Zákon, kterým se mění a doplňuje zákoník práce

(1) Pracovník je povinen být na začátku pracovní doby již na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení pracovní doby.

(2) Ústřední orgány nadřízené organizacím zaměstnávajícím horníky pracující pod zemí mohou v dohodě s příslušnými ministerstvy financí a plánování a s příslušnými odborovými orgány stanovit, jakou dobu z doby potřebné k osobní očistě po skončení práce lze započítat pracovníkům pracujícím na pracovištích pod zemí do pracovní doby.“

34. § 90 odst. 3 zní:

„(3) Ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací mohou v dohodě s příslušnými odborovými orgány stanovit, ve kterých případech lze pracovníkům zkrátit odpočinek mezi dvěma směnami až na šest hodin, popřípadě u kterých pracovníků s nepravidelným nástupem do práce a s nerovnoměrnou délkou směn lze tento odpočinek mezi směnami zkrátit i pod tuto hranici. Délka tohoto odpočinku se však musí rovnat nejméně délce předchozí směny, pokud tato směna byla kratší než šest hodin. Přerušení práce kratší než tři hodiny se za odpočinek nepovažuje.“

35. § 91 odst. 2 zní:

„(2) Práci ve dnech pracovního klidu lze nařídit jen výjimečně, a to s předchozím souhlasem závodního výboru.“

36. § 92 odst. 3 zní:

„(3) Vláda České socialistické republiky po projednání s Českou radou odborových svazů a vláda Slovenské socialistické republiky po projednání se Slovenskou radou odborových svazů mohou stanovit

a) že nepřetržitý odpočinek v týdnu může být ve výjimečných případech zkrácen až na 24 hodiny; u pracovníků s kratší pracovní dobou až na 18 hodin a u pracovníků ve spojích a na námořních lodích i pod tyto hranice,

b) v kterých případech může být pracovníkům v zemědělství poskytován nepřetržitý odpočinek v týdnu jednou za dva týdny.“

37. § 96 odst. 1 věta první zní:

„Prací přesčas je práce konaná pracovníkem na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem nad týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozdělení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn (§ 84 a 85 a § 87 odst. 2).“

38. V § 96 se připojuje nový odstavec 3, který zní:

„(3) Ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací mohou v dohodě s příslušným odborovým orgánem pro pracovníky v dopravě s nepravidelným nástupem do práce a s nerovnoměrnou délkou směn a pro některé pracovníky ve spojích a v energetice vymezit práci přesčas odchylně od ustanovení odstavce 1 s tím, že i v těchto případech lze za práci přesčas považovat jen práci konanou na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem.“

39. § 97 odst. 2 věta první zní:

„Práce přesčas nesmí u pracovníka činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech.“

40. Za § 99 se vkládá nový § 99a, který zní:

Vláda Československé socialistické republiky může po dohodě s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí upravit pro některé skupiny pracovníků působnost závodních výborů při hromadných úpravách pracovní doby odchylně od ustanovení obsažených v této hlavě.“

41. § 100 odst. 4 zní:

„(4) Organizace může pracovníku, který byl přijat z jejího podnětu, výjimečně poskytnout v dohodě se závodním výborem poměrnou část dovolené, i když nesplňuje podmínky pro vznik nároku na dovolenou.“

42. V § 101 se připojuje nový odstavec 5, který zní:

„(5) Čerpá-li pracovník s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny dovolenou po částech kratších než jeden týden, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik by jich v celoročním průměru připadlo na dobu jeho dovolené čerpané vcelku. Pro pracovníky v dopravě, energetice, spojích a v zemědělství s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku určí počet pracovních dnů připadajících na dobu jejich dovolené ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací, zemědělství a výživy.“

43. § 103 zní:

(1) Do doby trvání pracovního poměru se započítává, pokud spadá do doby po 18. roce věku pracovníka, doba

a) kdy žena trvale pečovala o dítě ve věku do tří let,

b) výkonu služby v ozbrojených silách, ozbrojených bezpečnostních sborech a ve Sboru nápravné výchovy,

c) úspěšně ukončeného studia,

d) vědecké (umělecké) aspirantury,

e) členství v jednotném zemědělském družstvu nebo ve výrobním družstvu a doba, po kterou byl občan trvale pracovně činný v jednotném zemědělském družstvu a nebyl ani jeho členem ani v pracovním poměru k družstvu, pokud tato činnost zakládala účast na sociálním zabezpečení družstevních rolníků,

