Nejvyšší správní soud 13 Kss 6/2017 – Výslech svědka

Kárný navrhovatel podal u kárného soudu dne 25. 7. 2017 návrh na zahájení kárného řízení proti kárně obviněnému soudci Městského soudu v Praze, JUDr. Kamilu Kydalkovi. Předmětem kárného návrhu byly následující výroky kárně obviněného v rozhovoru s reportéry S. S. a J. K. pro internetový server Seznam.cz, pořad „Zvláštní vyšetřování: Díl 3.: Klausova amnestie? ‚Řekl mi, kdo a jakou částku podle něj zaplatil‘ “, který byl zveřejněn dne 16. 11. 2016 na internetové adrese http://seznam.cz/zpravy/clanek/klausovaamnestie-za-penize-svedci-promlouvaji-3907:

Kárný navrhovatel dále učinil předmětem kárného návrhu sdělení, které podle kárného navrhovatele JUDr. Kydalka poskytl S. S. mimo záznam po té, co ho ponechali se jmenovanou reportérkou o samotě, a jež mělo dle kárného navrhovatele spočívat v tom, že rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, č. 1/2013 Sb., vydané Václavem Klausem (dále jen „amnestie“), si objednal a zaplatil za ni 300.000.000 Kč podnikatel P. T. S. S. dle kárného navrhovatele vše následně v předmětné reportáži prozrazuje v rozhovoru s reportérem K. divákům takto:

Dle kárného navrhovatele mělo uvedeným jednáním dojít k porušení povinností soudce stanovených v § 80 odst. 1, 2 písm. b) a e) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v relevantním znění (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), neboť při výkonu funkce soudce a v občanském životě se kárně obviněný zaviněně nezdržel všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce, a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování, zavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a vystupoval zaujatě, čímž se dle kárného navrhovatele dopustil kárného provinění dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.

V odůvodnění svého návrhu kárný navrhovatel uvedl, že považuje skutkový děj v této věci za nesporný, neboť je zachycen na audiovizuálním záznamu, který je volně přístupný na jednom z nejnavštěvovanějších českých internetových serverů Seznam.cz. Kárně obviněný přitom musel vědět, že poskytuje informace velmi známým investigativním novinářům, musel tedy i předpokládat, že bude jím veřejně vyslovené sdělení velmi účinným způsobem masově šířeno. Pokud pak jde o část sdělení, kterou JUDr. Kydalka poskytl mimo záznam S. S., musel být minimálně srozuměn se zveřejněním těchto informací, byť pod příslibem zvukového překrytí konkrétního jména. Přesto se v daném rozhovoru JUDr. Kydalka veřejně vyjádřil v tom smyslu, že amnestie byla účelově připravena pro konkrétní obviněné, kteří si její znění za úplatu objednali, aby dosáhli zastavení svých trestních stíhání, a současně i naznačil, že může jít o obviněné, jejichž kauzy souvisí s premiérským obdobím Václava Klause, který s odstupem jako prezident těmto osobám pomohl. Dále pak v části rozhovoru vedeném mimo záznam investigativní novinářce sdělil, že si amnestii zaplatil za 300.000.000 Kč P. T., aby se zbavil trestního stíhání pro závažnou a rozsáhlou trestnou činnost, přičemž si podle kárného navrhovatele musel být JUDr. Kydalka s ohledem na související trestní řízení, které jako soudce projednával ve věci sp. zn. 3 T 2/2008, vědom toho, že trestní stíhání proti P. T. nebylo vedeno dostatečně dlouhou dobu, aby se na něj vůbec amnestie mohla vztahovat.

Kárný navrhovatel dále konstatoval, že nezpochybňuje právo soudce na vyjádření ve veřejném prostoru, nicméně toto právo je omezeno určitými mantinely tak, aby neohrozilo důstojnost soudcovské funkce, důvěru v justici ani soudní rozhodování, a tak, aby soudce nevystupoval zaujatě. Soudce tedy nepochybně nesmí bezdůvodně, bez důkazů, zpochybnit proces vzniku amnestijního rozhodnutí jakožto jednoho z pramenů práva v demokratickém právním státě. Pokud má soudce informace svědčící pro důvodné podezření, že se stal trestný čin, je ze zákona, tedy podle § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v relevantním znění (dále jen „trestní řád“), povinen oznámit státnímu zástupci nebo policii skutečnosti tomu nasvědčující. Prohlášení pro internetové médium je o to závažnější, že JUDr. Kydalka, který během rozhovoru výslovně vystupoval jako soudce, zjevně naznačoval, že amnestii ovlivnily osoby, které páchaly trestnou činnost v době, kdy byl Václav Klaus předsedou vlády, naznačoval, že šlo o osoby, s nimiž měl tehdejší premiér do určité míry blízké vztahy, což mohlo mít na amnestii vliv.

Kárně obviněný se podle kárného navrhovatele jako soudce vyjádřil způsobem, kterým zpochybnil legalitu vzniku amnestie jakožto jednoho z pramenů práva, čímž nutně vzbudil v divácích předmětné reportáže dojem, že spravedlnost v České republice v podstatě neexistuje. Vyvolal tím podle kárného navrhovatele pocit, že existuje skupina osob páchajících trestnou činnost, která vzhledem ke svým penězům a kontaktům na hlavu státu ovlivnila znění amnestie, a tak se vyhnula trestní odpovědnosti. Jinými slovy, kárně obviněný tím dal najevo, že jsou osoby, které se nemusí na právo ohlížet, jsou privilegovány, tedy že v České republice je rovnost lidí před zákonem pouze zdánlivá, a tím také vyvolal v divácích pocit zmaru, bezmoci, nemožnosti dovolat se spravedlnosti. Dopad těchto slov ve veřejném prostoru je umocněn právě tím, že JUDr. Kydalka vše pronesl jako soudce, tedy jako osoba znalá práva a poměrů uvnitř justice, osoba ve vysoké veřejné funkci, osoba, která má v očích veřejnosti autoritu a exkluzivní informace o dané problematice.

V části rozhovoru, v níž kárně obviněný komunikoval mimo záznam s reportérkou S. S., pak kárný navrhovatel spatřoval další porušení povinností soudce, neboť JUDr. Kydalka za osobu, která měla zaplatit za zařazení čl. II do amnestie, označil P. T., jenž si měl za částku 300 mil. Kč „pojistit“, že jeho trestní stíhání obnovené v roce 2012 neskončí jeho odsouzením, ale bude zastaveno. Sdělení této informace přislíbil JUDr. Kydalka v nahrávané části rozhovoru, když naznačil, že konkrétní jméno řekne právě pouze mimo záznam. Přitom si byl vědom toho, že hovoří s investigativní novinářkou, která s touto informací bude dále pracovat, tedy, že bude tato informace, byť nepřímo, zveřejněna.

Ke zveřejnění dle kárného navrhovatele skutečně došlo, neboť označení P. T., byť překryté zvukem, bylo z okolností, za jakých bylo v předmětné reportáži uvedeno, seznatelné. Skutečnost, že v předmětné reportáži zvukem překryté příjmení je právě „T.“, je dle kárného navrhovatele zřejmá jednak z toho, že neexistuje žádná jiná mediálně známá osoba, proti níž bylo vedeno a v rozhodné době obnoveno trestní stíhání a která by zároveň alespoň v teoretické rovině disponovala zmíněnou částkou. Dále je tento závěr podle navrhovatele ve shodě s odborným vyjádřením odbornice na odezírání řeči ze rtů M. P. ze dne 12. 5. 2017. Kárně obviněný uvedené jméno sdělil, přestože mu muselo být zřejmé, že tuto informaci nemá nijak podloženou a že na výše jmenovaného se čl. II amnestie vztahovat nemohl, neboť zastavoval pouze trestní stíhání pro trestné činy, za něž zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let, vedená k 1. 1. 2013 déle než osm let, tedy jen ta zahájená během roku 2004 a dříve.

Podle kárného navrhovatele JUDr. Kydalka jakožto předseda senátu 3T projednávajícího trestní kauzu známou obecně jako „vytunelování C. S. Fondů“, projednávanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 2/2008, kde byl v přípravném řízení stíhán i P. T., dobře věděl, že proti P. T. bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního orgánu ze dne 10. 8. 2006. Ještě v přípravném řízení, tedy před podáním obžaloby, bylo stíhání P. T. zastaveno usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 2 Vzv 18/2006. Toto stíhání bylo obnoveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. Nt 201/2012, což je dle kárného navrhovatele obecně známo a bylo předmětem zájmu v podstatě všech médií. Obnovené trestní stíhání P. T. přitom běželo z výše uvedených důvodů i po datu účinnosti amnestie a bylo definitivně zastaveno až usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 12. 2015. P. T. proto neměl podle kárného navrhovatele jako obviněný žádný rozumný důvod, proč by měl za úplatek v řádu stovek milionů korun amnestii ovlivňovat, když se na něj prokazatelně nevztahovala. Této skutečnosti si JUDr. Kydalka podle názoru kárného navrhovatele musel být vědom, a přesto dával úplatné ovlivnění amnestie do souvislosti s P. T.

Navrhovatel je tedy přesvědčen o tom, že kárně obviněný vědomě šířil nepodloženou domněnku o konkrétní osobě jako pachateli trestného činu. Kárný navrhovatel odkázal také na článek „Jsou to čičmundové, řekl soudce a osvobodil manažery z CS Fondů“ ze dne 3. 4. 2012, zveřejněný na internetovém serveru www.idnes.cz, ve kterém měl kárně obviněný naznačovat, že by P. T. mohl být pachatelem trestného činu. Jelikož takové výroky kárně obviněný uvedl několikrát, lze mít dle kárného navrhovatele důvodně za to, že tento soudce má k P. T. negativní vztah a je přesvědčen o tom, že za tzv. „vytunelování C. S. Fondů“ by měl nést trestní odpovědnost. Tvrzení uvedená kárně obviněným v rozhovoru se S. S. dle kárného navrhovatele prokazují jeho zaujatost vůči P. T.

K osobě kárně obviněného soudce kárný navrhovatel uvedl, že se jedná o soudce s vysokým odborným kreditem, projednávajícím dlouhodobě i z celorepublikového pohledu nejsložitější a nejrozsáhlejší trestní případy, což s sebou nese vysoké pracovní nasazení, ale i dlouhodobý stres a psychickou zátěž. Na druhé straně nelze přehlédnout, že byl již v roce 2015 shledán vinným z kárného provinění obdobného druhu. V dané věci jde o velmi specifický typ kárného provinění, který nebyl kárným soudem příliš často projednáván, ale rozhodnutí kárného soudu z roku 2015 dalo JUDr. Kydalkovi, jakož i všem ostatním soudcům, jasný signál, že soudce se musí ve svých veřejných i soukromých vyjádřeních chovat zdrženlivě, musí si být vědom toho, že jeho slova, jako slova soudce, mají ve společnosti značný dopad, tedy, že cokoliv soudce pronese, má vliv nejen na jeho vlastní důvěryhodnost, ale i důvěryhodnost soudnictví jako celku.

Kárný navrhovatel považoval předchozí kárné provinění JUDr. Kydalky za do jisté míry lidsky pochopitelné, neboť se jednalo o jeho zapojení do komunálních voleb formou podpory jedné ze stran, přičemž komunální volby v menších obcích mají na vzhled a řízení obce, tedy na kvalitu života jeho obyvatel, značný dopad. Kárně obviněný v předcházejícím případě byl do předvolebního boje emočně zapojen a neodhadl míru své možné angažovanosti. Nyní je dle kárného navrhovatele situace o mnoho závažnější. V prvé řadě jde o recidivu, kdy soudce v poměrně krátkém časovém odstupu opět prezentoval své názory naprosto nevhodným způsobem. Z předchozího kárného řízení si nevzal žádné ponaučení, předstoupil před kamery celostátně vysoce sledovaného serveru Seznam.cz a v rámci jeho zpravodajství se vyjádřil způsobem, který zpochybnil důvěru v existenci možnosti domoci se před soudem spravedlnosti, vystupoval neobjektivně a také zaujatě. Téma předmětné reportáže dal navíc do souvislosti s případem, který sám jako předseda senátu soudil, čímž v očích veřejnosti dále zvýšil věrohodnost svých tvrzení.

Dle kárného navrhovatele jde o způsob vyjadřování u soudce neakceptovatelný, neboť soudce jakožto ústavní činitel, jako jeden z těch, kdo nese a reprezentuje část dělené stání moci, otevřeně očerňoval státní moc a její schopnosti, a to aniž by pro své tvrzení uvedl jediný validní argument. Závažná je i veřejně prezentovaná zaujatost proti konkrétní osobě představující neschopnost soudce posuzovat věci druhých nezaujatě a s odstupem, což je základní podmínkou funkční justice v právním státě. Z uvedených důvodů předseda městského soudu navrhl, aby bylo kárně obviněnému uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 30 % na dobu jednoho roku. Tento návrh následně modifikoval v průběhu jednání dne 26. 9. 2018 (viz bod [23] tohoto rozhodnutí).

Kárně obviněný soudce uvedl, že kárný návrh považuje za nesmyslný a neodůvodněný, neboť v obsahu vytýkaného rozhovoru nespatřuje nic závažného, ani zásadního, co by narušovalo soudcovskou důstojnost a zavdalo příčinu k tomuto návrhu. Obsahem rozhovoru byly dle kárně obviněného skutečnosti, jež je možné dohledat v tisku, na internetových serverech a v rámci dalších veřejných zdrojů. Z článků přiložených k vyjádření kárně obviněného dle jeho názoru jednoznačně vyplývá účelovost amnestie, jak na ni kárně obviněný poukázal v daném rozhovoru, přičemž přiložené články pouze shrnul a odkázal na to, že „to četl a že se to už objevilo před asi dvěma lety“. Účelovostí amnestie se kárně obviněný zabýval již dříve, kdy v Mladé frontě Dnes dne 9. 1. 2013 publikoval komentář zabývající se touto problematikou, avšak kárný návrh na něj byl podán až v roce 2017. Kárně obviněný také poukázal na skutečnost, že informace uvedené v předmětné reportáži, jejíž součástí byl vytýkaný rozhovor, byly předmětem šetření policie.

Kárně obviněný se distancoval od částí předmětné reportáže, ve kterých nehovořil přímo na kameru. Tato část je dle něj pouze dílem reportérů, prezentuje jejich myšlenky a jejich slova. JUDr. Kydalka rovněž odmítl, že by zpochybňoval proces vzniku amnestie, neboť to dle něj činily jiné osoby v předmětné reportáži vystupující, včetně někdejších právníků Kanceláře prezidenta republiky. Různé varianty vzniku amnestie, které tyto osoby prezentovaly v předmětné reportáži, jsou také doložitelné z veřejných zdrojů. Své pochybnosti spojené se vznikem amnestie vyjádřil kárně obviněný i v návrhu na zrušení tohoto aktu prezidenta, který podal u Ústavního soudu. Amnestii napadla u Ústavního soudu i skupina senátorů. Ani v té době za tyto názory nebyl kárně obviněný nijak kritizován či trestán ze strany vedení městského soudu.

Pokud jde o věc zmíněnou v kárném návrhu jako část kauzy „C. S. Fondů“, kárně obviněný ve svém vyjádření konstatoval, že v době, kdy byl rozhovor pořizován, tento spis sp. zn. 3 T 2/2008 k dispozici neměl, neboť byl zapůjčen policejnímu orgánu. V této věci byly navíc obžalovány osoby odlišné od P. T.

K předchozímu proti němu vedenému kárnému řízení kárně obviněný uvedl, že jelikož byl odsouzen, ale nebylo mu uloženo kárné opatření, je třeba na něho hledět jako na osobu kárně zachovalou. Podle jeho názoru se v tomto případě nejedná o recidivu, neboť již uplynula doba více než dvou let od původního kárného rozhodnutí. Kárně obviněný považuje za nepodložený rovněž závěr navrhovatele, podle něhož zpochybnil důvěru v existenci možnosti domoci se před soudem spravedlnosti. Kárný návrh pokládá kárně obviněný za dodatečnou „pomstu“ za to, že se angažoval ve věci amnestie a poukazoval již od samého počátku na její účelovost.

K výzvě kárného soudu, aby kárný navrhovatel upřesnil, kdy se dozvěděl o skutečnostech, které jsou rozhodné pro podání kárného návrhu, místopředseda Městského soudu v Praze pro věci trestní, Mgr. J. K., kárnému soudu přípisem ze dne 2. 8. 2017 sdělil, že kárný navrhovatel se o těchto rozhodných skutečnostech dozvěděl z podání pana J. Ch. dne 26. 5. 2017, k čemuž předložil správní spis Městského soudu v Praze, sp. zn. Spr. 1412/2017, obsahující mj. zmiňovaný podnět J. Ch. ze dne 24. 5. 2017 k podání návrhu na zahájení kárného řízení, doručený Městskému soudu v Praze dne 26. 5. 2017.

Ve vyjádření ze dne 15. 8. 2018 kárně obviněný soudce uvedl, že pan I. G., který působí jako přísedící v trestním senátu 3T Městského soudu v Praze, jemuž předsedá kárně obviněný, měl kárně obviněnému sdělit, že nerozumí vedení kárného řízení proti kárně obviněnému, když kárný navrhovatel kárně obviněného za rozhovor pro server Seznam.cz předtím chválil. Na základě tohoto rozhovoru s I. G. kárně obviněný dle svého vyjádření zjistil, že upoutávka na předmětnou reportáž byla na stránkách serveru Seznam.cz uveřejněna dne 15. 11. 2016 a samotná reportáž byla na těchto stránkách dostupná již dne 16. 11. 2016. Tento den měl trestní senát vedený kárně obviněným projednávat věc sp. zn. 45 T 8/2013 (obž. S.) od 10.00 hod. Věc byla dle vyjádření kárně obviněného z důvodu nepředvedení svědkyně a poškozené odročena na jiný termín. Pan G. měl přitom kárně obviněnému v srpnu 2018 sdělit, že se kárně obviněný na zmiňované jednání dne 16. 11. 2016 opozdil asi o 5 minut a omlouval se tím, že byl zdržen předsedou městského soudu JUDr. Vávrou, jenž měl kárně obviněnému říci, že se mu jeho rozhovor pro server Seznam.cz líbil.

Z těchto tvrzení kárně obviněný dovozoval, že se kárný navrhovatel dozvěděl o obsahu předmětné reportáže, jež je předmětem kárného obvinění, již dne 16. 11. 2016; šestiměsíční subjektivní lhůta pro podání kárného návrhu tedy dle kárně obviněného uplynula dne 16. 5. 2017 a kárný návrh podaný více než dva měsíce po tomto datu je třeba považovat za opožděný. Kárně obviněný tedy v citovaném podání ze dne 15. 8. 2018 navrhl zastavení kárného řízení, resp. pro případ, že se kárný soud s tímto návrhem neztotožní, provedení výslechu svědka I. G.

Kárný navrhovatel v reakci na citované vyjádření kárně obviněného kárnému soudu dne 27. 8. 2018 sdělil, že si je zcela jist, že kárně obviněného za předmětný rozhovor nikdy nechválil, a to ani dne 16. 11. 2016. Podle svého vyjádření kárný navrhovatel vyhledal příslušný diář a zjistil, že dne 16. 11. 2016 zkoušel od 9.00 hod. studenty.

Při ústním jednání dne 26. 9. 2018 kárný navrhovatel odkázal na kárný návrh. K otázce odpovědnosti kárně obviněného za kárné provinění dodal, že ačkoliv vždy podporoval otevřenost soudců vůči médiím, domnívá se, že jejich vyjádření by měla být omezena na výroky vztahující se k obecné justiční problematice, správě soudů, procesním předpisům a okolnostem, za nichž se vykonává spravedlnost v České republice. Naopak, pokud se jedná o konkrétní kauzu, skutečnost či právní stav, soudce se může vyjadřovat toliko tehdy, jestliže se opírá o procesně použitelné důkazy, buď proto, že konstatuje, jaké důkazy byly provedeny v řízení, kterému předsedá, řídí ho, respektive se ho účastní, nebo pokud vysvětluje úvahy své, případně svého senátu ohledně toho, jaké byly z provedených důkazů vyvozeny závěry. Vůbec by se dle kárného navrhovatele soudce neměl vyjadřovat ke konkrétní věci, tedy ani k amnestii a s ní souvisejícímu trestnímu stíhání, jestliže své výroky nezakládá na konkrétních, procesně použitelných důkazech, ale pouze jakoby „vykonává spravedlnost“ v tom smyslu, že u konkrétní věci uvádí, jak by k ní přistupoval, pokud by ji soudil. Amnestijní rozhodnutí je zároveň formou politického aktu a stejně jako soudci negativně vnímají, když politici komentují konkrétní soudní rozhodnutí, tak by ani soudci neměli komentovat politické rozhodnutí prezidenta republiky.

K otázce navrhovaného kárného opatření kárný navrhovatel uvedl, že při podání kárného návrhu vedení městského soudu přihlíželo rovněž k tomu, že na jedné straně se v době pořízení předmětné reportáže u kárně obviněného projevovaly zdravotní problémy, což negativně ovlivnilo jeho pracovní výkonnost, na straně druhé ovšem si kárně obviněný našel čas na předmětný rozhovor s novináři. V době konání jednání naopak JUDr. Kydalka řádně pracoval a zlepšil stav svého senátu, navíc v době, kdy se v médiích vedla zpolitizovaná debata nad rozhodnutím Nejvyššího soudu v kauze H-System, se JUDr. Kydalka svými veřejnými vystoupeními, kdy vysvětloval okolnosti tohoto případu, zasadil o to, že tato debata dále nepokračovala a politici zmírnili své komentáře. Na základě konzultace v rámci vedení městského soudu se proto kárný navrhovatel rozhodl modifikovat svůj návrh na kárný postih tak, aby kárný soud po vyslovení viny za kárné provinění upustil od uložení kárného opatření obdobně jako v předchozím kárném řízení vedeném proti kárně obviněnému.

Následně se kárný navrhovatel vyjádřil také k otázce včasnosti kárného návrhu z hlediska dodržení subjektivní lhůty pro jeho podání. K výzvě soudu, aby reagoval na tvrzení kárně obviněného o tom, že se o předmětné reportáži kárný navrhovatel dozvěděl již dne 16. 11. 2016, kárný navrhovatel sice sdělil, že dle záznamu v kalendáři v uvedený den, kdy došlo ke zveřejnění předmětné reportáže, zkoušel studenty, nicméně dělo se tak v jeho pracovně. Tato skutečnost tedy dle jeho vlastního vyjádření tvrzení kárně obviněného nevyvrací. K dané otázce může kárný navrhovatel uvést pouze to, že bezprostředně po zhlédnutí předmětné reportáže věc probíral s místopředsedou Městského soudu v Praze pro trestní úsek Mgr. J. K. Kárný navrhovatel byl přesvědčen o tom, že se o předmětné reportáži dozvěděl v řádu dnů, maximálně několika málo týdnů před tím, než byl městskému soudu doručen podnět J. Ch. ke kárnému stíhání JUDr. Kydalky.

Obhájce kárně obviněného uvedl, že JUDr. Kydalka trvá na tom, že nebyla dodržena subjektivní lhůta a kárný návrh byl tudíž podán opožděně. Pokud jde o skutkovou stránku věci, měl za to, že vyjádření kárně obviněného v předmětné reportáži se pohybovalo v rámci přípustných mezí a tedy neohrozilo soudcovský stav. JUDr. Kydalka vyslovil pouze skutečnosti, jež byly obecně známy.

Předseda kárného senátu v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, v relevantním znění (dále jen “zákon č. 7/2002 Sb.“) následně zahájil dokazování, přičemž vzhledem k tvrzení kárně obviněného soudce o nedodržení subjektivní šestiměsíční lhůty pro podání kárného návrhu byly nejprve prováděny důkazy vztahující se ke včasnosti kárného návrhu:

V tomto protokolu je uvedeno, že „Městský soud v Praze dne 16. listopadu 2016 od 10.00 hod. v č. dv. 117/I.“ vedl příslušné hlavní líčení v uvedené věci. Dle tohoto protokolu byli jednání přítomni předseda senátu JUDr. Kamil Kydalka, přísedící I. G. a H. K., dále byla přítomna protokolující úřednice P. M., státní zástupkyně, obhájkyně obžalovaného V. S., pracovnice OSPOD a také byl přítomen obžalovaný. Nedostavily se dvě svědkyně a za účelem jejich předvedení bylo po konstatování některých listinných důkazů a vyjádření pracovnice OSPOD hlavní líčení odročeno na 24. 1. 2017. Dle protokolu bylo jednání skončeno v 10.20 hod.

Jedná se o správní spis městského soudu předložený navrhovatelem, od jehož doručení městskému soudu kárný navrhovatel odvozoval běh subjektivní šestiměsíční lhůty. Spis obsahuje především podnět J. Ch., tzv. tiskového mluvčího P. T., k podání návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 24. 3. 2017. Podnět byl adresovaný JUDr. Liboru Vávrovi, předsedovi Městského soudu v Praze, a JUDr. J. B., předsedovi Vrchního soudu v Praze. Tato písemnost byla Městskému soudu v Praze dle razítka na obálce doručena dne 26. 5. 2017. Z obsahu tohoto přípisu vyplývá, že J. Ch. se na oba předsedy obrací jako na kárné navrhovatele, neboť JUDr. Kydalka dle jeho názoru výroky, jež se posléze staly předmětem kárného návrhu, narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž porušil povinnosti soudce stanovené v § 80 zákona o soudech a soudcích.

Za porušení povinností soudce označil J. Ch. ve svém podnětu vystupování kárně obviněného ve vytýkané reportáži i mimo ni, neboť sdělil reportérům svůj osobní názor na amnestii a na podplácení při přípravě amnestie, spolu se jménem osoby, která si ji měla objednat. Vytkl také JUDr. Kydalkovi, že předmětnou reportáž nechal pořídit ve své kanceláři. Podnět obsahuje přepis obsahu této reportáže a následně v něm podatel tvrdí, že ačkoliv bylo v této reportáži zmiňované jméno zvukově zastřeno, bylo z kontextu dalších informací zřejmé, že se jednalo o P. T. V následujících týdnech po zveřejnění reportáže pak měl být J. Ch. jako mluvčí P. T. několikrát požádán o vyjádření, zda toto jméno v reportáži skutečně padlo.

Následně autor podnětu popsal svou neúspěšnou žádost o poskytnutí původní reportáže a zadání odborného vyjádření k odezírání ze rtů. Tyto listiny v kopii přiložil k podnětu a následně byly kárným navrhovatelem Nejvyššímu správnímu soudu zaslány společně s návrhem. Svým vyjádřením kárně obviněný dle J. Ch. bez jakéhokoliv respektu k zodpovědnosti za svou funkci či k presumpci neviny a bez jakéhokoliv důkazu označil P. T. za pachatele závažného trestného činu, ačkoliv si byl vědom možnosti zpřístupnění předmětné reportáže a toho, že může této osobě způsobit vážnou újmu. Dále podatel podotkl, že kárně obviněný musel mít k dané osobě negativní vztah, jelikož se snažil navodit dojem pravdivosti tvrzení, ačkoliv se amnestie na P. T. nevztahovala. Přestože kárně obviněný disponoval danou informací, neobrátil se na policii. Na závěr podatel předložil seznam navrhovaných důkazů, z nichž některé byly potom přiloženy ke kárnému návrhu.

