Napadeným rozsudkem ve znění usnesení o jeho opravě okresní soud zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 5/6 na nemovitých věcech zapsaných v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a k. ú. , adresa, , konkrétně pozemku parc. č. , číslo, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , a výlučným vlastníkem budovy č. p. , číslo, – rodinného domu na pozemku parc. č. , číslo, ve stejné obci a stejném k. ú. (dále také jen „nemovitosti“). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované k rukám její advokátky na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 110.965 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala, že nesprávně vyložil pojem „tíseň“ použitý v ust. § 1796 o. z., a odmítl se proto zabývat hrubým nepoměrem plnění podle kupní smlouvy uzavřené účastníky dne , datum, (dále jen „kupní smlouva“). Ke tvrzení o uzavření kupní smlouvy v tísni žalobkyně uvedla: Exekuce vedená proti žalobkyni oprávněnou , právnická osoba, ., byla sice ke dni 19. 8. 2021 ukončena vymožením dlužné částky, avšak exekuční příkaz k prodeji nemovitostí byl v katastru nemovitostí formálně zapsán ještě v době uzavření kupní smlouvy a objektivně na žalobkyni působil jako hrozba zpeněžení nemovitých věcí a ztráty bydlení. Ust. § 1796 o. z. nevyžaduje, aby exekuce probíhala v den uzavření smlouvy. Žalobkyně měla navíc další splatné dluhy vůči svým věřitelům, společnostem , právnická osoba, a , právnická osoba, , v jejichž prospěch byly vydány pravomocné tituly v letech 2018 a 2019; tyto dluhy byly po ní vymáhány v exekucích v letech 2023 a 2024. Kupní cena nemovitostí nebyla žalobkyni zaplacena, neboť byla použita k úhradě jejích dluhů. Vedle kupní smlouvy uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu nemovitosti za nájemné ve výši 27 000 Kč měsíčně, představující 1 % ceny nemovitostí. Tyto okolnosti odpovídají „typovému schématu využívajícímu finanční nouzi dlužníků“. Jestliže žalobkyně s tak vysokým nájemným souhlasila, pouze to dokresluje, že obě smlouvy uzavřela se žalovanou v tísni, které žalovaná zneužila. Žalobkyně jednala „v bezprostředním ohrožení ekonomické existence“. Tehdejší okolnosti vyžadovaly, aby souhlasila s rychlým řešením spojeným se ztrátou vlastnictví k nemovitostem a s následnou povinností platit za užívání prodaných nemovitostí vysoké nájemné. Nemá proto obstát závěr okresního soudu popírající stav její tísně s odůvodněním, že exekuce vedená , právnická osoba, ., byla krátce před podpisem kupní smlouvy formálně skončena. Okresní soud pochybil, když se odmítl zabývat tvrzením žalobkyně o hrubém nepoměru vzájemného plnění dle kupní smlouvy a odmítl její návrh na znalecké dokazování této skutečnosti. Indicií hrubého nepoměru vzájemného plnění je pojistná cena domu č. p. , číslo, v částce 4.000.000 Kč. Znalec měl podle jejího návrhu určit obvyklou cenu nemovitostí v daném místě a čase. V důsledku odmítnutí znaleckého posudku bylo řízení zatíženo vadou; skutkový stav nebyl zjištěn úplně. Pokud nebudou znaky lichevní smlouvy dle § 1796 o. z. zjištěny, kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Ekonomický efekt kupní smlouvy pro žalobkyni byl snížen také z toho důvodu, že se z ceny nemovitostí platily veškeré poplatky, provize, právní služby apod. v souhrnné výši 150.000 Kč. Vzhledem k výši svých příjmů a závazků si žalobkyně nemohla dovolit platit nájemné v částce 27.000 Kč měsíčně. Při úvahách, zda kupní smlouva odporovala dobrým mravům, bylo třeba hodnotit vyjmenované okolnosti případu. Okresní soud se otázkou platnosti kupní smlouvy z hlediska § 580 o. z. odmítl zabývat, ačkoli tak měl činit z úřední povinnosti. Nesprávně konstatoval, že psychický stav žalobkyně nebyl tvrzen či prokázán. Žalobkyně ve svých podáních opakovaně popisovala své těžkosti, zejména péči o nezl. dítě, těžce postiženého bratra a aktuální dluhový tlak. Z jejích tvrzení bylo zřejmé, že byla dlouhodobě vystavena enormní psychické zátěži. S těmito námitkami se domáhala zrušení prvostupňového rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně změny rozsudku tak, že soud její žalobě vyhoví.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Se skutkovými i právními závěry okresního soudu bez výhrad souhlasila. Kupní smlouva nebyla lichevním jednáním, neboť žalobkyně nejednala v tísni a žalovaná její tísně nemohla zneužít. Hodnotově neekvivalentní smlouvy samy o sobě lichvou nejsou. Nezbytným předpokladem podle § 1796 o. z. je subjektivní slabost smlouvou poškozené strany, které lichvář zneužil. Cit. ustanovením je chráněna svoboda vyjednávání o smlouvě, nikoli bezprostředně majetková sféra některého z účastníků smlouvy. Nezbytnými předpoklady dle cit. ust. jsou existence smlouvy, hrubý nepoměr mezi plněním a protiplněním v okamžiku uzavření smlouvy, existence některé subjektivní slabosti poškozeného k témuž okamžiku a zneužití tohoto stavu lichvářem. Žalobkyně tvrdila, že její tíseň, která je vadou v pohnutce právního jednání, v době uzavírání kupní smlouvy byla vyvolána její dluhovou situací a obavou o ztrátu „střechy nad hlavou“. Její tvrzení bylo vyvráceno zjištěním, že ke dni uzavření kupní smlouvy nebyla ohrožena zpeněžením nemovitostí ve výkonu rozhodnutí či v exekuci; exekuce vedená u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, již skončila a jiné exekuce na majetek žalobkyně v té době neprobíhaly. Tvrzení o jiných důvodech údajné tísně žalobkyně nepřednesla. V e-mailové komunikaci před uzavřením kupní smlouvy dne , datum, potvrdila, že má exekuci již dořešenu. Ostatní závazky žalobkyně ke dni 25. 8. 2021 nebyly ještě splatné, nebo splatné dluhy jí v té době neohrožovaly, neboť byly vymáhány teprve v letech 2023 a 2024. O existenci splatných dluhů žalovaná tehdy nebyla žalobkyní informována a neměla možnost tyto skutečnosti ověřit. Podle dohody účastníků předpokládala, že z kupní ceny nemovitostí budou zaplaceny veškeré žalobkyniny dluhy. Spoléhala na pravdivost tvrzení žalobkyně o neexistenci jiných jejích závazků. Pokud je žalobkyně před žalovanou zatajila, nelze to přičíst k tíži žalované. Tvrzení o tísni žalobkyně v době uzavření kupní smlouvy tak nebyla prokázána. Z obsahu kupní smlouvy navíc neplyne, že podmínky kupní smlouvy byly pro žalobkyni nevýhodné. Bylo proto nadbytečné znalecky dokazovat tvrzení o podhodnocení nemovitostí. Vzájemná plnění účastníků smlouvy nebyla v hrubém nepoměru. Kupní cena odpovídala tehdejšímu stavu nemovitostí. Dům je stavbou starou a energeticky náročnou, vyžadující rozsáhlou rekonstrukci, zateplení, výměnu kotle apod. Argument žalobkyně o pojistné ceně domu 4.000.000 Kč není právně významný, neboť se jedná o částku stanovenou odhadem pojistníka pro účely sjednání pojistné smlouvy, nikoliv o obvyklou cenu nemovitosti. Cena sjednaná ve výši 2.699.822 Kč, za kterou žalovaná nemovitosti od žalobkyně nabyla, neměla podle ustálené judikatury za následek hrubý nepoměr vzájemného plnění ani při teoretické úvaze, že cena obvyklá dosahovala výše 4.000.000 Kč. Za lichevní hranici se totiž podle judikatury považuje dvojnásobná hodnota plnění v poměru k protiplnění. Právní relevanci postrádala námitka, že žalobkyně z kupní ceny nic neobdržela, jestliže z ní žalovaná splnila za žalobkyni její dluhy. Žalobkyně je zadlužená dlouhodobě. Svou situaci se rozhodla řešit smlouvami se žalovanou v době, kdy jí banky odmítaly půjčit další peníze. S nájemným za užívání nemovitostí ve výši 27.000 Kč měsíčně souhlasila, avšak s výjimkou měsíce 9/2024 je nikdy nezaplatila v plné výši. Obsah kupní smlouvy neodporoval dobrým mravům, jak okresní soud jasně a srozumitelně vysvětlil v odstavci 41. odůvodnění napadeného rozsudku. Byla to žalobkyně, kdo uzavřel kupní smlouvu s cílem zbavit se svých peněžních závazků za delší období, podstatnou část svých dluhů z kupní ceny zaplatila a nyní se snaží zavádějícími argumenty soud přesvědčit, že žalovaná zneužila její nepříznivé situace. Tvrzení o nedostatku vědomí, že nemovitosti prodává a že se