f) péče o invalidního rodinného příslušníka, který potřeboval stálou péči a nebyl umístěn v ústavu sociální péče, a doba přípravy pro povolání prováděné podle předpisů o sociálním zabezpečení,

g) doba, po kterou pracovník pobíral příspěvek před umístěním, popřípadě před nástupem nového zaměstnání podle příslušných předpisů,

h) doba vazby (doba výkonu trestu odnětí svobody), bylo-li trestní stíhání proti pracovníkovi zastaveno nebo byl-li obžaloby zproštěn, byť i v pozdějším řízení, a doba výkonu trestu odnětí svobody vykonaného na podkladě zrušeného rozsudku, která přesahuje výměru mírnějšího trestu uloženého v pozdějším řízení.

(2) Doby uvedené v předchozím odstavci se nezapočítávají, pokud spadají do doby trvání pracovního poměru; kryjí-li se navzájem, započítávají se jen jednou.

(3) Jiné doby lze pracovníku do doby trvání pracovního poměru pro účely dovolené započítat se souhlasem ústředního orgánu daným po dohodě s příslušným odborovým orgánem.

(4) Doba trvání pracovního poměru v cizině, popřípadě jiné započitatelné doby strávené v cizině, se započítávají do doby rozhodné pro délku dovolené, jen jestliže se pracovník zdržoval mimo území Československé socialistické republiky s povolením příslušných státních orgánů; výjimky mohou povolit ústřední orgány.“

44. § 104 včetně nadpisu zní:

Do doby trvání pracovního poměru se započítávají všechny doby pracovního poměru a doby uvedené v § 103 odst. 1 a 3, i když spadají do doby před 1. lednem 1966.“

45. V § 106 odst. 5 se připojuje tato věta:

„Požádá-li pracovnice organizaci o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené (§ 157 odst. 1), je organizace povinna její žádosti vyhovět.“

46. V § 108 se připojuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) Změní-li pracovník, který v organizaci splnil podmínku čekací doby, zaměstnání, může mu kterákoliv ze zúčastněných organizací poskytnout celou dovolenou, popřípadě její zbývající část, jestliže o to pracovník požádá nejpozději při rozvázání pracovního poměru a zúčastněné organizace se dohodnou na úhradě náhrady mzdy za dovolenou (její část), na niž pracovníku v organizaci poskytující dovolenou (její část) nárok nevznikl.“

47. V § 110 se připojují nové odstavce 2 a 3, které zní:

„(2) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě se zúčastněnými ústředními a odborovými orgány stanovit podmínky

a) za kterých mohou členové posádek lodí určených výhradně nebo částečně pro plavbu na moři čerpat dovolenou až do konce příštího kalendářního roku,

b) poskytování dovolené v tuzemsku pracovníkům, kteří nastupují na pracoviště mimo území Československé socialistické republiky nebo se z takového pracoviště vracejí.

(3) Způsob výpočtu a výši náhrady mzdy za dobu dovolené pro pracovníky v dopravě, v energetice, ve spojích a v zemědělství s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku stanoví ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací, zemědělství a výživy.“

48. § 112 odst. 2 zní:

„(2) Organizace nesmí poskytovat pracovníkům v souvislosti s pracovním poměrem vedle mzdy jiná plnění peněžité hodnoty, pokud to zvláštní předpisy nedovolují.“ Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

49. V § 115 odst. 5 se slova „šesti měsíců“ nahrazují slovy „jednoho roku ode dne převedení.“

50. V § 122 odst. 1 se připojuje nové ustanovení písm. i), které zní:

„i) částky mateřského příspěvku, které je pracovnice povinna vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o mateřském příspěvku.“

51. V § 123 se v prvé větě slova „pokud Ústřední rada odborů neupraví“ nahrazují slovy „pokud vláda Československé socialistické republiky v dohodě s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí neupraví“ a ve druhé větě se slova „Ústřední rada odborů se zmocňuje“ nahrazují slovy „Vláda Československé socialistické republiky může v dohodě s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí.“

52. V § 124 se vypouští odstavec 4.

53. § 131 odst. 2 zní:

„(2) Předpisy k provedení předchozího odstavce vydávají ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány a příslušnými odborovými orgány, a to pokud jde o náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, podle zásad stanovených vládou Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí.“

54. § 136 zní:

