Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 102 150,45 Kč s příslušenstvím. Podle žalobních tvrzení byla dne 14. 7. 2025 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem elektronickou formou uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven částkou 100 000 Kč. Žalovaná z titulu smlouvy vyčerpala částku 100 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách v minimální výši 5 000 Kč vždy nejpozději k 15. dni kalendářního měsíce, dohodnutý splátkový kalendář však nedodržela, neboť se ocitla v prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 1. 2026. I přes zaslání několika upomínek žalovaná dlužnou splátku nezaplatila, proto žalobkyně dopisem ze dne 24. 4. 2026 přistoupila v souladu s článkem 5.5. smlouvy k zesplatnění úvěru. Žalobkyní nárokovaná částka činí 99 079 Kč, která odpovídá zesplatněné jistině úvěru. Dále žalobkyně uplatňuje v souladu s bodem 5.4 smlouvy o úvěru náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč (2 upomínky ze dne 20. 1. 2026 a ze dne 5. 2. 2026), příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 57,99 % ročně z dlužné jistiny, který žalobkyně kapitalizovala za období od 16. 1. 2026 do 14. 4. 2026, a smluvní pokutu podle čl. 5.8 smlouvy o úvěru ve výši 3 071,45 Kč. Dne 24. 4. 2026 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky, žalovaná však dlužnou částku nezaplatila.2. V rámci písemného podání ze dne 29. 10. 2024 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaná uhradila z titulu smlouvy o úvěru celkovou částku 25 000 Kč (5 měsíčních splátek za kalendářní měsíce srpen – prosinec 2025 po 5 000 Kč). Dále velice podrobně popsala postup při posuzování úvěruschopnosti žalované předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně postupovala v souladu se zákonnými ustanoveními, ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti učinila veškeré nezbytné kroky, které lze rozumně očekávat. Na základě žalovanou předložené dokumentace a na základě informací získaných z externích zdrojů žalobkyně porovnala příjmy a výdaje žalované, zjišťovala způsob plnění dosavadních závazků žalovanou. Žalobkyně si pro účely uzavření úvěrové smlouvy vyžádala kopii dokladů totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu žalované za období posledních 3 měsíců, jehož obsah analyzovala, současně pořídila mimo jiné výpis z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z registru SOLUS a z databáze neplatných dokladů. Při poskytnutí úvěru tak bylo vycházeno ze zjištění, že průměrný příjem žalované činí za poslední 3 měsíce 72 935 Kč, přičemž její měsíční disponibilní finanční zůstatek činí při zjištěných průměrných nákladech 37 851 Kč (z toho náklady na bydlení 16 851 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží 6 000 Kč, finanční závazky 13 000 Kč, sázky a hazardní hry 0 Kč, osobní potřeba 2 000 Kč) částku 35 084 Kč. Podle zjištění žalobkyně tedy žalovaná disponovala dostatečnými prostředky na splácení měsíčních splátek úvěru ve výši 5 000 Kč.3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 24. 8. 2026. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila (tato se ve věci nevyjádřila, řízení se aktivně neúčastnila), soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud níže uvedená skutková zjištění:5. Ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 7. 2025 je zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované neúčelový revolvingový s celkovým úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč (body 4.1., 4.2. smlouvy), jehož podmínky čerpání byly upraveny bodem 4.4. smlouvy tak, že celá částka bude vyplacena na účet žalované č. , č. účtu, nejpozději do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Úvěr byl sjednán na bodu určitou v trvání 72 měsíců (bod 4.5. smlouvy), úroková sazba byla sjednána bodem 4.6. smlouvy ve výši 57,99 % ročně, přičemž roční procentní sazba nákladů na úvěr pak činí podle bodu 4.7. smlouvy 76,18 %. Výše minimální měsíční splátky úvěru byla dohodnuta částkou 5 000 Kč se splatností k 15. dni v měsíci (bod 5.1. smlouvy). Bod 5.5. smlouvy upravuje postup při zesplatnění veškerých nároků ze smlouvy, ke kterému může žalobkyně přistoupit po marném zaslání dvou upomínek žalované. Zaslání první i druhé upomínky je přitom zpoplatněno podle bodu 5.4. smlouvy částkami po 500 Kč. Podle bodu 5.8. smlouvy žalobkyni vzniká v případě prodlení žalované právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky vyčíslené ke dni zesplatnění, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě až do úplného zaplacení dlužné částky. Podle bodu 10. smlouvy je uzavírána elektronickou formou prostřednictvím klientského účtu zřízeného na základě unikátního SMS kódu. Pokud klient po zřízení klientského účtu souhlasí se zněním žalobkyní navržené smluvní dokumentace, potvrdí zaslaný autorizační SMS kód a dále zaplatí verifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu, čímž se smlouva stane účinnou. Smlouva byla žalovanou akceptována SMS kódem dne 14. 