6 Ads 180/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 180/2009- 123 - text 6 Ads 180/2009 - 125 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 9, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2009, č. j. 38 Cad 26/2006 - 56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Františku Drlíkovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. KÚOK/66094/2006/OSV - DS/7025/SD - 124, č. j. KUOK 71494/2006, a úhrady nemajetkové a majetkové újmy. Napadeným rozhodnutím žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, ze dne 6. 6. 2006, č. j. Soc/552/4488/2006/Dv, o nepřiznání dávky sociální péče, a toto rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 5. 2009, č. j. 38 Cad 26/2006 - 56, žalobu směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. KÚOK/66094/2006/OSV - DS/7025/SD - 124, č. j. KUOK 71494/2006, zamítl, neboť neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Uvedeným rozhodnutím soud dále rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení, nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, a určil odměnu ustanovenému zástupci advokátu JUDr. Petru Jaškovi. Krajský soud v Ostravě vycházel z následujícího skutkového stavu: Dne 19. 5. 2006 podal žalobce žádost o přiznání dávky sociální péče od 1. 2. 2003 ve výši 8000 Kč měsíčně. Přípisem ze dne 30. 5. 2006, doručeným 2. 6. 2006, byl žalobce vyzván prvoinstančním orgánem k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu, a to do osmi dnů od doručení výzvy a současně byl upozorněn na následky neuposlechnutí výzvy, tj. na možné zamítnutí žádosti. Na výzvu žalobce reagoval přípisem ze dne 2. 6. 2006, v němž uvedl, že je nemajetný a jeho újmy na zdraví posuzuje železniční lékařství. Přiložil fotokopii písemnosti ze dne 7. 2. 2006, kterou Česká správa sociálního zabezpečení adresovala Okresnímu soudu Šumperk, a ve které se uvádí, že jmenovaný nepobírá od ČSSZ Praha žádný důchod. Městský úřad v Zábřehu, odbor sociální a zdravotní, rozhodnutím ze dne 6. 6. 2006, č. j. Soc/552/4488/2006/Dv, rozhodl nepřiznat žalobci dávku sociální péče podle § 90 a § 94 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a podle § 1 odst. 1, 3, 5, § 3 a § 7 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a v souladu se zákonem č. 463/1991 Sb., o životním minimu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce k žádosti nepřiložil žádné doklady osvědčující jeho majetkové poměry a neučinil tak ani k výzvě správního orgánu ze dne 30. 5. 2006. Při šetření v domácnosti odmítl s pracovníkem úřadu komunikovat. Správní orgán zjistil, že žalobce žije s manželkou a dcerou a jejím dítětem v rodinném domku, avšak s manželkou nehospodaří (dne 26. 10. 2004 vydal Okresní soud v Šumperku rozsudek, jímž nebyl zavázán povinností přispívat manželce na výživu). Dále bylo zjištěno, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 27. 10. 2003 byla žalobci zastavena výplata částečného invalidního důchodu z důvodu nepodrobení se vyšetření a tento stav trval i ke dni 6. 3. 2006. Dne 6. 12. 2004 bylo Úřadem práce v Šumperku rozhodnuto o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání od 1. 10. 2004 z důvodu jeho uznání plně invalidním od srpna 2001. Vzhledem k tomu, že žalobce odmítá zvýšit si příjem vlastním přičiněním uplatněním nároku na dávku důchodového pojištění, nelze ho v souladu s ust. § 1 odst. 1 zákona o sociální potřebnosti považovat za sociálně potřebného. Žalobce nelze považovat za sociálně potřebného také podle § 3 odst. 3 písm. a) zákona o sociální potřebnosti, neboť není v pracovním nebo obdobném vztahu a ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a současně není občanem uvedeným v § 1 odst. 5 tohoto zákona. Podané odvolání žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje zamítl rozhodnutím ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. KÚOK/66094/2006/OSV - DS/7025/SD - 124, č. j. KUOK 71494/2006, zamítl a napadené rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, odboru sociálního a zdravotního, rozhodnutím ze dne 6. 6. 