Novela Zákon o dani z přidané hodnoty od 2014-01-01: co se mění

§ 1 OBECNÁ USTANOVENÍ Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daň“). Daň se uplatňuje na zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto zákonem. hodnoty.

§ 2 Předmět daně (1) Předmětem daně je a) dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti (dále jen „převod nemovitosti“) zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení 1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, 2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. (2) Zdanitelné plnění je plnění, které a) je předmětem daně a b) není osvobozené od daně.

§ 3 Územní působnost (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) tuzemskem území České republiky, b) členským státem členský stát Evropské unie, c) jiným členským státem členský stát s výjimkou České republiky, d) třetí zemí území mimo území Evropského společenství, d) Evropské unie, e) územím Evropského společenství Evropské unie území stanovené příslušným právním předpisem Evropské unie.1) (2) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství, Evropské unie, která jsou součástí celního území Evropského společenství a) hora Athos, b) Kanárské ostrovy, c) francouzské zámořské departementy, d) Ålandy, e) Normanské ostrovy. (3) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství, Evropské unie, která nejsou součástí celního území Evropského společenství a) ostrov Helgoland, b) území Büsingen, c) Ceuta, d) Melilla, e) Livigno, f) Campione d´ Italia, g) italské vody jezera Lugano. (4) Území Monackého knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za území Francouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru.

§ 4 Vymezení základních pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) úplatou částka v penězích nebo v platebních peněžních prostředcích nahrazujících peníze nebo hodnota poskytnutého nepeněžního nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně, b) jednotkovou cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena za službu anebo nemovitost, službu, c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění, d) vlastní daňovou povinností daňová povinnost, kdy daní daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu převyšuje odpočet je vyšší nebo rovna odpočtu daně, e) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období, e) nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje období v případě, že daň na výstupu za zdaňovací období, je nižší než odpočet daně, f) správcem daně příslušný finanční úřad; při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy daňová povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 až 5, g) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy, h) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropského společenství Evropské unie sídlo ani místo pobytu, i) místem pobytu 1. adresa fyzické osoby vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, nemá-li ji, 2. adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, a nemá-li ani tu, 3. místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami, j) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu, k) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitosti zboží nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje, l) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či podle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, m) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní vymezených v zákoně upravujícím spotřební daně24) nebo daní, předmětem daně z pevných paliv nebo předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů vymezených v zákoně upravujícím daň z pevných paliv a daň ze zemního plynu a některých dalších plynů72), plynů, s výjimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, n) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která 1. nemá sídlo v tuzemsku, 2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a 3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní, o) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. (2) Zbožím jsou věci movité, se pro účely tohoto zákona rozumí a) hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů, b) právo stavby, c) živé zvíře, d) lidské tělo a část lidského těla, e) plyn, elektřina, teplo, chlad, plyn teplo a voda. Za zboží se nepovažují peníze a cenné papíry. chlad. (3) Za zboží se dále považují a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou, b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota n

§ 4a Obrat (1) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti zboží a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. (2) Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. (3) Do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, daně, se zahrnuje obrat dosahovaný a) touto osobou samostatně mimo sdružení společnost a b) společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení. HLAVA II Díl 1 celou společností.

§ 5 Daňové subjekty (1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. (2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu6) nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu7). (3) Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu7a) se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu7b). Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 1. (4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje organizační složka státu, která je účetní jednotkou, a v hlavním městě Praze jak hlavní město Praha, tak i Praha a každá jeho městská část.

§ 5a Skupina (1) Skupinou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a. Pokud mají osoby, které jsou součástí skupiny (dále jen „členové skupiny“) sídlo nebo provozovnu mimo tuzemsko, nejsou tyto jejich části součástí skupiny. Skupina se považuje za samostatnou osobu povinnou k dani. Každá osoba může být členem pouze jedné skupiny a člen skupiny nesmí být současně účastníkem sdružení na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy. společníkem společnosti. (2) Spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí kapitálově spojené osoby nebo jinak spojené osoby. (3) Kapitálově spojenými osobami jsou osoby, z nichž se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 40 % základního kapitálu nebo 40 % hlasovacích práv těchto osob. (4) Jinak spojenými osobami jsou osoby, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná osoba.