Správní spis dále obsahuje výzvu místopředsedy soudu adresovanou kárně obviněnému k vyjádření k danému podnětu a odpověď kárně obviněného ze dne 5. 6. 2017, ve které pouze sdělil, že byl ve věci předmětné reportáže kontaktován policií a tudíž v souvislosti s tím nemůže poskytovat další informace. Kárný soud si je vědom toho, že dle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2490/15, není vyjádření soudce k pozdějšímu předmětu kárného obvinění učiněné před podáním kárného návrhu v kárném řízení použitelné jako důkaz. V tomto případě se navíc JUDr. Kydalka, jak vyplývá z výše uvedeného, k rozhodným skutečnostem vyjádřit odmítl. Spis obsahuje také další listinné důkazy, jež byly následně přiloženy ke kárnému návrhu, včetně textu rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, č. 1/2013 Sb.

Obhájce kárně obviněného k uvedeným listinným důkazům během jednání kárného soudu uvedl, že kárný návrh byl doručen podatelně Nejvyššího správního soudu dne 27. 7. 2017 a předmětná reportáž byla na internetu zveřejněna dne 16. 11. 2016; jedná se o prodlevu osmi měsíců. Jestliže kárný navrhovatel uvedl, že předmětnou reportáž viděl a věc řešil s Mgr. K., musel ji dle názoru obhajoby vidět již dne 16. 11. 2016 nebo přibližně v té době. Relevantní období ode dne zveřejnění předmětné reportáže do podání kárného návrhu tedy překračuje subjektivní lhůtu pro podání kárného návrhu zhruba o dva měsíce. Kárný navrhovatel k dotazu předsedy kárného senátu na posun v jeho tvrzeních ohledně toho, kdy se dozvěděl o dané reportáži, uvedl, že se domnívá, že se o věci dozvěděl z podání J. Ch., nicméně z opatrnosti připouští, že se tak mohlo stát i před tím, nicméně v takovém případě se tak muselo stát v řádu dní před přijetím podnětu. Rozhodně se nejednalo o týdny.

Svědek I. G. vypověděl, že vykonává profesi investičního poradce a na Městském soudu v Praze působí ve funkci přísedícího v senátu 3 T pod vedením JUDr. Kydalky. Po obdržení předvolání k jednání kárného soudu svědek telefonicky kontaktoval JUDr. Kydalku s dotazem, o co se jedná. Kárně obviněný svědka dle jeho výpovědi neinstruoval, co má při jednání slovo od slova říkat, nicméně mu sdělil, že jde o předmětnou reportáž na serveru Seznam.cz, a připomněl mu, že se o ní v rámci senátu před projednáváním konkrétní kauzy bavili, včetně toho, že JUDr. Kydalku za jeho vyjádření v reportáži pochválil předseda soudu. Svědek měl v rámci telefonického rozhovoru před jednáním kárného soudu kárně obviněnému sdělit, že pouze může potvrdit, o čem se tehdy v rámci debaty o předmětné reportáži bavili, avšak nic jiného. Svědek dále vypověděl, že předmětnou reportáž shlédl již před několika lety a kárně obviněnému na ni řekl svůj názor.

K dotazu předsedy kárného senátu svědek uvedl, že si přesně nepamatuje, kdy první rozhovor v rámci senátu JUDr. Kydalky o předmětné reportáži proběhl, avšak muselo se jednat o dobu krátce po zveřejnění upoutávky na předmětnou reportáž, nebo po zveřejnění reportáže samotné, neboť se tehdy o ní jako o nedávné věci bavili a stalo se to předmětem debaty senátu v soudní síni před začátkem jednání. Při telefonickém rozhovoru s kárně obviněným se shodli na datu 16. 11. 2016, resp. kárně obviněný má záznam o tom, že tento den soudili. Toto datum, ačkoliv si na ně svědek přesně nevzpomíná, dle něj odpovídá době, kdy se s JUDr. Kydalkou setkali a o předmětné reportáži mluvili. Informace by měla být ověřitelná ze záznamů Městského soudu v Praze, neboť svědek byl v té době přísedícím pouze v jedné kauze a dalších se účastnil až za několik měsíců. Debatě o reportáži byly dle svědka přítomny také zapisovatelka P. M. a druhá přísedící v předmětné kauze. Začátek jednání vždy nařizují na 10.00 hod., avšak kárně obviněný přicházel o něco později. O skutečnosti, že v protokolu chybí záznam o pozdějším začátku jednání, neměl svědek dle svého vyjádření povědomí.

Dále svědek vypověděl, že se o probíhajícím kárném řízení s JUDr. Kydalkou baví téměř pokaždé, když spolu něco probírají, ale spíše v rovině informativní, kdy se jej svědek ptá, jak řízení dopadlo, nebo zda již byl nějak kárně postižen, podrobnosti spolu neřeší. V kontaktu jsou spolu pravidelně i z toho důvodu, že JUDr. Kydalka je jeho klient v oblasti investičního zlata. K dotazu předsedy kárného senátu svědek uvedl, že kárně obviněnému připomněl pochvalu JUDr. Vávry pravděpodobně někdy v létě 2018, avšak není si jist. Svědek nemohl potvrdit ani to, že by byl kárně obviněný touto informací překvapen, tedy, že by na rozhovor s kárným navrhovatelem v mezidobí zapomněl.

Kdy přesně se v rámci daného senátu kárně obviněný účastnil projednávání další věci, si svědek nevzpomínal. Byl schopen jmenovat některé další kauzy, kterých se v tomto senátu účastnil, avšak nebyl si jist, zda uvedl všechny. Odkázal proto na soudní záznamy. Kárně obviněný mu následně připomněl ještě jeden souzený případ a zeptal se svědka, zda si pamatuje, zda v jednom z uvedených případů neproběhlo ještě nějaké jednání. Svědek odvětil, že si tuto okolnost nepamatuje, a JUDr. Kydalka mu připomněl, že jedno jednání bylo odročeno z důvodu jeho nemoci, avšak dne 20. 12. 2016 rozhodovali o vazbě. Svědek přisvědčil, že si vybavuje, že těsně před Vánoci v roce 2016 spolurozhodoval o vazbě.

K dotazům kárně obviněného, proč si svědek zapamatoval kauzu obžalovaného S. a v čem je pro něj významná, svědek zmínil některé okolnosti dosavadního průběhu řízení v této věci týkající se obvinění ze sexuálního zneužívání nezletilé s tím, že si uvědomuje odpovědnost, kterou při rozhodování obzvláště této věci jako přísedící má, a vysvětlil, proč tato věc dosud nebyla pravomocně skončena. Následně k této otázce dodal, že v kauze S. proběhlo již zhruba 10 hlavních líčení, rozsudek městského soudu však byl opakovaně nadřízeným soudem zrušen a věc byla vrácena městskému soudu, neboť poškozená se k soudu nedostavuje. Pokud jde o přesné datum, kdy mělo dojít k předmětnému rozhovoru o reportáži, odkázal svědek opět na telefonický rozhovor s kárně obviněným, v němž mu JUDr. Kydalka sdělil datum zapsané v diáři. Svědek toto datum odvozuje především ode dne zveřejnění předmětné reportáže. Na otázku, zda se skutečně jednalo o reportáž zveřejněnou na serveru Seznam.cz, svědek odpověděl, že si to přesně nepamatuje a tyto informace dovozuje z telefonického rozhovoru s JUDr. Kydalkou a ze skutečnosti, že původní rozhovor měl proběhnout v den, kdy byla předmětná reportáž zveřejněna. Svědek nicméně popsal, že se v reportáži objevují reportér a reportérka (S.) a že se reportáž odehrává v kanceláři kárně obviněného. Zároveň uvedl, že si není jistý, na kterém serveru byla uveřejněna.

Pokud jde o vztahy svědka ke kárně obviněnému, označil je za kamarádské, JUDr. Vávru blíže nezná.

Kárný navrhovatel následně předložil výpis o účasti přísedícího I. G. na jednání Městského soudu v Praze a jako další důkaz k otázce včasnosti navrhl výslech místopředsedy soudu Mgr. J. K. Obhájce kárně obviněného navrhl, aby si kárný soud vyžádal záznamy o přítomnosti I. G. při jednáních a také monitoring médií z daného dne 16. 11. 2016, který měl kárný navrhovatel k dispozici a z něhož se o předmětné reportáži mohl dozvědět již v době jejího zveřejnění. Kárný navrhovatel se k tomuto důkaznímu návrhu vyjádřil tak, že mu je zasíláno několik různých monitoringů médií a s ohledem na jejich obsáhlost je většinou nečte a naopak je ihned maže, pokud cíleně nehledá např. zprávy o důležité kauze, kterou městský soud rozhodoval.

Po přerušení jednání z důvodu porady senátu kárný senát rozhodl, že bude ještě na příštím jednání doplněno dokazování k otázce včasnosti návrhu, a dále pokračoval v dokazování prováděním důkazů k věci samé, a to nejprve audiovizuálními záznamy, které si soud obstaral z veřejně dostupného zdroje www.seznam.cz a které zachycují reportáž obsahující výroky, jež jsou předmětem kárného návrhu, a dále audiovizuální záznamy bezprostředně předcházející předmětné reportáži či na ni naopak navazující:

Videozáznam v délce 1:16 min. obsahuje rozhovor mezi reportéry K. a S., který se obsahově shoduje s dále uvedeným notářským zápisem tohoto rozhovoru, předloženým navrhovatelem (viz bod [51] tohoto rozhodnutí). Reportérka S. S. zmiňuje soudce, který jí měl svěřit informaci, kdo si za úplatek stovek milionů „pojistil“ amnestii. Reportér J. K. následně mluví o osobě, která jim má sdělit, jak probíhala příprava amnestie, neboť v té době dotyčný pracoval na Pražském hradě.

Videozáznam v délce 18:44 min. obsahuje díl ze seriálu Zvláštní vyšetřování, v němž vystupují reportéři S. S. a J. K. V úvodu je zmíněno, že budou vyhledávat svědky a případné důkazy o možné korupci provázející amnestii, především ve vztahu k jejímu čl. II. S. S. v úvodu zmiňuje, že vyšetřování korupce inicioval Nadační fond proti korupci (dále také „NFPK“), tehdy v čele s P. S. Následně si reportéři sjednali schůzku se současnou ředitelkou NFPK L. M., a neúspěšně se pokusili spojit s doc. Z. K. Rozhovor jim poskytl Mgr. P. H., který jim sdělil, že dostal zadání vypracovat návrh amnestie, zahrnul do něj i abolici, ale s výjimkou hospodářské trestné činnosti. Text amnestie, který byl vyhlášen, jej překvapil. Na otázku, co si pomyslel, když text viděl, odpověděl: „Bez komentáře.“ Za autora textu amnestie dle indicií, které jsou k dispozici, označil doc. K., alespoň podle jeho osobního přesvědčení. V rozhovoru sdělil, že úplatky u amnestie vyloučeny nejsou, ale on sám nevěří, že by to bylo možné. Někdejší ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek po telefonu sdělil, že s ministerstvem amnestie nebyla konzultována, avšak doc. K. ho informoval, že byl o vypracování jejího návrhu požádán a že jej zaslal.

V čase 11:55 min. začíná první zmínka o rozhovoru s JUDr. Kydalkou, který je zde označen za soudce, kterému amnestie „shodila ze stolu“ několik závažných případů. Na záběrech je vidět Městský soud v Praze a reportéři, jak procházejí bezpečnostní kontrolou. S. S. zmiňuje předchozí setkání s kárně obviněným, které se týkalo kauzy H-System, a dovozuje, že její zastavení kvůli amnestii muselo kárně obviněného „naštvat“. J. K. následně čte jmenovku soudce, klepe a vchází do kanceláře JUDr. Kydalky. Následuje rozhovor kárně obviněného na kameru tak, jak je zaznamenán v notářském zápisu předloženém kárným navrhovatelem (viz bod [52] a násl. tohoto rozhodnutí). Na závěr po dohodě o soukromém rozhovoru kárně obviněný pokyne kameramanovi ze dveří, následuje záběr na jmenovku kárně obviněného u jeho kanceláře, na soud. Děj se přesouvá do restaurace, kde proběhne rozhovor mezi S. S. a J. K., zaznamenaný v notářském zápisu s drobnými nepřesnostmi v použitých termínech. Následně zazní upozornění, že „jméno, které zaznělo v neformální části rozhovoru, nelze zveřejnit. Reportéři se zatím nedostali k důkazům, že to tak opravdu bylo“.

Dále následuje rozhovor mezi oběma reportéry o informacích údajně podaných anonymním zdrojem z prostředí hospodářské kriminality, který má potvrzovat, že se kvůli amnestii uplácelo, a závěr S. S., že se mohlo uplácet v rámci amnestie, ale také mohlo jít o podvod třetí osoby, která si vzala peníze, aniž by na amnestii měla vliv. Podle reportérů tu tedy „pro korupci byl prostor“ a vyšetřování stále není ukončeno.

Kárný navrhovatel k této předmětné reportáži předložil také:

Podle tohoto textu by videoreportáž měla obsahovat informace o tom, komu měla amnestie posloužit, tedy indicie vedoucí k podezření, že při přípravě amnestie, v rámci níž měly být zastaveny více než tři stovky závažných případů, sehrály roli úplatky; a dále měla obsahovat také výpovědi klíčových svědků.