7. 2025 v 19.09 hodin.6. Soud měl v souvislosti s uzavřením výše uvedené úvěrové smlouvy rovněž k dispozici Předsmluvní informace podepsané žalovanou formou SMS kódu rovněž dne 14. 7. 2025 v 19.09 hodin, z těchto je mimo jiné možné zjistit způsob stanovení RPSN, souhrn základních parametrů spotřebitelského úvěru i náklady na úvěr.7. Podpis obou výše uvedených dokumentů žalovanou v elektronické formě dne 14. 7. 2025 včetně IP adres je potvrzen i dokumentem zpracovaným pomocí služby DigiSign.org.8. Podle Detailu pohybu – Bezhotovostní platba ze dne 14. 7. 2025 žalovaná v souvislosti s uzavřením smluvního vztahu realizovala verifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, .9. Realizace platby ve výši 100 000 Kč prospěch ve prospěch účtu žalované č. , č. účtu, byla soudem zjištěna z dalšího Detailu pohybu – Bezhotovostní platba ze dne 15. 7. 2025.10. Podle Upomínek č. 1 a č. 2 ze dne 20. 1. 2026 a ze dne 5. 2. 2026 žalobkyně odeslala žalované elektronicky dvě výzvy za účelem úhrady splátky úvěru č. , hodnota, splatné dne 15. 1. 2025 včetně poplatků za upomínky, přičemž žalovaná byla současně upozorněna na možnost zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně.11. Z listiny označené jako „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ ze dne 24. 4. 2026 je zjištěno, že právní zástupce žalobkyně oznámil žalované zesplatnění veškerých nároků žalobkyně ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , přičemž současně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky včetně nákladů právního zastoupení ve výši 126 546,21 Kč do 8. 5. 2026. Podle připojeného podacího lístku bylo oznámení o zesplatnění úvěru odesláno žalované dne 24. 4. 2026.12. Soud měl dále k dispozici listiny předložené žalobkyní v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalované, a to konkrétně Datový výstup z Credit Info CEE ze dne 14. 7. 2025 (negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS a v registru CEE), fotokopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalované a výpisy z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od 5. 5. 2025 do 13. 7. 2025 a č. , č. účtu, za období od 14. 1. 2025 do 13. 7. 2025 včetně dokumentu Bankovní historie – smlouva č. , hodnota, . Z těchto listin je soudem zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru žalovaná neměla záznam v žádném z registrů evidujících dlužníky, nebylo proti ní vedeno insolvenční řízení, žalobkyně měla k dispozici kopii průkazů totožnosti žalované, ve vztahu k osobě žalované ověřila výši aktuálního příjmu i pohyb finančních prostředků na běžném účtu žalované v období několika měsíců předcházejících uzavření smlouvy.13. Podle výpisu Databáze časových řad ARAD zpracované Českou národní bankou činila úroková sazba revolvingových úvěrů pro domácnosti, které poskytly banky v měsíci červenec 2025, průměrně 14,51 % ročně.14. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela se žalovanou dne 14. 7. 2025 elektronickou formou Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla následujícího dne úvěr ve výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně, RPSN činila 76,18 %. Výše minimální měsíční splátky úvěru byla dohodnuta částkou 5 000 Kč se splatností k 15. dni v měsíci. Žalovaná porušila povinnosti plynoucí jí ze smlouvy o úvěru, z titulu smlouvy zaplatila celkem pouze částku 25 000 Kč (5 měsíčních splátek). V důsledku prodlení žalované s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne 15. 1. 2026 žalobkyně dopisem ze dne 24. 4. 2026 úvěr po několika předchozích upomínkách zesplatnila, současně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 8. 5. 2026, dlužná částka však žalovanou dosud zaplacena nebyla.15. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se řídí zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště, nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalované z titulu uzavřené úvěrové smlouvy není možno vyhovět v celém rozsahu. Soud nemá pochybností ohledně skutečnosti, že k uzavření smlouvy došlo , a to okamžikem přijetí návrhu na uzavření smlouvy ze dne 18. 3. 2019dne 14. 7. 