5 Ads 34/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 34/2024- 34 - text  5 Ads 34/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Exact Forestall s.r.o. (dříve EXACT SYSTEMS CZECH REPUBLIC s.r.o.), se sídlem Na Honech 832/16, Ostrava, zast. JUDr. Martinem Burianem, hostujícím evropským advokátem se sídlem V. Tvrdého 819/1, Žilina, se zmocněnkyní pro doručování JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem Petrovická 283, Domažlice, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2024, č. j. 30 Ad 1/202287, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 26. 4. 2021, č. j. 25221/9.30/207, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v relevantním znění (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterého se měl dopustit tím, že na pracovišti svého odběratele AVX Czech Republic s.r.o. (nyní KYOCERA AVX Components s.r.o., dále jen „AVX“), na adrese Sportovní 1441, Bzenec, umožnil vyjmenovaným 22 osobám ukrajinské státní příslušnosti ve vymezených obdobích spadajících do ledna 2019 výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 a 2 zákona o zaměstnanosti. Nelegální práce spočívala ve výrobě a kontrole elektrosoučástek do automobilů mimo pracovněprávní vztah (v rozporu s § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v relevantním znění) a bez povolení k zaměstnání (v rozporu s § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti). [2] Za přestupek oblastní inspektorát žalobci podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v relevantním znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložil pokutu ve výši 2 000 000 Kč a zároveň povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. [3] Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 11. 2021, č. j. 3644/1.30/216, zamítl a rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. Podle žalovaného bylo spáchání přestupku žalobci prokázáno a úvaha oblastního inspektorátu byla plně přezkoumatelná, souladná se zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou materiální pravdy. Oblastní inspektorát se vypořádal i s návrhy a námitkami žalobce. K opětovně vznesenému nesouhlasu s právním posouzením zjištěného skutkového stavu žalovaný s odkazem na judikaturu správních soudů konstatoval, že není povinen opakovaně vyjadřovat totéž, co správní orgán I. stupně. K některým odvolacím námitkám se však přesto přímo vyjádřil. [4] Žalovaný v prvé řadě zdůraznil, že správní orgány jsou povinny vycházet ze stavu skutečného, nikoli formálně deklarovaného. Žalovaný, obdobně jako oblastní inspektorát, nerozporoval, že žalobce uzavřel s agenturou práce, společností Work Global Agency s.r.o. (dále jen „Work Global Agency“), rámcovou smlouvu o poskytování služeb, kde Work Global Agency figurovala jako obecný subdodavatel, nikoli agentura práce. Konkrétní způsob této spolupráce, zjištěný při kontrole a popsaný v protokolu o kontrole ze dne 11. 10. 2019, č. j. 26552/9.71/19-8, však nelze než označit za umožnění výkonu závislé práce. Žalovaný odkázal na podrobný popis činnosti na pracovišti a upozornil, že ani žalobce neuváděl, že by spolupráce s Work Global Agency ve skutečnosti probíhala jakkoli jinak. Spor je veden pouze o právní posouzení zjištěných skutečností. Žalovaný rekapituloval, že nešlo pouze o vyjádření zástupkyně odběratele AVX, ale též o informace uvedené zaměstnankyní žalobce na pozici koordinátorky. Právě jejím prostřednictvím totiž žalobce řídil a organizoval práci cizinců. [5] Žalobce ve svém odvolání rozporoval neprovedení výslechu svědka, jednatele Work Global Agency, a opětovně tento výslech navrhl. K tomu žalovaný s odkazem na příslušná ustanovení správního řádu poznamenal, že odpovědnost za dostatečné zjištění skutkového stavu leží na správním orgánu. Oblastní inspektorát v souladu se svými povinnostmi vyhodnotil, že nebylo třeba důkazní stav dále doplňovat, a tento svůj závěr odůvodnil. K opětovnému návrhu na výslech svědka v odvolacím řízení žalovaný vysvětlil, že rozhodným byl skutečný stav, tedy faktický způsob práce cizinců, nikoli smluvní úprava mezi zúčastněnými subjekty ani další formální okolnosti. [6] Žalovaný uzavřel, že považuje prokázané jednání za společensky škodlivé, neboť žalobce státním