Jedná se o záznam rozhovoru moderátorky zpravodajství serveru Seznam.cz s oběma reportéry o dosud dokončených dílech pořadu „Zvláštní vyšetřování“. Z jeho obsahu vyplývá, že o dva díly „Zvláštního vyšetřování“ se začala zajímat policie, přičemž se jednalo také o díl, jehož součástí je vytýkaný rozhovor s JUDr. Kydalkou. Tyto dva případy jsou zmíněny od 1:41 min. záznamu, amnestie je pak přímo obsahem rozhovoru od 2:55 min. záznamu. Dle J. K. si policie vyžádala natočený materiál týkající se tohoto dílu a pravděpodobně v něm hledá klíčový důkaz. S. S. shrnuje své dojmy z vyšetřování amnestie v podstatě obdobně jako v závěru původní videoreportáže. Část věnovaná amnestii končí na 3:57 min. záznamu z celkových 10:56 min. V samotném závěru (od 9:15 min.) reportéři hovoří o metodách, jimiž pracují, včetně toho, že údajně důsledně respektují přání každého zdroje informací zůstat v anonymitě a že nezveřejňují neověřené informace týkající se konkrétní osoby a v případě nutnosti konkrétní jméno „vypípávají“.

Kárný navrhovatel opět předložil rovněž:

Podle tohoto textu novináři ve videorozhovoru sdělují následující: „Minimálně jsme prokázali, že tu vznikl prostor, aby s amnestií někdo obchodoval. Zda to bylo s vědomím Václava Klause, nebo bez něj, na to si ještě budeme muset počkat.“ Následně článek uvádí, že pořad „Zvláštní vyšetřování“ přinesl konkrétní svědectví lidí z Pražského hradu, kteří popsali způsob přípravy amnestie (i její části, která zastavila osm a více let trvající trestní stíhání), i názory právníků, kteří jsou údajně přesvědčeni, že bývalý prezident šel svým rozhodnutím o amnestii na ruku konkrétním podnikatelům. Policie prošetřující už několik let podezření z korupce v případu amnestie si i v tomto případě vyžádala natočený materiál.

Kárný soud následně provedl listinné důkazy, a to nejprve listiny předložené kárným navrhovatelem:

Notářský zápis, který vyhotovil dne 17. 5. 2017 notář Mgr. Václav Voda, obsahuje osvědčení o průběhu skutkového děje, a to o obsahu webových stránek, na kterých byla zveřejněna předmětná reportáž, jejíž součástí je vytýkaný rozhovor kárně obviněného. Notářský zápis zachycuje část zmiňované videoreportáže zveřejněné na adrese https://www.seznam.cz/zprávy/clanek/amnestie-za-penize-vazne-rikal-ze-slo-o-stovky-milionu-3883 (viz bod [41] tohoto rozhodnutí), jež obsahuje v čase 00:32 – 01:16 min. následující rozhovor: „Takže Ti říkal, že jde o stovky milionů, to je pěknej ranec a nemůže kecat? --------------------------------------------

Notářský zápis dále zachycuje část videoreportáže zveřejněné na adrese https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/klausova-amnestie-za-penize-svedci-promlouvaji-3907 (viz bod [42] a násl. tohoto rozhodnutí), jež obsahuje v čase 12:29 – 16:34 min. následující rozhovor: ,,A Vy jste se s tím do dneška nesmířil? ------------------------------------------------------------------------------------------

Notářský zápis také zachycuje část videoreportáže zveřejněné na adrese: https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/policie-se-zacala-zabyvat-dvema-dily-ze-serialu-seznamu-zvlastni-vvsetrovani-7791 (viz bod [47] tohoto rozhodnutí), jež obsahuje v čase 02:55 03:51 min. následující rozhovor: „Ten druhý případ, o který se policie zajímá tak ten souvisí s amnestií Václava Klause z roku 2013, kdy policie, jak už jsme i v tom dílu odkazovali, neustále vyšetřuje, jestli tam byla, nebyla korupce, mohla sehrát roli a teď si po nás vlastně vyžádali natočený materiál, ve kterém asi hledají nějaký klíčový důkaz. -------------------------------

Z jejich obsahu vyplývá, že J. Ch., podepsaný jako „tiskový mluvčí P. T.“ dne 15. 2. 2017 zaslal S. S. a J. K. dopis s požadavkem na potvrzení skutečnosti, že v předmětné reportáži byl skutečně zmíněn P. T. jako osoba, kterou měl kárně obviněný označit za zadavatele přípravy amnestie, neboť na to byl J. Ch. v nedávné době dotazován. Je-li tomu tak, požadoval J. Ch. poskytnutí předmětné reportáže ve zvukově neupravené verzi. Dne 17. 2. 2017 zaslal J. Ch. totožnou žádost také na adresu Hypermarket Film s. r. o.

Z odpovědi J. K. jakožto „šéfeditora zpravodajství Seznamu“ vyplývá, že jméno překryté v předmětné reportáži zvukovou stopou nebylo v daném pořadu zveřejněno a společnost Seznam.cz ho nehodlá zveřejňovat ani v souvislosti s žádostí J. Ch.

Z jeho obsahu vyplývá, že P. M. jako novinář zabývající se kauzou C. S. Fondů po zhlédnutí vytýkané reportáže dospěl z kontextu, ve kterém zaznělo jméno a příjmení překryté zvukovou stopou, k závěru, že se jedná o P. T., přičemž jej tato informace zaujala svou absurditou, neboť amnestie se na P. T. dle jeho názoru vztahovat nemohla. Proto se obrátil na mluvčího P. T. J. Ch. s dotazem, zda mu může potvrdit jeho domněnku a zda mu může poskytnout bližší informace. J. Ch. dle P. M. popřel spojitost P. T. s amnestií a sdělil P. M., že není první, kdo se jej na to ptá, ale že nemá k dispozici neupravený materiál z natáčení, tudíž nemůže tyto dotazy potvrdit ani vyvrátit.

Z jeho obsahu vyplývá, že si jej u odbornice na odezírání, M. P., objednal JUDr. Petr Poledne, Ph.D., advokát. Zmiňovaná posuzovatelka zkoumala slovo překryté zvukovou stopou ve vytýkané reportáži, ale i v upoutávce k ní a dospěla k závěru, že předmětné zvukově zastřené slovo se s jistotou sestává ze dvou krátkých slabik. Toto zvukově zastřené slovo přitom obsahuje samohlásky „y“ nebo „i“ (nelze rozlišit, zda se jedná o měkkou či tvrdou samohlásku, neboť se liší zvukem, ale nikoliv tvarem úst při artikulaci) a v druhé slabice samohlásku „a“. Zvukově zastřené slovo pak dle znalkyně končí některou z měkkých souhlásek „č“, „š“, „ř“ nebo „ž“. Ke konkrétnímu dotazu zadavatele pak znalkyně uvedla, že slovo „T.“ vyhovuje všem vizuálním charakteristikám odezíraného slova.

Z jejího obsahu vyplývá, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze rozhodl dne 23. 12. 2015 v trestní věci týkající se podvodného vyvedení aktiv v hodnotě 1,2 mld. Kč z tzv. C. S. Fondů, k němuž došlo v letech 1996 – 1997, tak, že se trestní stíhání obviněného zastavuje, neboť v důsledku důkazní nouze nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný.

Trestní stíhání obviněného bylo již jednou zastaveno, a to v roce 2008. V roce 2013 povolil Městský soud v Praze obnovu řízení, neboť po zastavení trestního stíhání obviněného vyšly najevo nové skutečnosti prezentované dříve nevyslechnutými svědky. Tito svědci následně po povolení obnovy řízení odmítli vypovídat, resp. jeden z nich svou výpověď zásadně pozměnil a Nejvyšší soud při rozhodování o stížnostech pro porušení zákona týkajících se použitelnosti důkazů pro rozhodování o zajištění majetku obviněného v přípravném řízení konstatoval nepoužitelnost svědeckých výpovědí zajištěných před povolením obnovy řízení a v jiném trestním řízení, jakož i nepoužitelnost obsahu soukromé nahrávky rozhovoru jednoho ze svědků s novináři, přestože se jednalo o důkazy opatřené v souladu s trestním řádem, a jiné důkazy svědčící o vině obviněného nebyly v rámci obnoveného řízení zjištěny ani cestou žádostí o právní pomoc do zahraničí. Nebyly tudíž splněny zákonné podmínky pro podání obžaloby.

Dle autorů článku soudce JUDr. Kamil Kydalka citoval v odůvodnění rozsudku jednoho ze svědků s tím, že je nespravedlivé, aby obžalovaní J. K. a P. M. pykali za údajné „vytunelování“ C. S. Fondů: „Soudíte dva čičmundy, kolem nichž projel rychlík, aniž by si vůbec stačili uvědomit, o co jde.“ Dle autorů článku soudce nejmenoval, ale naznačil, že skutečnými „hráči“ byli lidé kolem P. T., který byl kvůli kauze obviněn, ale jeho stíhání bylo zastaveno. Článek uvádí, že podle JUDr. Kydalky došlo k zastavení trestního stíhání „záhadným způsobem“. To, že celou transakci řídil P. T., měli dle článku vypovídat i někteří svědci.

Článek dále obsahuje informaci o tom, že soudy v minulosti uložily čtyři nepodmíněné tresty odnětí svobody v souvislosti s tzv. vytunelováním C. S. Fondů, jmenuje odsouzené a jejich tresty a popisuje, že podle soudů se čtveřice za účasti dalších osob podílela na podvodném ovládnutí C. S. Fondů a následném převodu jejich majetku - více než 1,23 miliardy korun na účet makléřské společnosti Umana u Plzeňské banky. Za tuto transakci měly C. S. Fondy získat akcie podniku Drůbež Příšovice, které měly podle obžaloby asi desetinovou tržní hodnotu. Peníze po několika převodech měly skončit na zahraničních účtech.

Z něj vyplývá, že dne 7. 1. 2013 Vrchní soud v Praze zamítl stížnost P. T. proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o povolení obnovy trestního řízení. Článek dále uvádí, že P. T. a jeho obchodní partner byli obviněni již v roce 2006 a státní zástupce vrchního státního zastupitelství jejich stíhání zastavil v roce 2008 s tím, že vytýkané skutky nebyly trestnými činy. Situace se však změnila v průběhu roku 2012, kdy během hlavního líčení ve věci vedoucího Finančního analytického útvaru Ministerstva financí J. K. tři svědci tvrdili, že za tzv. vytunelováním C. S. Fondů je právě P. T. Na základě těchto výpovědí pak státní zástupce požádal o obnovení stíhání P. T., čemuž Městský soud v Praze vyhověl.

Amnestie byla vydána u příležitosti 20. výročí vzniku samostatné České republiky. Články I, III a IV se týkají prominutí, zmírnění či zahlazení některých nepodmíněných, resp. podmíněně odložených trestů odnětí svobody či trestů obecně prospěšných prací nebo domácího vězení. Pouze čl. II rozhodnutí o amnestii se týká zastavení trestního stíhání: „Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.“

Kárně obviněný soudce předložil soudu následující listinné důkazy:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 1. 2013 navrhla skupina senátorů, aby Ústavní soud zrušil čl. II rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii, ze dne 1. 1. 2013, neboť je podle jejich názoru v rozporu s hodnotami demokratického právního státu podle čl. 1 Ústavy České republiky, jakož i s principem vyjádřeným v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), v důsledku čehož mělo dojít k porušení základních práv garantovaných v čl. 11, 36 a 38 Listiny, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě. Alternativně se navrhovatelé domáhali, aby „Ústavní soud vyslovil nálezem, že čl. II amnestijního rozhodnutí je v rozporu s hodnotami demokratického právního státu a v rozporu s ústavním pořádkem, a tudíž vyslovil jeho protiústavnost“. Dne 21. 1. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Městského soudu v Praze (podepsaný předsedou senátu JUDr. Kamilem Kydalkou) na zrušení téhož rozhodnutí prezidenta republiky a „alternativně“ na zrušení jeho článku II. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v dříve zmiňované věci jednal o návrhu zčásti identickém, byl později podaný návrh JUDr. Kydalky usnesením ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 7/13 (všechna konečná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz) v rozsahu, v němž napadal čl. II amnestie, odmítnut jako nepřípustný pro překážku litispendence podle § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v relevantním znění (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), a ve zbylé části byl odmítnut rovněž, a to pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Městský soud v Praze byl však označen za vedlejšího účastníka v popisované věci sp. zn. Pl. ÚS 4/13.

Navrhovatelé k přípustnosti návrhu uváděli, že rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii splňuje obsahové znaky právního předpisu, tj. závaznost, formální určitost, obecnost předmětu a subjektů a vynutitelnost. Navrhovatelé dále namítali, že ani suverénní pravomoci prezidenta nemohou být v demokratickém právním státě vykonávány v rozporu s ústavním pořádkem bez jakékoliv možnosti kontroly. Dle čl. 36 odst. 2 Listiny zároveň z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.

Neslučitelnost napadeného ustanovení s ústavním pořádkem plyne podle navrhovatelů především z toho, že nařizuje zastavení trestního stíhání i v případech nejzávažnější organizované hospodářské trestné činnosti, čímž bylo soudům znemožněno, aby deklarovaly spáchání trestného činu a umožnily poškozeným domoci se náhrady škody. Tím došlo k porušení práva poškozených na spravedlivý proces, jakož i porušení jejich práva vlastnit majetek ve spojení s legitimním očekáváním jeho nabytí. V důsledku abolice došlo k faktické legalizaci výnosů z trestné činnosti. Napadené ustanovení proto podkopává základní principy právního státu a důvěru občanů v právo a v demokratický právní stát.

Ústavní soud však předmětným usnesením ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 4/13, tento návrh odmítl. V rámci právního hodnocení věci většinové stanovisko pléna Ústavního soudu uvádí, že Ústavní soud není oprávněn v předmětném řízení přezkoumávat právní akty, které nejsou právním předpisem z hlediska formy (název, procedura, publikace v příslušném publikačním orgánu), obsahu (neobsahují právní normy) či funkce (nemají regulovat chování). Specifičnost amnestijní rozhodnutí spočívá v tom, že neobsahuje opakovatelné pravidlo (je naopak jednorázové); přitom právě trvalost je významným znakem obecné normy, což v případě amnestijního rozhodnutí neplatí, a není proto také kdykoliv zaměnitelné pozdější obecnou normou podle zásady lex posterior derogat priori. Odlišnost panuje i v rovině formální (názvem jde o rozhodnutí), jakož i funkcionální, neboť neplní roli právního předpisu, nýbrž výjimky z něj. Podle závěrů Ústavního soudu tedy amnestijní rozhodnutí není právním předpisem, ale aktem aplikace práva.

