5 As 74/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 74/2015- 56 - text 5 As 74/2015 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupený JUDr. Martinem Klimplem, advokátem, se sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: 1. Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, se sídlem Štěpánská 15, Praha, zastoupená JUDr. Vilémem Podešvou LL.M., advokátem, se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, 2. O2 Czech Republic a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 1. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2015, č. j. 62 Af 120/2013 - 156, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2015, č. j. 62 Af 120/2013 - 156, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Žádost Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest o vrácení soudního poplatku s e z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Osoba zúčastněná na řízení 1. jako zadavatel [(dále jen „stěžovatel b)“] zahájila otevřené zadávací řízení na nadlimitní veřejnou zakázku „Cenově zvýhodněné ICT služby pro malé a drobné podniky - Zvýšení konkurenceschopnosti malých a drobných podniků prostřednictvím finanční podpory pořízení základních ICT služeb v rámci OPPI“ podle § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“). Dne 17. 2. 2012 rozhodl stěžovatel b) v souladu s § 84 odst. 2 písm. e) a odst. 3 písm. b) ZVZ o tom, že se zadávací řízení ruší [dále také jen „první rozhodnutí stěžovatele b)“]. Proti tomu podala společnost GTS Czech s.r.o. (v důsledku realizace fúze sloučením došlo k zániku společnosti GTS Czech s.r.o. a k přechodu jejího jmění na nástupnickou společnost T-Mobile Czech Republic a.s.; dále jen „žalobce“) námitky podle § 110 ZVZ. Následně podal žalobce ve smyslu § 114 odst. 1 ZVZ k žalovanému [dále jen „stěžovatel a)“] návrh na přezkum prvního rozhodnutí stěžovatele b). Stěžovatel a) rozhodnutím ze dne 4. 7. 2012, č. j. ÚOHS-S96,97,168/2012/VZ-12415/2012/520/DŘí, učinil opatření k nápravě podle § 118 odst. 1 ZVZ a první rozhodnutí stěžovatele b) zrušil. Proti rozhodnutí stěžovatele a) podal stěžovatel b) rozklad. Předseda stěžovatele a) rozhodnutím ze dne 13. 2. 2013, č. j. ÚOHS-R188,197/2012/VZ-2868/2013/310/IPs, zrušil rozhodnutí stěžovatele a) ze dne 4. 7. 2012 a věc vrátil k novému projednání. V návaznosti na uvedená rozhodnutí stěžovatele a) a jeho předsedy stěžovatel b) rozhodnutím ze dne 15. 4. 2013 podle § 111 odst. 6 ZVZ zrušil své první rozhodnutí ze dne 17. 2. 2012 a zároveň navrhl stěžovateli a), aby zastavil řízení ve věci přezkoumání úkonů stěžovatele a) v předmětné veřejné zakázce pro bezpředmětnost. Stěžovatel a) rozhodnutím ze dne 24. 5. 2013, č. j. ÚOHS-S96,97,168/2012/VZ-9259/2013/523/Krk, řízení zastavil pro zjevnou bezpředmětnost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Proti rozhodnutí stěžovatele a) ze dne 24. 5. 2013 podal žalobce rozklad. V průběhu řízení o rozkladu stěžovatel b) rozhodnutím ze dne 18. 6. 2013 [dále také jen „druhé rozhodnutí stěžovatele b)“] podle § 84 odst. 2 písm. e) ZVZ zrušil zadávací řízení, neboť předmět plnění veřejné zakázky přestal být s ohledem na čas a lhůty stanovené v zadávacím řízení de facto i de iure realizovatelný. O tomto druhém rozhodnutí stěžovatele b) byl stěžovatel a) žalobcem informován v doplnění rozkladu ze dne 20. 6. 2013. Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2013, č. j. ÚOHS-R162/2013/VZ-20514/2013/310/IPs, předseda stěžovatele a) rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 24. 5. 2013 potvrdil a rozklad zamítl. II. Napadený rozsudek krajského soudu Rozhodnutí o rozkladu ze dne 21. 10. 2013 napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2015, č. j. 62 Af 120/2013 - 156, zrušil rozhodnutí předsedy stěžovatele a) ze dne 21. 10. 2013 a rozhodnutí stěžovatele a) ze dne 24. 5. 