(1) Orgány Československého revolučního odborového hnutí mají právo vykonávat společenskou kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v jednotlivých organizacích. Přitom mají zejména právo

a) kontrolovat, jak organizace plní své povinnosti v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zda soustavně vytvářejí podmínky bezpečné a zdravotně nezávadné práce, a pravidelně prověřovat pracoviště a závodní zařízení pro pracující,

b) kontrolovat, zda organizace řádně vyšetřují pracovní úrazy, účastnit se zjišťování příčin pracovních úrazů a nemocí z povolání, popřípadě je samy vyšetřovat,

c) požadovat od organizace závazným pokynem odstranění závad v provozu na strojích a zařízeních, při pracovních postupech a v případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví pracovníků zakázat další práci,

d) zakázat práci přesčas a práci v noci, která by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků,

e) zúčastňovat se jednání o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vstupovat na pracoviště a do závodních zařízení pro pracující a vyžadovat si potřebné informace a podklady.

(2) O opatřeních provedených podle předchozího odstavce písm. c) nebo d) jsou odborové orgány povinny neprodleně vyrozumět orgán státního odborného dozoru nad bezpečností práce. Požádá-li o to organizace orgán státního odborného dozoru, je tento orgán povinen přezkoumat opatření odborového orgánu; až do jeho rozhodnutí platí opatření odborového orgánu.

(3) Náklady vzniklé Československému revolučnímu odborovému hnutí výkonem společenské kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci hradí stát.“

55. Nadpis v § 137 zní:

56. V § 137 odst. 1 se za slova „v jednotných zemědělských družstvech“ vkládají slova „v bytových družstvech a v družstvech vzájemné občanské pomoci.“

§ 137 odst. 4 zní:

„(4) Organizaci a výkon společenské kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci ve výrobních družstvech a v jednotných zemědělských družstvech upraví vlády České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky nebo orgány jimi zmocněné.“

57. § 143 zní:

(1) Organizace může s pracovníkem uzavřít dohodu, kterou se organizace zavazuje umožnit pracovníku získání nebo zvýšení kvalifikace a pracovník se zavazuje po jejím získání nebo zvýšení setrvat v organizaci po určitou dobu v pracovním poměru nebo uhradit organizaci náklady spojené se získáním nebo zvýšením jeho kvalifikace.

(2) Dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny

a) druh kvalifikace a způsob jejího získání nebo zvýšení,

b) doba, po kterou se pracovník zavazuje setrvat v organizaci v pracovním poměru po získání nebo zvýšení této kvalifikace,

c) druhy nákladů, které bude povinen pracovník organizaci uhradit, jestliže nesplní svůj závazek v organizaci v pracovním poměru setrvat, a nejvyšší celková částka, do které lze na něm tuto náhradu požadovat,

jinak je dohoda neplatná.

(3) Nesplní-li pracovník svůj závazek pouze zčásti, povinnost nahradit náklady se poměrně sníží. V odůvodněných případech může organizace povinnost k náhradě nákladů pracovníku zcela prominout.

(4) Povinnost k náhradě nákladů zaniká zcela, jestliže pracovní poměr skončil

a) výpovědí danou organizací, pokud nejde o výpověď pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně nebo z důvodů, pro které lze okamžitě zrušit pracovní poměr,

b) výpovědí danou pracovníkem podle § 51 odst. 1 písm. c), d) nebo e),

c) okamžitým zrušením pracovního poměru pracovníkem (§ 54).

(5) Přejde-li pracovník do jiné organizace v naléhavém zájmu společnosti, může tato organizace převzít za pracovníka povinnost uhradit zcela nebo zčásti náklady spojené se získáním nebo zvýšením jeho kvalifikace, pokud s převzetím tohoto závazku orgán jí nadřízený souhlasí; převzetím závazku novou organizací závazek pracovníka zaniká.“

58. § 147 zní:

(1) Vrátí-li se do práce pracovník po skončení výkonu veřejné funkce nebo jiné činnosti pro společenskou organizaci, po školení nebo skončení služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní služby, nebo pracovnice po skončení mateřské dovolené (§ 157 odst. 1), nebo vrátí-li se do práce pracovník po skončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (karanténního opatření), je organizace povinna zařadit je na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je organizace zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě nebo alespoň jejich kvalifikaci.

(2) Vrátí-li se do práce pracovník po skončení základní vojenské služby nebo pracovnice po skončení další mateřské dovolené (§ 157 odst. 2), je organizace povinna zařadit je na práci odpovídající pracovní smlouvě. Není-li to možné, protože sjednaný druh práce odpadl, musí je organizace zařadit na jinou práci odpovídající jejich kvalifikaci.