Navíc, v souladu s tradičním názorem doktríny k otázce přezkoumatelnosti amnestijního rozhodnutí, toto rozhodnutí „nemůže být zrušeno“. To vyplývá podle většinového stanoviska Ústavního soudu z obsahového vymezení rozhodnutí prezidenta o amnestii jako prerogativu exekutivy, který směřuje do oblasti moci soudní. Účelem amnestijního rozhodnutí je v kontrolním mechanismu brzd a vyvažování modifikovat účinky nebo následky ukončeného anebo probíhajícího trestního stíhání za účelem naplnění (exekutivou nutně subjektivně definovaného) obecného dobra (skrze společenské milosrdenství, odpuštění či zapomenutí), případně reagovat, s ohledem na politické či trestně politické aspekty situace ve státě, na případné dysfunkce moci soudní při jeho dosahování. Bylo by logicky protismyslné, kdyby si „vyvažovaná“ moc soudní mohla zásah proti sobě samé odstranit tím, že by příslušný akt prostě „zrušila“. Jsou to právě zejména zmíněné znaky „milosrdenství“, „odpuštění“, „zapomenutí“, nepřítomnost práva či právního nároku a pojmová absence „odůvodnění“, jež znemožňují, aby amnestijní rozhodnutí bylo podrobeno přezkumu podobně jako jiné akty prezidenta, u nichž se tak již stalo či u nichž to doktrína připouští. Ústavní soud i na základě dalších argumentů uzavřel, že i kdyby bylo amnestijní rozhodnutí považováno za právní předpis, je v zásadě z právní (soudní) kontroly vyňato, a proto je nutno je považovat za nezrušitelné ze strany soudní moci (k dispozici je toliko odpovědnost politická).

Obiter dictum většinové stanovisko Ústavního soudu připouští, že v případě zcela excesivního amnestijního rozhodnutí, které by ohrožovalo hodnoty tvořící materiální jádro Ústavy dle jejího čl. 9 odst. 2, by Ústavní soud byl oprávněn zasáhnout. Navrhovateli sledovanému zájmu na ochraně poškozených by však mohly dle Ústavního soudu vyjít vstříc též obecné soudy v řízeních o tom, kdo a jak je amnestie v její aboliční části účasten. Kupříkladu v případě obviněných, kteří se jako uprchlí vyhýbali trestnímu stíhání, by mohlo být uváženo, zda do rozhodné doby trestního stíhání tomu korespondující dobu započítat. Obdobně lze postupovat i ve vztahu k těm, kteří zjevně obstrukčním chováním v řízení způsobili relevantní prodloužení svého trestního stíhání. Obecné soudy také budou moci dle Ústavního soudu zasáhnout v případech, kdy by amnestijní rozhodnutí in concreto mělo dopadnout do trestních řízení, jejichž zastavení by bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR, a zejména tehdy, pokud v těchto věcech vystupují jako poškození „kvalifikované“ oběti, u nichž došlo k porušení čl. 2 a 3 Úmluvy.

Odlišné stanovisko k tomuto usnesení pléna Ústavního soudu uplatnili soudci P. R., V. G., M. V. a I. J.

V článku JUDr. Kamila Kydalky ze dne 9. 1. 2013 „Komentář: Klausova amnestie šitá na míru“, MF Dnes, zveřejněném na zprávy.idnes.cz, jeho autor odmítl vysvětlení čl. II amnestie ze strany tehdejšího prezidenta republiky, tedy nepřiměřenou délku řízení. JUDr. Kydalka uvedl, že do druhé poloviny 90. let v ĆR nebyla politická vůle trestné činy v oblasti závažné hospodářské kriminality odhalovat, natož stíhat. Následně, když kauzy vyšly na světlo, bylo nutné zodpovědět některé otázky, například, zda jde o trestnou činnost, o jaký trestný čin se konkrétně jedná, jak uchopit materii získanou vyšetřováním. JUDr. Kydalka zdůraznil množství důkazního materiálu, který je nutné v daných kauzách obstarat, analyzovat a vyhodnotit. Jestliže se věc dostane k soudu, soudce musí spis prostudovat, přičemž doba studia není závislá jen na obsáhlosti materie, která je mu předložena, ale i na tom, kolik věcí a jak složité ten který soudce vyřizuje. Navíc provádění důkazů u hlavního líčení předpokládá a vyžaduje osobní výslech svědků. Není žádnou výjimkou, že v daných kauzách je třeba vyslechnout desítky i stovky svědků a mnoho znalců. JUDr. Kydalka zmínil vlastní zkušenost s věcí, ve které proběhlo 174 dnů hlavního líčení, přičemž vyslechl téměř tisíc svědků. Kritizoval úpravu v trestním řádu, dle které musel soudce v minulosti doslovně přečíst listinné důkazy zajištěné vyšetřovatelem, jakož i to, že jedna z nespočetných novel trestního řádu sice zavedla možnost dohody o vině a trestu, nelze ji však bohužel vztáhnout na tyto velké kauzy. Na závěr si JUDr. Kydalka položil otázku, v zájmu koho se v amnestii objevil čl. II o zastavení trestního stíhání. Možná by tyto pochyby vyjasnilo, pokud by prezident republiky prozradil, kdo text „jeho“ amnestie připravil a redigoval. Již v době koncipování tohoto článku bylo podle jeho autora poměrně jasné, kterých kauz se čl. II bude týkat. „Možná odtud vítr vane,“ podotkl JUDr. Kydalka. Dle svého vyjádření však nemohl žádnou z těchto kauz konkrétně uvést, aby nezavdal možnou příčinu své podjatosti. Uvedl, že spoléhá na inteligenci čtenářů, kteří si klíčové případy doplní sami.

Dle článku H. V. ze dne 19. 1. 2013 „Amnestii prezidenta připravovali J., H. a K.“, zveřejněného na www.zpravy.idnes.cz, vznikala amnestie v úzkém okruhu lidí kolem prezidenta Václava Klause. Jsou citovány Lidové noviny, podle nichž se na amnestii podíleli tajemník L. J., právník P. H. a bývalý poslanec ČSSD Z. K. J. dle článku uvedl, že amnestie nevznikala někde mimo na zakázku, ale text byl opakovaně konzultován. Dle interního dokumentu, který měly mít Lidové noviny k dispozici, měl být konzultován především dopad na dva odsouzené, u nichž si Václav Klaus nepřál, aby se na ně amnestie vztahovala, ale nebyl řešen dopad na hospodářské kauzy. J. přitom uvedl, že si byli vědomi toho, že amnestie bude znamenat propuštění lidí odsouzených za bagatelní věci, že budou prominuty tresty starým lidem a že se zastaví řízení, kde po letech lze nalézt spravedlnost už stěží. S tímto výkladem však nesouhlasili státní zástupci a soudci, jak bylo uvedeno v prohlášení Unie státních zástupců ze dne 4. 1. 2013, na které článek poukázal. Článek dále odkázal na návrhy podané v souvislosti s amnestií k Ústavnímu soudu. Dle autorky článku konkrétní jména autorů amnestie prezidentská kancelář tají.

Dle článku M. P. ze dne 24. 3. 2015 „P. K.: Klausův mecenáš, který začínal s Babišem“, zveřejněného na www.aktuálně.cz, byli P. K. a Václav Klaus dlouholetí přátelé. P. K. se nedožil uvedení životopisného filmu o L. B., který připravoval, jelikož zřejmě nešťastnou náhodou uklouzl v koupelně a zemřel. Článek mapuje působení K. v podniku zahraničního obchodu Incheba a založení společnosti Teleaxis. Dle článku přátelství s Václavem Klausem K. otevíralo dveře ke sponzorům a Teleaxis se v roce 1994 stala jedním z největších sponzorů ODS. Článek spojuje K. také s pražským zastupitelem K. B., „uhlobarony“ Mostecké uhelné a s V. K., jehož Harvardským fondům poskytoval marketingové služby. Článek dále popisuje úpadek společnosti Teleaxis a následný vzestup nové společnosti Czech Teleaxis, a to díky produkování muzikálů a pořádání konferencí a golfových turnajů. Dále článek odkazuje na server Neovlivní.cz, dle kterého se měl K. tiše vrátit do zákulisí politiky přes tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Jeho vliv ministerstvo odmítlo.

Dle článku ze dne 26. 3. 2015 „Švýcarská policie se ptala na K. stamiliony. Byly za amnestii?“, zveřejněného na www.lidovky.cz, se aktivitami lobbisty a podnikatele P. K., který byl nalezen mrtvý ve svém bytě, zabývala švýcarská policie, neboť ji zajímalo 600 mil. Kč na účtu u banky Credit Suisse, jež měly souviset s amnestií. K tomuto účtu měl mít P. K. dispoziční právo a švýcarská policie požádala protikorupční jednotku Policie ČR o právní pomoc, ta chystala zahájení úkonů trestního řízení pro podezření z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Švýcarská policie začala jednat na základě dopisu ředitele NFPK P. S. upozorňujícího na zmíněný účet a jeho možnou souvislost s úplatky spojenými s amnestií. Společnost Czech Teleaxis přitom nemohla dle svých hospodářských výsledků sumou odpovídající stavu účtu vůbec disponovat. Dle článku byl vliv P. K. na politiku vykreslován až do obludných rozměrů, přičemž si za to částečně mohl sám, neboť se rád tímto vlivem chlubil. Článek uvádí, že lékař nařídil soudní pitvu P. K., která však vyloučila cizí zavinění jeho smrti.

Článek J. T. ze dne 26. 3. 2015. „K. zemřel těsně předtím, než ho začala šetřit protikorupční policie“, zveřejněný na www.novinky.cz, uvádí, že P. S. v dopise švýcarské policii uvedl číslo zmiňovaného účtu u Credit Suisse, včetně mezinárodních kódů, s tím, že patří společnosti Pendlehill Marketing Ltd. Zřejmě na něj byly převáděny peníze z K. společnosti Czech Teleaxis. K. měl mít k účtu dispoziční právo. Komu patří společnost Pendlehill Marketing Ltd., nebylo zatím možné dohledat. Švýcarští vyšetřovatelé se dle článku na Policii ČR obrátili po necelých dvou letech vlastního šetření. Policie k věci dne 11. 3. 2015 neoficiálně vyslechla i P. S. Dle zdroje Práva vyšetřovatelé pracují i se zatím neověřenou informací, podle níž se K. na podzim roku 2012 setkal ve Špindlerově Mlýně s pěti podnikateli, z nichž údajně nejméně jeden byl o tři měsíce později Václavem Klausem amnestován ve vlekoucí se kauze týkající se hospodářské kriminality.

Dle zprávy ČTK ze dne 2. 4. 2015 „Klaus chce nechat prověřit údajnou korupci kolem amnestie“, zveřejněné na www.deník.cz, požádal bývalý prezident Václav Klaus dopisem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o prověření informací o údajné korupci při amnestii. Podnětem k tomuto kroku mělo být prověřování konta ve Švýcarsku a prezident svou žádost zveřejnil na svých internetových stránkách. Klaus uvedl, že je nutné prověřit informace ohledně případné korupce, o které spekuluje NFPK, ale také možné křivé obvinění a pomluvu. Mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství P. M. řekl, že NSZ dopis obdrželo, seznámí se s jeho obsahem a bude se jím zabývat jako jakýmkoli řádným podáním. Bývalý prezident již dříve jakoukoliv možnou korupci v souvislosti s amnestií odmítl. Nyní souhlasil se součinností s policejními orgány bez ohledu na imunitu. Podle Václava Klause ovšem K. nemohl o chystané amnestii až do prezidentova novoročního projevu vědět a nikdo nemohl žádnou korupci organizovat.

Zpráva ČTK ze dne 2. 4. 2015 „Klaus žádá šéfa žalobců o prověření korupce při amnestii“, zveřejněná na www.aktuálně.cz – jedná se o tutéž zprávu.

Dle článku V. Š. ze dne 4. 4. 2015 „Smrt lobbisty, který možná věděl příliš mnoho“, zveřejněného na www.echo24.cz, měl P. K. v úmyslu vstoupit do politiky ve chvíli, kdy bude mít 4 mld. Kč a bude nezkorumpovatelný. Zemřel ve věku 61 let. Nad rámec již uvedených informací se článek věnoval výslechu P. S. policií dne 11. 3. 2015. Dle jeho vyjádření se jej ptali na amnestii a další detaily švýcarského účtu, které ale nemá. Dodal, že zdroj, který se na něj před dvěma lety obrátil, byl „z okruhu P. K.“. Článek také připomíná, že samotného K. před trestním stíháním uchránilo amnestijní rozhodnutí Václava Havla z roku 1990, neboť se vztahovalo na úmyslné trestné činy se sazbou do tří let a on byl přitom obviněn z falšování účetních dokladů, když pro podnik zahraničního obchodu Incheba v roce 1987 organizoval veletrh v marocké Casablance, čímž měl stát připravit o 33 tisíc korun.