§ 6a Osoba povinná k dani, která a) je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, daně, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních účastníků sdružení, společníků, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve, b) uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem ke společnému uskutečňování se stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, daně společně s plátcem, je plátcem ode dne uzavření této smlouvy. dne, kdy se stala společníkem.

§ 6b (1) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne nabytí majetku, pokud nabývá tento majetek a) pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, nebo b) od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku. nabytím obchodního závodu. (2) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní společnosti nebo družstva korporace do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované společnosti nebo družstva, které byly obchodní korporace, která byla plátcem. (3) Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem.

§ 6c (1) Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto služeb nebo dodání tohoto zboží. (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění. (3) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží.

§ 6d Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto plnění.

§ 6e (1) Osoba povinná k dani, která jako oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností Dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci, je plátcem ode dne následujícího po dni úmrtí plátce. (2) Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je majetek vydán plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, činností, je plátcem ode dne následujícího po dni vydání majetku. (3) přechodu daňové povinnosti zůstavitele. (2) Pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely tohoto zákona rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických činnostech.

§ 6g Identifikované osoby Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství Evropské unie formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží.

§ 7 Místo plnění (1) Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. (2) Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla daňová povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží. (3) Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. (4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy osob uskutečněné na území Evropského společenství, Evropské unie, za místo plnění se považuje místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. (5) Pro účely odstavce 4 se rozumí a) místem zahájení přepravy osob první místo, kde mohly nastoupit osoby na území Evropského společenství, Evropské unie, b) místem ukončení přepravy osob poslední místo, kde mohly vystoupit osoby na území Evropského společenství, Evropské unie, c) přepravou osob uskutečněnou na území Evropského společenství Evropské unie část přepravy uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a ukončení přepravy osob. (6) Místem plnění při převodu nemovitosti dodání nemovité věci je místo, kde se nemovitost nachází. nemovitá věc nachází; v případě práva stavby je tímto místem místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

§ 7a Místo plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu (1) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno. (2) Obchodníkem podle se pro účely odstavce 1 je rozumí osoba povinná k dani, která nakupuje plyn, elektřinu, teplo nebo chlad zejména za účelem jejich dalšího prodeje a jejíž vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná. (3) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi jiné osobě než osobě uvedené v odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud osoba, které je takto zboží dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.

§ 8 Místo plnění při zasílání zboží (1) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. (2) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud a) zasílané zboží není předmětem spotřební daně a b) celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, nebo 2. částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu. (3) Osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění podmínek podle odstavce 2 rozhodnout, že místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla. (4) Zasíláním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží mezi členskými státy, pokud a) zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu jiného než odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy 1. osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo 2. jí zmocněnou třetí osobou, b) zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně, a c) se nejedná o dodání 1. nového dopravního prostředku, 2. zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jejichž dodání je předmětem zvláštního režimu. (5) Podmínka podle odstavce 4 písm. a) se považuje za splněnou, je-li zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která zboží dodává, do členského státu jiného než odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě se za členský stát zahájení odeslání nebo přepravy zboží považuje členský stát dovozu zboží.

§ 10 Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti nemovité věci (1) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti, nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovitosti nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitost nemovitá věc nachází. (2) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

§ 10c Místo plnění při poskytnutí stravovací služby (1) Místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. (2) Pokud je však poskytnuta stravovací služba na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropského společenství, Evropské unie, je místem plnění místo zahájení přepravy osob. (3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby podle odstavce 2 se rozumí a) úsekem přepravy osob uskutečněným na území Evropského společenství Evropské unie úsek přepravy uskutečněný bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy osob, b) místem zahájení přepravy osob místo prvního plánovaného nastoupení osob na území Evropského společenství Evropské unie po případném přerušení cesty ve třetí zemi, c) místem ukončení přepravy osob místo posledního plánovaného vystoupení osob na území Evropského společenství, Evropské unie, které nastoupily na území Evropského společenství Evropské unie před případným přerušením cesty ve třetí zemi. (4) V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu.