(3) Nelze-li podle lékařského posudku pracovníka zařadit na původní práci a pracoviště, je organizace povinna zajistit mu jinou vhodnou práci.“

59. V § 157 odst. 2 větě první, v § 159 odst. 1 a § 160 odst. 2 se slova „jednoho roku“ nahrazují slovy „dvou let.“

60. § 162 odst. 2 zní:

„(2) Ustanovení této hlavy platí s výjimkou § 152 a 154 obdobně pro vojákyně z povolání, příslušnice Sboru národní bezpečnosti a příslušnice Sborů nápravné výchovy. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo vnitra a ministerstva spravedlnosti.“

61. V § 166 odst. 1 se připojuje tato věta:

„Výjimečně mohou mladiství starší než 16 let konat noční práci nepřesahující jednu hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu.“

62. V § 168 odst. 1 písm. b) se slova „ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů“ nahrazují slovy „ministerstva zdravotnictví v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo se Slovenskou radou odborových svazů“.

63. V § 171 odst. 1 se slovo „má“ nahrazuje slovem „je povinen“.

64. V § 175 věta první zní: „Na pracovníku, který vědomě ani neupozornil vedoucího pracovníka na hrozící škodu ani nezakročil proti hrozící škodě (§ 171), ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může organizace požadovat, aby přispěl k úhradě škody v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak.“

65. § 183 odst. 1 zní:

„(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, může organizace nebo soud určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek průměrného měsíčního výdělku pracovníka. Byla-li škoda způsobena v opilosti nebo na svěřených hodnotách, které je pracovník povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů, může být náhrada škody takto snížena jen soudem nebo ve smíru, schváleném komisí pro pracovní spory. Výše náhrady musí však činit nejméně jednu třetinu skutečné škody, a přesahuje-li škoda trojnásobek průměrného měsíčního výdělku pracovníka, nejméně částku rovnající se jeho průměrnému měsíčnímu výdělku.“

66. V § 187 se vypouští odstavec 3.

67. § 189 odst. 1 zní:

„(1) Organizace je povinna nahradit pracovníku skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o škodu na zdraví, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech s tím omezením, že jednorázové odškodnění pozůstalým nenáleží.“

68. V § 194 se slova „před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání“ nahrazují slovy „před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání“.

69. § 195 zní:

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné (částečné) invalidity se poskytne pracovníku v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani k jeho snížení podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem postiženého pracovníka s případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem poskytovaným při pracovním úrazu nesmí přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně. U pracovníků, jejichž průměrný výdělek před vznikem škody na zdraví byl vyšší než 2500 Kčs, se tato částka zvyšuje o 50 % rozdílu mezi tímto výdělkem a částkou 2500 Kčs. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo byla-li způsobena výhradně organizací porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(3) Pracovníku, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna (§ 147), přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovníku úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna.

(4) Ministerstva zdravotnictví stanoví v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů, při kterých nemocech z povolání náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jen po dobu, než bude postižený pracovník schopen dosahovat výdělku odpovídajícího jeho kvalifikaci.“

70. § 199 odst. 2 věta první zní:

„Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle § 195 odst. 2.“

71. V § 201 odst. 2 se vypouštějí slova „v pracovním poměru“.

72. V § 203 odst. 2 se slova „Ministerstvo zdravotnictví, Státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů stanoví v dohodě“ nahrazují slovy „Ministerstva zdravotnictví stanoví v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů“.

73. § 206 zní:

(1) Ustanovení této hlavy se vztahují i na občany vykonávající veřejné funkce a na ostatní osoby, o kterých to stanoví vláda Československé socialistické republiky nebo orgán jí zmocněný.

(2) Ustanovení § 190 až 203 se vztahují též na členy jednotných zemědělských družstev, na občany, kteří v družstvu soustavně pracují podle pracovních příkazů orgánů družstva a nejsou dosud ani jeho členy, ani v pracovním poměru k družstvu, na příslušníky ozbrojených sil v činné službě a na příslušníky Sboru národní bezpečnosti a na příslušníky Sborů nápravné výchovy; potřebné odchylky v oborech své působnosti mohou stanovit ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo vnitra a ministerstva spravedlnosti.“

74. Ustanovení hlavy deváté zní:

„HLAVA DEVÁTÁ

(1) Spory mezi organizací a pracovníkem o nároky z pracovního poměru projednávají a rozhodují soudy. Komise pro pracovní spory (dále jen „komise“) provádí smírčí řízení, pokud o to žádá jeden z účastníků.