2006, č. j. Soc/552/4488/2006/Dv, potvrdil. Žalobce podle něj odmítl osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče a správní orgán prvního stupně proto rozhodl v souladu s § 7 odst. 2 zákona o sociální potřebnosti, pokud jeho žádost zamítl. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. Soud vzal za prokázané, že žalobce mínil řešit svoji sociální situaci příspěvkem sociální péče, aniž měl snahu dořešit své nároky z důchodového pojištění. Žalobce měl nárok na částečný invalidní důchod, jehož výplata mu byla zastavena z důvodu, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu při kontrole trvání podmínek nároku. Navíc byl žalobce od 1. 8. 2001 uznán plně invalidní a neřešil ani otázku eventuelního nároku na plný invalidní důchod. Jestliže žalobce především neuplatnil své nároky ze systému důchodového zabezpečení, pak správní orgány rozhodly v souladu se zákonem o sociální potřebnosti i se zákonem o životní minimu, když žádost o sociální dávku zamítly. Soud proto v tomto ohledu uzavřel, že neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného, a proto žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. KÚOK/66094/2006/OSV - DS/7025/SD - 124, č. j. KUOK 71494/2006, zamítl. Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2009, č. j. 38 Cad 26/2006 - 56. V podání téměř nečitelného obsahu stěžovatel namítl zmatečnost rozhodnutí soudu s tím, že toto rozhodnutí bylo vydáno vyloučenou soudkyní JUDr. Janou Záviskou, na kterou bylo údajně podáno trestní oznámení. Stěžovatel rovněž namítl, že rozsudek byl vynesen v jeho nepřítomnosti, přičemž nedal souhlas k neveřejnému jednání. Dodal, že mu bylo odepřeno právo na zabezpečení ve stavu hmotné nouze od listopadu 2003. Stěžovatel doplnil, že soud porušil ustanovení čl. 3, čl. 4, čl. 10, čl. 96 odst. 1 a 2 Ústavy, čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 6 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 30 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 39 odst. 1, § 35 odst. 6, § 64 s. ř. s., § 103 a § 83 odst. 1 o. s. ř. Dále uvedl, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, a doložil v kopii celou řadu písemností od rozhodnutí soudů různých stupňů, přes rozhodnutí správních orgánů, až po části příslušných právních předpisů, o nichž se domnívá, že s věcí souvisejí s tím, že důležité zatrhuje červeně. Stěžovatel rovněž požádal o ustanovení advokáta Mgr. Františka Drlíka pro řízení o kasační stížnosti. V doplnění kasační stížnosti ze dne 4. 9. 2009 zástupce stěžovatele, jenž mu byl k žádosti ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 27. 7. 2009, č. j. 38 Cad 26/2006 - 84, a tímto usnesením vyzván k doplnění podání ve věci kasační stížnosti stěžovatele ze dne 5. 6. 2009 a uvedení konkrétních důvodů, ze kterých je dovozována podjatost soudkyně JUDr. Jany Záviské, uvedl, že rozsudek doručený prostřednictvím zástupce v žalobním řízení napadá v celém rozsahu výroku a toliko zopakoval tvrzení stěžovatele, že kasační stížnost je podávána z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Konstatuje, že rozsudek byl vydán neveřejně, aniž by soud nařídil ve věci jednání, bylo jednáno v nepřítomnosti stěžovatele, který nedal souhlas k neveřejnému jednání. Dále uvedl, že soud nesplnil svoji povinnost a nespojil ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s. řízení o cca 90 dosud nevyřízených žalobách, které mají podle názoru stěžovatele stejný skutkový základ. Dále konstatoval, aniž by konkretizoval svá tvrzení, že soud porušil práva stěžovatele zaručená Ústavou ČR - čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 96 odst 2 a Listinou základních práv a svobod - čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 1, čl. 30 odst. 2, čl. 36 odst. 2, 3, 4 a čl. 38 odst. 2. K výzvě soudu k uvedení konkrétních důvodů, ze kterých je dovozována podjatost soudkyně JUDr. Jany Záviské, toliko uvedl, že proti osobám jednajícím za Krajský soud v Ostravě jsou vedena řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům podle ustanovení § 186 odst. 1 o. s. ř. Tyto osoby jsou zastoupené op