§ 10d Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku (1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní. (2) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo pobytu. (3) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny. (4) Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno podle odstavců 1 až 3 a) v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země, b) ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.

§ 10f Místo plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani (1) Místem plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. (2) Pokud je však poskytnuta služba přepravy zboží mezi členskými státy osobě nepovinné k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy. (3) Pro účely odstavců 1 a 2 stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani se rozumí a) přepravou zboží mezi členskými státy přeprava zboží, pokud místo zahájení přepravy a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států, b) místem zahájení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží nachází, c) místem ukončení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně končí.

§ 10g Místo plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží a služby oceňování movité hmotné věci a práce na movité hmotné věci osobě nepovinné k dani Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta, pokud jde o a) službu přímo související s přepravou zboží, jako je nakládka, vykládka, manipulace a podobná činnost, b) službu práce na movité hmotné věci nebo službu oceňování movité hmotné věci.

§ 10h Místo plnění při poskytnutí služeb zahraniční osobě nepovinné k dani (1) Místem plnění při poskytnutí služby zahraniční osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo nebo místo pobytu, pokud jde o a) převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva, b) reklamní službu, c) poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací, d) přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedeného v tomto odstavci, e) bankovní, finanční a pojišťovací služby, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek, f) e) poskytnutí pracovníků, g) f) nájem movitého hmotného majetku, s výjimkou dopravních prostředků, h) g) poskytnutí přístupu do přepravní nebo distribuční soustavy pro plyn nacházející se na území Evropského společenství Evropské unie nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, do elektroenergetické soustavy anebo do sítí tepla nebo chladu a poskytnutí přepravy či distribuce plynu, tepla nebo chladu anebo poskytnutí přenosu či distribuce elektřiny prostřednictvím těchto soustav nebo sítí, včetně poskytnutí přímo souvisejících služeb, i) h) telekomunikační službu, j) i) službu rozhlasového a televizního vysílání, k) j) elektronicky poskytovanou službu. službu, k) zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedených v písmenech a) až j). (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) elektronicky poskytovanou službou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty7e), je zejména hostitelství internetových stránek web-site hosting, web-page hosting, dálková údržba programů a zařízení, dodání programového vybavení a jeho aktualizace, dodání obrázků, textů a informací a zpřístupňování databází, dodání hudby, filmů a her, včetně loterií a jiných podobných her a dodání politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých a zábavních pořadů a událostí a poskytnutí služby výuky na dálku; za elektronicky poskytnutou službu se nepovažuje samotná komunikace prostřednictvím elektronické pošty mezi osobou, která službu poskytuje, a osobou, které je služba poskytována, b) telekomunikační službou služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo elektromagnetických systémů včetně příslušného převodu nebo postoupení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo přístup k informačním sítím.

§ 11 Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. (2) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě, než státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1. (3) Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42. (4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení.

§ 12 Místo plnění při dovozu zboží (1) Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropského společenství. Evropské unie. (2) Pokud má však zboží při vstupu na území Evropského společenství Evropské unie postavení dočasně uskladněného zboží nebo je umístěno do svobodného pásma nebo do svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo vnější tranzit, je místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření. Díl 3

§ 13 Vymezení plnění (1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely tohoto zákona rozumí převod nemovitosti, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření. (2) Dodáním zboží do jiného členského státu je se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. (3) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se pro účely tohoto zákona považuje a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi, c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze změny vlastnického vztahu, d) převod práva užívat najaté přenechání zboží nebo najatou nemovitost vlastníkem k užití na základě smlouvy, která stanoví povinnost nájemce nabýt pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží nebo nemovitost, které jsou předmětem smlouvy. převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele. (4) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje a) použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) uvedení do stavu způsobilého k užívání74) dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, pokud plátce použije tento majetek pro účely, pro které má nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 6, c) vydání vypořádacího podílu8) podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku9) zůstatku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku,2) pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení10) zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání věcí vnesených 1. zboží, které je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku do společného majetku, 2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě ve hmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení10) majetku, do jejich vlastnictví, vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání věcí vnesených ostatním účastníkům sdružení vložení nepeněžitého vkladu do jejich vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě ve hmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě obchodní korporace ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu podniku; obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně, g) f) dodání vratného obalu spolu se zbožím v tuzemsku plátcem, který uvádí vratné obaly spolu se zbožím na trh10a), jestliže vratný obal stejného druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného účetního období7d) daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly se shodnou výší zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných obalů spolu se zbožím, u kterého by se uplatnilo osvobození od daně podle § 63. (5) Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, a poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně. (6) Za dodání zboží za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu. Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do jiného členského státu pro účely uskutečňování je jeho ekonomických činností v jiném členském státě. Za dodání zboží do jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění zboží, které bylo pořízeno tímto plátcem podle § 16 odst. 4, z tuzemska do jiného členského stá