(2) Spory o obsah potvrzení o zaměstnání (§ 60 odst. 1), posudků o pracovní činnosti (§ 60 odst. 2) a o návrhu na zrušení kárného opatření (§ 81 odst. 2) musí však být před podáním návrhu soudu projednány komisí; to neplatí, nebyla-li komise v organizaci zřízena.

Komise se zřizují v organizacích; jejich členy volí a odvolává kolektiv pracovníků, jemuž také odpovídají za svou činnost. Volby organizuje vedoucí organizace společně s příslušným odborovým orgánem.

(1) Účelem projednávání sporu před komisí je urovnání sporu smírem. Dojde-li ke smíru, komise jej schválí, neodporuje-li platným předpisům.

(2) Jde-li o spory uvedené v § 207 odst. 2 a nedojde-li ke smíru, komise po jednání o sporu rozhodne.

(1) Komise musí dbát, aby při jednání byl zjištěn skutečný stav věci co nejúčelněji a nejrychleji a aby sjednaný smír, popřípadě rozhodnutí o sporu byly v souladu s platnými předpisy.

(2) Před schválením smíru, popřípadě před vydáním rozhodnutí o sporu, vyžádá si komise od účastníků sporu potřebné podklady a přizve k jednání účastníky sporu a podle potřeby i další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Tyto osoby jsou povinny se dostavit k jednání, vypovídat pravdu a nic nezamlčovat.

(3) Je-li účastníkem řízení mladistvý pracovník, přizve komise k jednání také jeho zákonného zástupce, a jde-li o pracovníka, kterému byl soudem ustanoven opatrovník, též jeho opatrovníka.

(1) Jestliže do 30 dnů od podání návrhu ve sporech podle § 207 odst. 2 nedošlo k vydání rozhodnutí nebo ke schválení smíru a některý z účastníku navrhl, aby spor byl postoupen soudu, je komise povinna tomuto návrhu bezodkladně vyhovět. Nesplní-li komise tuto povinnost, může se navrhovatel obrátit přímo na soud.

(2) V ostatních sporech může se účastník obrátit na soud, aby o sporu rozhodl kdykoliv před schválením sjednaného smíru.

Organizace i pracovník mohou podat do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí komise ve sporech podle § 207 odst. 2 návrh soudu, aby o sporu rozhodl.

(1) Smír schválený komisí nabývá právní moci a je závazný pro účastníky sporu i pro všechny orgány. Totéž platí i o rozhodnutí komise, nebyl-li podán návrh, aby o sporu rozhodl soud (§ 212).

(2) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě povinnost převzatá schváleným smírem nebo uložená pravomocným rozhodnutím komise, může se oprávněný domáhat u soudu soudního výkonu tohoto smíru nebo rozhodnutí.

(1) Schválení smíru, popřípadě rozhodnutí komise mohou být zrušeny soudem, jestliže se dodatečně zjistí, že jsou v rozporu s právními předpisy. Soud v tomto případě rozhodne ve věci samé.

(2) Návrh na zrušení může podat účastník sporu, státní orgán nebo společenská organizace nejpozději do tří let od nabytí právní moci.

(1) Komise zruší na návrh kteréhokoliv účastníka sporu schválení smíru nebo své pravomocné rozhodnutí, jestliže se dodatečně zjistily mimořádně závažné okolnosti, kterých tento účastník nemohl bez své viny použít a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch.

(2) Návrh na zrušení smíru nebo pravomocného rozhodnutí může účastník podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději do tří let od právní moci smíru nebo rozhodnutí.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvy spravedlnosti, Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí, Českým svazem výrobních družstev a Slovenským svazem výrobních družstev stanoví, ve kterých organizacích se komise zřizují, jak se ustanovují a kdo hradí náklady s jejich činností spojené, a podrobněji upraví řízení před nimi.“

75. § 219 odst. 2 zní:

„(2) Podrobnosti o právech a povinnostech učňů stanoví učňovský řád, který vydá organizace v dohodě se závodním výborem podle vzorových učňovských řádů vydaných ministerstvy školství v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.“

76. § 227 včetně nadpisu zní:

(1) Po úspěšném vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby, je organizace povinna uzavřít s učněm pracovní smlouvu a umožnit mu v kolektivu ostatních pracovníků další odborný růst. Sjednaný druh práce musí odpovídat kvalifikaci získané v učebním poměru. Uzavření pracovní smlouvy může organizace odmítnout jen se souhlasem závodního výboru, jestliže nemá pro učně vhodnou práci, protože se mění její úkoly, nebo pro pracovní nezpůsobilost učně. Pracovní smlouvu může organizace s učněm uzavřít i před skončením učebního poměru, nejdříve však v druhém roce učebního poměru.

