Zákon o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců

(1) Zaměstnanci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.

(2) Podrobnosti o kvalifikačních zkouškách určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Každému zaměstnanci se dostává zařazením na určité pracovní místo ve státní správě oprávnění vymezených zákonnými a organisačními předpisy.

(2) Zaměstnanci činnému v mezích jeho oprávnění zaručuje stát podporu a ochranu.

(1) Zaměstnanec je povinen pracovati s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.

(2) Při své práci je povinen říditi se zásadně příkazy a pokyny vedoucích a nesmí svémocně překročit rámec svého oprávnění. Svěřené práce má vykonati včas, věrně a svědomitě. Ve služebních věcech je povinen zachovávati mlčenlivost.

(3) Za svou práci je zaměstnanec osobně odpovědný a své chování má vždy zaříditi tak, aby bylo v souladu s požadavky nutné uvědomělé kázně a podporovalo pracovní pospolitost. Vědomosti politické a odborné, potřebné k plnění svěřených úkolů, je povinen zaměstnanec rozšiřovat a prohlubovat.

(4) Zaměstnanec nesmí vykonávati vedlejší soukromou činnost (funkci, zaměstnání, povolání), jež by mu překážela v řádném plnění jeho povinností, příčila se veřejným zájmům nebo budila pochybnost o jeho nestranném a nezištném vykonávání svěřených prací. Rovněž je nepřípustné, aby zaměstnanec přijímal od kohokoliv vzhledem k své činnosti dary nebo jiné výhody nebo si je dal slíbiti.

(5) Zaměstnanec je povinen svědomitě opatrovati majetek, který mu byl úřadem svěřen. Byla-li mu uložena též jeho správa, je povinen vykonávat ji s náležitou péčí.

(6) Podrobnosti upraví vláda nařízením, kterým může též zmocniti ústřední úřady, aby podle potřeby vydaly předpisy o zvláštních povinnostech zaměstnanců.

(1) Poruší-li zaměstnanec úmyslně nebo z nedbalosti své povinnosti, stíhá se kárnými tresty.

(2) Způsobil-li zaměstnanec zaviněným porušením povinností státu škodu, je povinen ji nahradito.

(3) Podrobnosti určí vláda nařízením.

(1) Rozdělení pracovní doby v rámci platných předpisů určí vláda, po případě úřady (orgány) jí k tomu zmocněné. Vyžaduje-li toho včasné provedení úkolu, je zaměstnanec povinen pracovat i nad rozsah stanovené pracovní doby.

(2) V jakém rozsahu a za jakých podmínek se snižuje pracovní doba zaměstnanců pracujících trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo vystavených při práci trvale nákaze tuberkulosou, stanoví vláda.

(1) Nepřítomnost zaměstnankyň v práci pro těhotenství nebo mateřství je omluvena po dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu.

(2) Ze závažných příčin lze zaměstnanci poskytnouti pracovní volno nebo úlevu v práci v rozsahu a za podmínek, které stanoví vláda.

(3) Nárok na pracovní příjmy po dobu omluvené nepřítomnosti v práci upraví platové řády.

Pracovní příjmy zaměstnanců upraví podle všeobecných zásad státní mzdové politiky vláda nebo orgán jí k tomu zmocněný.

(2) Vláda může povolovati jiné sociální dávky, zejména pro zaměstnance postižené neštěstím a pro pozůstalé po zaměstnancích, a vydávati směrnice o poskytování těchto dávek.

Zaměstnanec může býti na žádost nebo z úřední moci

a) přeložen nebo přechodně přidělen na jiné pracoviště téhož oboru státní správy,

b) převeden do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.

Pracovní poměr se končí:

a) výpovědí,

b) zrušením bez výpovědi,

c) dohodou,

d) odsouzením ke ztrátě občanských práv.

(1) Zaměstnanec může vypovědět z vážných osobních důvodů pracovní poměr. Přijetí výpovědi může býti odepřeno ve veřejném zájmu.

(2) Úřad může rozvázat písemnou výpovědí pracovní poměr zaměstnance,

a) neosvědčí-li se během prvých tří měsíců po nastoupení práce,

b) vyjde-li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro vznik pracovního poměru,

c) vykazuje-li vlastní vinou nedostatečný pracovní výkon,

d) poruší-li hrubě své povinnosti,

e) nastane-li u něho stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní,

f) pozbude-li československého občanství,

g) je-li ve veřejném zájmu třeba účelnějšího rozmístění pracovních sil.

(3) U zaměstnanců, u nichž od nastoupení práce neuplynula doba tří měsíců, činí výpovědní lhůta dva týdny. U ostatních zaměstnanců činí výpovědní lhůta tři měsíce a počíná prvním dnem následujícího měsíce po dání výpovědi.

(4) O zaměstnance, jehož pracovní poměr bude rozvázán výpovědí podle odstavce 2 písm. g), bude postaráno jiným vhodným umístěním odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. Podrobnosti určí vláda.