§ 14 Poskytnutí služby (1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. zboží. Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí také a) převod práv, pozbytí nehmotné věci, b) poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty, přenechání zboží k užití jinému, c) vznik a zánik věcného břemene, d) přijetí závazku zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci. (2) Za poskytnutí služby se pro účely tohoto zákona považuje a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi. (3) Za poskytnutí služby za úplatu se pro účely tohoto zákona také považuje a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku,2) pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, c) při rozpuštění sdružení10) zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání vneseného 1. nehmotného majetku majetku, který je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku do společného majetku, 2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě v nehmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení majetku, do jejich vlastnictví, vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, d) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo e) vložení majetkového nepeněžitého vkladu v nepeněžité podobě do obchodní korporace v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu podniku; obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně. (4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí a) dočasné využití obchodního majetku, s výjimkou dlouhodobého majetku, pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně. (5) Za poskytnutí služby se však pro účely tohoto zákona nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku, pozbytí obchodního závodu, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd,11) c) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.

§ 16 Pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu od něj odlišného a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží, b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo c) zmocněnou třetí osobou. (2) Za pořízení zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje a) dodání zboží s instalací nebo montáží, b) dodání zboží soustavami nebo sítěmi, c) zasílání zboží, d) přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7, e) nabytí vratného obalu za úplatu. (3) Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno státu odlišného od členského státu ukončení odeslání nebo přeprava přepravy zboží, považuje se pro účely tohoto zákona zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b. (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona také považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která není plátcem, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli. (5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje a) přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země, b) přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je ukončena v tuzemsku, c) přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která nemá sídlo v tuzemsku, nebo zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, d) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně.

§ 17 Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství Evropské unie formou třístranného obchodu (1) Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. (2) Prodávajícím je se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou, a zboží je ze státu, ve kterém je tato osoba registrovaná k dani, odesláno nebo přepraveno přímo ke kupujícímu do členského státu, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží. osobou. (3) Kupujícím je se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, a která kupuje zboží od prostřední osoby. (4) Prostřední osobou se pro účely tohoto zákona třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, než ve kterém je registrován k dani prodávající státě odlišném od členského státu prodávajícího a kupující, členského státu kupujícího, která a) není osvobozenou osobou a která b) pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. (5) Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží kupujícího a uplatní uplatnit osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem. (6) Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani identifikovanou osobou, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku, c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží, d) kupující je plátce nebo identifikovaná osoba, e) kupující je povinen přiznat daň u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu. (7) Prostřední osoba, která je registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku, b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího, c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod. (8) Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat daň na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

§ 19 Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského společenství Evropské unie (1) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely. Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce, nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem, nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven, považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven doklad o prodeji. (3) Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu. (4) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii vystaveného daňového dokladu. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není registrovaná osobou registrovanou k dani, dani v jiném členském státě, plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od osoby, která není registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k daňovému přiznání je povinen přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu, který mu vystavil dodavatel. (5) Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje za osobu oprávněnou uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila při nabytí nového dopravního prostředku ve sjednané ceně nebo při dovozu nebo při pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u svého místně příslušného správce daně v daňovém přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a s hlášením o dodání nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu. Pokud nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení nároku na odpočet daně, její nárok zaniká. (6) Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v tuzemsku, je povinna předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto daňového přiznání správce daně vyměří částku daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit místně přísl pořizujíc

§ 20 Dovoz zboží (1) Dovozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropského společenství. Evropské unie. (2) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vrácení zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží podle § 66 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma. (3) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vstup zboží na území Evropského společenství Evropské unie z území podle § 3 odst. 2. U dovozu tohoto zboží postupuje celní úřad tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země. Díl 4

§ 21 Uskutečnění plnění a daňová povinnost vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit (1) Daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. (2) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy,15) smlouvy, b) dnem převzetí v ostatních případech, c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu16), nebo d) dnem vzniku práva užívat přenechání zboží nájemcem při dodání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d). (3) Při převodu nemovitosti dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovitosti nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení listiny, vyrozumění, ve které kterém je uvedeno datum právních účinků vkladu do katastru nemovitostí nebo dnem uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Avšak při převodu nemovitosti Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem vzniku práva užívat nemovitost nájemcem. přenechání nemovité věci k užívání. (4) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve, b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva pozbytí nehmotné věci nebo přenechání zboží k poskytnutí práva k využití; užití jinému; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty. (5) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo, b) dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny, c) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, d) dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání74) při plnění vymezeném v § 13 odst. 4 písm. b), e) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu [§ 13 odst. 4 písm. f), § 14 odst. 3 písm. e)], dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiná práva jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovitosti, nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3, f) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo, dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě jiná práva jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovitosti, nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3, g) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, nebo h) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu. (6) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu. (7) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. g) f) vzniká povinnost přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. g). f). (8) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plněn

§ 23 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží (1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží vzniká19a) a) propuštěním zboží do celního režimu volný oběh, b) propuštěním zboží do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, c) propuštěním zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla, d) nezákonným dovozem zboží, e) spotřebou nebo použitím zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy, f) porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží, g) porušením podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo dovážené zboží propuštěno, nebo h) odnětím zboží celnímu dohledu. (2) Daňová povinnost Povinnost zaplatit daň při dovozu zboží rovněž vzniká dnem rozhodnutí celního úřadu o vrácení zboží ze svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku zpět do tuzemska. (3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do příslušného režimu propuštěno. (4) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. (5) Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození od daně podle § 71g, je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do režimu volného oběhu propuštěno. (6) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. (7) Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň.

§ 25 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k datu ke dni vystavení daňového dokladu. (2) Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska. (3) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska. Díl 5 Oddíl 1

§ 27 Vystavování daňových dokladů (1) Vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti zboží nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. (2) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění a) v členském státě jiném, než odlišném od členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo b) ve třetí zemi.

§ 28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě a) dodání zboží, převodu nemovitosti zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, d) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo e) uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) až e), a d), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) až e). a d). (2) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě a) uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud jde o 1. poskytnutí služby, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, b) poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo c) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty. (3) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. (4) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, c) se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo d) byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. (5) Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. Oddíl 3

§ 29 Náležitosti daňových dokladů (1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje: a) označení osoby, která uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, c) označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, d) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět plnění, g) den vystavení daňového dokladu, h) den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sazbu daně, l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně. (2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: a) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně, b) „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu, c) „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. (3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje: a) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno, b) rozsah plnění a jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, c) sazbu daně a výši daně, 1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo 2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. (4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí a) obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, jméno, b) dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a c) sídlo.

§ 31 Zvláštní daňové doklady Splátkový kalendář je daňovým dokladem, pokud a) obsahuje náležitosti daňového dokladu a b) tvoří součást nájemní smlouvy nebo smlouvy o nájmu podniku nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno.

§ 32 Doklad o použití (1) Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a), b), e) a f) a g) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) a b). (2) V dokladu o použití se namísto rozsahu a předmětu plnění uvede sdělení o účelu použití. Oddíl 6

§ 33 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží (1) Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje a) rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla daňová povinnost, povinnost přiznat nebo zaplatit daň, nebo b) jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. (2) Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.

§ 33a Daňový doklad při vývozu Za daňový doklad při vývozu zboží se považuje a) rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropského společenství, Evropské unie, nebo b) rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. Oddíl 7