(2) Skončí-li učební poměr na základě výpovědi nebo okamžitého zrušení, je okresní národní výbor ve spolupráci s organizací povinen zajistit učni možnost výchovy v učebním poměru v jiné organizaci, s výjimkou případů, kdy byl učeň přijat ke studiu. Nelze-li z vážných důvodů takto zabezpečit pokračování výchovy učně, zabezpečí mu okresní národní výbor práci v pracovním poměru.“

77. Za § 227 se vkládá nový § 227a, který zní:

(1) Při uzavírání pracovní smlouvy může organizace s učněm uzavřít dohodu, v níž se učeň zaváže, že po vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby, setrvá v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu, nejvýše však po dobu tří let; do této doby se nezapočítává doba základní (náhradní) vojenské služby. Dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

(2) Jestliže jiná organizace uzavře s pracovníkem v době trvání jeho závazku pracovní smlouvu, je povinna organizaci, k níž byl pracovník v učebním poměru, na její žádost nahradit přiměřené náklady vynaložené na jeho výchovu v učebním poměru. Federální ministerstvo financí může v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány určit druhy těchto nákladů a stanovit výši jejich náhrady paušálními částkami.

(3) Povinnost organizace hradit náklady podle předchozího odstavce se poměrně sníží, nesplnil-li pracovník závazek podle odstavce 1 pouze zčásti. Povinnost organizace hradit tyto náklady nevzniká, jestliže organizace, k níž byl pracovník v učebním poměru, netrvá na splnění závazku vyplývajícího z uzavřené dohody nebo rozváže-li pracovník pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v § 51 odst. 1 písm. c) nebo d) anebo zruší-li pracovní poměr okamžitě (§ 54).“

78. V § 228 odst. 4 zní:

„(4) Ministerstva školství vydávají v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů předpisy o závěrečných učňovských zkouškách; mohou též stanovit, kterou jinou dobu než dobu trvání předchozího učebního poměru a v jakém rozsahu lze započítat do učební doby.“

79. V § 230 odst. 2 věta první zní:

„Učni obdrží odměnu, která sleduje výchovné cíle a jejíž podmínky a výši stanoví ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.“

80. V § 230 odst. 3 větě druhé se slova „ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Ústřední radou odborů“ nahrazují slovy „ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.“

81. § 235 odst. 2 zní:

„(2) Organizace odpovídá pracovníku za škodu, kterou utrpěl při výkonu práce podle uzavřené dohody nebo v přímé souvislosti s ním, stejně jako pracovníkům v pracovním poměru; rodinným příslušníkům odpovídá však organizace za úraz jen podle občanského zákoníku.“

82. § 236 zní:

Spory vyplývající z těchto dohod se projednávají stejně jako spory z pracovního poměru.“

83. § 237 odst. 3 věta první zní:

„Organizace může uzavřít s pracovníkem, který je v pracovním poměru k jiné organizaci, dohodu o pracovní činnosti jen s jejím předchozím písemným souhlasem.“

84. § 239 zní:

Ústřední orgány v dohodě s příslušnými odborovými orgány mohou stanovit zásady pro odměňování pracovníků činných podle těchto dohod a bližší podmínky pro jejich uzavírání. Odměňování prací konaných podle těchto dohod a vyskytujících se ve více odvětvích upraví ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.“

85. V § 243 odst. 3 zákoníku práce vypustit celou část věty za středníkem.

86. V § 260 odst. 2 se slovo „manželku“ nahrazuje slovem „manžela“.

87. § 261 zní:

(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn u komise pro pracovní spory nebo u soudu ve lhůtě v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok účastníku, který jej uplatňuje, přiznat.

(2) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 46 odst. 3, § 52, § 53 odst. 2, § 60 odst. 3, § 64, § 79 odst. 1, § 101 odst. 4 a § 204 odst. 3. Bylo-li právo uplatněno po uplynutí stanovené doby, přihlédne komise pro pracovní spory i soud k zániku práva, i když to účastník řízení nenamítne.