2013 a věc vrátil stěžovateli a) k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že je-li vedeno správní řízení o návrhu ve smyslu § 114 odst. 1 ZVZ na přezkoumání úkonu zadavatele, kterým navrhovatel brojí proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, a v jeho průběhu zadavatel sám své rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení zruší, pak je dosaženo stavu, kterého mohl navrhovatel ve správním řízení před stěžovatelem a) nejvýše dosáhnout. Taková situace je zásadně (bez přistoupení zvláštních okolností) důvodem pro zastavení správního řízení pro jeho zjevnou bezpředmětnost podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Ukončení správního řízení uvedeným způsobem však podle krajského soudu nepřichází v úvahu za situace, kdy sice zadavatel [stěžovatel b)] své rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, jež bylo předmětem návrhu na zahájení správního řízení k stěžovateli a), sám zrušil, avšak následně znovu o zrušení zadávacího řízení rozhodl, přitom věcně se tak stalo z obdobných důvodů jako v prvním případě, které byly předmětem návrhu. Tehdy je namístě, aby správní řízení zaměřené na meritorní přezkum důvodů pro zrušení zadávacího řízení zadavatelem [stěžovatelem b)] před stěžovatelem a) nadále pokračovalo. Přezkumem takového „nového“ rozhodnutí zadavatele [stěžovatele b)] o zrušení zadávacího řízení se stěžovatel a) materiálně nevychýlí z předmětu řízení, jež je o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele [stěžovatele b)] před ním vedeno. Krajský soud tedy posoudil rozhodnutí předsedy stěžovatele a) ze dne 21. 10. 2013 a rozhodnutí stěžovatele a) ze dne 24. 5. 2013 jako nezákonná, a proto je podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc vrátil stěžovateli a) k dalšímu řízení. III. Kasační stížnost stěžovatele a) Stěžovatel a) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy z důvodů nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Konkrétně stěžovatel a) namítl, že krajský soud nesprávně posoudil skutkový stav a následně nesprávně posoudil právní otázku, protože dospěl k závěru, že důvody zrušení zadávacího řízení uvedené v prvním rozhodnutí stěžovatele b) a v jeho druhém rozhodnutí byly obdobné. Krajský soud se zabýval pouze částí důvodů, aniž by je posoudil v celkovém kontextu. Poprvé bylo zadávací řízení zrušeno z důvodu vyloučení všech uchazečů kromě žalobce, a dále proto, že z důvodu procesních průtahů bylo neefektivní zadávat veřejnou zakázku ve stávajícím rozsahu, neboť s ohledem na zkrácení doby poskytování předmětných služeb, ke kterému došlo na základě neúspěšné realizace zadávacích řízení, již nebylo možné předpokládaným způsobem čerpat prostředky z operačního programu. Uvedený důvod není stejný s tím, pro jaký bylo zadávací řízení zrušeno podruhé, když bylo stěžovatelem b) konstatováno, že již prakticky není možné, aby zadávací řízení bylo ukončeno tak, aby do 30. 6. 2013 byla uzavřena smlouva mezi vybraným uchazečem jako poskytovatelem a uživateli, tj. třetími osobami, v jejichž prospěch měly být ICT služby tvořící předmět plnění veřejné zakázky poskytovány. Krajský soud nepřípustně zjednodušil důvody zrušení zadávacího řízení, což vedlo k nesprávným právním závěrům. Stěžovatel a) dále namítl nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Ten se v rozsudku nezabýval jeho tvrzením, že je třeba dodržovat postup stanovený zákonem v § 110 a násl. ZVZ, který předchází podání návrhu k stěžovateli a) a umožňuje v prvé řadě zadavateli napravit jeho případný chybný postup. Postupem dovozeným krajským soudem by docházelo k omezení práv a obcházení zadavatele. Stěžovatel a) nemůže ve správním řízení odůvodnit svůj postup, kterým by obešel zákonem stanovené náležitosti zahájení správního řízení na návrh a návrhu samotného tím, že postup stěžovatele b) jako zadavatele v něm vyvolává pochybnosti o jeho pravých důvodech, a proto přezkoumává i jeho následující úkony, aniž by k tomu byly splněny zákonné podmínky (zejména podání včasných námitek, nevyhovění námitkám zadavatelem, podání návrhu ve lhůtě a složení kauce). Naopak by stěžovatel a) musel odůvodnit, proč nerespektoval zákonný postup. Stěžovatel a) rovněž namítl, že mu krajský soud neponechal možnost správního uvážení, což je odklonem od judikaturní praxe (např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2011, č. j. 62 Af 52/2010 - 89), jenž krajský soud nijak neodůvodnil. Případný výrok stěžovatele a) by, bez ohledu na úvahy krajského soudu, musel znít tak, že návrh se stal zjevně bezpředmětným, neboť stěžovatel a) již nemů