orgánům znemožnil použití nástrojů sloužících k omezení a monitoringu zaměstnávání cizinců. Výše pokuty podle žalovaného odpovídala závažnosti přestupku a oblastní inspektorát ji řádně odůvodnil. K námitce likvidačních účinků pokuty žalovaný s odkazem na judikaturu upozornil, že je v zájmu obviněného z přestupku, aby prokázal svá tvrzení relevantní pro posouzení případných likvidačních účinků pokuty. Žalobce svá tvrzení nikterak nedoložil, proto žalovaný vycházel zejména z údajů veřejně dostupných ze sbírky listin obchodního rejstříku. Z nich dovodil, že žalobce je i přes pokles některých dílčích ekonomických ukazatelů stabilní a i přes nepříznivou celospolečenskou situaci se mu podařilo udržet nezanedbatelný zisk. [7] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně. V ní namítal především nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného z důvodu vypořádání některých odvolacích námitek pouhým odkazem na rozhodnutí oblastního inspektorátu. Nesouhlasil se závěrem, že nepředložil žádnou alternativní verzi reality. Ve svých podáních totiž popsal skutkový stav a důvody, proč nebyly znaky závislé práce naplněny. Vytkl správním orgánům, že jejich závěry byly založeny pouze na nepřímých důkazech. Žalovaný ani oblastní inspektorát podle něj nehodnotili důkazy jednotlivě ani ve vzájemné souvislosti, jak vyžaduje zákon. Žalobce zopakoval, že mezi ním a cizinci nebyl žádný pracovněprávní ani jiný vztah, což mohl potvrdit výslech jednatele Work Global Agency. Ten však správní orgány neprovedly, přestože z rámcové smlouvy mezi žalobcem a Work Global Agency vyplýval obchodněprávní vztah. Žalovaný sice byl povinen postupovat v souladu se zásadou procesní ekonomie, ale nikoli na úkor zásady materiální pravdy. Žalobce následně zopakoval některé své úvahy obsažené již v odvolání (důležitost zásady materiální pravdy, námitka nedodržení pravidel pro hodnocení důkazů a odlišné hodnocení některých zjištěných skutečností). [8] Podle žalobce nebyly naplněny znaky závislé práce dle judikatury Nejvyššího správního soudu. Správní orgány nepředložily jediný důkaz, který by tvrzení žalobce vyvracel, a své závěry opřely pouze o své pochybnosti a tvrzení jednatelky AVX, která byla v rozporu s ostatními důkazy. Žalobce proto odmítl závěr, že pro něj cizinci vykonávali závislou práci. Uznáním vinným z přestupku podle žalobce došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho právní jistoty a porušení legitimního očekávání. Žalobce shrnul, že rozhodnutí žalovaného vycházelo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení, opřeného pouze o nepřímé důkazy. To mělo podle něj za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Bez bližšího rozvedení této námitky žalobce rovněž zmínil, že považuje pokutu za nepřiměřeně vysokou, neodůvodněnou a nespravedlivou. [9] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. [10] K žalobním námitkám krajský soud s odkazem na judikaturu upozornil, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je správními soudy pohlíženo jako na jeden celek. Odvolací orgán tak může napravit případné nedostatky prvostupňového rozhodnutí a zároveň nemusí opakovat argumentaci již formulovanou, s níž se ztotožní. Právě to se podle krajského soudu stalo v projednávané věci, kdy převážná část námitek opětovně použitých v odvolání již byla detailně, komplexně a srozumitelně posouzena oblastním inspektorátem. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, podle níž není zřejmé, z jakých důkazů správní orgány vycházely a k jakým skutkovým zjištěním na jejich základě dospěly. Tyto úvahy byly totiž obsaženy zejména na str. 3 až 20 prvostupňového rozhodnutí. Žalobce navíc od počátku hodnocení důkazů správními orgány zpochybňuje, musí mu tedy být známo, o jaké důkazy jde. [11] Krajský soud upozornil, že smyslem definice znaků závislé práce je zabránit zastření existence faktického pracovněprávního vztahu uzavřením jiného soukromoprávního vztahu. Proto je podstatné posouzení faktického stavu, a to zejména z pohledu postavení a činnosti pracovníků. Formální smluvní vztah není způsobilý prokázat, že přestupek nebyl spáchán, neboť podstatou tohoto přestupku je právě nesoulad formy se skutečným stavem. Strany mají omezenou smluvní