(3) Uplatní-li účastník své právo a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba po dobu řízení neběží. Totéž platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu navržen výkon rozhodnutí.

(4) Od podání návrhu na projednání sporu komisí pro pracovní spory promlčecí lhůta neběží po dobu tohoto jednání, nejdéle však po dobu tří měsíců.“

88. V § 263 odst. 3 větě druhé se slova „však zanikne“ nahrazují slovy „se však promlčí.“

89. § 264 odst. 1 a 2 zní:

„(1) Přísluší-li nárok na základě pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru, musí ten, jehož nárok má být uspokojen, požádat o výkon rozhodnutí do 10 let ode dne, kdy nárok měl být podle pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru uspokojen. Bylo-li plnění rozloženo na splátky, počíná lhůta k požádání o výkon rozhodnutí u jednotlivých splátek běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se neplněním některé ze splátek splatný celý nárok, počne běžet desetiletá lhůta od splatnosti nesplněné splátky.

(2) Nároky na jednotlivá opětující se plnění příslušející na základě pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru se promlčují, nebylo-li požádáno o výkon rozhodnutí do tří let ode dne jejich splatnosti.“

90. V § 265 odst. 1 se slova „rozhodčího orgánu“ nahrazují slovy „komise pro pracovní spory“.

91. Za § 266 se vkládá nový § 266a, který zní:

(1) Písemnosti organizace, týkající se vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností pracovníka vyplývajících z pracovní smlouvy, jakož i rozhodnutí o uložení kárného opatření musí být doručeny pracovníku do vlastních rukou. To platí obdobně o písemnostech týkajících se vzniku, změn a zániku práv a povinností vyplývajících z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Písemnosti se pracovníku doručují na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen; není-li to možné, lze písemnost doručit poštou.

(2) Písemnosti doručované poštou zasílá organizace na poslední adresu pracovníka, která je jí známa, jako doporučenou zásilku s doručenkou s poznámkou „do vlastních rukou“.

(3) Povinnost organizace doručit písemnost je splněna, jakmile pracovník písemnost převezme nebo jakmile byla poštou vrácena odesílající organizaci jako nedoručitelná a pracovník svým jednáním doručení písemnosti zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže pracovník přijetí písemnosti odmítne.“

92. Za § 267 se vkládá nový § 267a, který zní:

(1) Pro pracovní vztahy členů výrobních družstev platí ustanovení § 1, § 6 až 17, § 23, § 25, § 36 až 40, § 60 až 64, § 69 až 243, § 244 s výjimkou odstavce 2 poslední věty, § 245 s výjimkou odstavce 3, § 246 až 250, § 252 až 266a, § 267, § 270, § 272 až 275, s těmito odchylkami:

a) kde tento zákon mluví o pracovním poměru, rozumí se tím členský poměr člena výrobního družstva k družstvu, a kde mluví o vedlejším pracovním poměru, rozumí se tím též členský poměr s vedlejším pracovním úvazkem. Kde se v tomto zákonu mluví o pracovní smlouvě, rozumí se tím dohoda o pracovních podmínkách, kterou člen výrobního družstva uzavřel s družstvem. Místem výkonu práce se rozumí místo, v němž se člen družstva zavázal vykonávat práce, a není-li takové místo výslovně ujednáno, místo, které vyplývá z povahy práce; kde se mluví o vedoucím organizace, rozumí se tím představenstvo družstva, popřípadě orgán nebo funkcionář družstva zmocněný představenstvem;

b) pokud tento zákon svěřuje ústředním orgánům působnost při provádění některých ustanovení ve vztahu k organizacím jimi řízeným, vykonává tuto působnost ve vztahu k výrobním družstvům Český svaz výrobních družstev a Slovenský svaz výrobních družstev. Ustanovení tohoto zákona o spolurozhodování, popřípadě o součinnosti odborových orgánů, se na členské vztahy ve výrobních družstvech nevztahují; pokud tento zákon vyžaduje u některých opatření účast vyšších odborových orgánů, vykonává tuto působnost Český svaz výrobních družstev a Slovenský svaz výrobních družstev, jde-li o opatření týkající se výrobních družstev;

c) povinnost k náhradě nákladů na získání nebo zvýšení kvalifikace zaniká u členů výrobních družstev zrušením členství výpovědí z důvodů obdobných důvodům uvedeným v § 143 a 227a nebo okamžitým zrušením členského poměru členem podle stanov družstva;

