivní charakter, konstatoval žalovaný, že namítaná ochranná známka zanikla ke dni 3. 1. 1989, a to z důvodu zániku subjektivity jejich majitele, vyznačeného v rejstříku ochranných známek. Proto žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně, že právo k namítané ochranné známce přešlo na nově zřízený L., s. p. Z uvedených důvodů dospěl žalovaný k závěru, že napadená ochranná známka nebyla do rejstříku ochranných známek zapsána v rozporu s § 5 zákona č. 174/1988 Sb., neboť dvouletá ochranná lhůta pro podání přihlášky shodné ochranné známky k datu podání přihlášky napadené ochranné známky již uplynula. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. 15. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví ve svém žalobou napadeném rozhodnutí rozklad žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdil. Ztotožnil se s argumentací v napadeném správním rozhodnutí a dodal, že i když žalobkyně uvedla a doložila, že namítané ochranné známky byly protokolárně předány nově zřízenému L. P. s. p. a posléze L., s. p., k převodu nebo přechodu uvedených ochranných známek ve smyslu § 16 zákona č. 174/1988 Sb. nedošlo. Podle předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví v případě převodu nebo přechodu ochranné známky byl její nabyvatel povinen požádat Úřad o zápis tohoto převodu nebo přechodu do rejstříku ochranných známek, přičemž až dnem vyznačení v tomto rejstříku nabývá převod nebo přechod účinnosti vůči