Tištěná podoba upoutávky na videorozhovor s P. S. ze dne 8. 4. 2015 „S.: Amnestie? Slova o korupci bych před soudem obhájil“, zveřejněná na video.aktualne.cz, obsahuje pouze následující text: „Václav Klaus nebyl schopný věrohodně vysvětlit, proč se v amnestii objevila abolice, tvrdí ředitel Nadačního fondu proti korupci P. S. Amnestii podle něj provázely nezákonné činy a uplácení.“

Dle článku J. K. ze dne 8. 4. 2015 „Úplatky za amnestii? Nejvyšší žalobce odpovídá Klausovi“, zveřejněného na www.aktuálně.cz, reagoval nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na podnět Václava Klause tak, že si jej NSZ prostuduje a uvidí, jaké kroky bude možné učinit, zároveň však upozornil, že jeho úřad není oprávněn vstupovat do živých kauz. P. S. reagoval na Klausovo prohlášení o žalobě pro pomluvu vyjádřením, že by se před soudem obhájil, byť přiznal, že o úplatcích za amnestii nemá jeho fond konkrétní důkazy, pouze indicie. Oficiálním důvodem plateb společnosti Czech Teleaxis na účet společnosti Pendlehill Marketing Ltd. mělo být poradenství, na které bylo vystaveno množství faktur ze strany společnosti Pendlehill. S. dle článku uvedl v rozhovoru pro DVTV, že v roce 2013 NFPK získal několik vzájemně provázaných informací, které byly v kontextu historických souvislostí pravdivé, a část z nich se podařilo ověřit. Mimo jiné mezi nimi bylo, že část prostředků, které se nacházejí na švýcarském účtu, může pocházet z trestné činnosti, která souvisela s úplatkářstvím v rámci amnestie, přičemž ani Václav Klaus, ani jeho okolí, nebyli schopni věrohodně vysvětlit, proč se v amnestii objevila abolice. Za kontroverzní navíc S. považoval fakt, že kvůli tomuto zastavení trestních řízení nyní nemají oběti některých podvodů naději ani získat odškodnění. Jako příklad uvedl kauzu H-System.

Článek ze dne 6. 5. 2015 „Policie zkoumá K. diář. Hledá souvislosti s amnestií“, zveřejněný na www.lidovky.cz, informuje, že policie zkoumá záznamy, které si podrobně vedl P. K.k ve svém diáři. Podle zdroje, který uvádí Právo, by neměl být problém podle nich ztotožnit účastníky K. schůzky s vlivnými podnikateli ve Špindlerově Mlýně v roce 2012. Tyto záznamy by měly být klíčové k odhalení případné korupce spojené s amnestií. Dle výsledků pitvy podnikatel zemřel na následky prasklého žaludečního vředu.

Dle článku J. H. ze dne 14. 6. 2015 „P. K.: Charismatický gangster“, zveřejněného na www.euro.cz, informoval P. S. o možném zapojení P. K. do zmizení plzeňského fotbalového bosse a podnikatele M. K. K. měl být objednatelem jeho zmizení, neboť měl s K. v minulosti neshody kvůli měsíčníku Parlamentní zpravodaj a K. jej kvůli tomu několikrát veřejně kritizoval. K. tuto kritiku nesl údajně nelibě a spojoval K. se svými obchodními neúspěchy, mj. s odvoláním jeho promotérství golfového turnaje PGA v beskydské Čeladné pořádající agenturou Altamira Agency. K amnestii článek uvádí, že dle vyjádření P. S. byly částky na švýcarský účet, určené na údajné úplatky za udělení prezidentské amnestie, převáděny nepravidelně, avšak opakovaně po měsících, přičemž hodnota finančního toku byla řádově sto tisíc eur. Podle informátora NFPK majitel společnosti Pendlehill nežije, a proto K. faktury podepisoval sám. Na praní peněz měl M. K. přijít a údajně měl začít K. vydírat, ten se podle informací NFPK obrátil na několik osob z podsvětí a požadoval domluvu K. K. měl dle informací protikorupčního fondu ze švýcarského účtu získat zhruba desetiprocentní provizi. P. S. přitom dané informace nepovažuje za nevěrohodné. Článek se následně věnuje osobě P. K., jeho známostem s celebritami a okázalému vystupování.

Článek S. S. ze dne 21. 7. 2015 „Vyšetřování Klausovy amnestie provázejí výhrůžky“, zveřejněný na www.neovlivni.cz, uvádí, že P. S. serveru potvrdil využívání soukromé ochranky placené NFPK, které mělo být důsledkem výhrůžek od člověka spojeného s podsvětím, a to v reakci na angažmá P. S. ve vyšetřování korupce souvisící s amnestií.

Dle článku ze dne 21. 8. 2015 „Podnikatel K. prý chystal vraždu miliardáře J.“, zveřejněného na www. zpravy.aktualne.cz, policie prověřovala informaci, že P. K. měl dva roky před vydáním článku plánovat vraždu K. J. Dle článku byla důvodem skutečnost, že jím financovaný NFPK navedl švýcarskou policii ke zmiňovanému účtu. Vyšetřování následně K. překazilo transfer velké sumy peněz. Za vraždu měl K. zaplatit 10 mil. Kč, což je dle K. J. poměrně vysoká částka, která ukazuje na to, že se jednalo o vážně míněnou věc. K. J. byl ve věci vypovídat na policii a sdělil, že o plánech na jeho likvidaci je informován. Proč snaha K. nebyla realizována, není jasné, dle zdroje deníku Právo se mohlo jednat o nedůvěru lidí z podsvětí v to, že K. danou sumu uhradí.

Článek J. Z. ze dne 21. 8. 2015. „K. údajně plánoval vraždu J. Na likvidaci miliardáře měl až 10 milionů“, zveřejněný na www.lidovky.cz, dále uvádí, že J. označil snahu o svou likvidaci za iracionální, jelikož by ve věci vyšetřování K. nepomohla, byl by to jen pokus o pomstu. Policie dle článku prověřuje i verzi, že na odstranění K. J. pracovalo kromě zesnulého P. K. více lidí.

Článek L. P. ze dne 21. 8. 2015 „J.: Proč plán vraždy selhal? Asi K. nevěřili“, zveřejněný na www.zpravy.aktualne.cz, který obsahuje také krátký rozhovor s K. J., dále k vyšetřování snahy P. K. o likvidaci K. J. uvádí J. vyjádření, že útok se zřejmě nepodařil, protože lidé z podsvětí panu K. příliš nedůvěřovali. Nebo to bylo příliš náročné jít přímo proti němu. Samotný miliardář se měl o plánu P. K. dozvědět několik měsíců před vydáním článku ze zdroje odlišného od policie.

V článku ze dne 21. 8. 2015 „Podnikatel K. prý připravoval vraždu miliardáře J. Mstil se fondu proti korupci“, zveřejněného na www.domaci.ihned.cz, nejsou obsaženy žádné další relevantní informace nad rámce již uvedeného.

Dle rozhovoru O. K. s K. J. ze dne 22. 8. 2015 „Miliardář J. o údajné vraždě: Že mi hrozí nebezpečí, jsem věděl od začátku“, zveřejněného na www.lidovky.cz, miliardáře kontaktovala policie až v době, kdy byl o možné přípravě jeho vraždy informován, ovšem neví, z jakého zdroje vyšetřovatelé čerpali. Dle jeho názoru se mu P. K. chtěl pomstít, nepracoval na něčí objednávku. Akci se nepovedlo dohodnout pravděpodobně kvůli nedostatečné důvěryhodnosti K., ale také kvůli osobě K. J. jako veřejně známé osobnosti. K. J. připustil, že mohlo jít o zúčtování za kritiku někdejší hlavy státu, resp. amnestie, jelikož akce měla proběhnout v době, kdy NFPK odesílal švýcarské prokuratuře dopis upozorňující na zmíněný bankovní účet. Možného nebezpečí si byl J. dle svých slov vědom již při zakládání NFPK.

Dle článku J. Z. ze dne 25. 8. 2015 „Kvůli Klausově amnestii mi vyhrožoval M. muž, tvrdí šéf protikorupčního fondu“, zveřejněného na www.lidovky.cz, byl ředitel NFPK P. S. nucen chodit několik týdnů s ochrankou, neboť mu údajně vyhrožoval člověk, který v minulosti pracoval pro „kmotra“ F. M., který chtěl jeho prostřednictvím zprostředkovat jednání mezi NFPK a někým „mocným“. Tuto nabídku P. S. odmítl, neboť informace o vyšetřování se už objevily v médiích a dopis do Švýcarska vyšetřovatelům stejně dávno odeslali. Dle ředitele NFPK osobu, jež mu vyhrožovala, znal a věděl, jak pracuje. Ze skutečnosti, že policie ani jemu, ani K. J. nepřidělila ochranku, S. dovodil, že neexistovalo velké nebezpečí. S. připustil, že údajné finanční potíže P. K. mohly ukazovat na to, že se s ním na přípravě odstranění K. J. někdo podílel.

Z článku L. V. (bez uvedení data) „Neuvěříte! Co mají společného Václav Klaus a P. K.?“, zveřejněného na www.sip.denik.cz, nevyplývají žádné další relevantní informace na rámec již uvedeného.

Dle článku J. K. ze dne 24. 8. 2017 „Zrušíme Klausovu amnestii, vytklo si ambiciozní cíl hnutí STAN“, zveřejněného na www.zpravy.idnes.cz, patří mezi priority hnutí STAN návrh změny Ústavy, který hnutí hodlá připravit ve spolupráci s právničkou H. M. tak, aby Senát PČR po slovenském vzoru získal pravomoc třípětinovou většinou svých členů rušit vyhlášenou amnestii či milost prezidenta republiky v případě, že by narušovala náležitosti demokratického právního státu. Podle hnutí to může vést ke zrušení Klausovy amnestie. Dle článku Klausova amnestie tím, že zastavila i nejzávažnější hospodářské kauzy, vzbudila odpor velké části veřejnosti a vyvolala také nesouhlas mnohých politiků. Podle H. M. amnestie podkopala důvěru lidí v právní stát. Zmiňována je také milost udělená prezidentem Milošem Zemanem odsouzenému J. K.

Kárný soud dále na návrh kárně obviněného provedl k důkazu následující audiovizuální záznamy:

Z úvodního slova redaktora vyplývá, že tématem rozhovoru bude pohled soudce na amnestii a problémy, které kvůli ní vznikly, jakož i otázka, co komplikuje spravedlnost v České republice. Následuje reportáž obsahující stručný výčet složitých kauz, které napadly do senátu JUDr. Kydalky a do nichž měla zasáhnout amnestie (H-System, kauza obž. Ch.). V rozhovoru je zahrnuta i diskuse o návrhu, který podal JUDr. Kydalka ve spojitosti s amnestií k Ústavnímu soudu. Od 12:00 min. záznamu následuje otázka diváka, zda byla amnestie promyšlená akce, nebo zda se jednalo o omyl, a odpověď JUDr. Kydalky, že nemá informace o tom, že by se jednalo o promyšlenou akci, a s otázkou, zda si byli autoři textu dopředu vědomi jeho dopadu, odkazuje diváka na premiéra, prezidenta a ministra spravedlnosti. Kárně obviněný redaktorovi potvrdil, že dle jeho názoru si každý právník měl být vědom toho, že vzhledem k danému znění amnestie dopadne abolice také na hospodářskou kriminalitu. Následně komentoval vznik amnestie a neochotu Kanceláře prezidenta republiky sdělit, kdo je jejím autorem, a postup při kontrasignaci premiéra. Těmto tématům se rozhovor věnuje do 19:46 min. záznamu, následně probíhá diskuse o změně Ústavy. Od 22:52 do 24:10 min. videozáznamu se kárně obviněný kriticky vyjadřuje k šíři pravomoci prezidenta vyhlašovat amnestii. Následně se rozhovor stáčí k možnostem odškodnění obětí daných trestných činů a k dalším obecným otázkám a dále ke kauze H-System. JUDr. Kydalka vylučuje možnost koncipování amnestie tak, aby případně znemožnila stíhání L. K. kvůli jejímu spojení s panem S., obžalovaným v kauze H-System (od 33:34 min.), neboť jakýkoliv hypotetický trestný čin by již byl promlčen. Dále řeší délku projednávání složitých kauz, možnou korupci za účelem prodlužování řízení a další otázky nesouvisející s amnestií. V 49:50 min. následuje dotaz diváka, zda mj. netrestání závažné hospodářské kriminality není znakem zločinného spolčení v této zemi. JUDr. Kydalka odpovídá, že na věci, které jsou kvalifikovány jako zločinné spolčení, se amnestie nevztahuje, nicméně potvrzuje vazby mezi politiky a tzv. kmotry a pozastavuje se nad tím, že žádný z nich nestojí před soudem. K doplňující otázce redaktora na toto téma JUDr. Kydalka odpovídá, že vyšetřování těchto případů přísluší policii nebo státnímu zástupci, ale většinou je třeba, aby jim k tomu někdo dal podnět. Na dotaz diváka v 51:36 min. záznamu, zda by se měl k tématu amnestie vyjadřovat, resp. „dělat politického arbitra v televizi“, kárně obviněný odpověděl, že amnestie je součástí právního řádu, se kterou musí pracovat, a samozřejmě, pokud by v ní nebyl podle něj „do nebe volající zvláštní článek dva“, tak se vyjadřovat nebude. Následně na otázku redaktora, zda označení čl. II za „do nebe volající“ není trochu politikum, odpověděl, že to nějak okomentovat musí a že si na něco nebude hrát, jeho názor je, že to nebylo šťastné rozhodnutí, a proto zvolil postup přerušení řízení a podání návrhu k Ústavnímu soudu.

Jedná se o rozhovor v rámci druhé části pořadu Otázky Václava Moravce ze dne 27. 1. 2013, který byl veden nejen s JUDr. Kydalkou, ale také s náměstkem vrchního státního zástupce v Olomouci Mgr. P. K. Diskuse probíhala nejdříve se státním zástupcem. Kárně obviněný (7:11 min.) se následně věnoval vlivu amnestie na jeho rozhodování co do počtu přerušených řízení a postupu do doby rozhodnutí Ústavního soudu o jeho návrhu a celkově o možnosti amnestii tímto způsobem napadnout (do 9:13 min.). V 14:00 min. záznamu se redaktor zeptal, jakým způsobem podle hostů ovlivní amnestie pohled veřejnosti na závažné trestné činy, které vnímá jako nebezpečné, např. korupce, jak byla řešena v případě soudce B. Kárně obviněný se negativně vyjádřil o možném návratu soudce JUDr. B. do justice, ale ne z pohledu soudce, ale běžného občana. Mgr. K. konstatoval, že podle jeho názoru vysílá čl. II amnestie negativní signál vůči veřejnosti. Dále se od 16:10 min. záznamu debata přesunula ke změnám, které přinesl trestní zákoník, k novelám trestního řádu, délce trestního řízení a dalším obecným otázkám efektivity trestní justice. Kárně obviněný kritizoval některé novelizace a prohlásil, že tyto novely řízení nezrychlují, spíše zpomalují.

