6 Azs 155/2005 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 155/2005- 66 - text č. j. 6 Azs 155/2005 - 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce: D. B. A., zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2004, č. j. 24 Az 647/2003 - 39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Faridu Alizeyovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1279,30 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Žalobce napadá kasační stížností shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 2. 5. 2002, č. j. U – 57/AŘ – 2000, jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 10. 1999, č. j. U - 2748/VL - 36 - P08 - 99, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti o přiznání postavení uprchlíka podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o uprchlících“); a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobce porušil svoji povinnost aktivně v průběhu řízení spolupracovat, zejména podávat úplné a pravdivé informace a vysvětlení k žádosti. Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze v zákonné lhůtě, o níž rozhodl ve smyslu platné právní úpravy příslušný Krajský soud v Ostravě, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra, jež napadl v celém rozsahu, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce výslovně namítl porušení ustanovení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 odst. 1, 5 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V doplnění žaloby uvedl, že nepravdivé údaje uváděl proto, že byl veden obavou z nuceného návratu do Angoly, kde mu hrozí mučení a smrt. Při druhé žádosti o azyl již uvedl svoji skutečnou totožnost a dále, že jeho návrat do Angoly by znamenal jednoznačně zatčení a smrt. Dále uvedl, že je přesvědčen, že došlo k porušení mezinárodních závazků České republiky, a to Úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Rovněž uvedl, že dne 14. 7. 2001 uzavřel sňatek s českou státní občankou, se kterou žije ve společné domácnosti a plánují založit rodinu. Pokud jde o skutkové důvody žalobce, odkázal na spisový materiál žalovaného, zejména na svoji žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru. Žalobce vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 11. 2004, č. j. 24 Az 647/2003 – 39, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení o přiznání postavení uprchlíka podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o uprchlících. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 8. 2. 2005 kasační stížnost. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne 25. 1. 2005, kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 8. 2. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem. Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel opakovaně uvádí, stejně jako v žalobě, že správní orgán porušil příslušná ustanovení správního řádu, neboť nebyl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci, a tím došlo k porušení procesních práv stěžovatele ve správním řízení. Tvrdí, že správním orgánem a následně pak i krajským soudem vůbec nebylo bráno v úvahu, že v inkriminované době byl stěžovatel pod psychickým nátlakem, neuvědomoval si následky svého počínání, neboť kvůli obavám z návratu do své rodné země odmítal cokoliv sdělit. Podle mínění stěžovatele toto jeho jednání nelze považovat za neposkytnutí potřebných informací a z toho dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 12 odst. 1 písm. b) zákona o uprchlících. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatel dále spatřuje v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Vytýká soudu, že se řádným způsobem nevypořádal s důvody uváděnými v žádosti o přiznání postavení uprchlíka, když nezkoumal, zda Angola je státem, který splňuje podmínky definice bezpečné země původu. Rovněž se podle jeho mínění krajský soud nevypořádal s definicí pronásledování tak, jak je upravena v § 2 odst. 6 současné platné právní úpravy dané zákonem o azylu. Stěžovatel proto rozhodnutí krajského soudu považuje za nepřezkoumatelné s tím, že je dán důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil toliko odkazem na ust. § 107 s. ř. s. tím, že právní následky rozhodnutí o neudělení azylu by pro jeho osobu mohly znamenat nenahraditelnou újmu spočívající v povinnosti vrátit se na území státu, kde byl nezákonně pronásledován. Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu, byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Stejně tak neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle § 103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle § 103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti, spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení o přiznání postavení uprchlíka podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících. Podle tohoto ustanovení se řízení o přiznání postavení uprchlíka z