10 As 31/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 31/2023- 64 - text  10 As 31/2023 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: CHAPS spol. s r. o., Bráfova 1617/21, Brno, zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Schenkem, Vodičkova 710/31, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, Pplk. Sochora 27, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: D. K., proti opatření žalovaného proti nečinnosti ze dne 24. 3. 2021, čj. UOOU-00974/21-11, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, čj. 11 A 112/2021108, ve znění usnesení ze dne 20. 1. 2023, čj. 11 A 112/2021-117, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, čj. 11 A 112/2021-108, ve znění usnesení ze dne 20. 1. 2023, čj. 11 A 112/2021-117, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení (žadatel) požádala dne 21. 12. 2020 žalobkyni, společnost CHAPS, podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „InfZ“), o poskytnutí jízdních řádů linkové dopravy ve formátu JDF se všemi informacemi, které předávají dopravci do systému CIS JŘ (Celostátní informační systém o jízdních řádech), mj. originálních ID zastávek a rozlišení označníků formou online přístupu. Žalobkyně tuto žádost nevyřídila. Proto žadatel podal proti postupu žalobkyně stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) InfZ. Tuto stížnost žalobkyně opět nevyřídila a ani v zákonné lhůtě nepostoupila nadřízenému orgánu podle § 16a odst. 5 InfZ. Žadatel tak požádal žalovaný úřad o uplatnění opatření proti nečinnosti žalobkyně. Žalovaný nejdříve postoupil žádost Ministerstvu dopravy, které sdělilo, že žádost o informace byla vyřízena kromě originálních ID zastávek a rozlišení označníků, neboť v této části je nadřízeným orgánem žalobkyně žalovaný. Ten proto poté rozhodl shora nadepsaným opatřením proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu tak, že žalobkyni přikázal, aby postupovala podle § 16a odst. 5 InfZ, tedy aby do sedmi dnů od doručení opatření vyřídila žadatelovu žádost (informace poskytla, nebo rozhodla o odmítnutí žádosti), anebo stížnost postoupila žalovanému. [2] Svůj postup (nekonání) žalobkyně odůvodňuje tím, že podle svého názoru není povinným subjektem podle InfZ, a žalovaný tak není jejím nadřízeným orgánem ve smyslu tohoto zákona. Žalobkyně proto podala proti opatření žalovaného žalobu, jíž se domáhala, aby městský soud opatření zrušil. Městský soud dospěl k závěru, že opatření vydané podle § 80 správního řádu není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a žalobu odmítl. Rozhodnutí městského soudu zrušil NSS rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, čj. 7 As 239/202124. Shledal, že městský soud pochybil, neboť nejdříve neposoudil, zda je žalobkyně povinným subjektem ve smyslu § 2 InfZ. Městský soud tedy opět posoudil žalobu a dovodil, že žalobkyni je třeba ve vztahu k vedení CIS JŘ považovat za veřejnou instituci, a tedy povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ. Jako povinný subjekt se žalobkyně nemůže domáhat ochrany proti procesním úkonům nadřízeného orgánu v rozsahu, v němž je na ni pro účely informačního zákona nahlíženo jako na správní orgán. Soud proto žalobu znovu odmítl. I toto usnesení však NSS zrušil. V rozsudku ze dne 7. 4. 2022, čj. 10 As 30/2022-43, uvedl, že se městský soud nezabýval stěžejní otázkou – zda je žalobkyně povinným subjektem i ve vztahu ke sporným informacím o originálních ID zastávek a rozlišení označníků, které dosud nebyly žadateli poskytnuty. Za daného skutkového stavu nebylo možné tuto otázku posoudit, a proto NSS zrušil druhé usnesení městského soudu pro nepřezkoumatelnost. [3] Ve třetím usnesení ze dne 10. 1. 2023 dospěl městský soud k závěru, že i sporné informace (originální ID zastávek a rozlišení označníků) spadají do rozsahu smlouvy o vedení CIS JŘ, kterou dne 27. 7. 2001 žalobkyně uzavřela s Ministerstvem dopravy (tehdy Ministerstvem dopravy a spojů), a je tedy povinnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ i ve vztahu k těmto informacím. Nadto zaujal městský soud právní názor, že žalobkyně je povinnou osobou – tzv. veřejnou institucí – podle InfZ i nad rámec uvedené smlouvy, neboť splňuje třetí, čtvrté a páté kritérium testu podle nálezu Ústavního soudu z 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, Letiště Praha, a současně splňuje i podmínky podle nálezu Ústavního soudu z 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, ČEZ. Za této situace byl žalovaný oprávněn vydat vůči žalobkyni napadené opatření proti nečinnosti. Jelikož ve věci byly splněny podmínky ve smyslu § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., městský soud žalobu odmítl. S ohledem na popsaný závěr městský soud nepřipustil změnu žaloby na žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného. Městský soud usnesením ze dne 20. 