Kárný soud si dále vyžádal a s výslovným souhlasem obou stran provedl k důkazu:

Jeho předmětem bylo prověřování informací, jež kárně obviněný poskytl reportérce S. S. Obsahuje mj. úřední záznamy o podání vysvětlení JUDr. Kydalky a o provedení dalších úkonů, především úřední záznam o podání vysvětlení JUDr. Kydalky ze dne 17. 1. 2017. JUDr. Kydalka vypověděl, že s tvrzením, že Ing. P. T. měl zaplatit 300 mil. Kč za úpravu prezidentské amnestie, ho oslovil neznámý muž na parkovišti obchodu LIDL v Říčanech již v roce 2013. Platba měla být domluvena přes bývalou manželku P. T. a L. K., neboť se obě ženy znaly z nadace, ve které byly společně zainteresovány. Mělo se jednat o následnou dohodu Ing. T. a „někoho z Hradu“. Samotné vyplacení úplatku mělo probíhat na základě nekonkrétních finančních operací a následně mělo dojít i k hotovostnímu předání části těchto peněz. Údajně se mělo jednat o peníze ze švýcarského nebo na švýcarský účet. Informace kárně obviněnému nedávala smysl, jelikož nikdy jméno P. T. v souvislosti s amnestií neslyšel, ale v průběhu času se dle jeho vyjádření začaly skládat události tak, že do sebe zapadaly a vytvářely reálnou možnost. JUDr. Kydalka přitom poukázal na případ, který soudil. Jednalo se o převod částky 1,4 mld. Kč do zahraničí v souvislosti s akciemi drůbežárny Příšovice a z výpovědí se dalo dovodit, že za celou transakcí stál právě P. T. Věc měla dle kárně obviněného vztah k období prezidentské amnestie. Další věc, kde bylo řízení zastaveno, se vztahovala ke společnosti Motoinvest, a. s. a P. T. v ní figuroval spolu s dalšími osobami. V další kauze, souzené JUDr. K. na Městském soudě v Praze, byla v době amnestie povolena obnova řízení ve vztahu k P. T. V těchto případech vázaných na jeho osobu byla vysoká pravděpodobnost odsouzení právě P. T. Současně v návaznosti na tyto informace zdůraznil kárně obviněný vyšetřování osoby Ing. K., prověřování podezřelého bankovního účtu ve Švýcarsku, K. vazby na Václava Klause a jeho podivnou smrt. Zmínil také nestandardní postup při vyhlášení amnestie.

Policie si vyžádala nesestříhaný a neupravený materiál předmětného dílu z pořadu „Zvláštní vyšetřování“. Z úředního záznamu policejního orgánu, který shrnuje obsah tohoto materiálu, vyplývá, že v nesestříhané verzi S. S. skutečně vyslovila jméno P. T. a že podrobnosti rozhovoru s kárně obviněným vedeného mezi čtyřma očima, jak je reportérka podává, se shodují s informacemi uvedenými při jeho podání vysvětlení. Kárně obviněný jí dle jejího vyjádření informace předal s tím, že nemá žádný důkaz, který by je potvrzoval.

Na základě žádosti poskytlo Nejvyšší státní zastupitelství policejnímu orgánu „Zvláštní zprávu o postupu při výkonu působnosti státních zastupitelství v souvislosti s aplikací čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, č. 1/2013 Sb.“ ze dne 19. 7. 2013. Tato zpráva obsahuje statistické údaje týkající se věcí, u nichž bylo trestní stíhání zastaveno na základě čl. II amnestie do 30. 6. 2013. Dle této zprávy došlo k zastavení trestního stíhání rozhodnutím státního zástupce u 322 věcí, které se týkaly 468 obviněných. V řízení před soudem došlo k zastavení trestního stíhání u 177 věcí, jež se týkaly celkem 436 obviněných či obžalovaných. Následují podrobné tabulky obsahující rozčlenění zastavených trestních stíhání dle jednotlivých kvalifikací trestných činů a také dle rozdělení na trestné činy řešené samosoudcem (0-5 let trestní sazby) a senátní věci (5-10 let). Zpráva také uvádí, že většina trestních stíhání zastavených na základě čl. II amnestie v přípravném řízení, byla již před tím přerušena podle § 173 trestního řádu. Skladba věcí, u nichž bylo trestní stíhání zastaveno na základě čl. II amnestie, byla následující: trestné činy proti majetku (např. krádež, zpronevěra, podvod, podílnictví, legalizace výnosů z trestné činnosti, poškození cizí věci, porušení povinností při správě cizího majetku) 46 %; trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (např. zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku, účast na organizované zločinecké skupině, padělání a pozměňování veřejné listiny) 14 %; trestné činy proti svobodě (např. omezování osobní svobody, loupež, vydírání) 12 %; trestné činy hospodářské (např. neoprávněné podnikání, zneužití informace a postavení v obchodním styku, zkrácení daně, poplatku a jiné obdobné platby) 11%; trestné činy proti životu a zdraví (těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví) 7 %; trestné činy proti rodině a dětem (např. zanedbání povinné výživy, ohrožování výchovy mládeže) 3 %; trestné činy obecně nebezpečné (např. nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, nedovolené ozbrojování, obecné ohrožení) 3 %; ostatní - méně než 1 %.

Ve spise se dále nacházejí lustrace P. T. v interních databázích Policie České republiky. Dle konečného vyhodnocení spisu bylo na základě uvedených zjištění možné konstatovat, že informace, které JUDr. Kydalkovi sdělila neznámá osoba, se nepodařilo nijak doložit a je možné dovozovat, že amnestie prezidenta republiky, jak byla formulována, nebyla pro P. T. osobně přínosná, neboť vyhlášená amnestie se nikterak nedotkla trestního stíhání P. T. v kauze tzv. vytunelování C. S. Fondů. Na základě tohoto závěru bylo šetření v uvedené věci dne 11. 9. 2017 uzavřeno.

Nejvyšší státní zastupitelství k žádosti kárného soudu, který v daném ohledu reagoval na důkazní návrh kárně obviněného, kárnému soudu sdělilo, že nedisponuje informacemi ani žádnou centrální databází, která by umožnila identifikovat a zjistit stav všech trestních řízení, která jsou vedena orgány činnými v trestním řízení. Na základě informací, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, soudu sdělilo, že do 12. 1. 2018 bylo na základě čl. II amnestie zastaveno celkem 409 trestních stíhání. Pokud jde o prověřování možného spáchání trestných činů v souvislosti s vydáním amnestie, bylo vedeno trestní řízení u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 1 KZN 261/2013, které bylo ukončeno usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, ze dne 3. 10. 2013, č. j. OKFK-212-52/TČ-213-251001, o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Nejvyšší státní zastupitelství však nemůže zcela vyloučit, že ohledně obdobného předmětu řízení byla vedena i další trestní řízení. Nejvyšší státní zastupitelství na závěr uvedlo, že nemá žádnou informaci o trestním řízení vedeném pro možné spáchání trestného činu vraždy (ve stadiu přípravy) Mgr. K. J., MBA, Ph.D., v souvislosti s tím, že měl upozorňovat na možnou korupci při přípravě amnestie.

Dále si kárný soud vyžádal od navrhovatele:

Z jeho obsahu vyplývá, že dne 14. 11. 2005 byl vydán záznam o zahájení úkonů v trestním řízení, sp. zn. ČTS: OKFK-30/3-2005, ve věci a) podezření z pomoci ke spáchání trestného činu podvodu dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“), k § 250 odst. 1, 4 trestního zákona a b) ze zosnování a řízení spáchání trestního činu podvodu podle § 10 odst. 1 trestního zákona k § 250 odst. 1, 4 trestního zákona, neboť ad b) zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že Ing. P. T. a další osoby finanční skupiny Motoinvest naplánovali tzv. vytunelování jednotlivých fondů Investiční společnosti C. S. Fond, a. s., s tím, že nejméně v době od 1. 1. 1996 do 15. 3. 1997, kdy majetkově ovládali společnost Plzeňská banka, a. s., a v období roku 1996 i společnost C. S. Fond, a. s., v rozporu se zákonem č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, nevýhodnými obchody se společností C. S. Fond, a. s., soustředili na bankovních účtech finanční hotovost fondů a naplánovali jejich převod mimo území České republiky, přičemž si byli vědomi, že Plzeňská banka je depozitářem těchto fondů a případné následky způsobené škody tedy budou řešeny právě na úkor této banky. Tím měli způsobit společnosti C. S. Fond, a. s. a Plzeňské bance, a. s. škodu ve výši nejméně 1.1 mld. Kč.

V této věci bylo usnesením ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. ČTS: OKFK-30/3-2005, zahájeno trestní stíhání Ing. P. T. a dalších pěti obviněných pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Na č. l. 10911 se pak nachází usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 11. 2007, č. j. 2 VZV 18/2006 – 800, o zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a to ve vztahu ke všem obviněným s výjimkou Ing. P. M. a Ing. J. K., neboť předmětný skutek u ostatních obviněných není trestným činem.

Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením nejvyšší státní zástupkyně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 3 NZA 104/2007, z důvodu nezákonnosti, neboť v usnesení o zastavení trestního stíhání byl skutek ve výroku formulován natolik rozdílně, že vznikaly důvodné pochybnosti o zachování totožnosti skutku. Trestní stíhání Ing. P. T. a tří dalších obviněných bylo znovu zastaveno usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 2. 2008, č. j. 2 VZV 18/2006 – 970. Na č. l. 11229 se nachází obžaloba proti obviněným Ing. J. K. a Ing. P. M. ze dne 12. 3. 2008, č. j. 2 VZV 18/2006 – 1130.

Trestní věc byla pod sp. zn. 3 T 2/2008 přidělena senátu JUDr. Kamila Kydalky. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009, č. j. 3 T 2/2008 – 11355, byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Nová obžaloba byla podána dne 31. 12. 2010, pod sp. zn. 8 VZV 22/2008. Rozsudkem Městského soudu v Praze (předseda senátu JUDr. Kamil Kydalka) ze dne 3. 4. 2012, č. j. 3 T 2/2008 – 12381, byli obžalovaní Ing. J. K. a Ing. P. M. zproštěni obžaloby. V odůvodnění rozsudku se mj. uvádí, že by soud považoval za velmi nespravedlivé, aby obžalovaní K. a M. byli za předmětné jednání popsané ve výroku rozsudku odsouzeni, neboť byli v podstatě klasickými figurkami na šachovnici, kterými tahali jiní hráči, kteří stíháni nejsou. Podle závěrů soudu lze na základě výpovědí některých svědků dovodit, že to byli představitelé Motoinvestu, a to konkrétně Ing. P. T., zřejmě za účasti Ing. D., kteří stáli za celou věcí. Jejich trestní stíhání v této věci, jak konstatoval městský soud, však bylo zastaveno. Následně po vydání rozsudku JUDr. Kamil Kydalka oznámil přípisem ze dne 12. 4. 2012 Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze dle § 280 odst. 5 trestního řádu, že v průběhu hlavního líčení ve věci sp. zn. 3 T 2/2008 byly zjištěny skutečnosti, které odůvodňují návrh na povolení obnovy řízení, a to především výpovědi svědků, kteří za hlavního iniciátora vyvedení peněz z C. S. Fond, a. s. označili P. T.

Přípisem ze dne 17. 6. 2013 Ministerstvo spravedlnosti oznámilo Městskému soudu v Praze, že ve věci shledalo nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení ve vztahu k Ing. J. K. a přiznalo mu zadostiučinění v penězích. Následně byl na základě obnovy řízení od 7. 1. 2013 ve vztahu k trestnímu stíhání obviněného Ing. P. T. spis zapůjčen Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality a následně Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Ve spise se dále nachází přípis JUDr. Kamila Kydalky ze dne 29. 1. 2016 adresovaný 1. náměstkovi nejvyššího státního zástupce JUDr. S. V něm JUDr. Kydalka vyjadřuje znepokojení nad informací, že trestní stíhání proti Ing. P. T., které bylo na základě jeho podnětu obnoveno, by mělo být opět zastaveno pro nedostatek důkazů, a doplňuje skutečnosti zjištěné v průběhu hlavního líčení, jež by měly dle něj opodstatňovat podání obžaloby. Dále se ve spise nachází odpověď JUDr. S., že písemnost předá příslušnému státnímu zástupci odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Nejvyššího státního zastupitelství, který k ní přihlédne při svém rozhodování o stížnostech proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze o zastavení trestního stíhání. Následně byl spis Vrchním státním zastupitelstvím v Praze vrácen Městskému soudu v Praze.

Z obsahu tohoto spisu vyplývá, že Vrchní státní zastupitelství v Praze podalo dne 31. 5. 2012, pod č. j. 8 VZV 22/2008 1581 (původně sp. zn. 2 VZV 18/2006), návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch Ing. P. T. a dalších tří obviněných, neboť ve věci obviněných Ing. J. K. a Ing. P. M., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 2/2008, byly zjištěny nové skutečnosti, které odůvodňují návrh na povolení obnovy řízení, a to především výpovědi svědků, kteří za hlavního iniciátora vyvedení peněz ze společnosti C. S. Fond, a. s. označili P. T. Usnesením Městského soudu v Praze (předseda senátu Mgr. J. K.) ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. Nt 201/2012, byla obnova řízení povolena pouze v neprospěch obviněného Ing. P. T. a dle § 284 odst. 1 trestního řádu bylo pouze ve vztahu k obviněnému P. T. zrušeno usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 2 VZV 18/2006, o zastavení trestního stíhání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 9 To 78/2012, byla zamítnuta stížnost obviněného Ing. P. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. Nt 201/2012. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 1089/13, jako zjevně neopodstatněná.

