Žalobce se žalobou domáhal určení vlastnického práva k nemovitosti parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , nemovitosti parc. , Anonymizováno, zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen nemovitosti). Žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 8. 2019 uzavřel s žalovaným darovací smlouvu, kterou převedl nemovitosti na žalovaného, darování bylo motivováno rodinnou sounáležitostí a snahou ulehčit start do života žalovanému. Darování bylo podmíněno tím, že nemovitosti zůstanou v rodině, nebudou zcizovány ani převáděny a žalobce je bude moci dále užívat. Bez tohoto příslibu by nemovitosti nikdy darovány nebyly. Nemovitosti jsou v rodině , jméno FO, po generace, část jich je nadále využívána rodinou , jméno FO, , například kanalizační a vodovodní přípojka. Žalovaný je synem bývalé manželky žalobce, žalobce se o něj staral jako o vlastního syna, podporoval ho, zajišťoval mu různé výhody, sehnal zaměstnání, koupil automobil, zbudoval mu vlastní bydlení v nemovitosti žalobce. Navzdory slibu žalovaný nabídl nemovitosti k prodeji prostřednictvím realitní kanceláře, tímto porušil výslovný příslib daný žalobci. Žalobce odvolal dar pro nevděk žalovaného a vyzval ho k součinnosti při přepisu vlastnického práva. Žalovaný však na toto nereagoval. Žalobce žalobu odůvodňuje tím, že darovací smlouva je neplatná pro podstatný omyl, žalobce smlouvu uzavřel v důvěře, že žalovaný splní svůj slib a nemovitosti zachová v rodině, tento slib byl pro žalobce natolik zásadní, že bez něj by nemovitosti nedaroval, jde proto o omyl o podstatné okolnosti, omyl tak byl vyvolán ze strany žalovaného. Na základě neplatné smlouvy nemohlo přejít vlastnické právo na žalovaného, a žalobce tak zůstal vlastníkem nemovitostí. Jako alternativní důvod pro určení vlastnického práva žalobce uvedl odvolání daru pro nevděk, který odůvodnil tím, že jednání žalovaného, veřejná inzerce nemovitostí k prodeji v rozporu s daným příslibem naplňuje znaky nevděku ve smyslu § 2072 o.z., kdy žalovaný svým jednáním porušil důvěru žalobce a smluvně převzatý závazek, jednal hrubě nedbale vůči zájmům žalobce, způsobil žalobci újmu tím, že ohrožuje jeho doživotní právo užívání nemovitostí. Žalobce proto dar odvolal pro nevděk, v přiměřené lhůtě poté, co se o jednání žalovaného dozvěděl. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud určil, že je vlastníkem nemovitostí parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , nemovitosti parc. č. , Anonymizováno, zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, ve svém vyjádření uvedl, že byl žalobcem od dětství fakticky vychováván a dosud jej považuje za svého otce. Popřel tvrzení žalobce, že by mu byl v průběhu života poskytován bezplatný prospěch. Tvrdil, že za užívání podkrovního bytu v nemovitosti žalobce pravidelně hradil nájemné a další příspěvky na provoz a údržbu nemovitostí, přičemž se rovněž podílel vlastní prací a finančními prostředky na vybudování podkrovního bytu. K okolnostem uzavření darovací smlouvy žalovaný uvedl, že iniciátorem darování byl žalobce, který mu přibližně měsíc před uzavřením smlouvy nabídl převod předmětných nemovitostí bez jakýchkoliv podmínek. Popřel, že by žalobci, kdy slíbil zachovat nemovitosti v rodině, nezcizit je nebo žalobci zajistit jejich doživotní užívání. Zdůraznil, že darovací smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu a žádné takové podmínky ani věcně právní omezení v ní sjednány nebyly. Za nepravdivá označil rovněž tvrzení žalobce týkající se vybudování vodovodní a kanalizační přípojky. Žalovaný dále uvedl, že nejsou dány důvody ani pro neplatnost darovací smlouvy, ani pro odvolání daru pro nevděk. Popřel, že by žalobci úmyslně či z nedbalosti způsobil jakoukoliv újmu. Tvrdil, že žalobci