9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

64 A 3/2025- 24 - text  20 64 A 3/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: JUDr. J. S. bytem zastoupený advokátem JUDr. Hugo Körblem se sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2025, č. j. KUJCK 16351/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Prachatice, odbor správních činností a evidencí, rozhodnutím ze dne 4. 12. 2024, č. j. MUPt/78421/2024 („prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“), v tehdy platném znění, kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla tovární značky ŠKODA OCTAVIA, r. z. X, v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 2. Ke skutku vykazujícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu došlo porušením § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu dne 22. 5. 2023 v 17:17:22 hodin, na pozemní komunikaci silnice II/141, v obci Prachatice, v úseku od křižovatky s ulicí Nová po křižovatku s ulicí Lázeňská, ve směru z centra města na Volary, kdy řidič tohoto osobního automobilu překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o méně než 20 km/h, když mu byla silničním rychloměrem SYDO Traffic Velocity GEMVEL výr. č. 0098 naměřena průměrná rychlost 62 km/h, přičemž při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3 km/h, mu tedy byla jako nejnižší skutečná průměrná rychlost jízdy naměřena 59 km/h, tedy o 9 km/h více, než byl dovolený limit. Ke skutku vykazujícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu došlo porušením § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu dne 24. 5. 2023 v 10:00:29 hodin, na pozemní komunikaci silnice II/141, v obci Prachatice, v úseku od křižovatky s ulicí Lázeňská po křižovatku s ulicí Nová, ve směru od Volar do centra města, kdy řidič tohoto osobního automobilu překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o méně než 20 km/h, když mu byla silničním rychloměrem SYDO Traffic Velocity GEMVEL výr. č. 0098 naměřena průměrná rychlost 58 km/h, přičemž při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3 km/h, mu tedy byla jako nejnižší skutečná průměrná rychlost jízdy naměřena 55 km/h, tedy o 5 km/h více, než byl dovolený limit. 3. Za uvedený přestupek byla žalobci podle § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Současně dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. byla žalobci současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 2. 2025, č. j. KUJCK 16351/2025 („napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že ve výrokové části a v odůvodnění se za spojení „zákon o silničním provozu“ doplňuje „ve znění účinném do 31. 12. 2023“. Současně upřesnil, že vyhláška č. 520/2005 Sb. se ve vztahu k paušálním nákladům řízení užije ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dále doplnil o odstavec týkající se paušální částky nákladů řízení. V ostatním prvostupňové rozhodnutí zůstalo nezměněno. II. Shrnutí žaloby 5. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 5. 4. 2025 u Krajského soudu v Českých Budějovicích správní žalobu, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Za prvé namítl, že v rámci celého správního řízení nebyl poučen dle § 80 odst. 2. zákona o odpovědnosti za přestupky o právu žádat nařízení ústního jednání. Současně správní orgán prvního stupně ústní jednání nenařídil, ačkoliv o to opakovaně žádal. 7. Dle žalovaného nebylo ve věci nutno nařizovat ústní jednání ani žalobce o této možnosti poučovat, neboť nabytím účinnosti zákona č. 271/2023 Sb., kterým se změnil zákon o silničním provozu, se s účinkem ode dne 1. 1. 2024 podle novelizovaného § 125g odst. 4 zákona o silničním provozu nenařizuje ústní jednání v případě přestupků zjištěných prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy. S tím žalobce nesouhlasí, neboť řízení o přestupku bylo zahájeno vydáním příkazu správního orgánu prvního stupně doručeného žalobci dne 14. 11. 