Kárný soud si vyžádal též:

Ve stanovisku se uvádí, že JUDr. Kydalka je soudcem s mnohaletou soudcovskou praxí na trestním úseku jak u Obvodního soudu pro Prahu 6, tak u Městského soudu v Praze. Jedná se o vysoce odborně zdatného soudce, který projednával řadu složitých a náročných případů (i mediálně prezentovaných).

Dle soudcovské rady soudci nelze upírat právo na vyjádření jeho osobních názorů na společenskopolitické dění a otázky. Je však nezbytné, aby soudce tyto své názory vyjadřoval a sděloval adekvátně svému postavení, nevystupoval zaujatě a počínal si tak, aby neohrožoval nebo nenarušoval důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušoval důstojnost soudcovské funkce.

Je na kárném senátu, aby posoudil, zda se JUDr. Kydalka dopustil vytýkaného jednání, zda si počínal při prezentaci svých názorů v dané věci v rozporu s požadavky, které jsou kladeny na soudce, a zda takovým jednáním došlo ke kárnému provinění.

Z jeho obsahu vyplývá, že JUDr. Kamil Kydalka nastoupil po ukončení studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1986 jako justiční čekatel na Městský soud v Praze a v lednu roku 1988 složil justiční zkoušku. Rozhodnutím předsedy Městského soudu v Praze byl s účinností ode dne 3. 2. 1988 přidělen k výkonu další čekatelské praxe k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 a s účinností od 12. 4. 1988 se stal soudcem a předsedou senátu na uvedeném soudu. V období od 1. 7. 1998 do 31. 12. 1998 byl kárně obviněný dočasně přidělen k Městskému soudu v Praze. S účinností od 1. 1. 1999 byl k tomuto soudu přeložen.

Za dobu působení JUDr. Kamila Kydalky ve funkci soudce mu nebyla udělena žádná výtka, avšak bylo proti němu vedeno kárné řízení ve věci sp. zn. 16 Kss 7/2014 (viz níže).

Ve zmiňovaném kárném řízení, vedeném proti soudci kárně obviněnému i v nyní posuzované věci, byl rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015, č. j. 16 Kss 7/2014 – 92, JUDr. Kamil Kydalka uznán vinným, že v průběhu volební kampaně před komunálními volbami konanými ve dnech 10. a 11. října 2014 umožnil, aby jeho jménem a s uvedením jeho postavení soudce Městského soudu v Praze byl sepsán a distribuován do poštovních schránek voličům v obci Mnichovice, okr. Praha - východ, kde vlastní chatu, leták, v němž zhodnotil volební kampaň do zastupitelstva obce Mnichovice u sdružení kandidátů „Mnichovice – město na Vaší straně“ jako neférovou, přivlastňující si cizí úspěchy a populistickou, u strany TOP 09 jako neférovou, neboť slibuje územní plán, který je špatný, soudně napadnutelný, u strany KDU-ČSL neobjevil žádný volební program vztahující se k obci a u strany „Volba pro město – Volba pro Mnichovice“ neshledal žádné závadné jednání během kampaně, přičemž v návaznosti na to po volbách pokračoval v této své angažovanosti tak, že publikoval v „Životu Mnichovic“ č. 7 článek, v němž děkuje všem voličům, kteří „zvážili odpovědně, komu dát ve volbách hlas“, a rozvádí, jaké koalice je možno v zastupitelstvu obce Mnichovice vytvořit, a apeluje na nově zvolené zastupitele, aby si uvědomili, že absolutním vítězem voleb se stala strana „Volba pro město – Volba pro Mnichovice“ vedená Ing. P. S., který má lepší předpoklady vést město, než kandidáti ostatních subjektů, a to i díky svému technickému vzdělání, a vyslovuje obavy, že pokud město nepovede právě Ing. S., hrozí městu katastrofa, čímž podle příslušného kárného senátu zaviněně porušil povinnosti soudce vyplývající z § 80 odst. 4 a 5 písm. a) zákona o soudech a soudcích, když si při výkonu svých politických práv počínal tak, že ohrozil důstojnost soudcovské funkce a zneužil funkci soudce k prosazování soukromých zájmů, čímž spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Kárný soud nicméně podle § 88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích upustil od uložení kárného opatření. Kárný soud dospěl k závěru, že kárně obviněný skutkem, který mu byl prokázán, překročil právní rámec pro výkon svých občanských a politických práv a svobod, konkrétně zejména práva na svobodu projevu, tak, že to mělo za následek naplnění skutkové podstaty kárného provinění. Kárný senát se však ztotožnil se závěrečným návrhem kárného navrhovatele na upuštění od potrestání, tedy souhlasil s tím, že samotné projednání věci je odpovídající a bude dostatečně motivovat kárně obviněného k dalšímu řádnému jednání a vystupování na veřejnosti při jeho mimoprávních zájmech a aktivitách. Rozhodnutí nabylo právním moci dnem vyhlášení, tedy dne 11. 6. 2015.

Nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2617/15, byla ústavní stížnost kárně obviněného proti zmiňovanému kárnému rozhodnutí zamítnuta. Ústavní soud konstatoval, že stěžovatel oběma svými projevy porušil povinnost zdrženlivosti, kterou má jako soudce, spočívající také v povinnosti udržovat si odstup od politické soutěže, tedy nevstupovat do „politické politiky“, a to na jakékoli úrovni, včetně místní.

Po poučení ze strany předsedy kárného senátu kárně obviněný využil svého práva dle 17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. odepřít výpověď.

Svědek uvedl, že pracuje jako reportér a zástupce šéfredaktora pro „Seznam zprávy“. K charakteru pořadu „Zvláštní vyšetřování“ vypověděl, že se jedná o reportážní pořad, přípravu třetího dílu tohoto pořadu, který vznikl někdy v září nebo říjnu 2016, si nepamatuje, ani přesný okamžik, kdy byla reportáž uveřejněna, ani zda na něj upozorňovala upoutávka k tomuto dílu pořadu. Dle svědka jsou datum a pravděpodobně i hodina zveřejnění dohledatelné u samotného odkazu na reportáž na internetu. JUDr. Kydalku tvůrci pořadu oslovili, neboť se k amnestii již dříve vyjadřoval. Kárně obviněného kontaktovali telefonicky, avšak svědek uvedl, že si nepamatuje, zda JUDr. Kydalkovi předem sdělili konkrétní téma rozhovoru či znění otázek, ani to, zda před natáčením proběhla s JUDr. Kydalkou neformální schůzka, nebo zda samotnému natáčenému rozhovoru předcházel neformální rozhovor v kanceláři kárně obviněného. Svědek si nebyl ani jistý, zda místo natáčení rozhovoru, tedy kancelář kárně obviněného soudce, vybrali reportéři, nebo zda ji určil sám soudce.

K obsahu reportáže svědek uvedl, že hrubý materiál se od zveřejněné reportáže liší pouze stopáží, resp. výsledná reportáž vzniká sestříháním původního materiálu. Střih trvá zhruba týden až dva. Reportéři mohou výslednou podobu pořadu ovlivnit ve fázi jeho přípravy, avšak končené slovo ohledně toho, co bude zveřejněno, má některý z editorů nebo šéfredaktor. Situaci, kdy by se na finální verzi pořadu s nadřízeným neshodl, svědek nezaznamenal.

Svědek si nevzpomíná, zda rozhovor s JUDr. Kydalkou obsahoval pro něj překvapivé informace, ani to, zda byl následný rozhovor kárně obviněného se S. S., který se odehrál mimo kameru, plánován, nebo zda se jednalo o spontánní nápad. Obdobně si svědek nevybavuje, co mu kolegyně S. sdělila o neveřejné části rozhovoru, či zda si kárně obviněný soudce vymínil, že informace z této části rozhovoru nebudou zveřejněny.

K otázce předsedy kárného senátu svědek uvedl, že podle jeho názoru pořad „Zvláštní vyšetřování“ dostál etickým zásadám žurnalistické práce, které s kolegyní zmínili v rozhovoru s moderátorkou „Seznam zprávy“ (viz bod [47] tohoto rozhodnutí), tedy, že zásadně nezveřejňují neověřené informace a neověřená obvinění vůči konkrétním osobám. Svědek nevěděl, zda v tomto případě veškeré pochybnosti a otázky vyřešilo pouhé překrytí konkrétního příjmení, které v reportáži zaznělo, zvukovou stopou, nicméně na dotaz obhájce kárně obviněného svědek uvedl, že podle jeho názoru z reportáže nebylo možno překryté jméno zjistit. Svědek si nevzpomíná, kdo rozhodl o překrytí jména zvukovou stopou, ani zda to byl svědek sám, a nevzpomíná si ani na to, zda jej někdo v souvislosti s tím jako šéfredaktora kontaktoval.

Na policii v souvislosti s vyšetřováním podezření z korupce při přípravě prezidentské amnestie svědek nevypovídal, ani nebyl policií předvolán. S JUDr. Kydalkou ani s kárným navrhovatelem se osobně blíže nezná.

Svědkyně uvedla, že je majitelkou společnosti, která vydává webové médium „Neovlivni.cz“ a zároveň tištěný magazín „Neovlivní.cz“, kde působí také jako šéfredaktorka. Současně působí jako dodavatel obsahu pro redakci serveru Seznam.cz, mimo jiné pro pořad „Zvláštní vyšetřování“. Tento pořad má povahu „dokumentární detektivky investigativního charakteru“.

Svědkyně se při odpovědích na otázky ohledně okolností natáčení pořadu odvolala na to, že reportáž byla pořízena již před dvěma lety a při jejím pracovním i rodinném vytížení již není schopna na tyto otázky odpovědět, neboť si již tyto okolnosti nepamatuje. K obecným postupům při přípravě pořadu vypověděla, že neexistuje pravidlo, dle kterého by všem, kdo v příslušné reportáži vystupují, vždy posílali předem otázky, přístup k jednotlivým respondentům je individuální. Svědkyně je jako tvůrce pořadu zodpovědná za jeho finální verzi, nicméně, jakým způsobem je materiál stříháván a zpracováván, neovlivňuje. Otázka, kdy bude příslušný pořad zveřejněn, je rovněž mimo její kompetenci, proto dle svého vyjádření nebyla schopna ani uvést, jaká osoba by mohla tuto informaci soudu poskytnout.

K obsahu reportáže a k dotazu na neveřejnou část rozhovoru s kárně obviněným soudcem reportérka uvedla, že se odvolává na zveřejněný materiál, neboť si na další okolnosti po letech již nevzpomíná, a to ani na příjmení osoby, kterou uvedl JUDr. Kydalka jako možného „objednatele“ prezidentské amnestie. V odpovědi na otázky, zda byl nápad uskutečnit část rozhovoru mimo kamery spontánní a zda si JUDr. Kydalka vymínil, aby sdělené informace nebyly zveřejněny, svědkyně opět odkázala na obsah reportáže, neboť si pamatovala, že byla zaznamenána reakce JUDr. Kydalky, když odmítl vypovědět některé skutečnosti na kameru. Tím, co kárně obviněný uvedl v rozhovoru, svědkyně nebyla dle svého vyjádření překvapena.

Svědkyni se dle jejího vyjádření zdá dostatečné překrytí příjmení zvukovou stopou. Nesetkala se s tím, že by někdo byl schopen překryté slovo detekovat pomocí odezírání z úst či z kontextu pořadu. Spolu s kolegou mohou do finální verze pořadu zasahovat svými návrhy, o nichž však rozhoduje redakce „Seznamu zprávy“. V předmětné reportáži překrytí příjmení zvukovou stopou navrhla společně s kolegou, resp. takovou skutečnost předpokládá.

Svědkyně vypovídala na policii v různých věcech, avšak má za to, že v případě vyšetřování podezření z korupce při přípravě prezidentské amnestie tomu tak nebylo. S kárně obviněným se zná na základě vztahu novinář – soudce již z kauzy H-System, obdobně pravděpodobně někdy již dělala rozhovor s kárným navrhovatelem.

K otázce obhájce kárně obviněného byla svědkyně schopna si vzpomenout, že příjmení „Ch.“ náleží osobě, jež se v posledních 25 letech pohybovala v politických a lobbistických kruzích, v 90. letech měl dotyčný vazby na politickou scénu, následně též na obchodní a lobbistické kruhy, ovšem na koho přesně, svědkyně říci nedokázala, neboť tyto kauzy nesleduje. Dále svědkyně vypověděla, že si nevybavuje přípis, který jí a J. K. J. Ch. zaslal, ale ví, že nyní pracuje pro P. T. Svědkyně však nedokázala odpovědět na otázku, zda se jakožto investigativní novinářka v letech 2015 – 2017 věnovala také P. T. Jméno P. M. spojila s novinářem působícím v 90. letech, ale jméno M. P. jí nic neříkalo. Posledně jmenovaná osoba ji nikdy nekontaktovala a svědkyně nikdy neabsolvovala žádné cvičení na odezírání z úst.

Svědek uvedl, že je označován za tiskového mluvčího P. T., což spočívá v tom, že komunikuje jeho jménem zejména vůči sdělovacím prostředkům a zprostředkovává veřejnosti jeho názory. O předmětné reportáži v pořadu „Zvláštní vyšetřování“ se dozvěděl na základě telefonátů přátel, obchodních partnerů a novinářů, kteří se jej ptali, zda si P. T. zaplatil amnestii, a odkazovali přitom na předmětnou reportáž.