2025 došlo k uzavření smlouvy o úvěru, rovněž na základě předložených listin nemá pochybností o tom, že žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy dostatečným způsobem posoudila schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr. Soud však i bez návrhu musel přihlédnout v souladu s výše citovaným ustanovením § 588 o. z. k neplatnosti části smlouvy týkající se sjednané úrokové sazby z úvěru ve výši 57,9 % ročně (bod 4.6. smlouvy), neboť se jedná o smluvní ujednání, které je s ohledem na výši sjednané úrokové sazby absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V dané souvislosti je třeba vycházet z definice nepřípustné úrokové sazby jako sazby podstatně přesahující úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále ze zjištění učiněného soudem z veřejně dostupné databáze statistických údajů shromážděných Českou národní bankou „ARAD“, podle níž činila obvyklá úroková sazba u revolvingových úvěrů poskytovaných bankami za období měsíce červenec 2025, kdy byla smlouva mezi účastníky uzavřena, průměrně 14, 51 % ročně. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že v daném případě sjednaná výše úroku přibližně čtyřnásobně převyšuje průměrnou obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankovními institucemi v rozhodném období. Takové smluvní ujednání je zcela namístě považovat za absolutně neplatné. Současně je však třeba uvést, že byť soud posoudil konkrétní smluvní ujednání o výši úroku za absolutně neplatné, nezpůsobuje tento závěr neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, neboť ujednání o úrocích lze ve smyslu § 576 o. z. oddělit od zbývající části smlouvy, a to z důvodu, že u smlouvy o úvěru je povinnost platit úroky explicitně vyjádřena v zákoně, konkrétně ust. § 2395 o. z. Vzhledem k uvedenému tak je namístě přiznat žalobkyni s přihlédnutím k obsahu ust. § 577 o. z. a § 1802 o. z. nárok na zaplacení úroků z úvěru ve výši odpovídající obvyklým úrokům požadovaným za úvěry, které poskytovaly banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě dle výše citované statistické databáze právě ve výši 14,51 % ročně.17. Pokud žalovaná zaplatila žalobkyni před zesplatněním celkem 5 měsíčních splátek úvěru v celkové výši 25 000 Kč, činí při obvyklé úrokové sazbě 14,51 % zůstatek dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění podle soudem učiněného výpočtu částku 80 620,43 Kč. Běžný úrok z dlužné jistiny přirostlý za období do 15. 1. 2026 činí vedle toho částku 993,53 Kč, kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za období od 16. 1. 2026 do 15. 4. 2026 pak činí 2 884,44 Kč. Vedle toho vznikl žalobkyni nárok na zaplacení poplatků za upomínky v celkové výši 1 000 Kč (upomínka č. 1 a č. 2, bod 5.5. smlouvy o úvěru) a na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu bodu 5.8. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně jdoucí z částky 85 498,40 Kč (jistina úvěru, úrok, kapitalizovaný úrok) od 9. 5. 2026 do 8. 6. 2026 v částce 2 650 Kč. Na základě uvedeného tak soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení celkové částky 82 613,96 Kč (80 620,43 Kč jistina úvěru, 993,53 Kč nezaplacený běžný úrok do 15. 1. 2026, 1 000 Kč poplatky za upomínky) s kapitalizovaným úrokem za období od 16. 1. 2026 do 15. 4. 2026 ve výši 2 884,44 Kč, smluvní pokutou ve výši 2 650 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 84 498,40 Kč (dlužná jistina úvěru a celkové dlužné úroky do 15. 4. 2026) od 9. 5. 2026 do zaplacení. Žalobě bylo v daném rozsahu vyhověno podle ustanovení § 2395 o. z., v případě smluvní pokuty pak podle ustanovení § 2048 o. z. a v případě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Co do zbývající části žalobkyní uplatněného nároku pak soud žalobu z důvodů prezentovaných shora jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Předmět sporu včetně smluvních pokut a včetně vyčísleného příslušenství nárokované pohledávky (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08 či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) činil v daném případě celkovou částku 117 317,66 Kč, rozsudkem pak byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení částky 88 148,40 Kč (včetně příslušenství a smluvní pokuty). Úspěch žalobkyně ve sporu tedy činí přibližně 75 %, neúspěch 25 %, proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni v rozsahu 50 % (75 % - 25 %).Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta ve výši 15 660 Kč (tarifní hodnota sporu bez příslušenství 102 150,45 Kč) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) se sazbou po 5 220 Kč podle § 7 bod 5. a ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z uvedených částek ve výši 3 572 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 108 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 25 690 Kč, z nichž 50 % činí 12 845 Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Dále je třeba uvést, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 23. 7. 2026, neboť nezbytnost daného podání se z procesního hlediska přičítá k tíži žalobkyni (doplnění žaloby o skutečnosti a důkazy, které mohly a měly být uvedeny již v samotné žalobě).