Úřad zruší bez výpovědi pracovní poměr zaměstnance, dopustí-li se zaměstnanec takového jednání, že ho nelze dále považovat za státně spolehlivého nebo že jeho neprodlené propuštění je v zájmu udržení pracovní kázně podle povahy věci nezbytně nutné.

Dohodou mezi zaměstnancem a úřadem může býti pracovní poměr rozvázán bez dodržení výpovědní lhůty.

(1) Správní zaměstnanci se přijímají do pracovního poměru na zkoušku zpravidla na podkladě přijímacích zkoušek. Zkušební doba trvá tři měsíce.

(2) Podrobnosti o přijímacích zkouškách a bližší směrnice o způsobu práce ve zkušební době stanoví příslušný ústřední úřad.

Učitelé jsou státní zaměstnanci, kteří na školách obstarávají výchovu a vyučování.

(1) Učitel je povinen pracovati s největším úsilím a péčí na rozumovém, mravním a tělesném rozvoji svěřené mládeže, aby vyspěla v uvědomělé občany lidově demokratického státu, statečné obránce vlasti a zastánce pracujícího lidu a socialismu.

(2) Učitel má přispívat ke kulturnímu rozvoji státu, působit k zvýšení politického uvědomění lidu a pomáhat při zavádění socialistických forem práce, zejména na vesnici.

(3) Učitel pověřený správou školy (odboru) má být ostatním učitelům vzorem a vést školu tak, aby jako kolektiv učitelů a žáků ve spolupráci s rodiči vykonávala zdárně své politické a výchovné poslání.

(4) V pracovní době stanovené všeobecnými předpisy je učitel povinen plniti normální míru vyučovací povinnosti, obstarávati práce souvisící s vyučováním a práce, které se mu uloží zvláštními předpisy.

(1) Zaměstnanci zdravotní péče jsou zaměstnanci, kteří odborně pracují v oboru péče o zdraví lidu nebo v oboru veterinární péče.

(2) Okruh zaměstnanců zdravotní péče blíže vymezí platový řád.

(1) Zaměstnanci činní v oboru péče o zdraví lidu jsou povinni s největším úsilím pečovat o zvýšení zdravotní úrovně lidu. Přitom jsou povinni poskytovat hodnotnou a účelnou zdravotní péči odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a zdravotnických zařízení. Jsou dále povinni zvyšovat pracovní způsobilost obyvatelstva a přispívati tak k budování socialismu.

(2) Každý lékař a v mezích své způsobilosti i každý jiný zaměstnanec zdravotní péče je povinen, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka, poskytnouti první pomoc v každé denní i noční době, jestliže bez neodkladného poskytnutí této pomoci by byl ohrožen život nebo bylo vážně ohroženo zdraví nemocného a není-li lékařská pomoc obvyklým způsobem včas dosažitelná.

(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně pro zaměstnance činné v oboru veterinární péče.

Pro zaměstnance zahraniční služby platí ustanovení tohoto zákona o správních zaměstnancích. Odchylky z těchto ustanovení odůvodněné povahou zahraniční služby stanoví vláda.

(1) Státní zaměstnanci, kteří jsou v den počátku účinnosti tohoto zákona v činné službě, zařadí se do příslušných pracovních tříd v mezích prozatímního plánu pracovních sil a obdrží místo všech služebních příjmů podle dosavadních předpisů příjmy podle tohoto zákona. Prozatímní plán pracovních sil se stanoví podle § 4 na dobu nejdéle jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.

(2) Až do provedení převodu vyplácejí se zálohově služební příjmy podle dosavadních předpisů; případné přeplatky se promíjejí, pokud je nezavinil zaměstnanec.

(3) Za součást služebních příjmů podle dosavadních předpisů se považují i zálohy povolené vládou na platovou úpravu státních a některých jiných veřejných zaměstnanců.

(4) Podrobnosti, zejména zda a v jaké výši přísluší přídavek k vyrovnání případného rozdílu mezi dosavadními a novými příjmy, stanoví vláda.

(1) Pro zaměstnance v činné službě, kteří do dne počátku účinnosti tohoto zákona nebyli účastni národního důchodového pojištění, a pro poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů, platí ode dne účinnosti tohoto zákona předpisy o národním důchodovém pojištění. Pensijní nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření před účinností tohoto zákona zůstávají však nedotčeny.

(2) Podrobnosti upraví vláda nařízením; než se tak stane, postupuje se podle dosavadních předpisů.

(1) K opatřením a rozhodnutím podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných je příslušný osobní úřad, pokud se v tomto zákoně nebo v těchto předpisech nestanoví jinak. Ústřední úřad může toto oprávnění přenésti na úřady podřízené, popřípadě na sebe. Řízení upraví vláda nařízením.

(2) Presidentu republiky přísluší jmenování vysokoškolských profesorů.