2023, tedy před účinností uvedené novely zákona o silničním provozu. V řízení se s odkazem na přechodné ustanovení čl. II bod 1. zákona č. 271/2023 Sb. správními orgány odkazované ustanovení § 125g odst. 4 zákona o silničním provozu neuplatní. 8. Za nesprávný žalobce označil rovněž procesní postup, kdy žalovaný v rámci správního řízení rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně z důvodu nepoučení žalobce dle § 80 odst. 2. zákona o přestupcích, načež ten nadále odmítl žalobce ve smyslu uvedeného ustanovení poučit a nezabýval se ani jeho žádostí o nařízení ústního jednání. Žalovaný následně v napadeném rozhodnutí svůj názor změnil a uvedl, že jeho původní rozhodnutí „nebylo nutné“. 9. Za druhé namítl, že správní orgán prvního stupně neprovedl nezbytné kroky ke zjištění osoby pachatele přestupku. V řízeních vedených proti neznámému řidiči se ve věci projednávaných skutků nezabýval zjištěním skutečného pachatele přestupků ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu. V řízeních zůstal zcela pasivní a nevyužil žádné ze svých pravomocí či možností, které měl k dispozici. Uvedená řízení v rozporu se zákonem o silničním provozu pouze mechanicky odložil. Nebyly proto splněny podmínky pro zahájení správního řízení. 10. Současně se s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 52 A 1/2024, domnívá, že nad rámec podmínek zahájení řízení dle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu je další podmínkou subsidiarita odpovědnosti provozovatele vozidla. Tato podmínka nebyla splněna, neboť správní orgán prvního stupně zůstal ve věci zjištění pachatele příslušných přestupků zcela pasivní. 11. Za třetí namítl, že nebyl prokázán materiální znak přestupku. Správní orgán prvního stupně pouze vyjmenoval křižovatky poblíž lokalit, kde mělo dojít ke spáchání přestupků. Nevidí přitom souvislost s jeho jednáním, neboť přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu se týká rychlosti, nikoliv nedání přednosti na přechodu pro chodce či jízdy na červenou. 12. Dle jeho názoru rovněž nebyly zohledněny konkrétní okolnosti případu. Vozidlo projíždělo zelení a přehlednou částí vozovky bez provozu, nikoliv hustou zástavbou. V okolí se v danou dobu nenacházeli chodci, byly dobré podmínky viditelnosti i podmínky ovlivňující brzdnou dráhu. Argumentace správního orgánu prvního stupně se týkala pouze přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, nikoliv přestupku provozovatele vozidla, jehož spácháním byl žalobce shledán vinným. Skutečnost, že přestupek provozovatele vozidla je založen na objektivní odpovědnosti, nezbavuje správní orgán povinnosti zabývat se materiálním znakem konkrétního jednání. 13. Dodal, že jím uvedené okolnosti případu škodlivost jeho jednání nejen snižují, nýbrž dokonce zcela vylučují, Tyto okolnosti přitom nebyly správními orgány vzaty v potaz. Stran toho odkázal na rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 7 Afs 27/2008. 14. Za čtvrté namítl, že řízení před správním orgánem prvního stupně nevedla pověřená úřední osoba. Záznam o určení osoby oprávněné provádět úkony ve správním řízení, který je součástí správního spisu a odkazuje na řízení vedené pod sp. zn. MUPt/32111/2023, obsahuje jména šesti úředníků, přičemž pouze jméno Z. Z. je ručně zakroužkováno. Žalobce má pochybnosti o tom, kdo a kdy toto zakroužkování provedl, neboť vedle něj chybí datum a podpis údajně pověřené nadřízené osoby - Ing. Bc. R. R. Dle žalobce není zřejmé, zda byl Ing. R. oprávněn k určení oprávněné osoby, ani zda dokument podepsal předtím či až poté, co bylo jméno paní Z. zakroužkováno. Zřízení oprávnění zakroužkováním pak dle žalobce nelze považovat za provedené formou vnitřního předpisu úřadu, jak vyžaduje správní řád, a jedná o nepřezkoumatelné, nejasné a bezformální konání. S ohledem na uvedené má žalobce pochybnosti o tom, zda paní Z. Z. byla skutečně ustanovena jako oprávněná úřední osoba ve smyslu správního řádu. 15. Správní orgán prvního stupně následně v řízení vedeném