snad mělo jednat o zajišťovací převod práva, jsou ryze účelová. Žalobkyně je osobou s vysokoškolským vzděláním, a proto mohla, resp. měla obsahu obou smluv porozumět. Její tvrzení o opaku ostatně odporuje obsahu připojené elektronické korespondence. Předmět jejich jednání označila tehdejší zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, v příslušné rubrice jako „Návrhy smluv k odkupu nemovitostí“. Na návrhy, které měla žalobkyně k dispozici před jejich podpisem déle než měsíc, v případě obou smluv aktivně reagovala. Měla tedy dostatek času seznámit se s obsahem těchto listin, navrhovat úpravy jejich textu, konzultovat jejich obsah se třetími osobami, to vše bez nátlaku ze strany žalované. Před uzavřením kupní smlouvy žalobkyně do jednání o smlouvě aktivně zasahovala formou e-mailů ze dne 17. 8. a 18. 8. 2021, žádala věřitele o vyčíslení svých dluhů, které hodlala z ceny prodaných nemovitostí zaplatit, vyjednávala s nimi o slevách a vše dokládala žalované. Kupní smlouvu uzavřela platně, na základě své svobodné, vážné a jednoznačně projevené vůle.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.5. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.7. Podle § 3 odst. 2 o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, žec) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny,e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká.8. Skutková tvrzení žalobkyně ohledně uzavření kupní smlouvy se v průběhu řízení vyvíjela. V žalobě žalobkyně uvedla: V roce 2018 se jako svobodná matka ocitla v exekuci a byla vyrozuměna o prodeji domu v exekuční dražbě. Ocitla se v panické hrůze, že s bratrem a dítětem nebude mít kde bydlet, a snažila se proto za každou cenu dům zachránit, a to cestou „přeúvěrování“ svých dluhů, což opět vedlo k exekuci, a situace se opakovala. Exekuce a další dluhy na domě – zástavě musela znovu „přeúvěrovat“, aby žalovaná mohla mít „dům čistý“ a přepsat jej na sebe. Žalobkyně si již nevzpomíná, jakým způsobem získala na žalovanou kontakt. Se žalovanou komunikovala ještě na podzim roku 2022, chtěla dům „přeúvěrovat“ přes banku, aby jej získala zpět, ale to se nezdařilo. Následovaly další exekuce na její majetek. Stala se tedy obětí ziskuchtivých a lichvářských praktik žalované, a to v důsledku nevýhodného obchodu s prodejem nemovitostí. Kupní smlouva účastníků naplňuje znaky lichevní smlouvy ve smyslu § 1796 o. z. Současně se příčí dobrým mravům, a je z uvedeného důvodu neplatná.9. Původní žalobu doručenou okresnímu soudu dne 23. 8. 2024, o určení, že kupní smlouva účastníků je neplatná, žalobkyně změnila v průběhu jednání dne 14. 3. 2025: Požádala o určení, že je „výlučným vlastníkem“ nemovitostí. Okresní soud změnu žaloby s účinky právní moci připustil. Ze žaloby a z následujícího obsahu spisu plyne, že žalobkyně žádala o určení svého vlastnického práva k podílu o velikosti 5/6 na pozemku parc. č. , číslo, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, a o určení svého výlučného vlastnického práva k domu č. p. , číslo, na pozemku parc. č. , číslo, ve stejném katastrálním území.10. V průběhu jednání dne 14. 3. 2025 okresní soud žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Mimo jiné ji požádal, aby uvedla, za jakých okolností došlo k uzavření kupní smlouvy, kdo koho oslovil, kdo připravil návrh kupní smlouvy, jakým způsobem se žalobkyně podílela na obsahu smlouvy, tedy jak probíhal kontraktační proces, jaké byly finanční a majetkové poměry žalobkyně v době uzavření smlouvy, výše jejích závazků a které exekuce tehdy vázly na nemovitostech. K výzvě připojil poučení, že v případě nesplnění výzvy žalobkyně v řízení neuspěje.11. V doplňujícím podání ze dne 31. 3. 2025 žalobkyně uvedla, že návrh kupní smlouvy připravila žalovaná. K objasnění bližších okolností kontraktačního procesu navrhla provést svůj účastnický výslech (s nímž později nesouhlasila). Kupní smlouvu prý uzavřela, aby nemovitosti nebyly zpeněženy v exekuci probíhající u soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorského úřadu v , adresa, , sp. zn. , číslo, . Vyjmenovala závazky zajištěné zástavním právem na předmětných nemovitostech u věřitelů , jméno FO, a společností , právnická osoba, ., a , právnická osoba, Žalovaná zneužila její slabosti způsobené finanční nouzí a hrozbou zpeněžení domu č. p. , číslo, v probíhající exekuci (sp. zn. , číslo, ). Žalobkyně se obávala, že nebude mít se svým nezl. dítětem a zdravotně postiženým bratrem kde bydlet. V tomto stavu nebyla schopna řádně uvážit podmínky převodu nemovitostí na žalovanou. Za popsané situace byla schopna podstoupit jakékoli finanční a právní závazky bez ohledu na jejich nevýhodnost, mimo jiné převést dům na žalovanou. Značně nevýhodná pro ni byla rovněž nájemní smlouva, v níž se zavázala k placení nájemného žalované částkou 27.000 Kč měsíčně. Žalobkyně si ve stavu finanční nouze a psychického rozrušení neuvědomila, že prodej domu žalované nijak nevyřeší její dluhovou situaci; nadále nebyla schopna platit své již splatné dluhy. V době uzavření smlouvy žalobkyně trpěla také zdravotními problémy. Nebyla schopna porozumět tomu, že se smlouvou vzdává domu a částka 27.000 Kč představující 1 % z kupní ceny nemovitostí nebude splátkou jejích dluhů, nýbrž nájemným. Jedná se o klasický případ, kdy se finančně negramotný dlužník domnívá, že poté, co měsíčními splátkami vrátí věřiteli poskytnuté prostředky, bude mu nemovitost věřitelem vrácena. Ve skutečnosti dlužník nemovitost věřiteli prodává, zpravidla za nepřiměřeně nízkou cenu, zavazuje se mu platit nepřiměřeně vysoké nájemné, které přesahuje jeho možnosti, a následně je z nemovitosti vystěhován z důvodu zániku nájemního vztahu. Takové jednání odporuje dobrým mravům, neboť zneužívá finanční a psychické tísně prodávajícího k získání vlastního neúměrného prospěchu (viz také podání žalobkyně ze dne 22. 4. 2025).12. Okresní soud se výslovně nevypořádal s otázkou existence naléhavého právního zájmu jako nezbytné procesní podmínky věcného projednání žaloby. Krajský soud proto doplňuje: Žalobkyně měla naléhavý právní zájem na vydání rozsudku o určení vlastnického práva k nemovitostem, neboť tvrdila, že kupní smlouva ze dne , datum, je neplatná, vlastnické právo na podkladě této smlouvy na žalovanou nepřešlo, přičemž stav nyní zapsaný ve veřejném seznamu není (podle mínění žalobkyně) v souladu se skutečným právním stavem (podle § 985 odst. 1 věta první před středníkem, ve spojení s § 980 odst. 2 věta první o. z.).13. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4. – 19. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam uvedená skutková zjištění plynou z provedených listinných důkazů. Na závěrech o nich nebyl důvod cokoli měnit.14. Z elektronických zpráv z doby od 29. 6. 2021 do 18. 8. 2021 předložených žalovanou krajský soud dále zjistil, že korespondence probíhala mezi žalobkyní a osobami jednajícími za žalovanou, resp. mezi žalobkyní a jejími věřiteli. Předmět těchto zpráv zasílaných mezi účastníky byl označen v příslušné kolonce jako „Návrh smluv k odkupu nemovitosti“. Žalobkyně v době před uzavřením kupní smlouvy vystupovala tedy při jednání se žalovanou aktivně. Vedle písemných zpráv spolu účastníci telefonovali, žalobkyně zjišťovala výši svých dluhů u jednotlivých věřitelů, informovala o nich žalovanou a podávala další zprávy nezbytné pro sepis návrhu kupní smlouvy (např. čísla bankovních účtů věřitelů, zůstatky splatných dluhů apod.); současně sdělovala, že už má dořešenu exekuci. Návrh kupní smlouvy vyhotovila žalovaná.15. K právním závěrům okresního soudu krajský soud rovněž neměl podstatné výhrady. Vycházejí totiž z ustálené judikatury a s použitím přiléhavého ust., § 1796 o. z., zohledňují všechna podstatná skutková zjištění.16. K problematice lichevní smlouvy se NS ČR vyjádřil za účinnosti posledně cit. zák. např. v usnesení ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1983/2024, s následujícími závěry: „Již v poměrech občanského zákoníku z roku 1964 přijal Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře závěr, že lichevní jsou takové smlouvy, které smluvní strana uzavře, zneužívaje něčí nezkušenosti, tísně nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. O lichevní smlouvu jde v případě, kdy jednající z okolností věci věděl, anebo musel vědět, že druhá strana je postižena shora uvedenými okolnostmi, a tuto okolnost využil; nevyžaduje se, aby jeho jednání bylo současně v trestním řízení označeno za trestný čin. Uvedené závěry o znacích lichvy se vzhledem ke znění ust. § 1796 o. z. uplatní i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2013. … Skutková podstata lichvy (§ 1796 o. z.) kombinuje znaky subjektivní povahy (spočívající v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jedné strany a zneužití této slabosti druhou stranou) se znakem povahy objektivní (spočívajícím v hrubém nepoměru plnění). Právní úprava neúměrného zkrácení je oproti tomu založená na jediném čistě objektivním kritériu, jímž je hrubý nepoměr vzájemných plnění. Zatímco účelem právní úpravy lichvy je ochrana možné poruchy vůle ve spojení s poruchou ekvivalence, účelem neúměrného zkrácení (podle § 1793 a násl.) je toliko ochrana poruchy ekvivalence. Pokud jde o právní následky, s lichvou se pojí neplatnost, zatímco neúměrné zkrácení zakládá restituční nárok zkrácené strany“. V tam projednávaném případě žalobkyně neprokázala, že byly splněny subjektivní znaky lichvy (zneužití slabosti druhé strany), neboť soudy bylo zjištěno, že žalovaní o nezkušenosti (tísni) žalobkyně nevěděli, a nemohli ji tedy ani zneužít. Námitka hrubého nepoměru mezi sjednanou kupní cenou nemovitosti a její obvyklou (tržní) cenou byla za tehdejších okolností již bezvýznamná, neboť při závěru o nedostatku subjektivního znaku lichvy (zneužití slabosti druhé strany), který je sám o sobě postačujícím důvodem pro závěr o nenaplnění skutkové podstaty lichvy podle § 1796 o. z., by totiž ani závěr o hrubém nepoměru mezi sjednanou kupní cenou a obvyklou cenou nemovitosti nemohl přinést žalobkyni procesní úspěch. Pokud žalobkyně odvolacímu soudu vytýkala nesprávné posouzení otázky rozporu kupní smlouvy s dobrými mravy z důvodu hrubého nepoměru plnění, přehlédla, že právní úprava lichvy podle § 1796 o. z. představuje konkretizaci jednání, které se svou povahou příčí dobrým mravům (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Jestliže se odvolací soud zabýval otázkou lichevní povahy kupní smlouvy, pak se z hledisek rozhodných pro posouzení této otázky, tedy z hlediska hrubého nepoměru plnění, ve skutečnosti zabýval právě tím, zda se kupní smlouva nepříčí dobrým mravům.17. Žalobkyně přednesla tvrzení, že žalovaná v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy dne , číslo, zneužila žalobkyniny finanční tísně, případně její nezkušenosti či rozrušení. Jedná se o tvrzení obecné povahy odpovídající znění ust. § 1796 o. z., se kterým žalovaná nesouhlasila. Aby bylo možno provést k této sporné skutečnosti dokazování, bylo nezbytné, aby žalobkyně svou obecnou tezi doplnila tvrzeními o konkrétních skutečnostech, z nichž by bylo možno vyvodit předběžný právní závěr, že subjektivní předpoklady pro použití § 1796 o. z. byly v této věci splněny (a jednání žalované je po subjektivní stránce možno kvalifikovat jako jednání lichevní). Okresní soud žalobkyni k doplnění konkrétních tvrzení správně vyzval v průběhu jednání dne 14. 3. 2025, s poučením o procesních důsledcích nesplnění výzvy, avšak žalobkyně ani poté skutková tvrzení dostatečně nedoplnila. Se svým účastnickým výslechem, který původně k důkazu nabídla, později nesouhlasila.18. Žalovaná, která obecné tvrzení protistrany o zneužití žalobkyniny tísně popřela, nabídla důkazy, které žalobní tvrzení vyvracejí. Žalobkyně se aktivně účastnila předsmluvního procesu v rámci výměny informací mezi účastníky formou elektronické komunikace, případně formou telefonátů; dokládala informace vyžadované žalovanou pro sepsání návrhu kupní smlouvy a dávala výslovně najevo, že před uzavřením kupní smlouvy má „vyřešenu“ dříve vedenou exekuci na svůj majetek. Ohledně jiných jejích dluhů v té době exekuce neprobíhaly. Předsmluvní proces trval téměř 2 měsíce, a žalobkyně tak měla dostatek času si celou záležitost promyslet, případně ji konzultovat s kteroukoli kvalifikovanou osobou.19. Podle výsledků dokazování je tedy vyloučeno, že se u žalobkyně v době podpisu kupní smlouvy jednalo o momentální psychické rozrušení. Podle zjištěných skutečností dům prodávala právě proto, aby z utržené ceny nemovitostí zaplatila své dluhy vymáhané v exekuci. To se podařilo uskutečnit před uzavřením kupní smlouvy. Kupní cena jí tak byla uvedeným způsobem zaplacena v odpovídající části de facto zálohově. Jiné exekuce ke dni 25. 8. 2021 na její majetek nebyly vedeny. Pokud žalobkyně odůvodňovala svou tíseň celkovou zadlužeností, jednalo se u ní o dlouhodobě trvající stav, který řešila zřejmě po předchozí rozvaze právě jednáním se žalovanou o prodeji a následném nájmu nemovitostí, přičemž toto jednání vyústilo v uzavření obou zmíněných smluv. Žalovaná měla o jejích dluzích pouze ty informace, které jí žalobkyně sdělila. Bylo-li tedy splnění exekučně vymáhaných dluhů (z části kupní ceny) převažujícím důvodem, pro který žalobkyně po předchozích promyšlených krocích kupní smlouvu se žalovanou sjednala, nemůže nyní stejnou skutečnost úspěšně použít jako argument o své tísni v době uzavření smlouvy. Rovněž péče o jedno nezl. dítě a zdravotně handicapovaného sourozence nebyly krátkodobou záležitostí. Je tedy vyloučeno, že žalobkyně uzavřela kupní smlouvu v momentálním psychickém rozrušení.20. Z hlediska § 1796 o. z. nebylo prokázáno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy jednala v tísni. Ohledně tvrzení, že jednala nezkušeně nebo ve stavu rozrušení, případně rozumové slabosti platí, že neuspěla z důvodu nesplnění procesní povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti v potřebném rozsahu. Jestliže dostatečně konkrétně netvrdila nic o své nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení, a provedené důkazy vyvracejí, že kupní smlouvu uzavírala za takto obecně popsaných okolností, nemohla žalovaná ani těchto jejích slabostí zneužít.21. Předpoklady pro použití § 1796 o. z. subjektivní povahy nebyly splněny. Bylo proto procesně neúčelné a nehospodárné zabývat se otázkou, zda tu byly objektivní předpoklady pro závěr, že kupní smlouva je dle cit. ust. absolutně neplatná. Bylo tedy nadbytečné provádět dokazování (včetně znaleckého posudku) k otázce, zda kupní cena nemovitostí byla v hrubém nepoměru ke vzájemnému plnění poskytnutému žalobkyní.22. Jiné důvody absolutní neplatnosti kupní smlouvy ani krajský soud nezjistil. Rozsudek okresního soudu a jeho zevrubné odůvodnění neodporují základním zásadám, na nichž jsou občanský zákoník a jeho výklad založeny (viz zejména ust. § 3 o. z.).23. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného nákladového výroku.24. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám její advokátky plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně v odvolacím řízení neuspěla, a je povinna nahradit protistraně účelně zaplacené odvolací náklady. K těm náleží odměna advokátky za 2 úkony po 10.300 Kč, tj. 20.600 Kč [podle § 9a odst. 1 písm. d) a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání], paušální náhrada za stejné 2 úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., náhrada za promeškaný čas za 17 započatých půl hodin po 150 Kč, tj. 2.550 Kč, cestovné v částce 6.045 Kč, souhrnně 30.095 Kč, s připočtením 21% DPH z uvedené částky ve výši 6.320 Kč se jedná o náklady v celkové výši 36.415 Kč. Advokátka žalované cestovala k odvolacímu jednání z místa svého sídla, tj. z , adresa, a zpět na vzdálenost 688 km vozidlem tovární značky , název, , reg. zn. , SPZ, , s normovanou spotřebou 7,4 l/100 km, při použití benzinu Natural 98 v ceně 39 Kč/1 l dle vyhl. č. 573/2025 Sb., při paušální náhradě 5,90 Kč/1 km dle cit. vyhl.