1. 2023, čj. 11 A 112/2021-117, vydaným podle § 12 ve spojení s § 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zrušil výroky IV a V usnesení ze dne 10. 1. 2023, neboť v těchto výrocích chybně rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. 2. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti usnesení městského soudu ze dne 10. 1. 2023 podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost (proti výrokům I až III). Stěžovatelka trvá na tom, že se žádost vztahuje k informacím, které nejsou součástí CIS JŘ, neboť se jedná o informace z databáze, kterou si stěžovatelka vytvořila pro svou vlastní podnikatelskou činnost nezávisle na smluvním vztahu s Ministerstvem dopravy. Z průběhu soudního řízení a odůvodnění napadeného usnesení je podle stěžovatelky zřejmé, že městský soud nechápe skutečný význam a obsah sporných informací. Na objasnění potřebných skutkových zjištění přitom rezignoval, jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Navíc výklad předmětu smlouvy přijatý městským soudem odporuje nejen výkladu stěžovatelky, ale i výkladu Ministerstva dopravy, tedy jejího tvůrce. [5] Stěžovatelka dále připomněla obsah nálezů Letiště Praha a ČEZ. Zejména s ohledem na nález ČEZ popírá, že by byla tzv. veřejnou institucí. Ostatně i NSS judikoval, že pro určení, zda lze obchodní společnost podřadit pod pojem veřejné instituce, je třeba, aby byla kumulativně splněna kritéria jak nálezu ČEZ, tak nálezu Letiště Praha. Soukromoprávní obchodní společnost, byť ze 100 % vlastněná státem či veřejnoprávní korporací, tedy musí naplňovat všechna dosud vymezená kritéria pro pojem veřejné instituce, pokud má být povinnou osobou podle InfZ. Nedostatek jediného takového znaku může podle přesvědčení stěžovatelky legitimně znamenat, že posuzovaný subjekt nebude veřejnou institucí spadající pod režim InfZ. Stěžovatelka má oproti názoru městského soudu za to, že kritéria veřejné instituce nenaplňuje ani v jejich převážné části, což dále podrobně vysvětlila (NSS tuto část kasační argumentace dále nerozváděl, neboť se ukázala pro posouzení této věci irelevantní). [6] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [7] NSS přezkoumává rozhodnutí městského soudu v této věci již potřetí. Opakovaná kasační stížnost je však přípustná, neboť NSS předchozím rozsudkem zrušil druhé rozhodnutí městského soudu pro jeho nepřezkoumatelnost [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. a související judikatura, např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 24]. Kasační stížnost je tedy přípustná a zároveň i důvodná. [8] NSS ve svém předešlém rozsudku čj. 10 As 30/202243 zavázal městský soud, aby si opatřil smlouvu, kterou stěžovatelka uzavřela s Ministerstvem dopravy, a provedl ji k důkazu. Bez toho není možné posoudit, zda stěžovatelka je, či není povinným subjektem podle InfZ ve vztahu ke sporným informacím. Městský soud v napadením usnesení následoval závazný právní názor NSS a po provedeném dokazovaní dospěl k závěru, že originální ID zastávek a rozlišení označníků nepochybně jsou součástí plnění ze smlouvy o vedení CIS JŘ, a proto je stěžovatelka i ve vztahu k těmto informacím povinnou osobou ve smyslu InfZ. Stěžovatelka s názorem městského soudu nesouhlasí a ve své kasační stížnosti argumentuje tím, že sporné informace pochází z databáze, kterou si vytvořila pro vlastní podnikatelskou činnost nezávisle na smluvním vztahu s Ministerstvem dopravy. Tyto informace tedy neslouží výlučně pro CIS JŘ. [9] NSS posuzoval shodnou otázku (ve vztahu k téže stěžovatelce a shodné žádosti o informace) v nedávném rozsudku ze dne 17. 4. 2024, čj. 10 As 306/2023-43. V tomto rozsudku uvedl, že souhlasí se závěry městského soudu (shodnými jako v nyní posuzované věci) a nemá jim co vytknout. Z posouzení věci je zřejmé, že stěžovatelka je ve vztahu k vedení CIS JŘ veřejnou institucí a požadované originální ID zastávek a rozlišení označníků jsou součástí plnění podle smlouvy. Stěžovatelka přitom ve své argumentaci neuvádí ani