(3) Pověřování funkcemi přísluší

a) presidentu republiky, pokud jde o

1. přednostu a ostatní zaměstnance kanceláře presidenta republiky,

2. přednosty diplomatických misí,

3. předsedu Ústředí vědeckého výzkumu, jeho náměstka a předsedu státního úřadu statistického,

b) užšímu předsednictvu Národního shromáždění (předsednictvu Slovenské národní rady), pokud jde o zaměstnance Národního shromáždění (Slovenské národní rady),

c) vládě, pokud jde o

1. vedoucí zaměstnance ústředních úřadů pověřené stálým zastupováním ministra (náměstky ministra),

2. přednosty odborů ústředních úřadů,

d) jednotlivým členům vlády, popřípadě předsedům ústředních úřadů, pokud jde o

1. správní zaměstnance a zaměstnance zdravotní péče na funkčních místech, jejichž pověření funkcí nepřísluší presidentu republiky nebo vládě,

2. ředitele škol III. stupně.

(4) Předpisy o ustanovování tajemníků a přednostů referátů u krajských národních výborů zůstávají nedotčeny. Příslušnost k pověřování ostatních zaměstnanců národních výborů funkcemi stanoví vláda.

(5) Z funkce odvolává příslušný ústřední úřad. U Národního shromáždění (Slovenské národní rady) a národních výborů odvolává z funkce orgán, který zaměstnance funkcí pověřil.

(6) Ústřední úřady mohou příslušnost uvedenou v odstavci 3 písm. d) a v předchozím odstavci větě první přenésti na osobní úřady.

(7) Hodnosti zahraniční služby v cizině propůjčuje, pokud toto právo není vyhrazeno presidentu republiky, ministr zahraničních věcí, a jde-li o odborné přidělence, v dohodě s věcně příslušným ministrem.

(1) Spory z pracovního poměru projednávají výlučně rozhodčí komise. Zahájení sporu z pracovního poměru nemá odkladný účinek na provedení opatření, o něž ve sporu jde.

(2) Složení a organisaci rozhodčích komisí, jakož i řízení u nich, upraví vláda nařízením.

(3) Stížnost k správnímu soudu je v těchto věcech vyloučena.

(1) Pro zaměstnance přijaté k výkonu prací vyskytujících se jen v určitých časových obdobích nebo k zdolání mimořádných prací přechodné povahy platí toliko ustanovení § 5 odst. 2, § 6 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2, §§ 9 až 13, § 18, § 19 odst. 1 až 3, §§ 20, 21 a 28, § 30 odst. 1, §§ 31, 35 a 36, a pokud platové řády nestanoví jinak, i §§ 14 až 16.

(2) V rozhodnutí o přijetí budiž výslovně uvedena práce a doba, na kterou se zaměstnanec přijímá. Pracovní poměr těchto zaměstnanců skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, neskončil-li již před tím podle ustanovení §§ 18 až 21.

Pro nestátní veřejné zaměstnance, na něž se vztahuje ustanovení § 14 písm. a) zákona č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice, platí ustanovení tohoto zákona jen potud, pokud tak stanoví vláda. Ustanovení § 2 odst. 2 druhé věty a § 29 platí obdobně.

Podání zaměstnanců ve věcech jejich pracovních a platových poměrů, jakož i protokoly sepsané v takových věcech jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

(1) Zaměstnanci v činné službě ve správě vykonávané národními výbory a ve správě nebo provozu podniků, ústavů, fondů a jiných zařízení spravovaných národními výbory, kteří nejsou státními zaměstnanci, stávají se jimi a vztahují se na ně ustanovení tohoto zákona s výjimkou zaměstnanců komunálních podniků podle zákona č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích. Ustanovení § 29 platí tu obdobně.

(2) Osobním úřadem zaměstnanců národních výborů je krajský národní výbor. Ministerstvo vnitra může podle potřeby přenésti tuto působnost v dohodě s příslušnými ústředními úřady na národní výbory nižšího stupně.

Pro zaměstnance Národního shromáždění (Slovenské národní rady) platí tento zákon s odchylkou, že tam, kde se v něm stanoví příslušnost vlády nebo jejích členů, je příslušné užší předsednictvo Národního shromáždění (předsednictvo Slovenské národní rady).

Ode dne počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají pro zaměstnance uvedené v § 2 odst. 1 platnosti nebo použivatelnosti dosavadní předpisy o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950; provedou jej všichni členové vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Široký v. r.

Fierlinger v. r.

Dr. Ševčík v. r.

arm. gen. Svoboda v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Dr. Čepička v. r.

Dr. Gregor v. r.

Nosek v. r.

Kopřiva v. r.

Kabeš v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Dr. Rais v. r.

Kopecký v. r.

Kliment v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Petr v. r.

Dr. Ing. Šlechta v. r.

Dr. Neuman v. r.

Erban v. r.

Plojhar v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Dr. Šrobár v. r.