d) vedlejší činnost (§ 71) smí být ve výrobním družstvu vykonávána jen v pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr;

e) pracovní řád družstva schvaluje členská schůze družstva. V pracovním řádu se zejména stanoví, který orgán družstva ukládá kárná opatření a rozhoduje o námitkách proti uložení důtky;

f) v případech, kdy tento zákon umožňuje upravit též některé pracovní nebo mzdové podmínky kolektivní smlouvou, lze ve výrobních družstvech takovou úpravu provést usnesením členské schůze;

g) Český svaz výrobních družstev a Slovenský svaz výrobních družstev mohou stanovit, ve kterých dalších případech přísluší pracovníkům při důležitých osobních překážkách v práci pracovní volno s náhradou mzdy.“

93. Za § 270 se vkládá nový § 270a, který zní:

(1) Okresní národní výbor je oprávněn uložit organizaci za porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, včetně mzdových předpisů, pokutu až do částky 100 000 Kčs, a při opětovném porušení povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, pokutu až do částky 500 000 Kčs. Pokuty plynou do příslušného státního rozpočtu.

(2) Pokutu nelze uložit, byla-li organizaci za totéž porušení předpisů uložena již pokuta nebo jiná majetková sankce jiným orgánem podle zvláštních předpisů.

(3) Federální ministerstvo financí v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí stanoví, z jakých prostředků se pokuty uhrazují.

(4) Při ukládání pokut se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení.“

94. § 272 odst. 2 zní:

„(2) Za předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se považují i pravidla o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vydaná ústředními orgány, orgány nadřízenými organizacím nebo organizacemi s předchozím souhlasem příslušného orgánu státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení a příslušného odborového orgánu.“

95. § 273 zní:

Invalidním důchodem, částečným invalidním důchodem a důchodem pozůstalých se rozumějí tyto důchody po odečtení případné zvláštní daně z důchodu.“

Čl. II

(1) Změny vyplývající z tohoto zákona se nevztahují, pokud není dále stanoveno jinak, na nároky vzniklé z pracovněprávních vztahů do 31. prosince 1969 a na právní úkony učiněné před 1. lednem 1970, i když jejich právní účinky nastanou po tomto dni.

(2) Pro narušení socialistického společenského řádu lze dát pracovníku výpověď [§ 46 odst. 1 písm. e)], popřípadě okamžitě s ním zrušit pracovní poměr [§ 53 odst. 1 písm. c)] i tehdy, došlo-li k takové činnosti před počátkem účinnosti tohoto zákona.

(3) Po dobu od nabytí účinnosti tohoto zákona do konce roku 1971 není okamžité zrušení pracovního poměru pro narušení socialistického společenského řádu podle § 53 odst. 1 písm. c) vázáno lhůtami uvedenými v § 53 odst. 2.

(4) Částky omezující podle dřívějších předpisů způsob výpočtu a poskytování náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na výživu pozůstalých se pro náhrady náležející za dobu od 1. ledna 1970 zvyšují na jednotnou částku 2500 Kčs. Invalidním důchodem, částečným invalidním důchodem a důchodem pozůstalých se rozumějí od 1. ledna 1970 tyto důchody po odečtení případné zvláštní daně z důchodu. Na žádost poškozeného se případná úprava náhrady provede i tam, kde o uvedených náhradách bylo již pravomocně rozhodnuto nebo kdy jejich výše byla již dohodnuta.

(5) Pracovní spory, pokud nebyly do 31. prosince 1969 pravomocně ukončeny v řízení před odborovými orgány, postoupí tyto orgány k dalšímu jednání okresnímu soudu, v jehož obvodu mají sídlo. Bude-li podán návrh na zrušení pravomocného rozhodnutí vydaného v pracovním sporu odborovým orgánem nebo na jeho změnu nebo na zrušení schválení smíru tímto orgánem, rozhodne o návrhu soud.

(6) Pokud lhůty stanovené pro uplatnění nároků počaly běžet před 1. lednem 1970, posuzují se od tohoto dne jako lhůty promlčecí s výjimkou lhůt stanovených v § 46 odst. 3, § 52, § 53 odst. 2, § 60 odst. 2, § 64, § 79 odst. 1, § 101 odst. 4 a § 204 odst. 3.

Čl. III

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby vyhlásilo ve Sbírce zákonů úplné znění zákoníku práce, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Čl. IV

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.

Svoboda v. r.

Dr. Hanes v. r.

Ing. Černík v. r.

*) Viz zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a zákon č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb.