Služební zákon

Za hodinu práce přesčas73) přísluší čekateli plat nebo náhradní volno, jejichž výše nebo rozsah a podmínky nároku se řídí § 127 zákoníku práce.

Čekateli přísluší za hodinu práce v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši stanovené v § 126 odst. 1 zákoníku práce. U čekatele, který se připravuje na službu v zahraničí, lze použít § 126 odst. 2 zákoníku práce.

Čekateli přísluší za hodinu noční práce74) příplatek ve výši stanovené v § 125 zákoníku práce.

(1) Čekateli, který nepracoval proto, že svátek67) připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

(2) Za práci ve svátek přísluší čekateli náhradní volno nebo příplatek, jejichž rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

Čekateli, který koná práci ve ztíženém pracovním prostředí, přísluší příplatek ve výši a za podmínek stanovených v § 143a odst. 1 a služebním předpisem vydaným generálním ředitelem podle § 143a odst. 2 pro státní zaměstnance.

Čekateli, který koná práci spojenou s rizikem ohrožení života a zdraví, obtížnými pracovními režimy nebo jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, přísluší zvláštní příplatek ve výši a za podmínek, které stanoví vláda nařízením a generální ředitel ve služebním předpise vydaném podle § 144 odst. 2 pro státní zaměstnance.

Za hodinu pracovní pohotovosti75) přísluší čekateli odměna ve výši stanovené v § 140 zákoníku práce.

Ustanovení § 149, § 150 odst. 1 až 5, § 151, 155 a 157 platí i pro čekatele. Ustanovení § 152, pokud jde o poskytování stejného platu v době přípravy na službu, se použije i na čekatele.

Služební úřad je povinen umožnit čekateli nahlížet do právních předpisů a služebních předpisů, které upravují poskytování jeho platu.

Služební úřad je povinen v den nástupu do práce písemně informovat čekatele o jeho platu formou platového výměru. Platový výměr obsahuje informaci o platové třídě, do které je čekatel zařazen, o výši platového tarifu, popřípadě příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí i zvláštního příplatku. O změnách ve výši platového tarifu, popřípadě příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku, a jejich důvodech, informuje nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti, služební úřad čekatele formou změny platového výměru.

Odměňování zaměstnanců v pracovním poměru, kteří vykonávají práci ve správním úřadu, se řídí zákoníkem práce, nestanoví-li tento zákon jinak.

Splnění kvalifikačních předpokladů pro zařazení do platové třídy podle § 123 odst. 2 zákoníku práce stanovených v nařízení vlády podle § 123 odst. 6 písm. c) zákoníku práce nemusí správní úřad požadovat u zaměstnanců uvedených v § 2 odst. 3 písm. a) až d), pokud tak člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády, pro kterého vykonávají práci, nebo kterého zastupují, určí.

Zaměstnanci uvedenému v § 2 odst. 3 písm. a) až d) určuje platový tarif v příslušné platové třídě stanovený podle § 123 odst. 5 a odst. 6 písm. e) zákoníku práce podle vlastního uvážení fyzická osoba, pro kterou vykonává práci, nebo kterou zastupuje.

(1) Vedoucímu zaměstnanci76) přísluší vedle platového tarifu příplatek za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách v rámci rozpětí příplatků za vedení stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu s tím, že představeným se rozumí vedoucí zaměstnanec na shodném stupni řízení.

(2) Zaměstnanci, který je podle organizačního řádu oprávněn v nejnižším organizačním útvaru správního úřadu organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců, kteří se podílejí na plnění obdobných nebo podobných pracovních úkolů, a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (dále jen „vedoucí pracovní skupiny“), přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.

(3) Výši příplatku za vedení stanoví správní úřad ve vnitřním platovém předpisu.

(4) Náměstkovi člena vlády určí člen vlády jako svému zástupci výši příplatku za vedení v rámci rozpětí stanoveného v příloze č. 2 k tomuto zákonu pro státního tajemníka; obdobně postupuje vedoucí Úřadu vlády u svého zástupce.

(1) Zaměstnanci, který v plném rozsahu řídící činnosti zastupuje vedoucího zaměstnance po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích pracovních dnů, přísluší od prvního dne zastupování příplatek za zastupování ve výši příplatku za vedení stanoveného ve vnitřním platovém předpisu pro zastupovaného vedoucího zaměstnance. Pokud vedoucího zaměstnance zastupuje vedoucí zaměstnanec na nižším stupni řízení nebo vedoucí pracovní skupiny, nepřísluší jim po dobu zastupování příplatek za vedení podle § 174.

(2) Příplatek za zastupování vedoucích zaměstnanců nepřísluší zástupcům vedoucích zaměstnanců.

Zaměstnanci uvedenému v § 2 odst. 3 písm. a) až d) přiznává, zvyšuje, snižuje nebo odnímá osobní příplatek člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády, pro kterého vykonává práci, nebo kterého zastupuje. Maximální výše osobního příplatku stanovená podle § 131 zákoníku práce platí i zde.

Ustanovení § 149 až 151, § 155 a 157 platí i pro zaměstnance.

(1) Pro stanovení počtu míst zaměstnanců a objemu prostředků na jejich platy platí § 14 až 16 obdobně s tím, že počet míst zaměstnanců, kterým je platový tarif určován podle § 173, a objem prostředků na platy těchto zaměstnanců navrhuje fyzická osoba, pro kterou vykonávají práci, nebo kterou zastupují.

(2) Náměstek člena vlády je zástupcem člena vlády, s výjimkou osobních práv nebo povinností člena vlády. Místo náměstka člena vlády není v organizačním uspořádání správního úřadu stupněm řízení. Ve správním úřadu mohou být s ohledem na jeho působnost nejvýše 2 místa náměstků člena vlády a nejvýše 1 místo zástupce vedoucího Úřadu vlády.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se pracovněprávní vztahy ostatních zaměstnanců ve správních úřadech zákoníkem práce.

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem a k právním úkonům a zastoupení podle tohoto zákona se řídí § 6 odst. 1 zákoníku práce a § 10, 22, 23, 31, 32, 33, 33a a 33b občanského zákoníku.

(2) Státní zaměstnanec se může dát zastoupit jiným státním zaměstnancem, advokátem nebo jinou fyzickou osobou způsobilou k právním úkonům; služební úřad se může dát zastoupit pověřeným státním zaměstnancem nebo advokátem.

(1) O služebním poměru státního zaměstnance vede služební orgán osobní spis, který smí obsahovat jen písemnosti nezbytné pro služební poměr a hodnocení státního zaměstnance.

(2) Do osobního spisu mohou nahlížet představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo na zapůjčení osobního spisu má generální ředitelství, Úřad práce České republiky, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby.

(3) Státní zaměstnanec a státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil, má právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něj výpisy a na náklady služebního úřadu z něho požadovat stejnopisy listin.

(1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vystaví státnímu zaměstnanci služební průkaz. Služební průkaz osvědčuje, že jeho držitel je státním zaměstnancem podle tohoto zákona. Služební průkaz obsahuje

a) fotografii státního zaměstnance,

b) jméno, příjmení a akademický titul,

c) evidenční číslo státního zaměstnance,

d) označení služebního úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává službu,

e) číslo služebního průkazu,

f) datum vystavení a datum platnosti služebního průkazu.

(2) Vydáním služebního průkazu podle odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy.80)

(3) Vzor a rozměry služebního průkazu stanoví služební předpis vydaný generálním ředitelem.

(1) Státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení. Služební hodnocení se provádí v průběhu každého kalendářního čtvrtletí, v němž uplyne rok výkonu služby státního zaměstnance.

(2) Služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení

a) zachovávání věrnosti státu a nezneužívání postavení státního zaměstnance,

b) řádného výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti,

c) dodržování služební kázně,

d) výsledků vzdělávání.

(3) Služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda služba byla, nebo nebyla v hodnoceném období vykonávána řádně, popřípadě zda státní zaměstnanec dosahoval mimořádné výsledky ve službě. Služební hodnocení obsahuje rovněž úkoly pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

(4) Státní zaměstnanec musí být se služebním hodnocením seznámen a na jeho žádost mu musí být vydán jeho stejnopis.

(1) Služební hodnocení státního zaměstnance provádí služební orgán v součinnosti s bezprostředně nadřízeným představeným, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Návrh služebního hodnocení vypracuje bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance.

(3) Služební hodnocení vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán, provádí generální ředitel; návrh služebního hodnocení se nevypracuje. Služební hodnocení vedoucího podřízeného služebního úřadu provádí nadřízený služební orgán; návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(4) Služební hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka provádí generální ředitel spolu se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády s vedoucím Úřadu vlády. Návrh služebního hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka se nevypracuje.

(5) Služební hodnocení státních zaměstnanců podřízených personálnímu řediteli (generálnímu řediteli) provádí personální ředitel (generální ředitel).

(6) Služební hodnocení personálního ředitele provádí generální ředitel spolu se státním tajemníkem. Návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(7) Služební hodnocení generálního ředitele a zástupce generálního ředitele se neprovádí.

(1) Státní zaměstnanec může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost; žádost nebo stížnost státního zaměstnance se podává písemně.

(2) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance vyřizuje podle jejího obsahu představený, který je státnímu zaměstnanci nadřízen, nebo služební orgán, není-li dále stanoveno jinak.

(3) Stížnost státního zaměstnance nesmí vyřizovat představený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený představený nebo nadřízený služební orgán představeného nebo služebního orgánu, vůči kterému směřuje.

(4) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je služebním orgánem, vyřizuje nadřízený služební orgán, popřípadě generální ředitel.

(5) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je generálním ředitelem nebo zástupcem generálního ředitele, vyřizuje předseda vlády.

(6) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance musí být vyřízena nejdéle do 20 kalendářních dnů od jejího doručení.

(7) Jestliže státní zaměstnanec stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku státního zaměstnance vyrozumět. Neobsahují-li další stížnosti státního zaměstnance v téže věci nové skutečnosti, není nutno je vyřizovat.

(8) Státní zaměstnanec je oprávněn požádat o součinnost při vyřizování své stížnosti odborovou organizaci působící ve služebním úřadu, vyšší odborový orgán, radu státních zaměstnanců a ve věcech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby. Organizace a orgány uvedené ve větě první jsou povinny státnímu zaměstnanci součinnost poskytnout.

(1) Řízení podle této hlavy se vztahuje na věci služebního poměru podle tohoto zákona, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

(2) Řízení podle této hlavy se nevztahuje na věci týkající se

a) vyslání na služební cestu,

b) zastupování,

c) jmenování na služební místo generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, personálního ředitele, zástupce personálního ředitele, a odvolání z tohoto místa a jmenování na služební místo vedoucích služebních úřadů podle § 53 odst. 5 věty první, a odvolání z tohoto místa,

d) zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost,

e) důstojnosti státního zaměstnance a jeho vážnosti ve služebním poměru (§ 80 odst. 6),45)

f) nařízení pohotovosti ve službě,

g) určení nástupu dovolené a služebního volna,

h) služebního hodnocení státního zaměstnance,

i) určení platových nároků představeného na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu v ústředních správních úřadech a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán (§ 158 odst. 1 věta druhá),45)

j) žádosti nebo stížnosti státního zaměstnance; to neplatí, vyplývá-li z jejího obsahu, že se jedná o podání.

(1) Účastníky řízení jsou

a) státní zaměstnanec a státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil,

b) pozůstalý po státním zaměstnanci,

c) služební úřad.

(2) Za služební úřad v řízení jedná

a) ve věcech kárné odpovědnosti příslušný služební orgán; to neplatí v případech, kdy podal návrh na zahájení kárného řízení státní zaměstnanec proti sobě samému,

b) v ostatních věcech bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance, popřípadě představený, o němž to stanoví služební předpis (dále jen „oprávněný představený“).

V řízení ve věcech kárné odpovědnosti rozhoduje v prvním stupni kárná komise prvního stupně. V řízení v ostatních věcech rozhoduje v prvním stupni příslušný služební orgán; jde-li o věci týkající se personálního ředitele a zástupce personálního ředitele, a ve věcech příspěvku k důchodu rozhoduje zástupce generálního ředitele. Kárná komise prvního stupně, příslušný služební orgán a zástupce generálního ředitele jsou rozhodující orgány.

Řízení podle tohoto zákona je neveřejné a probíhá zpravidla jako řízení ústní.

(1) Uplatnění námitky podjatosti vůči některému členu kárné komise oznámí účastník řízení neprodleně služebnímu orgánu, u něhož je kárná komise zřízena. Námitka podle věty první musí být podána písemně. Služební orgán námitku podjatosti přezkoumá. Je-li námitka podjatosti důvodná, vyloučí služební orgán rozhodnutím člena kárné komise z jednání a zároveň rozhodne, který státní zaměstnanec vyloučeného člena nahradí; jinak námitku zamítne.

(2) Uplatnění námitky podjatosti vůči příslušnému služebnímu orgánu oznámí účastník řízení neprodleně tomuto orgánu. Námitka podle věty první musí být podána písemně. Příslušný služební orgán, jehož nepodjatost je námitkou napadena, námitku předloží nadřízenému služebnímu orgánu. Nadřízený služební orgán námitku podjatosti přezkoumá. Je-li námitka důvodná, vyloučí nadřízený služební orgán rozhodnutím služební orgán a zároveň přijme opatření k řádnému provedení dalšího řízení; jinak námitku zamítne.

(3) Námitka podjatosti může být uplatněna jen z důvodu poměru k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné.

(1) Rozhodující orgán postupuje před vydáním rozhodnutí tak, aby byl přesně a úplně zjištěn skutkový stav věci; za tím účelem je povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí. Rozhodující orgán je oprávněn uložit účastníku řízení, aby se k věci vyjádřil písemně a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává.

(2) Při posuzování věci rozhodující orgán objasňuje se stejnou pečlivostí všechny rozhodné okolnosti bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch nebo neprospěch státního zaměstnance, jehož se řízení týká.

(1) Jestliže to stanoví tento zákon, je třeba učinit podání písemně a doručit je rozhodujícímu orgánu.

(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrné, kdo je činí, jaké věci se týká a co se navrhuje.

(3) Není-li rozhodující orgán příslušný k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému rozhodujícímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení. Je-li nebezpečí z prodlení, učiní rozhodující orgán nezbytné úkony, zejména k odvracení hrozící škody.

(1) O ústních podáních a důležitých úkonech v řízení vede rozhodující orgán písemný záznam.

(2) Z písemného záznamu musí být patrné, kdo a kdy řízení prováděl, předmět řízení, které osoby se ho účastnily, jak řízení probíhalo, jaké návrhy byly podány a jaká opatření byla přijata; v písemném záznamu týkajícím se uložení kárného opatření se uvede též výrok rozhodnutí a výsledek hlasování (§ 74 odst. 3 a 4).

(3) Písemný záznam podepisuje ten, kdo úkon provádí, a podle povahy věci i osoby na úkonu zúčastněné. Odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu písemného záznamu se v něm uvedou.

(1) Řízení se zahajuje na návrh státního zaměstnance, státního zaměstnance, jehož služební poměr skončil, pozůstalého po státním zaměstnanci nebo oprávněného představeného (§ 199 odst. 2).

(2) Řízení o přiznání příspěvku k důchodu se zahajuje na základě písemné žádosti. Žádost se podává na tiskopisu, jehož náležitosti stanoví generální ředitel služebním předpisem.

(3) Řízení o změně výše, zastavení výplaty nebo odnětí příspěvku k důchodu se zahajuje z podnětu poživatele příspěvku k důchodu nebo služebního úřadu.

(4) Řízení je zahájeno dnem, kdy je podání účastníka řízení doručeno rozhodujícímu orgánu. Zahajuje-li se řízení na návrh navrhovatele nebo oprávněného představeného, je řízení zahájeno dnem, kdy rozhodující orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

(5) Pro řízení o příspěvku k důchodu, nabytí nároku na příspěvek k důchodu a výplatu splatných částek v případě smrti oprávněného platí obdobně § 63 zákona o důchodovém pojištění.

(1) Účastník řízení má právo navrhnout důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a ohledání.

(2) Účastníci řízení jsou povinni postupovat tak, aby neztěžovali řízení a nezpůsobili jeho průtahy.

(3) Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisu, s výjimkou písemného záznamu o výsledku hlasování, a pořizovat si z něho výpisy.

(4) Rozhodující orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisu nebyly porušeny právní předpisy o utajovaných informacích.18)

(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení jiných osob, listiny a ohledání. Rozhodující orgán je oprávněn ustanovit znalce a tlumočníka. Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví rozhodující orgán znalce; neovládá-li některý z účastníků řízení nebo svědků český jazyk, ustanoví rozhodující orgán tlumočníka.

(3) Účastník řízení je oprávněn navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy. Rozhodující orgán je oprávněn určit, které z důkazů podle věty první budou provedeny. Rozhodující orgán je povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníkem řízení navrženy, jestliže jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu.

(4) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník řízení byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, národnosti nebo rasy, má služební úřad za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

(5) Rozhodující orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

(6) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je rozhodující orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak si rozhodující orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

(7) Rozhodující orgán si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, správní delikt nebo přestupek, anebo o osobním stavu fyzické osoby, přísluší-li o něm rozhodovat soudu.

Rozhodující orgán předvolá k ústnímu řízení osoby, jejichž osobní účast při projednání věci je nutná.

(1) Státní zaměstnanec je povinen dostavit se na předvolání k rozhodujícímu orgánu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může svědek odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt sobě nebo osobám sobě blízkým.27)

(2) Jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by výpovědí porušil právní předpisy o utajovaných informacích,18) ledaže byl povinnosti mlčenlivosti zproštěn.

(3) Rozhodující orgán poučí svědka před výslechem o možnosti odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.81)

Tomu, kdo ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu k rozhodujícímu orgánu, ruší přes předchozí napomenutí pořádek, bezdůvodně odmítá svědeckou výpověď, předložení listiny nebo provedení ohledání, může rozhodující orgán uložit rozhodnutím pořádkovou pokutu až do výše 2 000 Kč.

(1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu úřadu, hradí služební úřad. Náklady, které vznikly státnímu zaměstnanci, státnímu zaměstnanci, jehož služební poměr skončil, pozůstalému po státním zaměstnanci, nesou tyto fyzické osoby; nárok na náhradu nákladů od služebního úřadu mají, jestliže byli v řízení úspěšní.

(2) Zastupoval-li státního zaměstnance, státního zaměstnance, jehož služební poměr skončil, nebo pozůstalého po státním zaměstnanci, jemuž vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, advokát, je služební úřad povinen zaplatit je advokátu. Výše této odměny hrazené služebním úřadem se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.82)

(3) Služební úřad hradí svědku hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel; právo je nutno uplatnit do 3 dnů ode dne jeho vzniku, jinak zaniká.

(4) Náklady spojené s předložením listiny a s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební úřad.

(5) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zákonem o znalcích a tlumočnících.40),83)