dlouhodobě pomáhal s péčí o jeho nemovitosti, prováděl údržbové práce, byl mu oporou i v osobních problémech a udržoval s ním pravidelný kontakt. K tvrzenému omylu žalobce žalovaný namítal, že nebyl prokázán žádný příslib zachování nemovitostí v rodině, který by měl být podstatnou pohnutkou darování. Pokud by žalobce považoval takovou podmínku za zásadní, mohl ji podle žalovaného do darovací smlouvy výslovně vtělit, což neučinil. Ve vztahu k tvrzenému nevděku žalovaný uvedl, že samotná inzerce prodeje předmětných nemovitostí nemůže představovat jednání zakládající odvolání daru pro nevděk. Namítal, že se vůči žalobci nedopustil žádného jednání dosahujícího intenzity hrubého porušení dobrých mravů. Popřel existenci jakéhokoliv smluvního závazku, který by měl porušit, nesouhlasil s tvrzením, že jednal hrubě nedbale vůči oprávněným zájmům žalobce, a uvedl, že žalobci nesvědčí žádné sjednané právo doživotního užívání nemovitostí. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.4. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , nemovitosti parc. č. , Anonymizováno, zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a že nemovitosti parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , nemovitosti parc. č. , Anonymizováno, zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, byly darovány darovací smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu sepsaného dne , Anonymizováno, mezi žalobcem jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným.5. Z notářského zápisu , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že zápis byl sepsán notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , předmětem notářského zápisu bylo uzavření darovací smlouvy mezi žalobcem jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným, žalobce daroval nemovitosti parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , nemovitosti parc. , Anonymizováno, zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, žalovanému. Žalovaný tyto nemovitosti přijal do svého vlastnictví. V notářském zápisu nebylo sjednáno žádné právo, které by omezovalo žalovaného v nakládání s darovanými nemovitostmi, nebyla sjednána žádná služebnost, věcné břemeno a podobně.6. Z inzerátu na prodej chaty/chalupy soud zjistil, že byla inzerována chalupa s číslem popisným , Anonymizováno, a pozemek v , adresa, za kupní cenu 999 999 Kč, užitná plocha 70 m2, plocha parcely 1 999 m2, stav před rekonstrukcí.7. Z dopisu žalobce Odvolání daru pro nevděk, výzvy k řešení situace ze dne 18. 2. 2026 a podacích lístků a dodejky soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému dopis, ve kterém mu oznámil odvolaní daru pro nevděk, kdy jako důvod nevděku uvedl, že žalovaný inzeruje nemovitosti k prodeji u realitní kanceláře. Kdy toto jednání žalobce považuje za zjevné poručení dobrých mravů, tedy nevděk. Z tohoto důvodu žalobce v dopise odvolal dar a odstoupil od darovací smlouvy pro nevděk. Dále v dopise vyzval žalovaného k součinnosti při řízení před katastrálním úřadem. Z výzvy právní zástupkyně žalobce soud zjistil, že tato vyzývala žalovaného k řešení dané situace, s tím, že byl porušen slib, že nemovitosti zůstanou v rodině minimálně po dobu života dárce, že žalobce byl uveden v omyl, a byly naplněny předpoklady odvolání daru pro nevděk. Zásilka byla podána dne 9. 3. 2026 k poštovní přepravě, dne 10. 3. 