3 Ads 97/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 97/2012- 31 - text 3 Ads 97/2012 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. Z. V., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2011/40339 - 421, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2012, č. j. 2 Ad 58/2011 – 32, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2012, č. j. 2 Ad 58/2011 – 32, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2011/40339-421, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v Praze ze správního spisu zjistil následující: Dne 12. 1. 2011 podal žalobce žádost o zprostředkování zaměstnání u Úřadu práce Hradec Králové, ve které uvedl, že jeho poslední zaměstnání u ING Bank N.V. skončilo dne 11. 1. 2011. K této žádosti doložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi ním jako zaměstnancem a zaměstnavatelem ING Bank N.V. se sjednaným nástupem do práce ke dni 13. 9. 2010. Žalobce správnímu orgánu dále předložil písemné oznámení o zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době ke dni 11. 1. 2011, datované tímto dnem. Současně doložil i kopii obálky zásilky odeslané zaměstnavatelem ING Bank N.V. žalobci dne 18. 1. 2011 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. V čestném prohlášení ze dne 10. 2. 2011 žalobce uvedl, že dne 11. 1. 2011 mu jeho nadřízení sdělili, že jeho pracovní poměr byl okamžitě zrušen ve zkušební době. Dále zde uvedl, že dne 3. 2. 2011 převzal dvě poštovní zásilky, jednu obsahující písemné oznámení o zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době, druhou obsahující výpověď z pracovního poměru a okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce správnímu orgánu předložil i tuto výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb. datovanou dnem 27. 1. 2011 a okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z téhož dne. Žádnou z těchto listin žalobce na pracovišti nepřevzal, byly mu proto doručeny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Ve správním spisu je dále založeno potvrzení zaměstnavatele ING Bank N.V. o zaměstnání žalobce v době od 13. 9. 2010 do 3. 2. 2011 s potvrzením průměrného čistého měsíčního výdělku žalobce ve výši 32.461 Kč a potvrzení zaměstnavatele ING Bank N.V. o zaměstnání žalobce pro účely důchodového pojištění v téže době. Dále je ve spise založeno potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 4. 2. 2011, podle kterého průměrný měsíční čistý výdělek žalobce u zaměstnavatele ING Bank N.V. v době od 13. 9. 2010 do 3. 2. 2011 činil 32.461 Kč. Dne 5. 4. 2011 rozhodl Úřad práce, krajská pobočka v Hradci Králové, o tom, že se žalobce nezařazuje do evidence uchazečů o zaměstnání dle § 25 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Správní orgán I. stupně na základě potvrzení o zaměstnání uzavřel, že pracovní poměr žalobce skončil dne 3. 2. 2011. V době podání žádosti žalobce o zprostředkování zaměstnání tedy jeho pracovní poměr trval. Jeho průměrný měsíční příjem přitom činil 32.461 Kč. Podmínky pro zařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání tudíž nebyly splněny. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 30. 6. 2011, č. j. 2011/40339 - 421, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že úřad práce nemůže sám stanovit, k jakému datu pracovní poměr skončil, je vázán údaji uvedenými v potvrzení o zaměstnání. Žalobce ve své žalobě nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že skončení pracovního poměru dne 11. 1. 2011 bylo neplatné. K prokázání svého tvrzení o ústním rozvázání pracovního poměru dne 11. 1. 2011 navrhl důkaz výslechem zaměstnance, který mu tohoto dne potvrdil zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době, a dále výslechem zaměstnankyň, které písemné oznámení o zrušení podepsaly. Městský soud v Praze vycházel ve svém rozhodnutí především z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a zaměstnavatelem ING Bank N.V., podle níž pracovní poměr žalobce vznikl dne 13. 9. 2010, a dále z písemného oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze strany zaměstnavatele ke dni 11. 1. 2011, datovaného tímto dnem. Městský soud v Praze konstatoval, že žalobce toto písemně oznámení o zrušení nepřevzal, bylo mu proto zasláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 18. 1. 2011, k doručení došlo fikcí dne 31. 1. 2011. Co se týče tvrzení žalobce, že ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době došlo dne 11. 1. 2011 ústně, odkázal Městský soud v Praze na § 20 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, podle kterého nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda smluvních stran, je neplatný, ledaže smluvní strany tuto vadu dodatečně odstraní. Podle § 48 odst. 1 písm. d) zákoníku práce může být pracovní poměr rozvázán zrušením ve zkušební době, toto rozvázání pracovního poměru musí být podle § 66 odst. 2 zákoníku práce provedeno písemně. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že pokud zaměstnavatel dne 11. 1. 2011 ústně sdělil žalobci, že jeho pracovní poměr ve zkušební době k tomuto dni končí, byl nedostatek písemné formy právního úkonu téhož dne odstraněn podle § 20 odst. 1 zákoníku práce písemným vyhotovením oznámení o rozvázání pracovního poměru ke dni 11. 1. 2011. Ústní zrušení pracovního poměru ve zkušební době zaměstnavatelem tudíž není neplatné. Městský soud v Praze dále poznamenal, že podle § 66 odst. 2 zákoníku práce by ke skončení pracovního poměru došlo až dnem sdělení ukončení pracovního poměru. Současně poukázal na § 69 odst. 3 zákoníku práce, podle kterého rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou ke dni uvedenému na oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební lhůtě. Jestliže tedy zaměstnavatel zrušil se žalobcem pracovní poměr ve zkušební lhůtě ke dni 11. 1. 2011 a žalobce nikterak tomuto zrušení pracovního poměru neodporoval, byl podle § 69 odst. 3 zákoníku práce pracovní poměr žalobce ukončen dohodou ke dni 11. 1. 2011. Pozdější skončení pracovního poměru dne 27. 1. 2011 výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce i okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce jsou tudíž právně irelevantní. Vzhledem ke skončení pracovního poměru žalobce dne 11. 1. 2011 považoval Městský soud v Praze za irelevantní i potvrzení zaměstnavatele ING Bank N.V. o době zaměstnání žalobce. Městský soud v Praze uzavřel, že ke dni podání žádosti o zprostředkování zaměstnání dne 12. 1. 2011 žalobce nebyl v pracovním poměru a splňoval tak podmínky pro vzetí do evidence uchazečů o zaměstnání ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Rozhodnutí žalovaného proto podle § 78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podanou kasační stížností napadl žalovaný rozsudek Městského soudu v Praze z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Předně namítl, že pokud byla s žalobcem v pracovní smlouvě uzavřené dne 13. 9. 2010 sjednána zkušební doba v délce tří měsíců, uplynula dne 13. 12. 2010. Se žalobcem nebylo možné po jejím uplynutí rozvázat pracovní poměr zrušením ve zkušební době. Městský soud v Praze ve svém rozsudku uvedl, že dne 11. 1. 2011 došlo k ústnímu zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které žalobce nepřevzal, a proto mu bylo zasláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Stěžovatel upozornil na to, že pokud zaměstnavatel učinil úkon směřující k ukončení pracovního poměru vůči žalobci ústně, nepřichází v úvahu, že by žalobce tento úkon nepřevzal. Stěžovatel dále namítl, že ze spisové dokumentace, kterou měly správní orgány k dispozici při rozhodování o nezařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání, nevyplývá, že by zaměstnavatel uskutečnil vůči žalobci dne 11. 1. 2011 úkon směřující k ukončení pracovního poměru. Toto žalobce pouze tvrdil ve svém čestném prohlášení ze dne 10. 2. 2011. Úkon směřující k ukončení pracovního poměru učinil zaměstnavatel prokazatelně písemným oznámením datovaným dnem 11. 1. 2011, zaslaným žalobci teprve dne 18. 1. 2011. Stěžovateli tudíž není zřejmé, na základě jakých podkladů dospěl Městský soud v Praze k závěru, že zaměstnavatel zrušil pracovní poměr ve zkušební době