6 As 257/2020 — Nejvyšší správní soud

6 As 257/2020- 31 - text  6 As 257/2020 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: M. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem, sídlem Polská 2269/62, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2019, č. j. KUJCK 131538/2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2020, č. j. 60 A 1/2020  30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Komise pro projednávání přestupků města Mladá Vožice vydala dne 15. 1. 2019 příkaz, jímž uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že ve dnech 8. a 9. 11. 2018 kopal na pozemku parc. č. X v k. ú. B. u M. V., za účelem opravy potrubí na tomto pozemku v okolí jímky, která mimo jiné zásobuje vodou i jeho dům č. p. X v obci B. – E., a to bez souhlasu a vědomí vlastníka pozemku, a dále dne 17. 12. 2018 na služební telefon Policie České republiky, obvodního oddělení Mladá Vožice, oznámil podezření z krádeže vody z jímky na uvedeném pozemku sousedem (vlastníkem pozemku), čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor. [2] Dne 26. 3. 2019 vydala komise pro projednávání přestupků rozhodnutí, jímž uznala žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a uložila správní trest napomenutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. [3] Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019 rozhodl žalovaný o odvolání žalobce tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 3. 2019 zrušil a věc vrátil k novému projednání. V části, kterou byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se měl dopustit oznámením podezření z krádeže vody z jímky sousedem (vlastníkem pozemku), žalovaný řízení zastavil. [4] Komise pro projednávání přestupků jednání žalobce překvalifikovala a rozhodnutím ze dne 18. 10. 2019 uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil výše popsaným jednáním (výrok I). Za přestupek uložila pokutu ve výši 1 000 Kč (výrok II). [5] O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 11. 2019, jímž změnil výrok II tak, že upřesnil údaj o osobě obviněného (žalobce) a doplnil odkaz na aplikovaná zákonná ustanovení, ve zbytku rozhodnutí potvrdil. [6] Proti rozhodnutí o odvolání podal žalobce žalobu, v níž namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve vztahu k otázce, zda se žalobce dopustil protiprávního jednání. Žalovaný se nezabýval námitkami žalobce a pouze konstatoval, že považuje za prokázané vlastnictví pozemku, na němž je umístěna jímka. [7] Dle žalobce z provedených důkazů nevyplývala skutková zjištění, jež správní orgány učinily. Žalovaný nemohl na základě provedených důkazů dospět ke zjištění, že žalobce kopal na cizím pozemku, neboť důkaz vlastnického práva k pozemku neprovedl, tudíž není postaveno najisto, kdo je vlastníkem pozemku. Listiny předložené ve správním řízení neprokazují vlastnictví pozemku ani to, že se jímka nachází na předmětném pozemku. [8] Žalobce byl oprávněn se studnou a potrubím sloužícím k dodávce vody do jeho domu nakládat jako se součástí či příslušenstvím domu. [9] Dále žalobce uvedl, že je sporné, zda vůbec vznikla škoda a zda mohla být naplněna skutková podstata přestupku. [10] Žalobce upozornil také na právo dle § 1272 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce měl právo a v podstatě i povinnost se o zdroj vody svépomocí postarat. [11] Žalobce dále namítl neurčitost zdůvodnění společenské škodlivosti a zavinění. [12] Poukázal rovněž na skutečnost, že mu bylo v původním řízení před správním orgánem prvního stupně uloženo pouze napomenutí, a to v situaci, kdy byl žalobce uznán vinným i dalším skutkem, avšak v dalším řízení po zrušení prvostupňového rozhodnutí byla žalobci za menší rozsah zavinění uložena vyšší sankce, aniž byly zjištěny jakékoliv okolnosti, které by zvýšení sankce odůvodňovaly. [13] Krajský soud v prvé řadě posoudil námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že rozhodnutí je přezkoumatelné. [14] K námitce, že nebylo prokázáno vlastnictví pozemku, na němž se nachází jímka, resp. jímky, krajský soud konstatoval, že z listin ve správním spise jednoznačně vyplývá, že vlastníkem pozemku je „poškozený“ (soused PhDr. O. S. byl oznamovatelem přestupku, v řízení před správními orgány vystupoval jako svědek, nebyl v postavení poškozeného ve smyslu § 68 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, pozn. NSS). [15] Správní orgány dle krajského soudu na základě předložených listin ztotožnily PhDr. O. S. jakožto vlastníka pozemku. Nicméně rozhodným kritériem v případě přestupku proti cizímu majetku je fakt, že jímka, resp. předmětný pozemek, na němž žalobce výkop prováděl (a užíval tak věc cizí) nepatří do vlastnictví žalobce. Žalobce si ani vlastnictví předmětné jímky či předmětného pozemku nenárokoval, pouze tvrdil, že má právo na přístup k jedinému zdroji pitné vody pro dům č. p. X. [16] K námitce oprávnění zajistit si přístup k pitné vodě krajský soud uvedl, že v případě jímky se nejedná o součást věci, ani o příslušenství věci hlavní. Žalobce nedisponuje žádným oprávněním k odběru pitné vody z cizí jímky. Ustanovení § 1272 občanského zákoníku samo o sobě žalobcovo právo na vodu z cizího pozemku či její svádění na jeho pozemek nezakládá. [17] K námitce neurčitosti odůvodnění společenské škodlivosti a zavinění krajský soud uvedl, že správní orgány obou stupňů provedly posouzení výše uloženého správního trestu a srozumitelně zdůvodnily, které okolnosti považovaly za rozhodné při stanovení výše pokuty. Otázkou formy zavinění se správní orgán prvního stupně sice nezabýval, nicméně tuto vadu zhojil žalovaný, který se k otázce zavinění vyjádřil sice stručně, avšak výstižně. [18] K uložení přísnějšího správního trestu správní orgán opravňovala klasifikace přestupků. Podle zákona o některých přestupcích je přestupek proti majetku závažnějším přestupkem než přestupek proti občanskému soužití. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [19] Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [20] Stěžovatel předně namítá, že krajský soud se nevypořádal dostatečně s námitkou, kdo je skutečným vlastníkem pozemku, na němž se nachází studna. [21] Krajský soud dle stěžovatele rovněž nesprávně vyložil otázku vlastnictví, otázku věcného břemene i otázku příslušenství stavby. [22] Dokumentace předložená PhDr. O. S. neprokazuje, že pozemek, na němž se údajně studna nachází, je ve vlastnictví PhDr. O. S. [23] Stěžovatel zdůraznil, že studna je jediným zdrojem vody pro dům č. p. X v E.. Postupem PhDr. O. S. je naopak zasahováno do vlastnického práva stěžovatele k domu č. p. X v E., který má právo na užívání vodního zdroje na cizím pozemku, když sám žádný vlastní zdroj vody nemá a všechny pozemky okolo budovy včetně pozemku pod budovou č. p. X jsou ve vlastnictví PhDr. O. S. Stěžovatel poukázal na úpravu v § 1272 občanského zákoníku. Stěžovateli bez ohledu na to, kdo je vlastníkem pozemku, na kterém se studna nachází, vzniklo věcné břemeno spočívající v právu brát ze studny vodu a povinnost se o toto věcné břemeno starat. Stěžovatel tedy právem odstraňoval vadu, aby zajistil řádný průtok vody pro dům č. p. X v E., který je v jeho vlastnictví. [24] Stěžovatel dále argumentoval, že jímka je studnou, a je tedy vodním dílem podle § 55 odst. 1 písm. j) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Vlastník pozemku je povinen toto vodní dílo na svém pozemku strpět a je povinen strpět i jeho užívání. Jde o zákonné věcné břemeno. Ze studny je odebírána podzemní voda do vodovodu, který od vzniku domu č. p. X v E. slouží k jeho zásobování vodou. Na tento vodovod jsou nyní napojeny další objekty, které jsou ve vlastnictví PhDr. O. S. Vodovod a studna, která je se stavbou domu č. p. X v E. od počátku spojena, tvoří příslušenství stavby, a tedy její vlastník je oprávněn i z toho důvodu vodovod a studnu užívat a také o ni pečovat. [25] Stěžovatel z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud