4 As 38/2018 — Nejvyšší správní soud

64 A 4/2021- 51 - text  12 64 A 4/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: I.K., narozený dne X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Vladimírem Peškem sídlem Šustova 902/II, Třeboň proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2021, č. j. KUJCK 85733/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 6. 2021, č. j. PŘ 135/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že v době od 30. 8. 2019 do 30. 10. 2019 neoprávněně a bez povolení úmyslně nejméně ve 40 zadokumentovaných případech vstupoval na cizí pozemek, kde se volně pohyboval, manipuloval s věcmi zde uloženými, vždy po překonání překážky oplocení (otevření branky) a také po odsunutí plotového pole, a to i přes skutečnost, že byl majitelem pozemku, panem F.Z., nar. X (dále jen „F. Z.“), opakovaně písemně i ústně upozorňován na skutečnost, že neoprávněně vstupuje na cizí oplocený pozemek a žádán, aby svého jednání zanechal, a přes skutečnost, že již nejméně dne 19. 6. 2019 byl písemně upozorněn generálním pověřencem jediného vlastníka uvedených nemovitostí společnosti REPROGEN, a.s., M.V., že na uvedený pozemek p.č. XA včetně kolny, zde stojící, vstupuje neoprávněně, když pozemek včetně kolny je do doby jejich prodeje pronajatý F. Z. a nejméně ode dne 5. 9. 2019 věděl ze zápisu v katastru nemovitostí, že uvedený pozemek p.č. XA v k.ú. X je ode dne 30. 8. 2019 ve výlučném vlastnictví pana F. Z. Jelikož ke škodě na majetku ani k újmě na zdraví nedošlo, dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že svým jednáním žalobce úmyslně neoprávněně užíval cizí majetek, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč a uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Odvolání žalobce ze dne 14. 7. 2021 proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2021, č. j. KUJCK 85733/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. 3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 12. 10. 2021 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“), kterou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Součástí žaloby učinil žalobce žádost o přiznání odkladného účinku žaloby. Dle usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 11. 2021, č. j. 64 A 4/2021 - 45, nebyl žalobě odkladný účinek přiznán. 4. Žalobce v žalobě namítá, že se žalovaný nevypořádal s navrženými důkazními prostředky, resp. navržené důkazní prostředky nevzal ani v potaz, čímž řízení zatížil procesní vadou. Tvrzení, že žalobce nejméně od 19. 6. 2019 věděl, že pozemek p. č. 3192/2 včetně kolny je pronajatý F. Z., dle žalobce neodpovídá zjištěným skutečnostem. Žalobce tvrdí, že se správní orgány nezabývaly dalšími skutkovými zjištěními uváděnými žalobcem, ačkoli šlo o skutková zjištění podložená výsledky dokazování. V řízení nebyly vzaty v úvahu všechny listinné důkazy předložené žalobcem, a to konkrétně znalecký posudek ze dne 2. 11. 2013, projektová dokumentace dřevníku Okresního stavebního podniku z roku 1961, ani prošetření podnětu F. Z. ke zbourání dřevníku učiněném Odborem územního plánování a stavebního řádu Městského úřadu Třeboň ze dne 9. 5. 2018. Uvedenými důkazy bylo dle žalobce prokázáno, že dřevník – kolna, umístěný na pozemku p. č. XA, před částí domu č. p. X, je ve spoluvlastnictví žalobce, jeho ženy a F. Z. Spoluvlastnické podíly jsou rozděleny dle žalobce tak, že žalobce a jeho žena jsou každý vlastníkem jedné ideální čtvrtiny (1/4) a F. Z. je vlastníkem ideální poloviny v poměru k celku (1/2). Z toho žalobce dovozuje, že dřevník – kolna nemohl být panu F. Z. pronajatý. Vysvětlení podané k této věci panem M.V. nemá dle žalobce žádnou vypovídací potenci, neboť uvedeným vysvětlením bylo pouze prokázáno, že majetek společnosti není obhospodařován s péčí řádného hospodáře. Žalobce dle svého přesvědčení naopak prokázal své vlastnické právo k uvedené části kolny a správní orgán tuto skutečnost nevzal v potaz a zcela nekriticky a neobjektivně se přikláněl k názoru V., že mu žalobce nedal k vlastnickému právu dostatek důkazů. 5. Napadeným rozhodnutím podsouvaný závěr, že žalobce měl případnou nutnost přístupu k elektroměru či přípojce vody řešit ústní, nebo písemnou domluvou s majitelem, nebo alespoň písemným oznámením majiteli pozemku, považuje žalobce za nereálnou, neboť bylo prokázáno, že jednání s F. Z. nebylo možné. Správní orgány oslyšely návrhy žalobce, aby byla vyžádána dokumentace Policie ČR, ze které by vyplývalo, že žalobci byl panem F. Z. znepříjemňován pobyt v jeho domě. Policií přitom byly žádosti žalobce opakovaně odkládány. Správní orgány též dle žalobce nereagovaly na písemný důkaz, a to konkrétně na dopis právního zástupce žalobce ze dne 1. 10. 2019, kterým byl F. Z. vyzván k navození pokojného stavu tím, že by žalobci předal klíče od vchodové branky a nadále nebránil vstupu na pozemek p. č. XA. V návaznosti na tento dopis jmenovaný bez upozornění žalobce vstoupil do části kolny (drobná stavba nacházející se u příjezdové komunikace, před domem č. p. X), kterou do té doby užívali po právu všichni majitelé domu č. p. X, a věci žalobce i jeho manželky z kolny vyházel a vyboural vstupní dveře a takto vytvořený otvor zazdil. Tímto jednáním mj. jejich věci zpřístupnil komukoli, kdo šel okolo. 6. Žalovaný se dle žalovaného nevypořádal ani s dalšími listinnými důkazy navrženými žalobcem v podobě usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. 11. 2020, č. j. 2 C 66/2020-68 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2021, č. j. 7 Co 173/2021-85. Z obou navržených důkazů plyne, že žalobce se řádně staral o svá vlastnická práva. V okamžiku, kdy bylo zahájeno soudní řízení prodal F. Z. svůj podíl na domě č. p. X včetně podílu na předmětných pozemcích a tím i na příslušenství (kolna – dřevník) a žalobci nezbylo než žalobu vzít s ohledem na pasivní legitimaci žalovaného zpět. Soudy však toto jednání F. Z. ocenily přiznáním nákladů řízení žalobci, což nebývá obvyklé. Žalovaný neřešil další flagrantní pochybení F. Z., ignorujícího povinnost podílového spoluvlastníka nejprve podíl na nemovitosti nabídnout ke koupi druhému podílovému spoluvlastníkovi. Popsaným jednáním jmenovaný pouze doplnil skutečnost, že nikdy o ničem nechtěl s žalobcem jednat. 7. Dle žalobce kolna není samostatnou stavbou a spolu se stejnou stavbou patřící k sousednímu řadovému domu tvoří jeden stavební objekt, byť vnitřně rozdělený vnitřními konstrukcemi. Kolna byla vystavěna v roce 1968 za účelem uskladnění paliv pro kotel ústředního topení a byla užívána panem F. Z., manželi Vobořilovými a jejich právními předchůdci jako příslušenství domu č. p. X(každý využíval svoji část). Byla-li by kolna součástí pozemku p. č. XA, pak by byla zapsána v katastru nemovitostí jako pozemek p. č. XA, jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. ev. Vzhledem k tomu dovozuje žalobce s odkazem na § 1175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), že se F. Z. dopustil zákonem zakázané změny společné části budovy. 8. Další žalobní námitkou žalobce rozporuje objektivnost výroku napadeného rozhodnutí, dle něhož se měl na cizím pozemku volně pohybovat a manipulovat s věcmi zde uloženými. Z videozáznamů nevyplývá, že by se žalobce na předmětném pozemku zdržoval zbytečně dlouho (řádově jde o minuty) nebo že by zde manipuloval s majetkem F. Z. Ze záznamů toliko plyne, že žalobce vyvádí kola, sekačku nebo se zabývá zničeným zámkem od dveří. Jelikož nebylo možné dosáhnout s F. Z. jakékoli dohody, nezbylo žalobci než využít práva svépomoci dle § 14 občanského zákoníku. Proto na pozemek vstupoval a zároveň se obracel na Policii ČR, od které očekával pomoc. Videozáznamy nekorespondují ani se závěry, že by žalobce odsunoval plotové pole. Žalobce nepotřeboval odsouvat plotové pole, neboť po uzavření přívodu vody od F. Z. tuto napojoval od svého švagra, bydlícího ve vedlejším domě. Vodu od švagra napojoval na jaře a pak ji na podzim odpojoval, přičemž hadici vedl ze svého střešního okna po střeše směrem k domu švagra. Z uvedených důvodů nebylo třeba jakkoli odsouvat plotové pole, natož v době od 30. 8. 2019 do 30. 10. 2019.