5 Afs 35/2009 — Nejvyšší správní soud

10 Af 34/2015- 42 - text Pokračování - 9 - 10Af 34/2015 10Af 34/2015 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobců a) J.V., b) K.V., oba bytem X, zastoupených JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou v Praze 5, Kroftova 1, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 1803/3a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 6. 2015, č. j. 1488031/15/2201-80541-302602, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 31. 8. 2015 doručena žaloba proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 26. 6. 2015, č. j. 1488031/15/2201-80541-302602, kterým se daňová exekuce na přikázání pohledávky z účtu manželky dlužníka (dále jen „žalobce b)“) nařízená exekučním příkazem ze dne 14. 4. 2014, č. j. 838320/14/2201-25201-302602 částečně zastavuje v částce nedoplatku 157.468 Kč. Žalobci v prvé řadě uvádějí, že napadené rozhodnutí neobsahuje zákonem stanovené náležitosti. Konkrétně žalobci namítají, že v rozhodnutí chybí část výroku, který žalobcům stanoví platební povinnost a dále chybí označení čísla účtu příslušeného poskytovatele platebních služeb. Žalobci se domnívají, že pokud je jim stanovována platební povinnost, měla by být formulována právě ve výroku rozhodnutí. Žalobci opírají tyto námitky o ustanovení § 102 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, podle kterého rozhodnutí obsahuje mimo jiné výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, a jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních služeb, na který má být částka uhrazena, a o ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobci dále namítají, že částka nedoplatku ve výši 21.776,76 Kč je žalovaným uvedena nepřesně, neboť penále mělo být vypočítáno pouze do dne 2. 7. 2014, kdy zaniklo společné jmění manželů na základě usnesení krajského soudu, kterým byl na majetek žalobce a) prohlášen konkurz. Žalobci jsou přesvědčeni, že penále uvedená v bodech 1. – 5. napadeného rozhodnutí nejsou vymahatelná právě s ohledem na skutečnost, že ke dni 2. 7. 2004 zaniklo společné jmění manželů podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkurzu a vyrovnání“). Společné jmění manželů mělo být vypořádáno v rámci konkurzního řízení, majetek byl součástí konkurzní podstaty a byl zpeněžen. Žalobci v podané žalobě uvádějí, že daňovou exekuci proti manželce povinného nelze vést, nejsou-li splněny kumulativně dvě podmínky, a to trvání manželství jako první podmínka a existence společného jmění manželů jako podmínka druhá. Na podporu tohoto tvrzení žalobci odkazují na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2012, č. j. 15 Af 83/2012 – 29, který se odpovědností za uhrazení daňových nedoplatků po zániku společného jmění manželů zabýval. V závěru podané žaloby žalobci žádají zdejší soud, aby eventuálně navrhl Ústavnímu soudu zrušit ustanovení § 185 daňového řádu pro jeho zřejmý rozpor s Listinou základních práv a svobod a Ústavou České republiky. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhli žalobci napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný navrhnul podanou žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se rozhodnutím o částečném zastavení řízení nemůže uložit platební povinnost, neboť se jedná o rozhodnutí procesní povahy, kterým se upravuje průběh řízení. Žalobou napadeným rozhodnutím se částečně zastavila exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobce b) nařízená exekučním příkazem ze dne 14. 4. 2014, č. j. 838320/14/2201-25201-302602 (dále jen „exekuční příkaz“). Tomuto rozhodnutí tedy předcházelo vydání exekučního příkazu, kterým bylo v souladu s ustanovením § 91 odst. 1 daňového řádu zahájeno daňové řízení. Podle ustanovení § 134 odst. 3 daňového řádu se daňové řízení skládá z dílčích řízení, v nichž jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí, přičemž exekuční řízení je jedním z takových dílčích řízení. Rozhodnutím o částečném zastavení daňové exekuce nebyla žalobcům žádná platební povinnost uložena a tudíž částka i číslo účtu nemusí být součástí výroku takového rozhodnutí. K námitce nesprávného výpočtu výše daňové povinnosti žalovaný uvádí, že jednotlivá penále vznikala v důsledku nedodržení termínu splátek. Pod body 1. – 5. jsou v napadeném rozhodnutí uvedena jednotlivá rozhodnutí, kterými bylo sděleno penále za pozdní úhradu daně, celková výše penále podle těchto rozhodnutí činí 51.008 Kč. Penále vyčíslená pod body 1. – 5. jsou vymáhána na žalobci b) na základě exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu manželky dlužníka a v době splatnosti jednotlivých splátek byla ve společném jmění manželů. K problematice okamžiku porušení rozpočtové kázně žalovaný poukázal na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), přičemž uvádí, že vznik odvodu za porušení rozpočtové kázně i penále se váží k okamžiku porušení rozpočtové kázně, nikoliv až k vyměření těchto nedoplatků. Penále je příslušenstvím daně a sleduje její osud. Pokud tedy k porušení daňové povinnosti v důsledku porušení rozpočtové kázně došlo za trvání společného jmění manželů, pak stejný osud čekají i důsledky nesplnění této daňové povinnosti. V konkrétním případě to znamená, že penále rovněž spadá do společného jmění manželů. Z napadeného rozhodnutí a z bodů 1. – 5. v rozhodnutí obsažených je tak zcela zřejmé, že penále vzniklá v důsledku nedodržení termínu splátek vznikla žalobcům za trvání společného jmění manželů. V návaznosti na výše uvedené žalovaný odkázal na ustanovení § 185 odst. 1 daňového řádu, podle kterého má manžel povinného stejné postavení jako dlužník, týká-li se exekuce majetku patřícího do společného jmění manželů. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Smlouvou o poskytnutí dotace, půjčky – návratné finanční výpomoci č. 89/93 ze dne 1. 11. 1993 (dále též „dotační smlouva 1“) uzavřenou s Ministerstvem zemědělství ČR byla žalobci a) poskytnuta dotace ze státního rozpočtu ve formě bezúročné půjčky v celkové výši 400.000 Kč, na podporu výstavby tržních zemědělských podniků, tj. na rekonstrukci stodoly a stáje. Smluvními stranami byl jednán splátkový kalendář pro poskytnutí bezúročné půjčky s termíny splátek. Dodatkem č. 2 ke smlouvě ze dne 30. 11. 1995 se žalobce a) zavázal uhradit splátky ve výši a v termínu stanoveném splátkovým kalendářem, a to: 30. 9. 1995 (26.600 Kč), 30. 11. 1995 (7.468 Kč), 30. 11. 1996 (7.468 Kč), 30. 11. 1997 (7.468 Kč), 30. 11. 1998 (33.606 Kč), 30. 11. 1999 (33.072 Kč), 30. 11. 2000 (32.539 Kč), 30. 11. 2001 (32.005 Kč), 30. 11. 2002 (31.472 Kč), 30. 11. 2003 (30.938 Kč), 30. 11. 2004 (30.405 Kč), 30. 11. 2005 (29.872 Kč), 30. 11. 2006 (29.338 Kč), 30. 11. 2007 (28.805 Kč), 30. 11. 2008 (28.271 Kč), 30. 11. 2009 (27.738 Kč), 30. 11. 2010 (27.205 Kč) a 30. 11. 2011 (26.677 Kč). Dne 17. 11. 1993 uzavřel žalobce a) s Ministerstvem zemědělství České republiky smlouvu č. 104/93 o poskytnutí návratné finanční výpomoci ve výši 216.000 Kč (dále též „dotační smlouva 2“), termíny splátek byly sjednány obdobným způsobem, jako u dotační smlouvy 1. Usnesením krajského soudu ze dne 2. 7. 2004 č. j. 11K 4/2004 - 25, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2004, byl prohlášen konkurz na majetek žalobce a). Usnesením ze dne 9. 10. 2006 č. j. 11K 4/2004 - 210, které nabylo právní moci dne 31. 10. 2006, byl zrušen konkurz na majetek žalobce a). Exekučním příkazem ze dne 14. 4. 2014 č.j. 838320/14/2201-25201-302602 byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky dlužníka [žalobce a)] k vymožení nedoplatku a exekučních nákladů v celkové výši 212.644 Kč. Uvedená částka představuje vykonatelné výkazy nedoplatků, sestávající z odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně vydaných a splatných od roku 2009 do roku 2010. Celková částka nedoplatku na daních – 26.671 Kč a celková částka nedoplatků na příslušenství – 181.805 Kč. Vymáhané daňové dluhy vznikly žalobci a) za trvání manželství z daňových povinností vzniklých do 31. 12. 2013 a patří do společného jmění žalobců. Správce daně přistoupil k exekuci na účet žalobkyně b), protože vymáhání nedoplatků v případě žalobce a) bylo neúspěšné. Dne 22. 5. 2014 byl žalobci podán návrh na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky žalobce a), o kterém bylo vydáno zamítavé rozhodnutí dne 17. 6. 2014, č. j. 1412938/14/2201-25201-302602. Dne 18. 8. 2014 podali žalobci ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na zrušení rozhodnutí ze dne 17. 6. 2014, č. j. 1412938/14/2201-25201-302602. Krajský soud o této žalobě rozhodl dne 20. 5. 2015 pod č. j. 10 Af 66/2014 – 46, výše uvedené rozhodn