2026 byla uložena, odeslána byla žalovanému na adresu , adresa, .8. Z výpisu katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , nemovitosti parc. č. , Anonymizováno, zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , v katastru nemovitostí nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva.9. Svědek , adresa, , kamarád žalobce vypověděl, že se žalobce k žalovanému choval jako k vlastnímu, pomáhal mu, otec žalobce říkal, že nemovitosti musí zůstat v rodině, toto věděl od žalobce. Rodinu žalobce zná 50 let, po celou dobu byli nemovitosti v rodině, žalobci záleželo na zachování nemovitostí v rodině. Svědek dále vypověděl, že nikdy u žádného jednání nebyl, ale věc je to známá. Svědek dále vypověděl, že žalobce nesl osobně, že se k němu žalovaný chová špatně, že tu nemovitost chce prodat.10. Svědkyně , jméno FO, , kamarádka žalobce vypověděla, že otec žalobce si zakládal na tom, že se nemovitosti nesmí prodat, aby zůstali žalobci, nemovitosti se dědily, žalobce věřil žalovanému, že si nemovitosti ponechá. Svědkyně na dotaz, jak dával žalobce najevo, že chce, aby nemovitosti zůstali v rodině vypověděla, že neví, jak odpovědět, žalobce si přál, aby nemovitosti zůstaly v rodině. Svědkyně uvedla, že si myslela, že žalovaný o přání věděl. Svědkyně nevěděla, co se na nemovitostech budovalo. Svědkyně vypověděla, že v době, kdy byl žalobce ženatý s první ženou, se stýkali často, v době, kdy byl ženatý s matkou žalovaného se nestýkali, svědkyně se nestýkala s matkou žalovaného, znovu se začali navštěvovat zhruba před dvěma lety, a to jednou měsíčně. Svědkyně vypověděla, že žalobce žalovanému pomáhal, pomáhal mu i po operaci, koupil mu auto, o přání otce žalobce o zachování nemovitostí věděla i od něj, pravděpodobně se jednalo o starý dům, kde bydleli, o dům, který je předměte sporu. Svědkyně uvedla, že všechny informace o péči, o vztahu žalobce k žalovanému má od žalobce.11. Svědek , jméno FO, , syn žalobce vypověděl, že o předmětu sporu věděl, bylo to probíráno v rodině, částečně se sporu účastnil. Svědek uvedl, že žalobce daroval nemovitosti žalovanému, bylo domluveno, že žalovaný tam bude bydlet, ale ten je chtěl prodat. Úmluva byla, že nemovitosti zůstanou v rodině, jednalo se o tomto v průběhu, že by to tak mělo být. Svědek dále uvedl, že o tom, že by nemovitosti měly zůstat v rodině se bavil s žalobcem, přání, aby nemovitosti zůstaly v rodině vycházelo od otce žalobce, s žalovaným se o tom nebavil, zda by měli nemovitosti zůstat v rodině, zda v nemovitostech bude bydlet. Svědek vypověděl, že žalovaný měl vztah s jeho dcerou zhruba 2 roky zpět, vztah žalobce a žalovaného byl jako vztah otce a syna, žalobce žalovanému koupil auto, garáž, zaplatil kanalizaci a vybudoval mu bydlení v , adresa, . Jednalo se o Škodu Rapid v hodnotě asi 200 tisíc Kč. Svědek dále vypověděl, že součástí nemovitostí v rodině je starší dům po rodičích, pole, louky, ploty zde postavené nebyly, přístup k nemovitostem je přes pozemek žalobce, v současné době již nějaké ploty existují, budoval je žalobce, aby si ohraničil svůj pozemek v době, kdy byl podán inzerát na prodej domu. Svědek dále vypověděl, že když mluvil o zajištění bydlení, bylo to v podkroví nad garáží v domě žalobce, zda se žalovaný podílel na budování tohoto bydlení nevěděl, protože nikdy nebyl u ničeho přítomen. Svědek uvedl, že v době, kdy byl žalobce ženatý s matkou žalovaného bydleli společně v Kosmonosech, v nemovitosti, kterou vlastnil žalobce a kterou mu následně daroval, nebyl si jistý kdy, zhruba před dvaceti a deseti lety. O darování nemovitosti žalovanému věděl, v rodině se o takovýchto věcech mluvilo. Přítomen při jednání mezi žalobcem a žalovaným však nebyl, s žalovaným se pouze občas potkávali.12. Svědkyně , jméno FO, , dcera žalobce vypověděla, že věděla, co je předmětem sporu, když jde o to, že žalobce daroval žalovanému nemovitosti a nepřál si, aby je žalovaný prodal. Svědkyně vypověděla, že nikdy nebyla přítomna jednání mezi žalobcem a žalovaným. Přání, aby nemovitosti zůstaly v rodině vzešlo od otce žalobce, který vyplatil i strýce, aby nemovitosti zůstaly v rodině, protože je strýc chtěl prodat. Svědkyně si myslela, že žalovaný musel vědět o přání žalobce, aby nemovitosti zůstaly v rodině, protože žalobce o tom často mluvil. Svědkyně uvedla, že se s žalovaným nikdy nebavila o tom a nevěděla, jaké plány měl ohledně nemovitostí. Ohledně údržby nemovitostí svědkyně vypověděla, že si vše zařizoval žalobce sám, svědkyni si stěžoval, že žalovaný o to nemá zájem. Svědkyně uvedla, že části darovaných nemovitostí žalovanému zasahují do zahrady, verandy a bazénu žalobce. Svědkyně si myslela, že žalobce nenapadlo, že by žalovaný darované nemovitosti mohl prodat. Od žalobce věděla, že k nemovitosti se dá dojít pouze pěšky, přístup autem nebo těžkou technikou zde není. Svědkyně dále vypověděla, že žalobce budoval vodu a elektřinu, aby pomohl žalovanému, aby si na pozemku mohl postavit mobilheim, žalobce se o žalovaného staral, matka žalovaného nemusela pracovat, předělal mu bydlení, postavil garáž, sehnal mu práci, zajistil mu operaci a koupil mu auta, tyto skutečnosti ohledně bydlení, práce a auta a úpravě nemovitostí věděla z návštěv u žalobce, kdy je patrné, že se na nemovitostech něco zbudovalo. Ohledně auta, tak to věděla, protože žalobce dával všem stejně, když dostal auto žalovaný, ona dostala také auto, bratr dostal peníze. To, že žalobce musel dělat na pozemcích práce a vyběhávat různá povolení věděla od žalobce. Svědkyně dále vypověděla, že když žalobce žil s paní , jméno FO, , vídali se méně, o svátcích, na narozeninách, o Vánocích. Později se začali vídat častěji, kdy se svědkyně v , adresa, stavuje, zhruba 2x za měsíc, a to od doby, kdy se žalobce rozvedl, nepamatovala si, kdy to bylo. Svědkyně uvedla, že účastníci spolu bydleli, vztahy mezi účastníky byly dobré. Žalovaný se poté, co mu žalobce sdělil, že , adresa, nebudou celé jeho naštval a odstěhoval se, o tomto se dozvěděla od žalobce, žalovaný bydlel v , adresa, i poté, co se jeho matka rozvedla s žalobcem, odstěhoval se letos.13. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu místním šetřením, prohlídkou nemovitostí k prokázání nevděku žalovaného pro nadbytečnost, neboť měl za to, že obhlídkou nemovitostí, jejich umístěním vedle nemovitostí žalobce, a způsobem propojení nemovitostí, nelze prokázat nevděk žalovaného.14. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu dokazování výslechy paní , adresa, , pana , Anonymizováno, a , jméno FO, , k prokázání skutečností ohledně darování nemovitostí, a ohledně pomoci žalobci a pomoci žalobce žalovanému a ohledně prací na nemovitostech pro nadbytečnost, neboť měl za to, že skutečnosti podstatné pro posouzení darovací smlouvy a tvrzeného nevděku byly zjištěny již z provedeného dokazování.15. Na jednání dne 4. 9. 2026 bylo dáno poučení žalobci podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení a navrhl k jejich prokázání důkazy ohledně daného slibu žalovaného žalobci, a to konkrétně kdy, kde, za jakých okolností a v jakém přesném znění měl žalovaný učinit tvrzený příslib, zda byl tento příslib učiněn před uzavřením darovací smlouvy nebo při jejím uzavření, jakým konkrétním jednáním měl žalovaný žalobce v tento omyl uvést, případně z jakých okolností má vyplývat, že o omylu žalobce věděl nebo musel vědět, zda žalobce tvrdí, že žalovaný již v době uzavření darovací smlouvy neměl úmysl tvrzený příslib splnit, a z čeho takový závěr dovozuje. Žalobce požádal o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud žádosti nevyhověl. Ustanovení § 118a o. s. ř. nezakládá účastníku bez dalšího právo na poskytnutí soudcovské lhůty ani na odročení jednání, podle odstavce 3 má účastník označit potřebné důkazy bez zbytečného odkladu. Poučení bylo konkrétní, účastník byl jednání přítomen a byla mu dána možnost na výzvu bezprostředně reagovat. Žalobce neuvedl, proč nemůže doplnit tvrzení a označit důkazy. Žalobce uvedl, že neposkytnutí lhůty je porušením práva na spravedlivý proces. Poučení nepředstavovalo novou skutkovou či právní otázku, ale upozornění na dosud neunesené břemeno tvrzení a důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem, které byly předmětem řízení již před jednáním. Poskytnutí neurčité další lhůty by proto za daného stavu nebylo potřebné k ochraně procesních práv účastníka a vedlo by pouze k prodloužení řízení. Soud postupoval v souladu s požadavkem rychlé a účinné ochrany práv.16. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.17. Dne 29. 8. 2019 dal žalobce žalovanému nemovitosti parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , nemovitosti parc. č. , Anonymizováno, zapsáno na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , přičemž součástí darovací smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu nebyla žádná omezení dispozičního oprávnění žalovaného, nebyla zřízena žádná služebnost ani jiné věcné právo ve prospěch žalobce. Dále bylo prokázáno, že žalobce dopisem odeslaným dne 9. 3. 2026 dar odvolal pro nevděk, který spatřoval v inzerci nemovitostí k prodeji.18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.19. Podle § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.20. Podle § 2075 odst. 1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.21. Podle § 583 o.z., jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.22. Podle § 3 odst. 2 písm. d) o.z., soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.23. Dárce může dar pro nevděk odvolat, pokud by mu obdarovaný ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy. Závadové chování vedoucí k odvolání daru se pak posuzuje z hlediska objektivního (zjevné porušení dobrých mravů) a subjektivního (jak chování obdarovaného pociťoval sám dárce, jak moc se cítil být ublížen chováním obdarovaného), nicméně rozhodujícím kritériem je hledisko objektivní. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování obdarovaného i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. , spisová značka, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. , spisová značka, ).24. Nevděkem se rozumí takové chování obdarovaného, kterým ublíží dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů, tj. jednání, které nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. , spisová značka, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).25. Dobrými mravy lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale naplňuje znaky skutkové podstaty odvolání daru. Předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru (nyní odvolat dar) není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možno kvalifikovat jako hrubé (nyní „zjevné“) porušení dobrých mravů, a to se zřetelem na jeho značnou intenzitu a váhu (je-li uskutečněno jedním činem) nebo soustavnost a dlouhou dobu, ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 2009, sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 5. 2013, sp. zn. , spisová značka, ).26. K platnosti právního úkonu (jednání) dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák (nyní § 2072 o. z.), nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu (jednání) dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Chování, pro které dárce obdarovaného nevyzval k vrácení daru, je z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní (viz usnesení Nejvyššího soudu z 28. 11. 2013, sp. zn. , spisová značka, či usnesení Nejvyššího soudu z 23. 5. 2024, sp. zn. , spisová značka, ).27. K platnosti právního úkonu (jednání) dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm byly uvedeny konkrétní skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu nebo členům jeho rodiny. Tento právní úkon dárce může být obsažen i v žalobě. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. , spisová značka, ).28. Nejvyšší soud obecně k otázce, jaké okolnosti mohou zakládat neplatnost právního jednání z důvodu omylu, ve své rozhodovací praxi k předchozí úpravě soukromého práva účinné do 31. 12. 2013 opakovaně dospěl k závěru, že u právního úkonu se omyl může týkat právního důvodu (error in negotio, tj. vůle jednající osoby je zaměřena k jinému právnímu úkonu), resp. předmětu, a to buď totožnosti předmětu (error in corpore) anebo podstatné vlastnosti předmětu (error in qualite) nebo osoby (error in personam), popř. jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující. Neplatnost právního úkonu je v těchto případech omezena s ohledem na zabezpečení právní jistoty v občanskoprávních vztazích pouze na podstatný omyl. Omyl v pohnutce (vzdálenější motiv či konečný cíl chování), která obvykle netvoří součást vůle, nečiní právní úkon neplatným. Právní následky omylu jsou spojeny jen s určitým kvalifikovaným (právně významným) omylem. Jiný omyl právní následky nevyvolá a jde k tíži mýlícího se účastníka. Právně významný je omyl tehdy, je-li tento omyl skrytý (tj. účastník jednající v omylu o něm neví) a druhý účastník se na vzniku takového omylu podílel. Jde především o případy, kdy druhý účastník omyl vyvolal jinak (tedy i neúmyslně), nebo o něm musel vědět (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. , spisová značka, ).29. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.30. Soud především konstatuje, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.. V katastru nemovitostí je jako vlastník sporných nemovitostí zapsán žalovaný, zatímco žalobce tvrdí, že vlastníkem je nadále on. Rozhodnutí o určení vlastnického práva je v takové situaci způsobilým prostředkem k odstranění právní nejistoty a podkladem pro případnou změnu zápisu v katastru nemovitostí.31. Žalobce tvrdil, že darovací smlouvu uzavřel v omylu o rozhodující okolnosti, neboť vycházel z příslibu žalovaného, že nemovitosti neprodá, ponechá je v rodině a umožní žalobci jejich doživotní užívání. Bez tohoto příslibu by podle žalobce k darování nepřistoupil.32. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky při uzavírání darovací smlouvy došlo k určitému a oboustranně sjednanému právně závaznému ujednání o zákazu zcizení, o povinnosti zachovat nemovitosti v rodině nebo o právu žalobce je doživotně užívat. Svědecké výpovědi provedené k této otázce vyznívaly toliko v tom směru, že žalobce měl dlouhodobé přání, aby nemovitosti zůstaly v rodině, popř. že o tomto svém přání hovořil. Žádný z vyslechnutých svědků však nebyl přítomen žádnému konkrétnímu jednání mezi účastníky, při němž by žalovaný takový příslib žalobci učinil a přijal jej jako podmínku darování. Výpovědi svědků tak měly v rozhodném rozsahu povahu zprostředkovaných informací vycházejících převážně z toho, co jim sdělil sám žalobce. Žalobce byl v tomto směru vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, ale na výzvu soudu nic nedoplnil, žalobce v tomto ohledu neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně tvrzeného slibu.33. Nicméně, i kdyby tvrzený slib byl dán, v projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené okolnosti představovali nanejvýš jeho motiv či pohnutku k darování, nikoli omyl o rozhodující okolnosti ve smyslu § 583 občanského zákoníku. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by se mýlil o osobě obdarovaného, o předmětu daru, o právní povaze smlouvy nebo o jiné okolnosti tvořící přímo obsah právního jednání. Bylo nepochybné, že věděl, že uzavírá darovací smlouvu a že převádí vlastnické právo k označeným nemovitostem na žalovaného.34. Rozhodující je dále skutečnost, že darovací smlouva týkající se nemovitých věcí byla uzavřena ve formě notářského zápisu a její obsah žádné žalobcem tvrzené omezení dispozičního oprávnění žalovaného nezahrnuje. Darování nemovitých věcí vyžaduje písemnou formu, srov. § 560 občanského zákoníku a § 2057 odst. 1 občanského zákoníku. Vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze jeho obsah měnit jen projevem vůle v téže nebo přísnější formě.35. Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto směru ustálena v tom, že u převodu nemovitostí musí být podstatné náležitosti a podmínky zachyceny v písemné listině a nelze je nahrazovat či doplňovat ústními ujednáními mimo ni. Z tohoto důvodu ani případné prokázání toho, že žalobce vyjadřoval přání, aby nemovitosti zůstaly v rodině, nebo že žalovaný toto přání znal, samo o sobě nemůže vést k závěru, že se tyto okolnosti staly součástí obsahu darovací smlouvy.36. Soud neměl prokázáno, že by žalovaný žalobce při uzavírání darovací smlouvy uvedl v omyl. Z provedených důkazů nevyplynulo, kdy, kde a jak měl žalovaný žalobci učinit konkrétní právně závazný příslib v žalobcem tvrzeném obsahu, ani že by žalovaný již v době uzavření smlouvy jednal s úmyslem takový příslib nesplnit. Výpovědi svědků k této otázce byly pouze zprostředkované, žádný z vyslechnutých svědků nebyl přítomen jednání mezi účastníky, při němž měl být takový příslib dán. Samotná pozdější inzerce nemovitostí k prodeji neprokazuje zpětně, že žalovaný již v době uzavření darovací smlouvy žalobce uvedl v omyl o rozhodující okolnosti.37. Odkaz žalobce na § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku, tedy na zásadu, že daný slib zavazuje, na uvedeném závěru nic nemění. Tato zásada sama o sobě nemůže nahradit zákonný požadavek písemné formy smlouvy o převodu nemovitostí ani založit neplatnost darovací smlouvy pro omyl tam, kde jde pouze o neprokázanou či do písemné smlouvy nevtělenou pohnutku dárce.38. Soud proto uzavírá, že nebylo prokázáno, že by žalobce při uzavření darovací smlouvy jednal v omylu o rozhodující okolnosti, do něhož by byl uveden žalovaným ve smyslu § 583 občanského zákoníku. Darovací smlouvu proto nelze považovat za neplatnou.39. Žalobce dále alternativně tvrdil, že dar platně odvolal pro nevděk žalovaného, který spatřoval výlučně v tom, že žalovaný inzeroval předmětné nemovitosti k prodeji prostřednictvím realitní kanceláře.40. Předpokladem odvolání daru pro nevděk podle § 2072 občanského zákoníku je takové jednání obdarovaného, kterým dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublíží tak, že tím zjevně poruší dobré mravy. Ne každé nevhodné chování nebo rozpor s představami dárce však zakládá nevděk v právním smyslu. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , spisová značka, zdůraznil, že nepostačuje méně závažné nevhodné chování, nýbrž je třeba kvalifikované ublížení dárci a zjevné porušení dobrých mravů.41. V projednávané věci žalobce ve výzvě k vrácení daru i v žalobě jako důvod nevděku označil pouze inzerci nemovitostí k prodeji. Tím byl vymezen skutkový základ, z něhož mohl soud při posouzení nevděku vycházet.42. I pokud soud vyšel z toho, že žalovaný skutečně nabídl nemovitosti k prodeji, nelze v takovém jednání bez dalšího spatřovat úmyslné nebo hrubě nedbalostní ublížení dárci takové intenzity, které by představovalo zjevné porušení dobrých mravů ve smyslu § 2072 občanského zákoníku. Nabídka nemovitosti k prodeji je sama o sobě výkonem dispozičního oprávnění vlastníka. Z hlediska morálního může být pro žalobce zklamáním, zvláště jestliže si přál, aby nemovitosti zůstaly v rodině, avšak právní pojem nevděku nelze ztotožňovat s každým porušením subjektivního očekávání dárce. Právní pojem nevděku je třeba vykládat restriktivně. Nepostačuje, že se obdarovaný zachová v rozporu s představami, přáním nebo subjektivním očekáváním dárce. Musí jít o kvalifikované jednání směřující proti dárci, které je objektivně způsobilé dárci ublížit a které současně nevzbuzuje pochybnosti o své kolizi s dobrými mravy. Typicky půjde o fyzické útoky, hrubé urážky, soustavné ponižování, neposkytnutí potřebné pomoci nebo jiné jednání obdobné intenzity. Samotná inzerce prodeje darované nemovitosti takové intenzity zjevně nedosahuje.43. Nabídka nemovitosti k prodeji je navíc sama o sobě pouze projevem úmyslu vlastníka s věcí do budoucna naložit určitým způsobem, nejde ještě ani o převod vlastnického práva, ani o zásah do právního postavení žalobce srovnatelný s jednáním, které judikatura podřazuje pod nevděk. I kdyby žalovaný jednal v rozporu s dřívějším přáním žalobce, aby nemovitosti zůstaly v rodině, nebo i v rozporu s tvrzeným ústním příslibem, takové porušení samo o sobě automaticky neznamená naplnění znaků nevděku. Porušení soukromého očekávání či rodinné dohody nelze bez dalšího ztotožňovat se zjevným porušením dobrých mravů ve smyslu § 2072 občanského zákoníku.44. Žalobce se po subjektivní stránce jistě cítil dotčen chováním žalovaného, soud však žalobcem vymezené chování žalovaného neshledal jako jednání, které by bylo možné objektivně posuzovat jako zjevné porušení dobrých mravů vedoucích k naplnění skutkové podstaty odvolání daru pro nevděk za současného zohlednění rozsahu a intenzity tohoto chování a vzájemných vztahů účastníků. Žalobce odvolání daru v podstatě postavil na jedné skutečnosti, a to inzerci nemovitostí. Soud nepřehlédl, že pro žalobce měly předmětné nemovitosti značný osobní a rodinný význam a že zamýšlený prodej mohl vyvolat v žalobci pocit zrady, zklamání a zásahu do rodinné tradice. To však samo o sobě ještě nepostačuje k naplnění institutu nevděku v právním smyslu. Právní pojem nevděku nelze ztotožňovat s běžným, morálním nebo citovým vnímáním nevděku. Zákon zde vyžaduje kvalifikovanou míru ublížení dárci. Subjektivně pociťovaná křivda žalobce, byť z lidského hlediska pochopitelná, sama o sobě k závěru o nevděku nestačí, neboť rozhodující je především objektivní hledisko intenzity a povahy jednání obdarovaného.45. Ani tvrzení žalobce, že inzerce obsahovala nepřesné či zavádějící údaje o nemovitostech, nemění právní závěr soudu. Takové okolnosti samy o sobě nesvědčí o tom, že žalovaný žalobci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil způsobem předpokládaným § 2072 občanského zákoníku.46. Soud proto uzavírá, že žalobcem tvrzený a prokazovaný skutek nevděku právní znaky nevděku nenaplňuje. Odvolání daru pro nevděk tak nebylo po právu.47. Protože soud neshledal ani neplatnost darovací smlouvy pro omyl, ani účinné odvolání daru pro nevděk, nedošlo k obnovení vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem. Vlastnické právo žalovaného, nabyté na základě darovací smlouvy a zapsané v katastru nemovitostí, trvá.48. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci plně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů. Náklady řízení v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření žalovaného k žalobě, účast na jednání dne 4. 9. 2026 od 08:00 h do 11:32 h, tj. bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 3 h 32 min, když jeden úkon je za každé dvě započaté hodiny jednání) z tarifní hodnoty 113 000 Kč, tedy z hodnoty jednoho úkonu po 5 620 Kč, celkem 22 480 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření žalovaného k žalobě, účast na jednání) po 450 Kč, celkem 1 800 Kč, spolu s připočtením DPH ve výši 21 % z částky 24 280 Kč, DPH činí 5 099 Kč. Celkem je tak žalobce povinen zaplatit na nákladech řízení částku 29 379 Kč.50. Žalobce je povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalovaného, která je advokátkou.51. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení.